ECLI:CZ:US:2024:4.US.30.24.1
sp. zn. IV. ÚS 30/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2023, č. j. 5 Tdo 519/2021-22276, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. dubna 2019, sp. zn. 12 To 66/2018, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2018, č. j. 40 T 4/2011-18878, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Vykonatelnost rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. dubna 2019, sp. zn. 12 To 66/2018, se odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze uznal stěžovatele vinným za zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Za tento trestný čin ho městský soud odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a k jeho výkonu ho zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu uložil trest zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu samostatné výdělečné činnosti a funkce statutárního orgánu, prokuristy a správce portfolia v obchodních společnostech zabývajících se obchodem s cennými papíry, a to na dobu pěti let. Stěžovatel se odvolal a Vrchní soud v Praze mu částečně vyhověl tím, že trest odnětí svobody snížil z pěti na čtyři roky.
2. Jakmile rozsudek vrchního soudu nabyl právní moci, městský soud vyzval stěžovatele, aby nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatel tak učinil, současně však podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 1. 2020 přerušil výkon trestu odnětí svobody na dobu, než rozhodne o stěžovatelově dovolání.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě namítá, že trestní řízení bylo příliš dlouhé, neboť od zahájení trestního stíhání uběhlo více než 20 let. Byť vrchní soud snížil trest odnětí svobody mimořádně pod zákonnou trestní sazbu (na čtyři roky), nestačí to. Podle stěžovatele lze nepřiměřeně dlouhé trestní řízení "nahradit" jen podmíněným odkladem výkonu trestu odnětí svobody, případně upuštěním od potrestání.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti rovněž navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozsudku vrchního soudu. Bezprostředně hrozící povinnost nástupu do výkonu trestu odnětí svobody představuje pro něj nepoměrně větší újmu. Stěžovateli hrozí jednak ztráta kontaktu s jeho nezletilými dětmi, jednak ztráta zaměstnání. K tomu doplňuje, že Nejvyšší soud mu v řízení o dovolání přerušil výkon trestu odnětí svobody. Stěžovatel vede řádný život, plní pracovní povinnosti a vychovává své nezletilé děti. Nynější věc je skutkově a právně složitá, proto je třeba vyhovět jeho návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku. Stěžovatel se později ještě jednou obrátil na Ústavní soud a zdůraznil naléhavost návrhu na odklad vykonatelnosti.
5. Ústavní soud požádal účastníky, aby se vyjádřili k návrhu na odklad vykonatelnosti. Ve lhůtě se vyjádřilo jen Nejvyšší státní zastupitelství. To nepopírá, že délka trestního řízení byla v této věci nepřiměřeně dlouhá, nicméně obecné soudy porušení stěžovatelova základního práva dostatečně kompenzovaly: městský soud uložil trest odnětí svobody na samotné dolní hranici a vrchní soud pak tento trest dodatečně mimořádně snížil na čtyři roky. Přesto Nejvyšší státní zastupitelství navrhuje návrh zamítnout. Upozorňuje, že odklad vykonatelnosti by se dostal do rozporu s důležitým veřejným zájmem, jmenovitě se zájmem na výkon trestu na základě pravomocného rozhodnutí. Účel trestu lze zajistit právě tehdy, pokud po skončení trestního řízení bezprostředně navazuje výkon uloženého trestu. Již Nejvyšší soud přerušil stěžovatelův výkon trestu odnětí svobody, a to na poměrně dlouhou dobu. Případný odklad vykonatelnosti rozsudku vrchního soudu by stěžovatel mohl využít k tomu, aby se vyhýbal výkonu pravomocně uloženému trestu. Výkon rozsudku vrchního soudu neznamená pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, neboť mu hrozil podstatně vyšší trest, který ovšem obecné soudy uložily hluboko pod zákonnou trestní sazbu.
6. Podle §79 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost zásadně nemá odkladný účinek. Podle §79 odst. 2 téhož zákona nicméně může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
7. Odložení vykonatelnosti je svou povahou mimořádným institutem. Proto podmínky pro odložení vykonatelnosti se musí vykládat přísně. Přesto v nynější věci Ústavní soud shledal, že podmínky pro odklad vykonatelnosti jsou splněny.
8. V důsledku napadeného rozsudku vrchního soudu by stěžovatel skutečně musel znovu nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody, který Nejvyšší soud již v minulosti přerušil. Ústavní soud nechce zlehčovat důležitost veřejného zájmu na potrestání pachatelů závažné hospodářské trestné činnosti, přesto zdůrazňuje, že i ve věcech návrhu na odklad vykonatelnosti musí přihlédnout k dopadům rozhodnutí do práv stěžovatele, zde zejména se zřetelem na to, že i Nejvyšší soud přerušil výkon trestu a přiznal odklad vykonatelnosti rozsudku vrchního soudu. Aniž by Ústavní soud předjímal věcné rozhodnutí nynější věci, představuje výkon napadeného rozsudku zásah do stěžovatelových základních práv a svobod.
9. Ústavní soud předesílá, že o nynější ústavní stížnosti rozhodne přednostně v řádu několika týdnů. Odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí proto nebude s ohledem na předpokládanou dobu rozhodnutí v rozporu s důležitým veřejným zájmem na výkonu trestu uloženého pravomocným trestním rozsudkem. Ústavní soud též neshledal, že by odklad vykonatelnosti mohl pro nějakou třetí osobu znamenat újmu, kterou by bylo nutné poměřovat s újmou, která by jinak vznikla stěžovateli.
10. Protože Ústavní soud nemůže v nynější věci rozhodnout bezodkladně, vyhověl návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Ústavní soud dodává, že odložení vykonatelnosti je svou povahou rozhodnutím předběžné povahy a Ústavní soud jím nikterak nepředjímá meritorní rozhodnutí o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu