ECLI:CZ:NSS:2018:1.ADS.115.2017:45
sp. zn. 1 Ads 115/2017 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: M. F., zastoupené Mgr.
Marcelou Horákovou, advokátkou se sídlem Riegrova 12, Olomouc, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí
žalované ze dne 27. 7. 2016, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 31. 1. 2017, č. j. 72 Ad 18/2016 – 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovené advokátce žalobkyně Mgr. Marcele Horákové se p ři zn á v á odměna
za zastupování ve výši 3.146 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 23. 5. 2016, č. j. X, odňala žalobkyni invalidní důchod ode
dne 14. 6. 2016 podle §56 odst. 1 písm. a) ve spojení s §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění. Důvodem pro odnětí důchodu byl závěr posudku Okresní správy
sociálního zabezpečení Vsetín ze dne 10. 5. 2016 (dále jen „posudek OSSZ“), podle kterého již
žalobkyně nebyla invalidní, neboť její pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %.
[2] Námitky žalobkyně žalovaná zamítla v záhlaví označeným rozhodnutím. Lékařská
posudková služba ČSSZ Brno potvrdila posudkem ze dne 21. 7. 2016 (dále jen „posudek ČSSZ“)
závěry posudku OSSZ z hlediska hlavní příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
žalobkyně i míry poklesu pracovní schopnosti na 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti
je ztuhnutí hlezenního kloubu levé nohy, které má dopad na omezenou zatížitelnost levé dolní
končetiny pro chůzi a stání, přičemž těžší funkční postižení nebylo prokázáno. Jedná se tedy
o zdravotní postižení, které spadá do kapitoly XV (Funkční poruchy, postižení po úrazech,
operacích), oddílu B (Postižení končetin), položky 11 („Ztuhnutí nebo omezení pohybu v hlezenním
kloubu/kloubech podle rozsahu omezení “ s mírou poklesu pracovní schopnosti 10 - 20 %) vyhlášky
č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti
posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška
o posuzování invalidity). S ohledem na ostatní nemoci, které se podílejí na celkovém
nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně, ale již jen s menším posudkovým i funkčním
dopadem, byla míra poklesu pracovní schopnosti celkově stanovena až na horní hranici daného
procentního rozmezí, tj. 20 %. K navýšení podle §3 vyhlášky o posuzování invalidity nebyl
shledán žádný medicínský ani jiný důvod.
II. Řízení před krajským soudem
[3] Žalobkyně napadla rozhodnutí o námitkách žalobou u Krajského soudu v Ostravě,
pobočky v Olomouci, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Soud si vyžádal posudek
od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudek MPSV“), která
potvrdila míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně i rozhodující příčinu jejího nepříznivého
zdravotního stavu, jak byly stanoveny posudky OSSZ a ČSSZ. Krajský soud neshledal důvod
zpochybnit závěry posudku MPSV z hlediska úplnosti a správnosti stanovení diagnózy
žalobkyně.
[4] Posudková komise jednoznačně vysvětlila, že předchozí podřazení zdravotního stavu
žalobkyně pod položku 13b kapitoly XV oddílu B vyhlášky o posuzování invalidity v roce 2013
bylo posudkovým omylem, neboť nebyla naplněna příslušná kritéria. Z lékařských zpráv
posudková komise dovodila, že u žalobkyně není postižena celá levá dolní končetina. Po náhradě
levého kolenního kloubu se jedná pouze o lehké omezení hybnosti tohoto kloubu. U žalobkyně
nebylo shledáno středně těžké postižení funkce končetiny, není přítomna značná deformita bérce
nebo stehna, ani svalová atrofie. Žalobkyně trpí poúrazovou artrózou levého hlezenního kloubu,
která však neumožňuje zařazení pod položku 13b. Krajský soud se ztotožnil se závěrem
posudkové komise, že nebylo prokázáno středně těžké postižení celé levé dolní končetiny.
Naopak nepřisvědčil námitce žalobkyně, že z měna kvalifikace zdravotního postižení nebyla
řádně odůvodněna, odkázal přitom na strany 3 až 5 rozhodnutí žalované a strany 4 a 5 posudku
MPSV.
[5] K námitce, že nebyla provedena elektromyografie (dále též „EMG“) a magnetická
rezonance k posouzení neurologického hlediska, soud podotkl, že je na odborné úvaze
posudkových lékařů, zda nařídí další vyšetření. Posudkoví lékaři shodně při trojím posouzení
dospěli k závěru, že hlavním postižením žalobkyně je ztuhnutí hlezenního kloubu po úrazu
v roce 2004. Soud proto nepovažoval za potřebné vyžádat si doplňující či srovnávací posudek
k vyjasnění předmětné námitky. Při jednání žalobkyně zmínila, že je objednána na magnetickou
rezonanci a EMG má rovněž k dispozici. Soud ji v této souvislosti poučil, že případné
posudkově významné změny zdravotního stavu mohou být posouzeny v rámci nové žádosti
o přiznání invalidního důchodu. V této souvislosti soud také zdůraznil, že v souladu s §75
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal věc podle
skutkového stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí o námitkách. Neprovedl
proto důkaz zprávou neurologa ze dne 16. 1. 2017, ani nežádal z tohoto důvodu doplnění
posudku MPSV, neboť sama žalobkyně uvedla, že tato lékařské zpráva popisuje její aktuální
zdravotní stav.
[6] Neopodstatněná je také námitka, že zdravotní stav žalobkyně byl zúžen jen na postižení
hlezna. Správní orgány hodnotily celý zdravotní stav žalobkyně komplexně, žalovaná
i posudková komise MPSV dospěly ke shodnému závěru o stabilizovaném stavu, na který
je žalobkyně již adaptována. Od úrazu žalobkyně uplynulo již 12 let, žalobkyně prodělala několik
operací a stav se ustálil na úrovni, na které byl posouzen a popsán. Z lékařských zpráv
posudková komise MPSV zjistila, že náhrada kolenního kloubu je v uspokojivém stavu.
S ohledem na skutečnost, že hlavní příčinnou nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je stav
levého hlezna, které jí bylo chirurgicky zpevněno v roce 2013, byli posudkoví lékaři povinni
posuzovat toto postižení především od roku 2013 do dne posouzení. Předmětné posudky
vysvětlily, že operace byla úspěšná a nenastaly žádné komplikace. Podle posudku ze dne
20. 7. 2016 (stav žalobkyně se posuzuje do dne 27. 7. 2016) žalobkyně chodí i o jedné berli.
[7] V celkovém hodnocení posudkové orgány zohlednily statiku a dynamiku obou končetin
i páteře. V souladu s vyhláškou o posuzování invalidity pak určily rozhodující příčinu
nepříznivého zdravotního stavu a stanovily procentní míru poklesu pracovní schopnosti
se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení. Postižení páteře posudkové
orgány neshledaly jako závažnější než postižení levé končetiny. Pro určení míry poklesu pracovní
schopnosti se jednotlivá zdravotní postižení nesčítají. Soud neshledal důvodnou námitku,
že v rámci celkového postižení mělo být hodnoceno ochablé svalstvo. Ochabnutí ještě
neznamená úbytek živé tkáně a podle posudku MPSV (vlastní vyšetření ortopeda posudkové
komise) nebyly zjištěny atrofie.
[8] Podle krajského soudu není pravdou, že posudkoví lékaři nepřihlédli k virové hepatitidě.
Lékařské zprávy předložené žalobkyní týkající se tohoto onemocnění byly zhodnoceny v rámci
námitkového řízení i posudku MPSV. Na určení rozhodující příčiny nepříznivého zdravotního
stavu žalobkyně nemělo toto onemocnění vliv. V procentním poklesu pracovní schopnosti byla
ohodnocena všechna postižení. Oba posudkové orgány přitom hodnotily žalobkyni ve vztahu
k profesi osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) v oboru pohostinství.
[9] Soud nepřisvědčil ani námitce nemožnosti rekvalifikace. Nebylo prokázáno žádné
postižení (duševní ani fyzické), které by zcela vyloučilo pracovní schopnost nebo možnost
vykonávat podnikatelskou činnost. I přes stanovená omezení se žalobkyně může naučit nové
profesi a využít zbývající pracovní potenciál. Žalobkyně absolvovala střední průmyslovou školu
stavební, pracovala jako laborantka, administrativní pracovnice, montovala dřevěné výrobky
a působila jako OSVČ v oboru pohostinské činnosti. Pokles pracovní schopnosti byl stanoven
na 20 %, z 80 % je tedy pracovní schopnost žalobkyně zachována.
III. Obsah kasační stížnosti
[10] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační
stížností z důvodů, které podřadila pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[11] Stěžovatelka namítla, že krajský soud nesprávně nepřihlédl k postižení celé její levé nohy
a dalším jejím zdravotním obtížím. Rozhodnutí žalované o námitkách zmiňuje, že stěžovatelka
je sledována neurologem a ze zprávy o vyšetření z dubna 2016 je patrné přetrvávání potíží
se zády a levou nohou. V důsledku řady obtíží s páteří stěžovatelka musela podstoupit v dubnu
2016 sérii analgetických infuzí. Tyto obtíže se odvíjí od špatného stavu její levé nohy - omezení
funkce levého hlezna, dysestezie na přední straně bérce a dorzu levé dolní končetiny
(zkrat o 2 cm). Stěžovatelka byla proto přesvědčena, že její zdravotní stav měl být posouzen
podle kapitoly XV, oddílu B, položky 13b vyhlášky o posuzování invalidity, neboť se jedná
o významné funkční postižení po zlomeninách kostí dolních končetin. Postižena je totiž celá
dolní končetina (její statika a dynamika, včetně páteře), nejen hlezno.
[12] V rámci posuzování pracovní schopnosti byla stěžovatelka hodnocena jako OSVČ
v oblasti pohostinství. Podle posudku MPSV stěžovatelka není schopna práce s delším stáním
a chůzí, práce nadmíru namáhavé se zvedáním a přenášením nadlimitních břemen. Závěr
o schopnosti nadále vykonávat činnost jako OSVČ v oblasti pohostinství se proto jeví
jako nelogický, neboť tato profese je zaměřena právě na stání a chůzi. Napadeným rozhodnutím
stěžovatelka dále vytkla, že řádně nepřihlédly k virové hepatitidě, čímž je stěžovatelka
z uvedeného oboru zcela diskvalifikována. Vzhledem k jejímu věku a zdravotním obtížím
je pracovní zařazení stěžovatelky či její rekvalifikace značně ztížena. Touto skutečností se soud
ani posudkoví lékaři řádně nezabývali.
[13] Stěžovatelka navrhla k důkazu provedení znaleckého posudku za účelem jednoznačné
objektivizace rozsahu snížení její pracovní schopnosti. Rozsudek krajského soudu je založen
pouze na posudku MPSV, přestože u takto komplikovaného případu se jeví vhodnějším nechat
zpracovat posudek znalcem z oboru posudkového lékařství. Zdravotní stav stěžovatelky nebyl
ani v řízení před krajským soudem zjištěn dostatečně.
[14] Krajský soud se dostatečně nevypořádal s námitkou, že u stěžovatelky nenastalo jakékoliv
zlepšení, ani výrazná stabilizace zdravotního stavu. Stěžovatelka není dlouhodobě adaptována
na svůj stav, opakovaně se léčí a musí užívat léky proti bolesti. S ohledem na věk stěžovatelky
nelze očekávat zlepšení jejího zdravotního stavu, úplná náhrada kolene má omezenou životnost
a lze očekávat i zhoršení artrózy hlezna.
[15] Posudek se vůbec nezabývá tím, že stěžovatelka trpí polyneuropatií, přestože
je ve zdravotní dokumentaci uvedeno, že toto onemocnění stěžovatelce významně znesnadňuje
koordinaci a pružnost pohybu. Ke správnému zjištění rozsahu tohoto onemocnění je třeba
provést vyšetření elektromyogramem, na což stěžovatelka poukázala na jednání před krajským
soudem.
IV. Vyjádření žalované
[16] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnila s napadeným rozsudkem.
Výrok soudu ve věci posouzení podmínek nároku na invalidní důchod je závislý na posudku
posudkové komise MPSV, která je ke zpracování posudkového závěru během přezkumného
soudního řízení povolána ze zákona a její závěr je pro soud závazný. Zdravotní stav stěžovatelky
byl zjištěn a posouzen objektivně. Posudek MPSV dospěl ke shodným závěrům jako žalovaná
v napadeném rozhodnutí. Subjektivní úvahy stěžovatelky a její přesvědčení o míře pracovní
schopnosti nejsou důvodem pro ponechání invalidního důchodu. Rozsudek krajského soudu
není podle žalované nepřezkoumatelný, protože je dostatečně zdůvodněn.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[17] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[18] Kasační stížnost není důvodná.
[19] Nejvyšší správní soud předně podotýká, že ve věcech invalidních důchodů, které jsou
podmíněny dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem účastníka řízení, je rozsah soudního
přezkumu vymezen povahou věci. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení
dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou, o které si správní soud nemůže učinit
úsudek sám. Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, je posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění svěřeno Ministerstvu práce
a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
Ty jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry
o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudky soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle
zásad uvedených v §77 odst. 2 s. ř. s., tedy jednotlivě i v souhrnu s ostatními důkazy
jím provedenými i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem. V případě potřeby
může soud uložit také zpracování posudku znalci z oboru posudkového lékařství.
[20] Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení ve věci invalidity ověřuje pouze
to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (srov. ustálenou judikaturu
Nejvyššího správního soudu, např. rozsudky ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54,
ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012 - 24, a mnohé jiné), případně - namítal-li to žalobce -
zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena.
[21] Pokud je posudek úplný a přesvědčivý a vypořádává se se všemi rozhodujícími
skutečnostmi, včetně skutečností namítaných účastníkem, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem
pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (viz např. rozsudek ze dne
23. 10. 2008, č. j. 3 Ads 72/2008 - 50, nebo ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48).
Z posudku musí být proto zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen
na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím,
aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. Odborné posudkové závěry
ovšem nepodléhají hodnocení soudu z hlediska jejich správnosti, neboť k tomu soudci nemají
odborné lékařské znalosti.
[22] V posudku musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení je považováno za jeho rozhodující příčinu.
Za rozhodující příčinu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad
na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity).
Procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny
v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise je povinna odůvodnit zařazení
zdravotního postižení pod konkrétní položku uvedené přílohy i určení míry poklesu pracovní
schopnosti v rámci rozpětí stanoveného v jednotlivých položkách, včetně případného navýšení
podle §3 téže vyhlášky.
[23] Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních
postižení, hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá
zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní
schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu
ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§2 odst. 3 vyhlášky
o posuzování invalidity).
[24] Míra poklesu pracovní schopnosti určuje, zda je pojištěnec invalidní. Tak je tomu
v případě, kdy z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles pracovní
schopnosti pojištěnce nejméně o 35 % (§39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění).
Odstavec 2 téhož ustanovení pak rozděluje invaliditu do tří stupňů: invaliditu I. stupně
při poklesu pracovní schopnosti o 35 % až 49 %, invaliditu II. stupně při poklesu pracovní
schopnosti o 50 % až 69 % a invaliditu III. stupně při poklesu pracovní schopnosti nejméně
o 70 %.
[25] Při určování poklesu pracovní schopnosti musí posudková komise vyjít ze zdravotního
stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření a přitom vzít v úvahu, a) zda jde
o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný
zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost
rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost
využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %
a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to,
zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek (§39 odst. 4
zákona o důchodovém pojištění).
[26] V případě, kdy je předmětem řízení odnětí invalidního důchodu, musí posudková komise
také jednoznačně a přesvědčivě vysvětlit, proč příjemce dávky již nesplňuje podmínky,
na základě kterých mu byla dávka přiznána. Tedy zejména zdůvodnit, v čem spočívá zlepšení
nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka
byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu
(viz např. rozsudky ze dne 28. 3. 2012, č. j. 6 Ads 28/2012 - 30, nebo ze dne 6. 8. 2008, č. j.
3 Ads 45/2008 - 46).
[27] Nejvyšší správní soud se ztotožnil s krajským soudem, že posudek MPSV ze dne
4. 1. 2017, výše popsaným nárokům na úplnost a přesvědčivost dostál. Posudková komise vyšla
z celé řady lékařských nálezů vztahujících se ke zdravotnímu stavu stěžovatelky, jejichž rozhodné
závěry citovala. Na základě těchto zpráv posudková komise MPSV určila rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého stavu stěžovatelky shodně jako předchozí posudky OSSZ a ČSSZ,
tedy jako „ztuhnutí nebo omezení pohybu v hlezenním kloubu/kloubech podle rozsahu omezení “, tedy
postižení spadající pod položku 11 kapitoly XV, oddílu B, položky. Zároveň posudek vysvětlil,
proč nelze zdravotní stav stěžovatelky podřadit pod položku 13b téhož oddílu, které
se stěžovatelka dovolávala a která byla určena jako rozhodující příčina nepříznivého zdravotního
stavu stěžovatelky v posudku OSSZ z roku 2013. Pro tuto položku je vyžadováno středně těžké
postižení funkce končetiny - značná deformita bérce nebo stehna, svalová atrofie, značné
omezení funkce končetiny. Taková postižení však z objektivních lékařských nálezů nevyplývají.
U stěžovatelky nebylo zjištěno postižení funkce celé levé končetiny, neboť po náhradě levého
kolenního kloubu je omezení hybnosti tohoto kloubu jen lehkého charakteru. Rozhodujícím
postižením je poúrazová artróza levého hlezenního kloubu, která neumožňuje podřazení
pod položku 13b. Posudek OSSZ z roku 2013 byl proto podle posudku MPSV posudkovým
omylem.
[28] Jak správně poukázal i krajský soud, v roce 2013 bylo stěžovatelce chirurgicky zpevněno
levé hlezno (sub talo arthrodéza provedená v prosinci 2013). Je proto třeba zohlednit vývoj
zdravotního stavu stěžovatelky po této operaci. Podle posudků byla operace úspěšná a nenastaly
žádné komplikace. Stěžovatelka byla schopna k rozhodnému datu chodit i o jedné berli.
Posudková komise MPSV dále zdůraznila, že od úrazu stěžovatelky v roce 2004 uplynula již řada
let a její zdravotní stav je dlouhodobě stabilizován. Náhrada kolenního kloubu je v uspokojivém
stavu, jak klinicky, tak podle RTG. Vertebrogenní potíže, tedy potíže se zády, na něž stěžovatelka
poukazuje v kasační stížnosti, nevykazují známky radikulopathie (postižení míšního kořene).
Ostatní zdravotní obtíže neshledala posudková komise MPSV, shodně jako předchozí
dva posudky, jako posudkově významné.
[29] Soud proto nepřisvědčil námitce, že krajský soud nepřihlédl k postižení celé levé nohy
stěžovatelky a dalším jejím zdravotním obtížím. Tvrzení stěžovatelky, že posudkoví lékaři
nesprávně vyhodnotili doložené lékařské zprávy je otázkou medicínskou, kterou soud
přezkoumat nemůže. Závěry posudků se nejeví zjevně nelogické či svévolné, naopak je soud
hodnotí jako přesvědčivé a dostatečné pro přijatý závěr. Popsaná zjištění posudkové komise
umožňují soudu vytvořit si dostatečnou představu o zdravotním stavu stěžovatelky,
zejm. rozsahu a závažnosti jejích obtíží. Skutková zjištění, pro které posudková komise podřadila
zdravotní postižení pod položku 11, mají oporu v odborných podkladech založených ve spisu
a odpovídají popisu daného stupně zdravotního postižení v dané položce („ztuhnutí nebo omezení
pohybu v hlezenním kloubu/kloubech podle rozsahu omezení “). Zdravotní stav stěžovatelky popsaný
v posudku a lékařských zprávách neodpovídá rozsahu postižení, které je vyžadováno
pro zařazení pod položku 13b. Tato položka vyžaduje vymezený stupeň závažnosti: „středně těžké
postižení funkce končetiny“ a zahrnuje postižení, u nichž je přítomna značná deformita bérce nebo
stehna, svalové atrofie, značné omezení funkce končetiny. Takový druh postižení, ani vymezený
stupeň závažnosti nebyly zjištěny v rámci posudků OSSZ, ČSSZ, ani MPSV. Z tvrzení
stěžovatelky ani obsahu spisu nevyplývá důvod, který by uvedený závěr zpochybňoval.
V této souvislosti lze připomenout také obecnou posudkovou zásadu kapitoly XV, podle
níž „[s]amotné prodělání úrazu, operace, implantace kloubní náhrady s dobrým funkčním výsledkem nepůsobí
pokles pracovní schopnosti “.
[30] S ohledem na úplnost a přesvědčivost posudku MPSV krajský soud nepochybil
tím, že si nevyžádal znalecký posudek. Nevzbuzuje-li obsah posudku MPSV pochybnosti
o své úplnosti a správnosti, není zpravidla odůvodněn požadavek na doplnění dokazování
ustanovením znalce z oboru zdravotnictví (srov. rozsudek č. j. 5 Ads 22/2003 - 48,
nebo rozsudek ze dne 30. 3. 2017, č. j. 1 Ads 152/2016 - 46). Skutkový stav, a to i ve vztahu
ke všem stěžovatelkou tvrzeným obtížím, byl krajským soudem zjištěn dostatečně a nebylo třeba
provádět další důkazy.
[31] Z rozsudku i protokolu o jednání dne 31. 1. 2017 vyplývá, že krajský soud vysvětlil
stěžovatelce, že rozhodným datem pro posouzení jejího zdravotního stavu je okamžik vydání
rozhodnutí o námitkách a že případný další vývoj jejího onemocnění může být zohledněn
v rámci nové žádosti o přiznání invalidního důchodu. Z tohoto důvodu krajský soud neprovedl
k důkazu zprávu neurologa nebo zprávu z EMG, neboť ty i podle tvrzení stěžovatelky
popisovaly její aktuální zdravotní stav, tedy nikoliv zdravotní stav k datu vydání napadeného
rozhodnutí. Stěžovatelka se proto v kasační stížnosti nedůvodně dovolává skutečnosti,
že při jednání před soudem poukazovala na nutnost provedení vyšetření EMG a že toto její
upozornění nebylo krajským soudem zohledněno. Z obdobných důvodů nelze přisvědčit
ani námitce, že zdravotní stav stěžovatelky není stabilizován, neboť úplná náhrada kolene
má omezenou životnost a lze očekávat i zhoršení artrózy hlezna.
[32] Rozhodnutí o dávkách důchodového pojištění jsou vydávána s „výhradou změny poměrů“
(cum clausula rebus sic stantibus). V široké míře se zde připouští změna pravomocného rozhodnutí
o dávce, a to jak vlivem nových skutečností, které nastaly po právní moci rozhodnutí, tak vlivem
skutečností, které existovaly v době rozhodování, a přihlíží se k nim dodatečně
(viz např. rozsudek ze dne 12. 7. 2006, č. j. 6 Ads 58/2005 - 44). Zdravotní stav jako stav
skutkový je stavem v čase dynamickým a podléhá změnám. Zlepšení zdravotního stavu nebo
jeho stabilizace, příp. adaptace člověka na situaci vyvolanou zdravotním postižením může vést
k obnovení pracovní schopnosti ve vymezeném rozsahu, a tedy být důvodem pro zánik invalidity
(viz např. rozsudek ze dne 7. 8. 2003, č. j. 3 Ads 7/2003 - 42).
[33] Nejvyšší správní soud nijak nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatelka trpí
onemocněními, se kterými jsou spojena omezení a obtíže v jejím každodenním životě.
Tento závěr vyplývá z vypracovaných posudků, neboť i posudková komise uvedla,
že se v případě stěžovatelky jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, což je ve smyslu §26
zákona o důchodovém pojištění stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti
pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle
než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden
rok. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatelky však nebyl při objektivním
posouzení k rozhodnému datu, jež je v případě určení invalidity posuzované osoby určující,
takového charakteru, aby v danou chvíli a za daných zákonných podmínek odůvodňoval přiznání
invalidního důchodu. Pokud by se zdravotní stav stěžovatelky od doby vydání napadeného
rozhodnutí zhoršil (ať již ze stěžovatelkou zmiňovaných nebo z jiných příčin) natolik,
že by pracovní schopnost stěžovatelky poklesla pod 35 %, důvody pro odnětí invalidního
důchodu stěžovatelce v nyní posuzované věci nejsou na překážku případné nové žádosti
stěžovatelky o invalidní důchod.
[34] Soud nepřisvědčil ani poslední námitce, ve které stěžovatelka vytkla krajskému soudu
a posudku MPSV, že se řádně nezabývali možnostmi jejího pracovního uplatnění,
zejm. nesprávně dovodili možnost uplatnění jako OSVČ v oblasti pohostinství, neboť
tato profese je zaměřena na stání a chůzi a vzhledem k prodělané virové hepatitidě
by stěžovatelka nezískala zdravotní průkaz.
[35] Předně je třeba uvést, že úkolem posudkových komisí není určit zcela konkrétní
zaměstnání, která je účastník řízení schopen vykonávat, ale postačí vymezit v obecné rovině
okruh takovýchto zaměstnání (viz rozsudek ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Ads 37/2003 - 92).
Posudková komise hodnotila možnost uplatnění stěžovatelky jako OSVČ v oblasti pohostinství,
neboť tato činnost byla jejím posledním zaměstnáním. Obecně lze říci, že výkon samostatné
výdělečné činnost v oblasti pohostinství nutně nevyžaduje přímý fyzický výkon práce číšnice.
Závěr posudkové komise se tedy nejeví jako nelogický, byť je třeba připustit, že pracovní
zařazení jako číšnice by u stěžovatelky s největší pravděpodobností nepřipadlo v úvahu.
Stěžovatelka však jistě není omezena na tutéž činnost, kterou vykonávala před úrazem v roce
2004. Pracovní potenciál stěžovatelky byl zachován z 80 % s vyloučením práce s delším stáním
a chůzí, práce nadmíru namáhavé se zvedáním a přenášením nadlimitních břemen. Jak správně
poukázal krajský soud, stěžovatelka má středoškolské vzdělání a v minulosti pracovala mimo jiné
jako laborantka, administrativní pracovnice či montovala dřevěné výrobky. Soud proto neshledal,
že by pracovní zařazení stěžovatelky či její rekvalifikace byly vyloučeny, nebo ztíženy natolik,
aby odůvodňovaly přiznání invalidního důchodu.
VI. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[36] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, proto ji zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
[37] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační
stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti
nevznikly.
[38] Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka
Mgr. Marcela Horáková (usnesení ze dne 27. 4. 2017, č. j. 1 Ads 115/2017 - 30). V takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud určil odměnu advokátky částkou za dva úkony právní služby po 1.000 Kč
(převzetí a příprava zastoupení, podání doplnění kasační stížnosti) a dále 2 x 300 Kč
jako paušální náhradu hotových výdajů v souladu v souladu s §7, §9 odst. 2, §11 odst. 1 písm.
b), d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy 2.600 Kč. Tuto částku soud zvýšil
o 546 Kč připadající na daň z přidané hodnoty, kterou je advokátka jako plátkyně DPH povinna
odvést (§57 odst. 2 s. ř. s.). Částka v celkové výši 3.146 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu