ECLI:CZ:US:2024:4.US.3423.23.1
sp. zn. IV. ÚS 3423/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele R. H., zastoupeného Mgr. Jiřím Janíkem, advokátem, sídlem Lidická 613, Frýdek-Místek, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. října 2023 č. j. 101 Co 168, 169/2023-1141 a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 27. dubna 2023 č. j. 42 P 1/2019-954, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a 1. J. Š. a nezletilých 2. D. H. a 3. V. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že Okresní soud v Kladně (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem zamítl návrh stěžovatele na svěření nezletilých vedlejších účastníků (dále jen "nezletilí") do jeho péče (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Okresní soud vyšel z pohovoru s nezletilými a zohlednil jejich přání zůstat v péči 1. vedlejší účastnice (dále též "matky"). Uzavřel, že změnu péče v podobě prolomení "odporu" nezletilých by považoval za krajně necitlivé a nežádoucí řešení jdoucí proti jejich zájmu. Přihlédl dále k zachování identity a vazeb nezletilých na prostředí a konečně k dlouhodobému konfliktu rodičů při předávání nezletilých ke styku s otcem. Konečně nepřisvědčil otci, že neplnění povinností plynoucích z rodičovské odpovědnosti matkou svědčí pro změnu péče, a konstatoval, že excesy matky při předávání již soud postihl uložením pokuty za nerealizované styky. Okresní soud týž den (27. 4. 2023) návazně rozhodl i o změně úpravy styku, a to samostatným rozsudkem č. j. 42 P 1/2019-958 (dále jen "rozsudek o styku"), čímž změnil předchozí úpravu styku určenou rozsudkem okresního soudu ze dne 23. 7. 2020 č. j. 42 P 1/2019-390 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud) ze dne 2. 2. 2021 č. j. 101 Co 361/2020-499, ve stručnosti vyjádřeno běžný styk otce s nezletilými okresní soud rozsudkem o styku stanovil pro každý víkend v lichém kalendářní týdnu od pátku do neděle a speciálně upravil styk pro jarní, velikonoční, letní a vánoční prázdniny a určil místo předání nezletilých vždy v P. (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
3. Krajský soud napadeným rozsudkem rozhodl o odvolání otce proti napadenému rozsudku i o odvolání matky proti rozsudku o styku. Napadený rozsudek okresního soudu v plném rozsahu potvrdil (výrok I), rozsudek o styku ve výroku I o věci samé změnil tak, že - stručně řečeno - běžný styk stanovil pouze na každý třetí víkend v kalendářním měsíci a speciálně upravil styk otce s nezletilými pro všechny školní prázdniny, tedy i pro pololetní a podzimní, a určil místo předání nezletilých v P. na počátku styku a v O. na konci styku (výrok II), v nákladovém výroku II rozsudek o styku potvrdil (výrok III) a o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok IV).
4. Krajský soud zjistil názor nezletilých a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu k nejlepšímu zájmu dítěte shledal, že změna výchovného prostředí by byla se zájmem nezletilých v rozporu. Uzavřel, že by došlo k poškození jejich psychiky, neboť za svůj domov považují prostředí u matky, kde mají i polorodé sourozence. Při úpravě styku vyšel rovněž z pohovoru s nezletilými, kteří si kvůli zátěži z dlouhého cestování přáli kontakt omezit. Zopakoval genezi konfliktu rodičů včetně rozporů při předávání nezletilých a apeloval na oba rodiče, jednak aby řešili vzájemné vztahy např. v rodinné terapii či mediaci, jednak aby přehodnotili své postoje - matka při zajištění předávání dětí, otec požívání alkoholických nápojů při péči o děti.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy aprobují protiprávní chování matky, která brání nezletilým bez vážného důvodu ve styku se stěžovatelem. Namítá, že obecné soudy neměly automaticky respektovat přání dětí, neboť matka má tendence je manipulovat, dlouhodobě omezuje kontakt nezletilých s otcem a odmítá je předávat otci na místech stanovených k předání. Napadená rozhodnutí považuje stěžovatel za nepředvídatelná a překvapivá, neboť stěžovatel očekával, že krajský soud setrvá na svém stanovisku, formulovaném v dříve vydaném usnesení, o možné změně péče, nedostojí-li matka všem závazkům plynoucím s rodičovské odpovědnosti.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byly vydány rozsudky napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. K tvrzením stěžovatele o porušení základních práv jeho dětí (viz výše sub 5) Ústavní soud dodává, že pro jejich procesní účastenství nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, když jde o věc, ve které proti sobě stojí zájmy obou rodičů vůči jejich dětem. Nezletilý v takovém případě musí mít opatrovníka a musí být zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Nezletilý, o jehož postavení vůči rodičům je veden rodiči spor, nemůže být vtažen do řízení jedním z nich na jeho straně. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže de facto je rozhodováno o úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti, k čemuž Ústavní soud dospěl (viz níže), nebylo nutno uvedené procesní úkony učinit [srov. usnesení ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3374/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech týkajících se rodičovské odpovědnosti. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení.
9. Ústavní soud již mnohokráte rozhodl, že názor dítěte musí být vnímán jako zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu [nález ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1708/14 (N 235/75 SbNU 617)] a že dítěti zásadně musí být umožněno vyjádřit se k věci. Dítě totiž není pouhým objektem soudního řízení, ale přímo jeho zásadním subjektem, a soud zásadně musí při rozhodování o péči a styku umožnit dítěti, aby se vyjádřilo. V případě, že by po takto provedeném pohovoru s dítětem měl obecný soud pochybnosti např. o tom, do jaké míry jde o skutečné přání dítěte, či do jaké míry je např. ovlivňováno svým okolím, má soud procesní možnosti k objasnění skutkové situace [nález ze dne 9. 10. 2019 sp. zn. IV. ÚS 1002/19 (N 174/96 SbNU 211), bod 25].
10. Hodnocení zájmů dítěte vždy přísluší opatrovnickému soudu, který je oprávněn a současně povinen korigovat případné představy a názory dítěte o tom, co je pro něj v konkrétní věci vhodné, a co nikoli. Opatrovnický soud přitom vždy musí přihlížet úměrně k věku dítěte, rozumové a citové vyspělosti, povaze věci, o niž se jedná, jakož i k dalším okolnostem, např. k rodinnému zázemí a prostředí (nález ze dne 15. 8. 2022 sp. zn. II. ÚS 1626/22 , bod 49).
11. V rámci přezkumu Ústavní soud proto také vždy posuzuje, zda soudy v řízení konaly a přijímaly opatření v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte) a zda shromáždily veškeré potřebné důkazy za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte a veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodnily [srov. např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683)]. Další přehodnocování jejich závěrů Ústavnímu soudu nepřísluší, jelikož jsou to právě tyto soudy, které jsou na základě bezprostředního kontaktu s účastníky nejlépe vybaveny k tomu, aby dokázaly vhodně zohlednit a upravit aktuální rodinné poměry. Tyto premisy platí o to více v řízeních ve věcech nezletilých dětí, která jsou zpravidla vyvolána vyhrocenými rodičovskými konflikty.
12. V posuzované věci se obecné soudy od počátku vedení opatrovnického řízení (od roku 2016) zabývaly mnoha návrhy každého z rodičů (ať již ve věci samé nebo na nařízení i předběžného opatření), zejména týkajících se úpravy styku a místa předávání nezletilých (body 12 až 29 rozsudku krajského soudu). Právě častý a bezprostřední kontakt rodičů, znalost poměrů rodiny a jejich proměn se promítly do závěrů obecných soudů v napadených rozhodnutích. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy se věcí zabývaly v mezích ústavnosti, opatřily si dostatečné množství důkazů, hovořily s nezletilými, a své závěry odůvodnily srozumitelně a přesvědčivě s respektem k nejlepšímu zájmu nezletilých (body 14 až 18 rozsudku okresního soudu, 36 až 59, 66, 76 a 77 rozsudku krajského soudu).
13. Vytýká-li stěžovatel krajskému soudu, že napadené rozhodnutí odporuje úvaze v jeho usnesení o předběžném opatření ze srpna 2022 o změně péče z výlučné mateřské na výlučnou otcovskou, pomíjí souvislosti a změnu poměrů. Krajský soud učinil poznámku o případné změně péče za situace, kdy matka z důvodu rizikového těhotenství měla přísný klidový režim, v době vydání napadeného rozsudku krajského soudu měla matka již téměř roční dítě.
14. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí obecných soudů netrpí žádným ústavněprávním deficitem, který by vyžadoval jeho kasační zásah. To platí i pro výrok II rozsudku krajského soudu o úpravě styku, když otec v ústavní stížnosti žádné konkrétní námitky neuvedl.
15. Ústavní soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu