ECLI:CZ:NSS:2012:1.AS.121.2012:22
sp. zn. 1 As 121/2012 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9,
proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 14. 2. 2011,
čj. 4 421/2011 – 603, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 27. 4. 2012, čj. 3 A 24/2011-18,
takto:
I. Návrh žalobce ze dne 6. 9. 2012 se odmítá .
II. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností doručenou městskému soudu dne 5. 6. 2012 se žalobce
(dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora označeného usnesení městského soudu. Soudní
poplatek splatný společně s podáním kasační stížnosti však nezaplatil. Proto ho zdejší soud
usnesením ze dne 13. 8. 2012, čj. 1 As 121/2012-14, vyzval, aby soudní poplatek zaplatil a doložil
povinné zastoupení advokátem. K tomu stěžovateli určil přiměřenou lhůtu 5 dnů od doručení
uvedeného usnesení a poučil ho o následcích nevyhovění výzvy.
Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní
zákon. Z §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyplývá,
že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 téhož zákona
nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Výzva k zaplacení byla stěžovateli doručena dne 27. 8. 2012 (viz doručenka na č. l. 15). V daném
případě lhůta k zaplacení soudního poplatku marně uplynula dnem 1. 9. 2012 (sobota),
resp. 3. 9. 2012 (pondělí). Protože soudní poplatek nebyl do dnešního dne ani přes výzvu soudu
zaplacen, zdejší soud řízení o kasační stížnosti podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
zastavil.
Dne 6. 9. 2012 byla zdejšímu soudu elektronickou formou (e-mailovou zprávou) zaslána
žádost stěžovatele o ustanovení právního zástupce a o osvobození od soudních poplatků.
V žádosti stěžovatel mj. uvádí, že nechce, aby mu soud zasílal tiskopis pro vylíčení svých
majetkových poměrů. Namísto toho tyto poměry stěžovatel líčí sám. Uvádí, že jeho způsob
bydlení je nenájemní, výše zdanitelných příjmů je nulová, nezdanitelných životní minimum, důvod
nevýdělečné činnosti je plná invalidita, výše peněžitých závazků „tisíce“, „způsobilost krást:
nenarušená“, „úvěrová bonita: - 2“ atd.
Takto formulovaná žádost je podle názoru soudu zjevně šikanózní a není míněna vážně.
Jediným smyslem takovéto žádosti je dosáhnout samostatného rozhodnutí soudu o této žádosti,
nikoliv vyhovění žádosti. Pokud by tomu tak nebylo, jistě by žádost stěžovatel formuloval zcela
jinak. Jakkoliv doposavad zdejší soud i o těchto bizarně znějících žádostech stěžovatele
rozhodoval, vzal nyní v úvahu následující. K dnešnímu dni devět senátů Nejvyššího správního
soudu eviduje 51 nerozhodnutých kasačních stížností stěžovatele. Celkový počet podání
stěžovatele u zdejšího soudu za posledních pět let dosahuje téměř pěti set. Z celkové aktivity
stěžovatele je evidentní, že jde z hlediska počtu návrhů o kverulanta, který soudům směřuje své
žádosti nikoliv proto, aby bylo rozhodnuto o věci, ale proto, aby bylo nějak rozhodnuto.
Stěžovatel se veškerou svou činností snaží dosáhnout toho, aby maximalizoval počet soudních
rozhodnutí. Pravděpodobně v důsledku nadbytku volného času tímto svérázným způsobem
hledá únik právě v komunikaci se soudy. Soudy včetně soudů správních jsou však povolány
k ochraně práv, nikoliv k tvorbě zcela zbytečných rozhodnutí, která již zjevně nikoho ochránit
nemohou, neboť zde o žádnou ochranu práv nejde.
Bizarně znějící žádost v kombinaci s těmito fakty vede zdejší soud k závěru, že byla
podána jen proto, aby se stěžovateli dostalo dvou rozhodnutí, nejprve o zamítnutí žádosti, poté
o zastavení řízení o kasační stížnosti. Z tohoto důvodu však na jeho žádost nelze nahlížet jinak
než jako na zneužití práva podat žádost o osvobození od soudních poplatků a na ustanovení
advokáta. Skutečný a jediný účel žádosti je jiný než ten formální. Proto o této žádosti rozhodl
soud výrokem prvým tak, že jde o návrh nepřípustný a odmítl jej [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. září 2012
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu