ECLI:CZ:NSS:2012:1.AFS.80.2011:72
sp. zn. 1 Afs 80/2011 - 72
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně:
EMP - Elektromont Teplice s. r. o., se sídlem Zemská 818, Teplice, zastoupena
Mgr. MUDr. Jaroslavem Maršíkem, advokátem se sídlem nám. Svobody 1, Teplice,
proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Velká Hradební 61/39,
Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2010, č. j. 4310/10-1200-505957,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
20. 10. 2011, č. j. 15 Af 59/2010 - 56,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud rozsudkem ze dne 15. 8. 2011, čj. 15 Af 59/2010 - 39, zamítl žalobu
žalobkyně. Proti rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) dne 2. 9. 2011 kasační
stížnost. Přes výzvu soudu však neuhradila soudní poplatek spojený s podáním kasační stížnosti.
Proto soud usnesením ze dne 20. 10. 2011, čj. 15 Af 59/2010 - 56, řízení o kasační stížnosti
zastavil.
[2] Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka včas kasační stížnost. V ní zejména namítá,
že k zaplacení soudního poplatku byl vyzván jen její právní zástupce, nikoliv ona samotná.
[3] Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu a z důvodu uvedeného v kasační
stížnosti. Neshledal vadu, kterou by se musel zabývat i bez návrhu (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] Stěžovatelka mohla uplatnit jen důvod kasační stížnosti, který lze podřadit §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., tedy tvrzenou nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení. Zdejší soud
byl proto oprávněn přezkoumat jen správnost závěru krajského soudu o zastavení řízení.
Námitky týkající se nezákonnosti správního rozhodnutí se proto míjí s podstatou řízení
o této kasační stížnosti.
[6] Podle §2 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je ve věcech
správního soudnictví poplatníkem poplatku za řízení ten, kdo podal kasační stížnost. Současně
však §42 odst. 2 s. ř. s. stanoví, že má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci.
Má-li však účastník něco osobně vykonat, doručí se i jemu. Klíčová je tedy otázka, zda výzva k placení
soudního poplatku směřovala k něčemu, co musí účastník vykonat osobně.
[7] Uvedeným problémem se Nejvyšší správní soud zabýval mnohokrát v minulosti. Finálně
se k němu vyjádřil jeho rozšířený senát. Ten v rozsudku ze dne 22. 7. 2005,
čj. 2 Afs 187/2004 - 69 konstatoval, že „placení soudního poplatku není úkonem, který by musel vykonat
účastník osobně, nýbrž se jedná o úkon, který může vykonat jeho zástupce. Z žádného ustanovení zákona
č. 549/1991 Sb. neplyne povinnost poplatníka osobně zaplatit soudní poplatek. Jde proto o zastupitelné jednání
a nedostatek osobního prvku jednajícího nezpůsobuje neplatnost či neúč innost tohoto jednání“
(publ. pod č. 726/2005 Sb. NSS; všechna zde cit. rozhodnutí NSS dostupná na www.nssoud.cz).
[8] Má-li účastník v řízení právního zástupce, výzva k zaplacení soudního poplatku
se proto doručuje podle §42 odst. 2 s. ř. s. pouze zástupci. Je nerozhodné, kdo skutečně jménem
poplatníka poplatek zaplatí. Jde tak o typické zastupitelné jednání, kde nedostatek osobní aktivity
poplatníka nezpůsobuje neplatnost nebo neúčinnost takového úkonu. Důležité je, aby byl soudní
poplatek zaplacen. Tento výklad nemá za následek omezení přístupu k soudu. Účinné je totiž
i dodatečné zaplacení soudního poplatku. V řízení se pokračuje, pokud je zaplaceno dříve,
než usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku nabylo právní moci (srov. např.
rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2008, čj. 5 Afs 147/2007 - 103). O ústavnosti tohoto závěru
nepochyboval ani Ústavní soud [viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 671/02 ze dne 28. 1. 2004
(U 2/32 SbNU 455)].
[9] Krajský soud tak správně k zaplacení soudního poplatku vyzval jen právního zástupce
stěžovatelky. Vzhledem k tomu, že zákonem stanovený poplatek stěžovatelka neuhradila
ani v předepsané lhůtě, ani dodatečně, krajský soud řízení o kasační stížnosti správně zastavil.
Jediná relevantní námitka stěžovatelky je proto nedůvodná.
[10] Kasační stížnost byla proto zamítnuta jako nedůvodná (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[11] O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo .
Žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a ani soud z obsahu spisu žádné náklady
převyšující rámec jeho běžné administrativní činnosti ne shledal. Proto soud rozhodl,
že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2012
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu