ECLI:CZ:US:2024:4.US.2979.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2979/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ČEZ, a. s., sídlem Duhová 1444/2, Praha 4 - Michle, zastoupené JUDr. Janem Nemanským, advokátem, sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2178/2022-188 ze dne 28. července 2023 a rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Co 55/2021-165 ze dne 27. ledna 2022, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a spolku Greenpeace Česká republika, z. s., sídlem Prvního pluku 143/12, Praha 8 - Karlín, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 34 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených listin plyne, že stěžovatelka podala proti vedlejšímu účastníkovi žalobu o uložení povinnosti zdržet se neoprávněného užití autorského díla - reklamního spotu "Kde jinde". Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem č. j. 32 C 2/2019-118 ze dne 25. 1. 2021 zastavil ve výroku I řízení co do návrhu stěžovatelky na uložení povinnosti vedlejšímu účastníkovi odstranit reklamní spot s názvem "Kde jinde" propagující skupinu ČEZ z facebookového profilu vedlejšího účastníka umístěného na webových stránkách domény facebook.com. Ve výroku II uložil městský soud vedlejšímu účastníkovi povinnost zdržet se neoprávněného užití autorského díla - reklamního spotu "Kde jinde" a ve výroku III uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost uveřejnit v jeho profilu umístěném na webových stránkách domény facebook.com omluvu způsobem a ve znění specifikovaných ve výroku. Dále ve výroku IV městský soud uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení.
3. K odvolání stěžovatelky (do výroku IV) i vedlejšího účastníka (do výroků II a III) ve věci rozhodoval Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud"), který ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí městského soudu ve výrocích II a III změnil tak, že stěžovatelčinu žalobu o uložení povinnosti vedlejšímu účastníkovi zdržet se užití shora uvedeného audiovizuálního díla a povinnosti uveřejnit omluvu zamítl a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
4. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud podle §243d odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zamítl. Dospěl totiž k závěru, že napadené rozhodnutí vrchního soudu je, při řešení právních otázek, pro které je dovolání přípustné, správné. Dovodil, že vymezení pojmu parodie pro účely zákonné licence podle §38g zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů , samo o sobě nevylučuje možnost bezesmluvního užití audiovizuálního díla pro účely parodie, a to i formou pozměnění tohoto díla vložením několika nových záběrů a jeho následného užití v takto pozměněné podobě. Nejvyšší soud se v napadeném rozhodnutí ztotožnil se závěry vrchního soudu. Uvedl, že každému divákovi upraveného spotu musí být jasné, že jde o "boj" ekologické organizace za zdravější životní prostředí proti velkému producentovi emisí a že se vedlejší účastník od díla dostatečně zřetelným způsobem odlišil jeho zironizováním. K části stěžovatelčiných námitek, směřujících proti tvrzené nepřezkoumatelnosti rozsudku vrchního soudu, Nejvyšší soud uvedl, že nezakládají přípustnost dovolání, když v nich stěžovatelka nepředložila žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí odvolacího (vrchního) soudu závisí.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka má za to, že Nejvyšší soud a vrchní soud svým postupem zasáhly do jejího práva na soudní ochranu a práva na zákonnou ochranu k výsledkům tvůrčí činnosti. Je přesvědčena, že Nejvyšší soud svým postupem dotváření práva v daném případě překročil limity soudní moci a žádoucí potřebu participace soudní moci na tvorbě aplikovaného práva a pasoval se do pozice zákonodárně moci, když ustanovení autorského zákona dotvořil za tvrzeného využití teologického výkladu.
6. Stěžovatelka nesouhlasí s rozšiřujícím výkladem §38g autorského zákona (ve spojení s §74, 78 a 82 téhož zákona). Rozšiřující výklad je podle stěžovatelky v rozporu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu. Má za to, že v nyní posuzovaném případě došlo k nepřípustnému soudcovskému vytváření práva, přičemž odkazuje na nálezy sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. 2. 1997 a sp. zn. Pl. ÚS 72/06 ze dne 29. 1 2008.
7. Stěžovatelka dále uvádí, že v daném případě vůbec nejde o parodii, z čehož dovozuje, že zde nebyla dána zákonná licence podle §38g autorského zákona. Má za to, že v případě bezesmluvního užití díla je nutno naplnit tzv. třístupňový test (§29 odst. 1 autorského zákona), který nebyl dodržen, a to již jen proto, že soudy extenzivně aplikovaly §38g autorského zákona. Podle stěžovatelky upravené dílo nenaplňuje ani jednu z podmínek tzv. třístupňového testu. V této části argumentace tudíž namítá, že i kdyby šlo o parodii (a tedy i kdyby užití díla v nyní posuzovaném případě spadalo pod rozsah zákonné licence), nebyla by splněna materiální podmínka bezesmluvního užití díla. Stěžovatelka následně doplňuje, že nebyla dána ani druhá část třístupňového testu (užití díla v nyní posuzovaném případě považuje za rozporné s jeho běžným způsobem užití), přičemž na podporu svých tvrzení odkazuje na rozhodovací praxi panelu Světové obchodní organizace. Stěžovatelka uzavírá, že svoboda slova má své zákonné limity a není bezbřehá, a dodává, že uplatňování práva svobody projevu vedlejšího účastníka má být poměřováno s ochranou práv a svobod stěžovatelky.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Stěžovatelka podala ústavní stížnost, ve které uplatňuje téměř totožnou argumentaci, jako ve svých předchozích dvou ústavních stížnostech posuzovaných Ústavním soudem ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2956/23 a I. ÚS 2957/23. Ústavní soud rozhodl o v pořadí prvním návrhu stěžovatelky zamítavým nálezem (sp. zn. I. ÚS 2956/23 ze dne 10. 1. 2024; veškerá judikatura zdejšího soudu je dostupná na https://nalus.usoud.cz), v němž se vypořádal s námitkami, které jsou prakticky shodné, jako argumentace, kterou stěžovatelka předkládá v nyní projednávané ústavní stížnosti.
10. V nálezu sp. zn. I. ÚS 2956/23 Ústavní soud dovodil, že argumentace obsažená v napadených rozhodnutích představuje z ústavního hlediska přijatelné a přiměřené řešení, které obecné soudy řádně odůvodnily ve vztahu k mezím soudcovského vytváření práva i k mezím svobody projevu, parodie, satiry. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 2956/23 přisvědčil argumentaci Nejvyššího soudu, že úmyslem zákonodárce nemohlo být taxativním výčtem omezit rozsah zákonné licence parodie pouze na právo autorské. Odchýlení se od výslovného znění §38g autorského zákona provedené Nejvyšším soudem představuje podle Ústavního soudu "přípustnou formu, protože pro něj přednesl dostatečně naléhavé důvody a svůj postup náležitě odůvodnil" (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2956/23, bod 30). Ústavní soud se v tomto nálezu věnoval i tomu, zda se obecné soudy řádně vypořádaly s kritérii podle tzv. třístupňového testu. Dovodil, že napadená rozhodnutí vycházela při hodnocení možného omezení zjevně parodického spotu vedlejšího účastníka z náležité zdrženlivosti vůči oprávněnosti takového zásahu. Dále Ústavní soud dospěl k tomu, že již z uvození předmětného spotu bylo zřejmé, že nejde o "oficiální" reklamu stěžovatelky, nýbrž o snahu jiného subjektu s nadsázkou či ironií upozornit na dopady činnosti stěžovatelky na životní prostředí. Samotný spot pak ani způsob jeho šíření rozumnému pozorovateli nemohl zavdat pochybnosti o svém parodickém významu a myšlence, kterou zosobňuje. V nálezu sp. zn. I. ÚS 2956/23 Ústavní soud dovodil, že obecné soudy v "konfliktu" mezi majetkovými zájmy stěžovatelky a svobodou projevu vedlejšího účastníka nalezly z ústavního hlediska přijatelné a přiměřené řešení, které řádně odůvodnily, přičemž dodal, že nic nenasvědčuje tomu, že stěžovatelka byla na svých zájmech nepřiměřeně dotčena, protože spot vedlejšího účastníka představuje parodii jako legitimní příspěvek do veřejné diskuze.
11. S ohledem na skutečnost, že stěžovatelkou předkládané námitky jsou shodné s těmi, které již byly vypořádány zamítavým nálezem sp. zn. I. ÚS 2956/23, a nyní posuzovaná věc má shodné účastníky, skutkový základ i právní posouzení, nemohl stěžovatelčiným námitkám Ústavní soud přisvědčit, neboť je svými právními závěry uvedenými v nálezu sp. zn. I. ÚS 2956/23 vázán. Ústavní soud nepovažuje za nutné závěry nálezu sp. zn. I. ÚS 2956/23 na tomto místě opakovat a lze na ně beze zbytku odkázat, neboť stěžovatelce jsou již dobře známy.
12. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu