ECLI:CZ:NSS:2008:1.AFS.8.2008:64
sp. zn. 1 Afs 8/2008 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce J. K.,
zastoupeného JUDr. Petrem Práglem, advokátem se sídlem Dlouhá 5, 400 02 Ústí nad Labem,
proti žalovanému Finančnímu úřadu v Libochovicích, se sídlem náměstí 5. května 50, 411 17
Libochovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2006, č. j. 44236/06/197970/2862,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
30. 8. 2007, č. j. 15 Ca 29/2007 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 8. 12. 2006 nevyhověl žalovaný námitce žalobce proti exekučnímu
příkazu na prodej nemovitostí ze dne 4. 10. 2006 k vymožení vykonatelného nedoplatku v částce
1 974 627 Kč.
Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou ke Krajskému soudu v Ústí
nad Labem, který ji svým rozsudkem ze dne 30. 8. 2007 zamítl.
Ve včas podané kasační stížnosti a v jejím doplnění žalobce uvedl, že rozhodnutí
žalovaného bylo po právní stránce nesprávně posouzeno. Žalovaný se nevypořádal
se všemi odvolacími důvody, které jsou uvedeny v §50 odst. 3 daňového řádu, když vlastní
rozhodnutí nebylo ani přesvědčivě odůvodněno. Žalobce rovněž poukázal na zmatečnost
a účelovost rozhodnutí vztahující se k vadám daňové kontroly, která byla provedena v roce 2001,
kde mu bylo upřeno řádně se seznámit s výsledky daňového šetření a vyjádřit
se tak před ukončením daňové kontroly k věci. Rovněž bylo žalobci odepřeno nahlédnout
do daňového spisu a nebyly mu sděleny ani pochybnosti žalovaného k nabízeným důkazům.
Použití pomůcek k výpočtu daně proto dle žalobce nebylo vůbec na místě. K námitce podjatosti
vznesené žalobcem pak nebylo vůbec přihlédnuto. Dále má žalobce za to, že se soud vůbec
nezabýval tím, že v předchozích daňových kontrolách nebyly u žalobce zjištěny žádné nedostatky
a nebyly také žádné pochybnosti o jeho prokázaných vysokých nákladech na podnikání
v časoprostoru od roku 1990. Samotný exekuční příkaz pak žalobce považuje
za nepřezkoumatelný a připomíná, že řádné odůvodnění rozhodnutí je nutná záležitost
spravedlivého procesu. Rovněž nebylo možné seznat, proč žalobcovo podání bylo posouzeno
jako námitka a nikoliv jako odvolání. Žalobce také předložil rozsudek Okresního soudu
v Litoměřicích ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 3 T 286/2004, kde byl zcela zproštěn obžaloby
z trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby.
Závěrem žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek Krajského
soudu v Ústí nad Labem a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že námitky směřující
do ukončeného daňového řízení předcházejícího před řízením exekučním byly již řešeny
a rozhodnuty jak odvolacím orgánem, tak příslušným soudem. K námitce nepřezkoumatelnosti
exekučního příkazu žalovaný sdělil, že při jeho vydání postupoval v souladu se zákonem České
národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“) a v souladu
s tímto zákonem postupoval i při přezkoumávání opravného prostředku žalobce
vůči exekučnímu příkazu. Rozsudek sp. zn. 3 T 286/2004 není podle žalovaného pro rozhodnutí
v projednávané věci relevantní. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnost zamítl.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud považuje v prvé řadě za důležité poznamenat, že v projednávaném
případě se žalobce domáhá přezkumu rozhodnutí ve fázi daňové exekuce (rozhodnutí o námitce
proti exekučnímu příkazu). K tomu je vhodné odkázat na rozsudek rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2005, č. j. 2 Afs 81/2004 - 54, publikovaný
pod č. 791/2006 Sb. NSS. Z tohoto rozhodnutí vyplývá nejen právní závěr, že rozhodnutí
o námitce proti exekučnímu příkazu podléhá soudnímu přezkumu, ale též závěr o jeho vlastním
rozsahu, totiž „námitkami proti exekučnímu příkazu proto nelze účinně brojit proti samotnému daňovému
nedoplatku, stanovenému samostatným správním rozhodnutím, a rovněž následný soudní přezkum
může být zaměřen zejména na vhodnost a proporcionalitu způsobu a rozsahu provedení exekuce, na vykonatelnost
exekučního titulu, na jeho právní účinnost vůči povinnému apod., nikoliv již na přezkum důvodnosti samotného
exekučního titulu. Soudní přezkum proto v těchto případech lze označit za do určité míry omezený a koncentruje
se na případné ‚vybočení‘ z řádné a na principu proporcionality založené daňové exekuce“. Ostatně obdobně
Nejvyšší správní soud uzavřel i v usnesení ze dne 24. 11. 2004, č. j. 1 Afs 47/2004 - 75,
www.nssoud.cz: „je-li u správního soudu napadeno rozhodnutí vydané v další fázi řízení (v řízení exekučním),
pak přirozeně soud může zkoumat jen samotnou existenci titulu a vhodnost zvoleného způsobu exekuce, poměr
výše pohledávky k ceně exekucí postižené věci apod., navíc za podmínky, že stížnost tvrdí například,
že exekuční titul neexistuje, zvolený způsob exekuce není zákonem připuštěn, že cena postižené
věci je v nepoměru k výši pohledávky atp. Soud se ve fázi exekučního řízení nemůže zabývat skutečnostmi,
které nastaly před vydáním vykonatelného výkazu nedoplatků, tedy v řízení vyměřovacím“. Námitky žalobce
týkající se vad daňové kontroly a popření jeho práv v jejím průběhu, otázku použití pomůcek
k výpočtu daně, jakož i tvrzení žalobce, že v předchozích daňových kontrolách u něj nebyly
zjištěny žádné nedostatky a nebyly také žádné pochybnosti o jeho prokázaných vysokých
nákladech na podnikání v časoprostoru od roku 1990, proto nelze v exekuční fázi daňového
řízení přezkoumávat. Uvedené námitky by mohly, byly-li by pravdivé, založit nezákonnost
příslušných exekučních titulů (platebních výměrů), nikoliv však jejich nicotnost, která jediná
by mohla mít vliv na zákonnost vydání zde žalobou napadeného rozhodnutí
a jemu předcházejícího exekučního příkazu (nikoliv však způsobovat nicotnost exekučního
příkazu, jak nesprávně uvedl krajský soud). Za situace, kdy krajský soud neshledal nicotnost
exekučních titulů, postupoval tedy správně, když se námitkami žalobce směřujícími do pouhé
nezákonnosti exekučních titulů nezabýval.
Žalobce rovněž namítal, že nebylo možné seznat, proč žalovaný posoudil jeho podání
jako námitku a nikoliv jako odvolání. Ze zákonné úpravy (§52 odst. 1 daňového řádu) vyplývá,
že obecně lze proti jakémukoliv úkonu správce daně v souvislosti s vymáhacím řízením podat
námitku; odvolání lze v této fázi daňového řízení podat jen ve zvláštních případech
specifikovaných v §73 odst. 1, 2 a 8 daňového řádu (proti výzvě k zaplacení daňového
nedoplatku v náhradní lhůtě a v případě zahájení vymáhání daňového nedoplatku bez výzvy).
O tuto situace se však v projednávaném případě nejednalo (žalobce podal opravný prostředek
až proti exekučnímu příkazu, kterému předcházelo několik výzev). Žalovaný proto postupoval
zcela v souladu se zákonem, když podání žalobce posoudil jako námitku. Současně není možné
přisvědčit žalobci, že nelze seznat, proč bylo jeho podání takto kvalifikováno: jednak žalovaný
v exekučním příkazu poučil žalobce, že proti němu lze podat námitku (nikoliv odvolání),
jednak v rozhodnutí o námitce uvedl, že odvolání je v daném případě nepřípustné. Z uvedených
důvodů nelze akceptovat ani námitku žalobce, že se žalovaný nevypořádal se všemi odvolacími
důvody, které jsou uvedeny v §50 odst. 3 daňového řádu – k takovému postupu neměl žalovaný
sebemenší důvod, když odvolání v daném případě nebylo přípustné. Kasační námitky žalobce
týkající se posouzení jeho podání jako odvolání proto Nejvyšší správní soud považuje jako celek
za nedůvodné.
Ohledně námitky podjatosti se Nejvyšší správní soud zcela ztotožňuje se závěry krajského
soudu: žalobce v žalobě neuvedl, žádné konkrétní důvody, na jejichž základě
by bylo lze usuzovat, že příslušná rozhodnutí vydaly podjaté osoby, resp. orgány. Současně
ze správního spisu nevyplývá, že by žalobce takovou námitku podjatosti uplatnil v průběhu
vymáhacího řízení. Z těchto důvodů nemůže obecné tvrzení o podjatosti správního orgánu
založit důvodnost kasační stížnosti.
K obecně tvrzené nepřezkoumatelnosti exekučního příkazu lze jen uvést, že tuto námitku
žalobce v žalobě neuvedl a Nejvyšší správní soud se k ní proto nemůže vyjadřovat (§104 odst. 4
s. ř. s.). Pokud měl snad žalobce na mysli nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitce
proti exekučnímu příkazu (což v žalobě obsaženo bylo), pak zdejší soud konstatuje,
že toto rozhodnutí obsahuje veškeré náležitosti stanovené daňovým řádem včetně odůvodnění.
V něm žalovaný uvedl podstatné důvody svého výroku a vypořádal se s námitkami žalobce
(podrobný rozbor odůvodnění tohoto rozhodnutí provedl krajský soud ve svém rozsudku,
s nímž se kasační soud ztotožňuje). Nejvyšší správní soud proto ve shodě s krajským soudem
rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným neshledává.
Konečně za důvod ke zrušení rozhodnutí krajského soudu nepovažuje zdejší soud
ani žalobcem předložený rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 6. 2007,
sp. zn. 3 T 286/2004. V tomto rozsudku byl sice žalobce zproštěn obžaloby ze spáchání
trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, ovšem tento rozsudek
se vztahuje k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 1997 a 1998. Není zřejmé
v čem žalobce spatřuje spojitost tohoto rozsudku s právě projednávanou
věcí, ani jak by tento rozsudek v trestní věci mohl zpochybnit rozsudek Krajského soudu
v Ústí nad Labem, když žalobce navíc k rozsudku okresního soudu nic bližšího neuvádí.
Na okraj rozhodnutí pak Nejvyšší správní soud poznamenává, že je mu z úřední činnosti
známo, že Krajský soud v Ústí nad Labem svým rozsudkem ze dne 3. 10. 2007 zrušil
jeden z exekučních titulů předmětného exekučního příkazu (dodatečný platební výměr
žalovaného ze dne 6. 1. 2004, č. j. 209/04/197970/1619) pro vady řízení. Kasační stížnost
Finančního ředitelství v Ústí nad Labem proti tomuto rozsudku byla Nejvyšším správním
soudem zamítnuta. Tato skutečnost nicméně nemůže nikterak ovlivnit výsledek
právě projednávané věci: zrušení dodatečného platebního výměru (exekučního titulu) nemá vliv
na zákonnost exekučního příkazu, resp. na rozhodnutí o námitkách proti němu, neboť zákonné
podmínky pro vydání exekučního příkazu byly v okamžiku jeho vydání splněny. Odpadnutí
exekučního titulu však musí být zohledněno v samotném vymáhacím řízení – částečným
zastavením výkonu rozhodnutí.
Jelikož v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost
jako nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60
odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení;
žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. března 2008
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu