ECLI:CZ:US:2018:1.US.65.18.1
sp. zn. I. ÚS 65/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Davida Uhlíře a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Vojtěcha Jandy, Kateřiny Jandové, Lucie Jandové Vladimíry Jandové, zastoupených JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem Štěpánská 633/49, Praha 1, proti výroku II. usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 3968/2016-235 ze dne 26. 10. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení výroku II. v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívají, že jím došlo k porušení jejich práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, stěžovatelé se v postavení povinných domáhali zastavení exekuce s tvrzením, že dva exekuční tituly, na jejichž základě je exekuce vedena, jsou nevykonatelné po stránce formální. Námitka, kterou uplatnili v dovolání, spočívala v tom, že dohoda o uznání závazku se svolením k vykonatelnosti uzavřená ve formě notářského zápisu není formálně jako exekuční titul vykonatelná, neboť neobsahuje prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu podle §71b odst. 2 písm. f) notářského řádu.
Výrokem II. ústavní stížností napadeného usnesení Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů odmítl. Dle Nejvyššího soudu notářský zápis obsahuje platné prohlášení dlužníků o jeho vykonatelnosti.
V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že se Nejvyšší soud jejich námitkou řádně nezabýval. Stěžovatelé údajně poukazovali na to, že předmětné prohlášení povinných o svolení k vykonatelnosti neodpovídá ustálené judikatuře, protože v něm chybí podmínka, že notářský zápis je exekučním titulem v případě, že povinní v určené době osobě oprávněné řádně stanovený předmět plnění neposkytnou. Ačkoli přitom Nejvyšší soud s judikaturou, která tento požadavek obsahuje, v odůvodnění svého rozhodnutí pracoval, s argumentací stěžovatelů se nevypořádal.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost vychází z mylného předpokladu, že v ní uváděná judikatura vyžaduje, aby svolení k vykonatelnosti výslovně obsahovalo podmínku, že exekučním titulem se notářský zápis stává poté, co povinní řádně a včas stanovený předmět plnění neposkytnou. Nic takového ovšem stěžovateli citovaná judikatura ani zákon neuvádí.
Dle §71b odst. 2 písm. f) notářského řádu musí dohoda účastníků obsahovat prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu. Notářský řád tedy výslovné uvedení výše uvedené podmínky neobsahuje. Dle stěžovatelů klíčové usnesení Nejvyššího soud sp. zn. 21 Cdo 2020/98 ze dne 14. 4. 1999 pak uvádí, že svolením k vykonatelnosti se rozumí takový projev vůle povinné osoby, z něhož vyplývá, že povinná osoba souhlasí s tím, aby notářský zápis byl (v případě, že v určené době neposkytne osobě oprávněné řádně stanovený předmět plnění) bez dalšího titulem pro výkon rozhodnutí. Není přitom pochyb, že ze svolení k vykonatelnosti vyplývá - není-li v něm uvedeno něco jiného, což stěžovatelé netvrdí - právě to, že notářský zápis bude vykonatelný právě až v případě, že povinní řádně a včas neposkytnou oprávněnému stanovený předmět plnění.
Tomu pak zcela odpovídá i odůvodnění napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, z něhož je jednoznačně patrné, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti splňuje náležitosti na něj kladené, přičemž vykonatelným se stává právě až poté, co povinní řádně a včas oprávněnému stanovený předmět plnění neposkytnou.
Lze dodat, že právo na spravedlivý proces nevyžaduje podrobné vypořádání každé jednotlivé námitky, toto vypořádání se naopak musí odvíjet od relevantnosti argumentace účastníků řízení. Dle názoru Ústavního soudu je přitom námitka stěžovatelů neopodstatněná zcela zjevně, a to i ve světle Ústavním soudem dlouhodobě zdůrazňovaného principu autonomie vůle, dle něhož by se smluvní ujednání měla vykládat ve prospěch jejich platnosti (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3381/10 ze dne 3. 8. 2011 týkající se právě notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti). Stěžovatelé se totiž domáhají toho, aby navzdory jednoznačnému ujednání mezi nimi (resp. jejich právním předchůdcem) a oprávněným nebyl notářský zápis vykonatelný, a to na základě zcela formalistické argumentace, která vůli povinných učinit z notářského zápisu exekuční titul (pochopitelně pro případ, že řádně a včas nesplní stanovenou povinnost) ani nezpochybňuje.
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2018
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu