ECLI:CZ:NSS:2013:1.AFS.92.2012:45
sp. zn. 1 Afs 92/2012 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: CASINO
KARTÁČ Group a. s., se sídlem Slévárenská 5/400, 709 00 Ostrava – Mariánské Hory,
zastoupená JUDr. Ivanou Slivkaničovou, advokátkou se sídlem Na Poříčí 1079/3a,
110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1,
zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem Vodičkova 736/17, 110 00 Praha 1,
proti rozhodnutí ministra financí ze dne 2. 12. 2008, č. j. 34/89746/2007-RK, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2012,
č. j. 7 Ca 38/2009 - 59,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2012, č. j. 7 Ca 38/2009 - 59,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně podala dne 30. 6. 20 06 na ministerstvo financí žádost o povolení provozování
hry „ROULETTE CARTAGE 2“ spočívající ve variantě hry ruleta provozované prostřednictvím
internetu (e-ruleta). Ministerstvo financí rozhodnutím ze dne 1. 10. 2007, č. j. 34/38709/2007,
žádost žalobkyně zamítlo podle §43 odst. 7 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných
podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „loterijní zákon“), s odůvodněním,
že nelze dostatečným způsobem zamezit přístup k uvedené hře osobám mladším 18 let. Rozklad
žalobkyně ministr financí rozhodnutím ze dne 2. 12. 2008, č. j. 34/89746/2007- RK, zamítl.
[2] Proti rozhodnutí ministra financí brojila žalobkyně žalobou podanou u Městského soudu
v Praze; ten rozsudkem ze dne 20. 9. 2012, č. j. 7 Ca 38/2009 - 59, napadené rozhodnutí ministra
financí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Konstatoval, že citované rozhodnutí trpí
nepřezkoumatelností, neboť ministr financí v něm pominul námitku žalobkyně, že se rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně neopírá o žádný důkaz. Ostatní námitky žalobkyně neshledal
městský soud důvodnými.
II. Kasační stížnost
[3] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu včas podanou kasační
stížností namítaje, že jsou dány důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), tj. nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnost
spočívající v nedostatku důvodů nebo nesrozumitelnosti.
[4] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu, že žalobou napadené rozhodnutí trpí
nepřezkoumatelností z důvodu nedostatečného vypořádání námitky vyloučení účasti osob
mladších 18 let při sázení. Podle jeho názoru správní orgán v rozhodnutí prvého stupně jasným
a srozumitelným způsobem uvedl, z jakých důvodů žádost žalobkyně zamítl. Následně ministr
financí v rozhodnutí o rozkladu tuto argumentaci doplnil. Odůvodnění obou správních
rozhodnutí je založeno na faktické nemožnosti státního dozoru při provozování předmětné
hry prostřednictvím internetu. Stěžovatel se domnívá, že jeho racionální úvaha není prokazatelná
předložením důkazů, tedy např. pořízením znaleckého posudku, který by faktickou nemožnost
výkonu státního dozoru potvrdil.
[5] Správní rozhodnutí vydaná v předmětném řízení jsou podle stěžovatele srozumitelná
a opřená o dostatek důvodů; nejsou výsledkem svévolného hodnocení ani se nepříčí výkladovým
standardům či racionálnímu uvažování. Nelze proto přijmout závěr městského so udu
o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí. K tomu stěžovatel odkázal
na konstantní judikaturu správních soudů týkající se nepřezkoumatelnosti, např. na rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003- 52, nebo ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003-75.
[6] Ze všech shora uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalobkyně ke kasační stížnosti
[7] Žalobkyně ve svém vyjádření ke kasační st ížnosti nejprve upozornila na to, že je kasační
stížnost podána opožděně. Rozsudek městského soudu byl stěžovateli doručen v úterý
23. 10. 2012, ovšem kasační stížnost byla doručena na podatelnu Nejvyššího správního soudu
až ve středu 7. 11. 2012, tedy jed en den po uplynutí lhůty. Opožděnost kasační stížnosti je podle
žalobkyně dána rovněž skutečností, že tato byla podána advokátem, jemuž neudělil plnou moc
ministr financí, ale zaměstnanec ministerstva. Stěžovatel tak porušil svoji zákonnou povinnost
předložit oprávnění jednat za účastníka řízení již při prvním úkonu ve věci do uplynutí zákonné
lhůty pro učinění určitého úkonu. Odstranění vad plné moci po uplynutí lhůty k podání kasační
stížnosti proto nemůže být relevantní.
[8] Dále žalobkyně upozornila na skutečnost, že advokát, který sepsal kasační stížnost,
dostává od ministerstva financí zakázky na právní služby již 18 let a od roku 2009 pobírá odměnu
300.000 Kč měsíčně, tedy 3,6 milionů ročně. Pro takovou veřejnou zakázku vyžaduje zákon
příslušnou formu výběru, bez něhož je smlouva o veřejné zakázce neplatná. Podle žalobkyně však
stěžovatel řádné výběrové řízení neprovedl. Z toho usuzuje, že smlouva o poskytování právních
služeb mezi stěžovatelem a advokátní kanceláří JUDr. Korbela je neplatná a že z téhož důvodu
je neplatná i plná moc udělená stěžovatelem JUDr. Alanu Korbelovi pro k zastupování
ministerstva financí v řízení o kasační stížnosti.
[9] Kromě výše uvedeného je kasační stížnost podle žalobkyně nepřípustná podle §104
odst. 4 s. ř. s., neboť stěžovatel se v ní zmiňuje o faktické nemož nosti výkonu státního dozoru,
o které ve správním ani soudním řízení nepojednával. Uvedená tvrzení jsou navíc zjevně
neopodstatněná; pokud by stěžovatel žalobkyni povolil provozovat ruletu prostřednictvím
internetu, mohly by příslušné orgány státního dozoru nad sázkovými hrami vykonávat
u žalobkyně dozor stejným způsobem, jakým jej vykonávají u pěti konkurentů žalobkyně, jimž
bylo provozování kursového sázení na internetu povoleno.
[10] Podle žalobkyně není důvodná námitka stěžovatele spočívající v tvrzené
nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu. V napadeném rozsudku soud jasným
způsobem důvody zrušení žalobou napadeného správního rozhodnutí vysvětlil, nelze proto
hovořit o nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu.
[11] Žalobkyně je přesvědčena, že v kasační stížnosti není řádně vymezena právní otázka,
jež měla být městským soudem nesprávně posouzena. Neexistuje tedy zákonný důvod
pro vyhovění kasační stížnosti. Žalobkyně nesouhlasí s argumentací stěžovatele, že nelze
prokazovat negativní skutečnosti a že tedy není možné učinit předmětem dokazování údajnou
nemožnost kontroly, zda se hry neúčastní osoby mladší 18 let. Zmíněná skutečnost může
být prokázána např. důkazem, že osoby starší 18 let z prostředkovávají možnost
na hře mladistvým. Vyloučení osob mladších 18 let z účasti na hře je podle žalobkyně zajištěno
poučením osoby oprávněné ke hře o možnosti trestněprávního a správněprávního postihu
v případě neoprávněného umožnění využití softwarového přístupu k sázkovým hrám. Ostatně
v řadě států Evropské unie je provozování sázek prostřednictvím internetu legální a nemá
dokonalejší zábrany proti sázení mladistvých, než jaké navrhovala žalobkyně.
[12] Závěrem žalobkyně odkázala na vyjádření tiskového mluvčího ministerstva financí
Mgr. Jakoba, z něhož vyplývá další důvod nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí.
Pokud by Nejvyšší správní soud věc zrušil a vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, ten by jistě
rozhodnutí o rozkladu opětovně zrušil pro nepřezkoumatelnost, ovšem z důvodu nepravdivosti
tvrzení ministra financí v odůvodnění jeho rozhodnutí, že ministerstvo nepodporuje využívání
internetu pro provozování sázkových her z důvodu možnosti ochrany před legalizací výnosů
z trestné činnosti.
[13] Nad rámec vyjádření ke kasační stížnosti žalobkyně dodala, že dalším důvodem
nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí je skutečnost, že ve správním spise nebyl zařazen
návrh rozkladové komise pro rozhodnutí ministra financí. Na rozhodnutí ministra financí
je proto nutné nahlížet, jako by bylo učiněno bez návrhu rozkladové komise. I z tohoto důvodu
obstojí závěr městského soudu o zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobkyně
tak navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl a přiznal žalobkyni náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost.
[15] K včasnosti kasační stížnosti, kterou žalobkyně ve svém vyjádření zpochybnila, Nejvyšší
správní soud uvádí, že napadený rozsudek městského soudu byl zástupci stěžovatele doručen
v úterý 23. 10. 2012. Dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.) tedy
uplynula v úterý 6. 11. 2012. Kasační stížnost byla sice Nejvyšš ímu správnímu soudu doručena
až ve středu 7. 11. 2012, nicméně stěžovatel ji podal k poštovní přepravě již v úterý 6. 11. 2012
(srov. obálka na č. l. 8 soudního spisu), tedy ve lhůtě pro podání kasační stížnosti. V souladu
s §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který
má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak . Z výše uvedeného tedy vyplývá, že kasační
stížnost zaslaná Nejvyššímu správnímu soudu poslední den lhůty pro podání kasační stížnosti
(6. 11. 2012) prostřednictvím držitele poštovní licence, byla podána včas.
[16] Nejvyšší správní soud odmítá rovněž argumentaci žalobkyně zpochybňující platnost plné
moci udělené advokátovi JUDr. Alanu Korbelovi k zastupování stěžovatele v řízení o kasační
stížnosti. Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem;
to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie . Stěžovatel spolu
s podáním kasační stížnosti předložil plnou moc, kterou udělil advokátovi JUDr. Korbelovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Předmětná plná moc obsahuje všechny podstatné
náležitosti a byla udělena osobou k tomu oprávněnou (ředitelem legislativního odboru, který
byl pověřen k podpisu plných mocí vystavovaných pro advokátní kancelář JUDr. Alana Korbela
ministrem financí dne 2. 3. 2007; srov. č. l. 31 soudního spisu). Námitky žalobkyně zpochybňující
platnost plné moci v tomto směru jsou tedy liché.
[17] Stejný závěr je nutno učinit ohledně tvrzené neplatnosti předmětné plné moci z důvodu,
že na poskytování právních služeb jmenované advokátní kanceláři nebylo vypsáno řádné
výběrové řízení podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších
předpisů. Pro řízení o kasační stížnosti je nutno v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. doložit
zastoupení stěžovatele advokátem, případně připojit doklad o tom, že zaměstnanec zastupující
stěžovatele má požadované právnické vzdělání. Tento požadavek stěžovatel beze zbytku splnil
předložením plné moci opravňující advokáta JUDr. Alana Korbela k zastupování ministerstva
financí v řízení o předmětné kasační stížnosti. Pro naplnění podmínky řádného zastoupení
stěžovatele advokátem v řízení o kasační stížnosti pak již není relevantní, na základě jakého titulu
je k zastupování ministerstva financí zmocněna právě advokátní kancelář JUDr. Korbela
ani otázka případné neplatnosti smlouvy o právním zastoupení z důvodu rozporu této smlouvy
se zákonem o veřejných zakázkách. Brojí-li žalobkyně proti postupu ministerstva, které
nevyhlásilo na poskytování předmětných právních služeb zadávací řízení, může své výtky
směřovat Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který vykonává dohled nad dodržováním
zákona o veřejných zakázkách. Jakkoli soudy soustavně judikují, že správním orgánům obecně
není zpravidla na místě přiznávat v řízení před správními soudy náklady zastoupení advokátem,
neboť nejde o náklady účelně vynaložené [např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 4. 2007, č. j. 6 As 40/2006- 87, publikovaný pod č. 1260/2007 Sb. NSS, www.nssoud.cz, nebo
nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010 (N 232/59 S bNU 365),
http://nalus.usoud.cz], a žalobkyně se může domnívat, že výše úhrad podle smlouvy o právní
pomoci je neadekvátní, případně že se jedná o nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky,
nemohou být okolnosti týkající se vzniku smluvního vztahu na z ákladě smlouvy o poskytování
právních služeb mezi stěžovatelem a advokátní kanceláří JUDr. Korbela (či jeho dalšího trvání)
důvodem pro nepřiznání účinků plné moci předložené stěžovatelem Nejvyššímu správnímu
soudu v řízení o kasační stížnosti. Z popsaného důvodu Nejvyšší správní soud pro nadbytečnost
neprováděl důkaz listinou obsahující odpověď ministerstva financí na žádost o informaci týkající
se smlouvy o právní pomoci mezi stěžovatelem a JUDr. Alanem Korbelem , kterou žalobkyně
ke svému vyjádření přiložila.
[18] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[19] Kasační stížnost je důvodná.
[20] Podstatou kasační stížnosti je argumentace stěžovatele, že napadené rozhodnutí netrpí
nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Má za to, že žalobou napadené rozhodnutí bylo
odůvodněno dostatečně a přezkoumatelným způsobem. Ostatně pokud bylo rozsudkem
krajského soudu zrušeno žalobou napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, lze se v řízení
o kasační stížnosti zabývat pouze tím, zda byl závěr o nepřezkoumatelnosti správný či nikoli
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2007, č. j. 2 As 36/2006- 102; všechna
citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dostupná na www.nssoud.cz).
[21] V obecné rovině lze k otázce nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí podotknout,
že nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi uplatněnými
námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů
[§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Z ustálené judikatury správních soudů vyplýv á, že z odůvodnění
rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné
nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti
předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy
vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů.
Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí
bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody,
o něž se výrok opírá, zcela chybějí (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993,
č. j. 6 A 48/1992-23, publikovaný ve Správním právu pod č. 27/1994, nebo nově rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008- 71).
[22] Při posuzování nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí lze nepochybně vycházet také
z judikatury Nejvyššího správního soudu vztahující se k otázce nepřezkoumatelnosti soudních
rozhodnutí, na niž upozorňoval stěžovatel. V rozsudku ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publikovaném pod č. 133/2004 Sb. NSS, zdejší soud uvedl,
že „[n]edostatkem důvodů pak nelze rozumět dílčí nedostatky odůvodnění soudního rozhodnutí, ale pouze
nedostatek důvodů skutkových. Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit
pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy
tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťo vané, případně zjištěné v rozporu
se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny.“
[23] Pro rozhodování o rozkladu platí obdobně ustanovení správního řádu o odvolání (§152
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve zně ní pozdějších předpisů). Rozsah přezkumu
provedeného ministrem při rozhodování o rozkladu lze tedy dovodit z ustanovení §89 odst. 2
správního řádu, podle něhož odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení,
které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadené ho rozhodnutí přezkoumává
jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje -li to veřejný zájem. K vadám řízení,
o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napaden ého rozhodnutí s právními předpisy,
popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené
nesprávným úředním postupem. Z odůvodnění rozhodnutí o rozkladu tak musí být patrný především
dosavadní průběh a výsledek správního řízení v míře potřebné pro zasazení rozhodnutí o věci
do patřičného skutkového a právního kontextu. Dále musí být zřejmé, jak naložil správní orgán
s námitkami účastníka řízení obsaženými v podaném rozkladu, proč považuje argumentaci
za lichou, mylnou nebo vyvrácenou, podle které právní normy rozhodl, případně zda shledal jiné
vady řízení, k nimž byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
[24] Ze správního spisu vyplynuly následující skutečnosti. V rozkladu podaném dne
29. 10. 2007 žalobkyně brojila proti názoru stěžovatele, že není dostatečně zabezpečeno, že osoba
účastnící se hry je opravdu osobou, s níž byly uzavřeny příslušné smlouvy, čímž může dojít
k přenosu nosičů dat osobám mladším 18 let. Dále žalobkyně konstatovala: „V této souvislosti
si dovolujeme připomenout judikát – rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 4 As 8/2006-91 ze dne
25. 6. 2007, který ve vztahu ke zcela shodně odůvodněné námitce a při zcela shodných skutkových předpokladech
konstatoval, že podobný názor, který determinuje autoritativní rozhodnutí, se neopírá o žádný důkaz a jako
takový nemůže být determinantou autoritativního rozhodnutí.“ Dále podotkla, že Nejvyšší správní soud
v citovaném rozsudku poukázal na podobnost internetových loterií s provozováním loterie
po telefonu. V tomto smyslu se žalobkyně domnívala, že zabezpečení přístupu osob mladších
18 let k jí navrhované hře je dostatečné.
[25] Ministr financí v záhlaví označeném rozhodnutí k argumentaci žalobkyně rozsudkem
Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 8/2006-91 uvedl, že k dané námitce nemůže přihlédnout
z důvodu, že „Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze pro nepřezkoumatelnost
spočívající v nevypořádání se s žalobními námitkami žalobce a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Rozsudek
Nejvyššího správního soudu nezrušil žádné rozhodnutí Ministerstva financí a neobsahuje ani žádný právní názor,
kterým by se Ministerstvo financí mělo řídit.“ Dále ministr popsal rozdíly v přístupu mezi hrami
provozovanými po telefonu a hrami provozovanými na internetu a závěrem se vyjádřil
k nedostatečnosti zabezpečení zákazu her osobám mladším 18 let.
[26] V podané žalobě následně žalobkyně zpochybňovala zákonnost vydaného rozhodnutí.
Namítala především porušení práva Evropské unie spočívající v diskriminaci žalobkyně oproti
konkurentům ze zahraničí. Upozornila i na rozpor postupu stěžovatele s §44 zákona
č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jakož i na porušení zásady
nestrannosti a rovnosti či rozpor s §68 správního řádu z důvodu nedostatku odůvodnění
napadeného rozhodnutí. Ministr financí v napadeném rozhodnutí podle žalobkyně pouze odmítl
její argumentaci rozsudkem Nejvyššího správního soudu s poukazem na absenci souvislosti
s předmětným řízením, ač tomu tak nebylo.
[27] Následně městský soud po téměř čtyřech letech (!) zrušil žalobou napadené rozhodnutí
pro nepřezkoumatelnost; učinil tak bez jakéhokoli bližšího odkazu na ustanovení soudního řádu
správního, podle něhož městský soud postupoval, aniž považoval za důležité vysvětlit účastníkům
řízení, proč ve věci nebylo nařízeno jednání, na němž účastníci řízení trvali (např. že mu takový
postup umožňuje ustanovení §76 s. ř. s.). Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů spočívala
podle městského soudu v tom, že se stěžovatel v žalobou napadeném rozhodnutí nevypořádal
s námitkou žalobkyně, že se argumentace správního orgánu prvého stupně ohledně
nedostatečnosti opatření pro zamezení účasti osob mladších 18 let na hře neopírá o žádný důkaz.
Pro tvrzenou nepřezkoumatelnost se městský soud dále věcně nezabýval zákonností úvahy
stěžovatele o nedostatečném zabezpečení přístupu ke hře pouze osobám mladším 18 let. Ostatní
námitky žalobkyně neshledal městský soud důvodnými.
[28] Nejvyšší správní soud považuje za nutné zdůraznit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí
pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost
přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které
bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího sprá vního soudu ze dne 19. 2. 2008,
č. j. 7 Afs 212/2006-76, publikované pod č. 1566/2008 Sb. NSS, www.nssoud.cz). Není
přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy,
kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje
argumentaci účastníka správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny
myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího ne dostatku odůvodnění.
Ať již byl městský soud ke svému závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí
stěžovatele veden jakýmikoli pohnutkami – příliš formálními a nepřiměřeně vysokými požadavky
na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů (ač sám se rigorózními požadavky na odůvodnění
rozhodnutí neřídil, neboť ve svém rozsudku ani neuvedl, podle jakého ustanovení soudního řádu
správního žalobou napadené rozhodnutí zrušil) či snahou o vyhnutí se meritornímu řešení
stěžejní námitky podané žaloby – měl pamatovat, že zrušení správního rozhodnutí
pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám správních rozhodnutí,
kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně
přezkoumat. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo
zejména tehdy, opomene-li správní orgán na námitku účastníka zcela reagovat. Pokud však vyloží,
proč se s danou námitkou neztotožňuje, nelze již hovořit o nepřezkoumatelnosti, byť by se závěr
vyslovený správním orgánem jevil soudu zcela mylný a nepřijatelný. Účinnost soudní ochrany
bude lépe zajištěna, dostane-li se žalobci od soudu odpovědi, jaké řešení sporné právní otázky
odpovídá zákonu. Pokud žalovaný správní orgán již ve správním rozhodnutí svůj názor
na věc přezkoumatelným způsobem vysloví, žalobce s ním v žalobě polemizuje, ovšem správní
soud z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí odsune meritorní řešení
problému zpět do správního řízení, aniž by vyslovil svůj názor na věc, je cesta žalobce k nalezení
práva uměle prodlužována a soudní ochrana se jeví bezútěšná a iluzorní.
[29] V projednávané věci žalobkyně v rozhodnutí o rozkladu argumentovala rozsudkem
Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 8/2006- 91 a dovozovala z něj, že závěr správního orgánu
o nedostatečnosti opatření pro zabránění účasti na hře osobám mladším 18 let musí být řádně
odůvodněn. Dále popsala, proč jsou podle jejího názoru navrhovaná opatření dostačující.
Ministr financí v rozhodnutí o rozkladu konstatoval, žalobkyní citovaný rozsudek
je na věc neaplikovatelný, protože právní názor v něm vyslovený nezavazuje stěžovatele,
ale byl adresován výlučně Městskému soudu v Praze. Z popsaného odůvodnění námitky
žalobkyně ministrem je zřejmé, proč nebyla argumentace žalobkyně předmětným rozsudkem
shledána důvodnou. Následně se ministr financí v rozhodnutí věcně vyjádřil ke stěžejní otázce
podaného rozkladu a vysvětlil, jaké nebezpečí skýtá prov ozování loterií a podobných
her prostřednictvím internetu. V souladu s výše uvedeným nemá Nejvyšší správní soud
jakýchkoliv pochybností, že stěžovatel na námitku uplatněnou žalobkyní v odůvodnění
napadeného rozhodnutí řádně reagoval a přezkoumatelným způsobem popsal, z jakého důvodu
není možné vztáhnout na věc závěry vyslovené v citovaném rozsudku Nejvyššího správního
soudu. Tím vyhověl požadavku kladeným správní m řádem na odůvodnění rozhodnutí
(§68 správního řádu).
[30] Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovateli, že se Městský
soud v Praze dopustil nezákonnosti tím, že nesprávně posoudil otázku přezkoumatelnosti
žalobou napadeného rozhodnutí. Žádný jiný důvod nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného
správního rozhodnutí, který by bránil přezkumu rozhodnutí o podané žalobě před správními
soudy, Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti neshledal (přiměřeně srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 - 84,
publikované pod č. 2288/2011 Sb. NSS, nebo rozsudek ze dne 11. 7. 2012,
č. j. 1 As 78/2012 - 35, oba dostupné na www.nssoud.cz); námitka stěžovatele je tedy důvodná.
Pro doplnění Nejvyšší správní soud uvádí, že názor žalobkyně, že by jiným důvodem
nepřezkoumatelnosti mohl být i nesoulad prohlášení tiskového mluvčího stěžovatele
s odůvodněním vydaného rozhodnutí, je zcela mylný. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je dána
hrubými vadami správního rozhodnutí, ať již se jedná o nedostatky týkající se odůvodnění
rozhodnutí (nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů) nebo o vnitřní rozpor mezi výrokem
rozhodnutí a jeho odůvodněním či rozporností samostatného textu odůvodnění
(nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost; k tomu blíže srov. citovaný rozsudek Nejvyššího
správního soudu č. j. 2 Ads 58/2003-75). Nepřezkoumatelnost však nemůže být ovlivněna
okolnostmi stojícími mimo vydané správní rozhodnutí, v tomto případě nesouladem prohlášení
tiskového mluvčího ministerstva financí s odůvodněním rozhodnutí. Případná nepravdivost
a potažmo i nezákonnost tvrzení uvedených v odůvodnění správního rozhodnutí může
být předmětem meritorního přezkumu v řízení před správními soudy.
[31] Stěžovatel v kasační stížnosti odkázal rovněž na důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Ve svém podání nicméně nespecifikoval, v čem by měla nepřezkoumatelnost rozsudku
městského soudu spočívat a ani z úřední povinnosti Nejvyšší správní soud nepřezkoumatelnost
napadeného rozsudku neshledal (§109 odst. 4 s. ř. s.). Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku
městského soudu je tak nedůvodná.
[32] K argumentaci žalobkyně směřující do merita věci, tj. námitkám týkajícím se dostatečnosti
opatření k vyloučení mladistvých z účasti na hře či údajné nepravdivosti názorů vyslovených
v odůvodnění rozhodnutí o rozkladu se Nejvyšší správní soud v tomto řízení nevyjadřoval,
neboť tyto otázky budou předmětem přezkumu v novém řízení před městským soudem.
V něm bude mít žalobkyně dostatek prostoru vyjádřit své ná zory na věc a bude nejprve
na městském soudu, aby se ke všem žalobním námitkám podrobně vyjádřil.
[33] Obdobně k výtce žalobkyně, že při nahlížení do spis u u městského soudu
dne 20. 11. 2012 zjistila, že ve správním spisu nebyl založen návrh rozkladové komise , z čehož
vyplývá další důvod nezákonnosti napadeného rozhodnutí, Nejvyšší správní soud dodává,
že předmětem řízení o této kasační stížnosti bylo výlučně posouzení, zda obstojí názor městského
soudu o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného správního rozhodnutí (srov. citovaný
rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 36/2006-102), případné jiné vady správního
řízení nemohl Nejvyšší správní soud v rámci tohoto řízení zohlednit. Je však nutno dodat,
že obsah správního spisu předloženého stěžovatelem pro řízení o kasační stížnosti byl dne
17. 12. 2012 doplněn o protokol o jednání zvláštní komise pro řízení o rozkladech ze dne
23. 10. 2008.
V. Závěr a náklady řízení
[34] S ohledem na výše uvedené závěry Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
Městského soudu v Praze, a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude městský soud vázán
názorem vysloveným v rozsudku zdejšího soudu. V novém řízení se městský soud bude věcně
zabývat všemi námitkami uplatněnými v žalobě a rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2013
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu