ECLI:CZ:US:2007:4.US.88.07.1
sp. zn. IV. ÚS 88/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného JUDr. Lenkou Vančatovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Slezská 19, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2006, č. j. 23 Co 335/2006-108 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 4. 2006, č. j. 28 C 111/2003-90, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 1. 2007 podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Stěžovatel namítal, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a do práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 2 Listiny.
Z podané ústavní stížnosti, přiložených příloh a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 28 C 111/2003 (dále jen "soudní spis") Ústavní soud zjistil, že žalobkyně Ing. E. V. a M. B. (dále jen "žalobkyně") se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 7. 3. 2003 domáhaly přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu č. 4 situovaného v Praze 4, Na Jezerce 16, který jako nájemce užíval stěžovatel. Obvodní soud rozsudkem ze dne 7. 3. 2005, č. j. 28 C 111/2003-52, žalobu zamítl. Na základě podaného odvolání žalobkyň Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 9. 2005, č. j. 23 Co 313/2005-72, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Obvodní soud znovu rozhodl rozsudkem ze dne 13. 4. 2006, č. j. 28 C 111/2003-90 tak, že k výpovědi z nájmu přivolil a stěžovateli uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyním do 15 dnů po zajištění přístřeší. Stěžovatel proti tomuto rozsudku podal odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 2006, č. j. 23 Co 335/2006-108, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.
Stěžovatel dne 10. 1. 2007 napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které doručil přímo Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud dovolání k dalšímu opatření postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 4, který usnesením ze dne 2. 2. 2007, č. j. 28 C 111/2003-115, podané dovolání odmítl z důvodu, že bylo podáno po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty (§240 odst. 1 o. s. ř.). Stěžovatel podal proti vydanému usnesení odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2007, č. j. 23 Co 100/2007-121, potvrdil.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní soud z doručenky založené v soudním spise u č. listu 109 zjistil, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2006, č. j. 23 Co 335/2006-108, byl stěžovateli, resp. jeho právní zástupkyni JUDr. Lence Kulhavé, doručen dne 6. 11. 2006. V daném případě je zcela evidentní, že ústavní stížnost, která byla, pokud se týká napadených rozhodnutí, podána k poštovní přepravě až dne 8. 1. 2007, podána stěžovatelem opožděně, neboť lhůta k jejímu podání uplynula v pátek dne 5. 1. 2007.
Ústavní soud dále konstatuje, že ústavní stížnost je podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Za situace, kdy stěžovatel dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2006, č. j. 23 Co 335/2006-108, jehož přípustnost opíral o ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., podal po lhůtě k tomu určené ustanovením §240 odst. l věta prvá o. s. ř., neumožnil, aby mohl dovolací soud napadený rozsudek z hlediska jeho správnosti přezkoumat. Tím způsobil, že v jeho právní věci nebyly vyčerpány všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jak to má na mysli ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Soudkyni zpravodajce proto nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání a podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2007
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka