ECLI:CZ:US:2024:4.US.310.24.1
sp. zn. IV. ÚS 310/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Jana B. (jedná se o pseudonym), t. č. Vazební věznice Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Vojtěchem Jiránkem, advokátem, sídlem Žižkova 498, Trutnov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. ledna 2024 č. j. 11 To 330/2023-29 a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. prosince 2023 č. j. 0 Nt 229/2023-9, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Trutnově, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Trutnově, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva ústavně zaručená v čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel požádal (s odvoláním na §71d odst. 1 zákona o Ústavním soudu; pozn. správně má být "§39 zákona o Ústavním soudu"), aby Ústavní soud projednal jeho ústavní stížnost mimo pořadí, ve kterém ji obdržel, a (podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Územního odboru Trutnov, Oddělení obecné kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, odloučeného pracoviště ve Dvoře Králové nad Labem (dále jen "policejní orgán"), bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 a odst. 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl dopustit tím, že od přesně nezjištěné doby, nejméně od října 2022 do doby svého vykázání dne 28. 11. 2023 v bytě své babičky (dále jen "poškozená"), který společně obývali, vždy pod vlivem alkoholu a omamných látek, ji opakovaně slovně vulgárně napadal, následně ji začal fyzicky napadat, kdy ji udeřil pěstí ruky do vlasové části hlavy, kopl ji do pravého kolene, uhodil jí do kořene prstu pravé ruky, a tímto svým jednáním jí po celém těle způsoboval podlitiny a modřiny a jednání vystupňoval tak, že poškozené vyhrožoval, že ji vyhodí z jejího bytu, že půjde do ústavu, a také jí vyhrožoval fyzickým násilím, kdy tyto slovní útoky probíhaly každý den, fyzické útoky v intervalu asi jednou za čtrnáct dní a následně v intervalu jednou za týden, přičemž při fyzickém napadení, ke kterému došlo dne 8. 5. 2023 způsobil poškozené otřes mozku, pohmožděniny, oděrky předloktí, což si vyžádalo lékařské ošetření a následnou hospitalizaci od 8. 5. 2023 do 12. 5. 2023. Dále svým jednáním poškodil zařízení bytu, kdy rozbil obrazovku televizoru, čímž způsobil poškozené škodu na majetku ve výši nejméně 1 000 Kč, a rovněž způsobil dosud nevyčíslenou škodu Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky za náklady spojené s ošetřením a léčením poškozené.
3. Okresní soud v Trutnově (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením k návrhu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Trutnově podle §68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, z důvodu uvedeného v §67 písm. c) trestního řádu vzal stěžovatele do vazby, podle §73 odst. 1 písm. a) trestního řádu rozhodl, že nabízená písemná záruka matky stěžovatele jako náhrada za vazbu se nepřijímá. Podle §88c písm. g) trestního řádu za užití §88j trestního řádu návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, spočívajícího v zákazu užívání, držení, nebo přechovávání alkoholických nápojů, nebo jiných návykových látek, a podle §88c písm. a) trestního řádu za užití §88d trestního řádu se návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, spočívajícího v zákazu styku s poškozenou, zamítl. Podle §72a odst. 4 trestního řádu se vazba započítává ode dne 4. 12. 2023 od 8:25 hodin.
4. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením k instanční stížnosti stěžovatele podle §149 odst. 1 písm. a) trestního řádu usnesení okresního soudu zrušil v celém rozsahu a nově rozhodl, že podle §68 odst. 1 trestního řádu z důvodu uvedeného v §67 písm. c) trestního řádu se stěžovatel bere do vazby, a - stejně jako okresní soud - nepřijal nabízenou písemnou záruku a zamítl stěžovatelovy návrhy na nařízení předběžných opatření. Dále rozhodl, že vazba se započítává od okamžiku zadržení tj. ode dne 4. 12. 2023 od 10:00 hodin.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel namítá, že v rozporu §77 odst. 1 trestního řádu nebyl státní zástupkyní ve lhůtě 48 hodin od zadržení odevzdán okresnímu soudu s návrhem na vzetí do vazby. Upozorňuje, že podle úředního záznamu o zajištění byl omezen na osobní svobodě dne 28. 11. 2023 v 19:50 hodin, a to podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Ještě téhož dne ve 21:15 hodin byl ale ze zajištění propuštěn, čímž skončilo omezení jeho osobní svobody.
6. Stěžovatel souhlasí se započítáním vazby ode dne 4. 12. 2023 od 8:25 hodin, jak při zohlednění výše zmíněného omezení na svobodě učinil v napadeném usnesení okresní soud. Lhůta 48 hodin podle §77 odst. 1 trestního řádu v tomto případě skončila dne 6. 12. 2023 v 8:25 hodin. Stěžovatel však v této lhůtě nebyl odevzdán okresnímu soudu. Stěžovatel se nacházel v cele předběžného zadržení na obvodním oddělení Policie České republiky v Trutnově a k okresnímu soudu byl dodán policejní eskortou, nikoliv vězeňskou službou, až dne 6. 12. 2023 v 10:39 hodin, jak vyplývá z protokolu o vazebním zasedání. Podle stěžovatele musejí být podmínky stanovené v §77 odst. 1 trestního řádu splněny kumulativně, což v tomto případě splněno nebylo. Státní zástupkyně pouze podala dne 6. 12. 2023 v 7:40 hodin návrh na vzetí stěžovatele do vazby.
7. I v případě, že zápočet vazby byl učiněn správně krajským soudem (který omezení na svobodě dne 28. 11. 2023 nepovažoval za relevantní pro posouzení běhu lhůty podle §77 odst. 1 trestního řádu) v termínu ode dne 4. 12. 2023 od 10:00, pak by konec lhůty stanovené v §77 odst. 1 trestního řádu připadal na 6. 12. 2023 v 10:00. Vazební zasedání započalo dne 6. 12. 2023, avšak až v 10:39 hodin, tudíž lhůta nebyla dodržena. Založil-li krajský soud své posouzení dodržení lhůty stanovené trestním řádem na "ustálené praxi, že soudu je předán písemný materiál s tím, že tímto se obviněný současně dostává do jeho dispozice", pak tím zásadně porušil čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy. Platí, že i kdyby uvedená praxe existovala, zcela jistě by nemohla mít vyšší váhu než zákon, resp. podmínky, které stanoví zákon.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Jde-li o usnesení okresního soudu, které zrušil krajský soud, k rozhodování o jeho ústavnosti není Ústavní soud příslušný (není povolán eventuálně je zrušit podruhé).
9. Ústavní soud dále shledal, že ústavní stížnost v části směřující vůči usnesení krajského soudu byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž bylo vydáno toto rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud následně posoudil stěžovatelovu ústavní stížnost v její části směřující proti usnesení krajského soudu (§42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu).
11. V nálezu ze dne 1. 8. 2017 sp. zn. III. ÚS 1447/17 (N 136/86 SbNU 293) Ústavní soud reagoval na námitku opírající se o komentářovou literaturu (Langášek, T., in Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 235, č. 41), podle níž je §77 odst. 1 trestního řádu nepřesný a nepředvídatelný a jeho výklad vede ke zcela protichůdným názorům na povinnost fyzicky předvést zadrženou osobu před soudce v nejzazší lhůtě 48 hodin. Ústavní soud konstatoval, že tato námitka je zjevně neopodstatněná, protože §77 odst. 1 trestního řádu není nepřesný ani nepředvídatelný, jak se domnívá stěžovatel, neboť uvedený komentář, z něhož stěžovatel cituje, představuje z hlediska praxe, teorie i judikatury Ústavního soudu zjevný interpretační exces. Ústavní soud aproboval výklad předmětného ustanovení v souladu se stávající judikaturou Ústavního soudu, podle níž lze konstatovat, že z čl. 8 odst. 3 Listiny neplynou vůči orgánům činným v trestním řízení žádné požadavky, které by vyžadovaly fyzické odevzdání osoby obviněného soudu. Při výkladu daného ustanovení Listiny je třeba vycházet z toho, jaké povinnosti jsou ukládány orgánům státní moci v souvislosti s omezením osobní svobody obviněného. Ve lhůtě 48 hodin musí být zadržená osoba seznámena s důvody zadržení, musí být vyslechnuta a uplynutím lhůty musí být propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Pro obecné soudy je pak v čl. 8 odst. 3 in fine Listiny stanovena povinnost obviněného ve lhůtě 24 hodin vyslechnout a rozhodnout o vazbě. Jestliže by měl mít obviněný možnost ve lhůtě 48 hodin předstoupit před soudce, jak se dožadoval stěžovatel, pak je otázkou, proč ústavodárce svěřuje povinnost výslechu soudem do 24hodinové lhůty určené pro rozhodování soudu. Odpovědí na ni je, že soudce se nemůže na výslech obviněného připravovat v okamžiku, kdy je mu tento předveden do soudní síně. Soudci musí být totiž dána možnost se na výslech připravit, případně přizpůsobit svůj pracovní program vzniklé situaci. Z toho důvodu je mu pak také uložena povinnost obviněného vyslechnout a o jeho vazbě rozhodnout v rozmezí 24 hodin. Podle Ústavního soudu není možné, aby soudce vyslýchal obviněného, aniž by se předem seznámil s tvrzenými důvody vazby. Ústavní soud považuje za podstatné především to, že jakmile je státním zástupcem podán návrh na vzetí do vazby, je zřejmé, že ve věci bude jednat a rozhodovat soud, a to v Listinou zaručené lhůtě 24 hodin. Podle Ústavního soudu je podružné, zda se obviněný nachází po uplynutí 48 hodinové lhůty přímo v budově soudu. Zásadní je, že od podání návrhu státního zástupce se obviněný nachází v dispozici soudu a k jeho pokynu může být kdykoliv před soud předveden. V souvislosti s uvedeným nelze přehlížet, že v průběhu plynutí jak 48hodinové lhůty, tak i 24hodinové lhůty má omezení osobní svobody stěžovatele stále stejného jmenovatele, a to státní moc. Smysl rozdělení těchto dvou lhůt je pak třeba nalézt v principu dělby moci, kdy moc výkonná může omezit osobní svobodu obviněného nejdéle na 48 hodin. Jestliže v této lhůtě moc výkonná předá svá mocenská oprávnění nad osobní svobodou obviněného soudu, pak začíná běžet nová 24hodinová lhůta, ve které rozhoduje soud o případném vzetí obviněného do vazby. Z uvedeného důvodu je tak pro výklad pojmu "odevzdání" rozhodné podání návrhu státního zástupce na vzetí do vazby, a nikoliv to, zda bude obviněný ve lhůtě 48 hodin předveden před soudce [např. usnesení ze dne 9. 9. 2015 sp. zn. IV. ÚS 2398/15 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)].
12. Jak bylo výše uvedeno, stěžovatel namítá, že státní zástupkyně pouze podala dne 6. 12. 2023 v 7:40 hodin návrh na jeho vzetí do vazby, a současně dovozuje, že lhůta 48 hodin pro jeho odevzdání soudu podle §77 odst. 1 trestního řádu v tomto případě skončila dne 6. 12. 2023 v 8:25 hodin.
13. Z výše citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1447/17 vyplývá, že odevzdání obviněného soudu se fakticky děje podáním návrhu státního zástupce na vzetí obviněného do vazby. K němu došlo ve lhůtě, kterou stěžovatel považuje za určující při zohlednění jeho předchozího omezení osobní svobody policejním orgánem dne 28. 11. 2023. Stěžovatelem uplatněná oponentura závěrů krajského soudu, podle kterého postačovalo stěžovatele odevzdat soudu dne 6. 12. 2023 do 10:00, pak již průmět do výsledku řízení o ústavní stížnosti mít nemohla. Jiné procesní důsledky krajským soudem stanoveného okamžiku, od kterého se vazba započítává, stěžovatel v ústavní stížnosti relevantně nenamítá. V širších souvislostech lze připomenout rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 20. 2. 2019 č. j. 12 Ksz 11/2018-35 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023 sp. zn. 7 Tz 71/2023.
14. Dále Ústavní soud konstatuje, že krajský soud vysvětlil, proč shledal vzetí stěžovatele do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) trestního řádu nezbytným, přičemž své závěry založil na konkrétních skutečnostech. Opětovně Ústavní soud připomíná, že předmětné rozhodování je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) o důsledcích, jež mohou nastat, nebude-li obviněný vzat do vazby. Jak Ústavní soud uvedl již mnohokráte ve své judikatuře, posuzování vazebních důvodů či jejich trvání in concreto je především úlohou obecných soudů, do níž Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší zasahovat [srov. nálezy ze dne 20. 11. 2000 sp. zn. IV. ÚS 137/2000 (N 174/20 SbNU 235), ze dne 6. 6. 2002 sp. zn. III. ÚS 121/02 (N 68/26 SbNU 203), ze dne 7. 4. 2005 sp. zn. I. ÚS 585/02 (N 77/37 SbNU 83) nebo ze dne 15. 4. 2010 sp. zn. I. ÚS 1115/09 (N 85/57 SbNU 137)].
15. Krajský soud položil důraz na zjištění, že stěžovatel má vážné problémy zejména s nadměrným užíváním alkoholu, kdy pod jeho vlivem se nekontroluje, neovládá své jednání, je vůči blízkým osobám značně agresivní a vulgární a páchá trestnou činnost. Stěžovatel si je vědom svých problémů, spojených s nadměrným užíváním alkoholu a návykových látek, kdy sám uvedl, že po alkoholu má rozdvojenou osobnost a je agresivní. Přes vážné důsledky protiprávního jednání v minulosti neomezil užívání alkoholu ani nevyhledal odbornou pomoc, což plně koresponduje s vyjádřením soudní znalkyně. Aktuálně není žádnou formou zaléčený. Existuje proto velmi vysoká pravděpodobnost, že při propuštění na svobodu bude nadále ve velké míře požívat zejména alkoholické nápoje a pod jejich vlivem se bude i nadále dopouštět trestné činnosti, pro kterou je stíhán. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu založené na existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. V dané věci krajský soud konstatoval, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal stěžovatel. S ohledem na osobu stěžovatele, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování dosáhnout účelu vazby jiným opatřením. Krajský soud též podrobně popsal, proč stále existuje důvodná obava, že stěžovatel po propuštění na svobodu bude pokračovat v trestné činnosti.
16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že postup krajského soudu vedoucí k vydání napadeného rozhodnutí o vazbě, posuzován ve svém celku, neústavní nedostatky nevykazuje. Usnesení krajského soudu bylo vydáno na základě zákona, dostatečně uvádělo důvody, na nichž bylo založeno a nelze je označit za rozhodnutí svévolné. Důvody, pro které krajský soud rozhodl výše specifikovaným způsobem, jsou v jeho usnesení přehledně a srozumitelně vyloženy, pročež Ústavní soud na ně odkazuje, a nepovažuje za nutné cokoliv - kromě výše uvedeného - k nim dodávat. Principy řádného procesu, aplikované ve vazebním řízení, stejně jako princip presumpce neviny a zásada subsidiarity vazby, nebyly podle zjištění Ústavního soudu porušeny, nedošlo tak k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
V.
Závěr
17. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti (ohledně usnesení okresního soudu) jako návrh, k jehož projednání není příslušný, podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, a zčásti (co do usnesení krajského soudu) jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona. O návrhu na projednání ústavní stížnosti mimo pořadí Ústavní soud nerozhodoval, neboť neshledal důvod pro takový postup. Stejně tak nerozhodoval ani o návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně, a to dva týdny po jejím podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu