ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.126.2015:63
sp. zn. 1 As 126/2015 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Petra Hluštíka a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Nejvyšší státní
zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem
Masarykovo náměstí 5, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2010,
č. j. 14553-8/2010-ERU, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ZONAS a. s., se sídlem
Horní náměstí 14/17, Olomouc, zastoupena Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem
Údolní 33, Brno, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 25. 5. 2015, č. j. 62 A 111/2013 – 393
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a kasační stížnosti
[1] Před Krajským soudem v Brně je vedeno řízení o žalobě podané nejvyšším státním
zástupcem podle §66 odst. 2 s. ř. s., jíž se nejvyšší státní zástupce domáhá zrušení rozhodnutí
žalovaného ze dne 28. 12. 2010, č. j. 14553-8/2010-ERU. Usnesením ze dne 25. 5. 2015
č. j. 62 A 111/2013-393 rozhodl krajský soud tak, že v řízení bude jako s osobou zúčastněnou
na řízení pokračováno se společností ZONAS, a. s. se sídlem Horní nám. 14/17, Olomouc.
Usnesení odůvodnil tím, že bylo zjištěno, že původní osoba zúčastněná na řízení FVE 28 s. r. o.
zanikla fúzí sloučením a jmění společnosti přešlo na nástupnickou společnost ZONAS, a. s.
Dle závěrů krajského soudu je podle §34 odst. 1 s. ř. s. osobou zúčastněnou na řízení i subjekt,
na který v průběhu řízení před soudem přešla příslušná práva a povinnosti zaniklé osoby
zúčastněné na řízení. Byť dle krajského soudu v důsledku zániku společnosti FVE 28 s. r. o.
zanikla k 1. 1. 2015 licence udělená napadeným rozhodnutím, toto rozhodnutí dále existuje,
neboť zánik udělené licence v důsledku zániku právnické osoby, které byla udělen a, nezpůsobuje
zánik rozhodnutí, jímž byla tato licence udělena.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podala společnost ZONAS, a. s. (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. namítaje jeho nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Dle stěžovatele je zřejmé, že fúzí dochází
k přechodu práv a povinností soukromého práva, nikoliv práva veřejného; rozhodnutí o udělení
licence je svou povahou veřejno(správním) aktem a je tedy otázkou, zda v důsledku fúze mohl
stěžovatel nastoupit za zaniklou společnost FVE 28 s. r. o. coby osoba zúčastněná na řízení.
Jestliže dle krajského soudu zánik licence udělené společ nosti FVE 28 s. r. o. nezpůsobuje zánik
rozhodnutí, jímž byla tato licence udělena a zároveň toto rozhodnutí nemůže mít do budoucna
žádné účinky, pak stěžovatel nemůže být v žádném případě osobou, která by byla přímo dotčena
na svých právech a povinnostech nebo mohla být dotčena jeho zrušením, byť stěžovatel není
účastníkem řízení a výslovně oznámil, že bude v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné
na řízení. Stěžovatel dále oponuje závěrům krajského sou du, neboť dle stěžovatele nelze oddělit
licenci, tak jak ji vymezuje §3 a následující zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále
jen „energetický zákon“) od samotného rozhodnutí, neboť jde jen o terminologické označení
správního rozhodnutí. V případě akceptace závěrů krajského soudu je zcela lhostejné, jak krajský
soud meritorně rozhodne, neboť jakékoli meritorní rozhodnutí ve věci nemá právní význam
do minulosti ani do budoucna. Za tohoto stavu je tak bezpředmětné vést řízení o žalobě
nejvyššího státního zástupce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2010,
č. j. 14553-8/2010-ERU, které už účinky vyvolalo a po zá niku licence společnosti FVE 28 s. r. o.
již do budoucna nemůže mít jakékoli právní účinky. V kontextu s tím je pochybné, zda existuje
závažný veřejný zájem na zrušení správního rozhodnutí bez obsahu. V řízení před krajským
soudem tak odpadl předmět sporu a tudíž není o čem meritorně rozhodovat a je na místě žalobu
odmítnout nebo řízení zastavit.
[3] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že samotný zánik osoby zúčastněné
na řízení nepředstavuje překážku řízení a zakládá toliko povinnost soudu ve smyslu
§34 odst. 2 s. ř. s. právního nástupce vyrozumět o probíhajícím řízení a vyzvat jej, aby oznámil,
zda v řízení bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení či nikoliv. Krajský soud nemohl
pominout skutečnost, že stěžovatel se domáhal ukončení řízení, byť není jeho účastníkem
a lze mít pochybnosti o tom, zda stěžovatel vůbec chce uplatňovat práva osoby na řízení
zúčastněné. V opačném případě absentuje základní podmínka pro tento typ účastenství. Zánik
původně udělené licence neumožňuje odstranit předmět řízení, když je namístě uvést,
že rozhodnutím o udělení licence byl založen dvojí druh veřejných subjektivních práv, a to nejen
právo podnikání v energetice, ale také právo na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Dle nejvyššího státního zástupce je aplikace §107 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. v soudním
řízení správním ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení pojmově vyloučena.
[4] Podáními došlými dne 20. 7. 2015 stěžovatel jednak podal repliku k vyjádření žalobce
a jednak doplnil podanou kasační stížnost; v obou podáních stěžovatel obsáhle polemizoval
s právními názory vyslovenými jak v soudním rozhodnutí, tak ve vyjádření žalobce ke kasační
stížnosti, a to obdobně jako v kasační stížnosti. Tato podání stěžovatele soud již účastníkům
řízení o kasační stížnosti nezasílal, neboť obsahem nemohla mít vliv na rozhodnutí ve věci.
Nutno také uvést, že ve smyslu §106 odst. 1, 2 s. ř. s. již stěžovateli uplynula lhůta k doplnění
kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud tedy k tomuto podání stěžovatele nadále nepřihlíží.
pokr a č o v á ní 1 As 126/2015 - 64
II. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížnost a zjistil, že tato je podána včas
a osobou oprávněnou, která je zastoupena advokátem. Soud však dospěl k závěru, že kasační
stížnost je nepřípustná dle §104 odst. 2 s. ř. s., neboť, jak bude rozvedeno dále, směřuje pouze
proti důvodům rozhodnutí.
[6] Jak vyplývá z obsahu soudního spisu, společnost FVE 28 s. r. o. byla jako osoba
zúčastněná nařízení v souladu s §34 odst. 2 s. ř. s. označena v žalobě jako v úvahu připadající
osoba a v průběhu řízení uplatnila svá práva vystupovat jako osoba zúčastněná na řízení.
Stěžovatel podáním došlým soudu dne 13. 4. 2015 oznámil zánik společnosti FVE 28 s. r. o.
a zároveň sdělil, že bude uplatňovat práva coby osoba zúčastněná v předmětném řízení,
což opětovně potvrdil v podání došlém soudu dne 16. 4. 2015. Krajský soud následně
již bez dalšího vydal napadené usnesení.
[7] Krajský soud odůvodnil své rozhodnutí postupem dle §107 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve spojení
s §64 s. ř. s., když dovodil právní nástupnictví stěžovatele v důsledku univerzální sukcese. Svým
rozhodnutím tedy bez dalšího akceptoval stěžovatele jako osobu zúčastněnou na řízení. Z dikce
§34 s. ř. s. sice nevyplývá, že by soud vydával rozhodnutí o tom, že ten, kdo v řízení uplatňuje
práva osoby zúčastněné na řízení, je touto osobou, tedy že splňuje podmínky citovaného
ustanovení. Nicméně pokud tak krajský soud přesto učinil, není jeho postup sice zákonem
předvídaný, nemůže se však negativně dotknout sféry stěžovatele, neboť se v podstatě jedná
pouze o deklaraci toho, že stěžovatel splňuje formální i materiální podmínky předvídané právě
citovaným ustanovením.
[8] Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel nesouhlasí s právním posouzením
otázky procesního nástupnictví soudem a s důvody, které vedly k vydání napadeného rozhodnutí.
Za situace, kdy se stěžovatel domáhal v řízení před krajským soudem svého postavení osoby
zúčastněné na řízení a v tomto směru bylo stěžovateli napadeným rozhodnutím vyhověno, však
lze jednoznačně dospět k závěru, že kasační stížností nebrojí proti samotnému výroku
rozhodnutí, ale pouze proti jeho důvodům (srov. také usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 1. 7. 2015, č. j. 5 Afs 91/2012 - 41, dle kterého „kasační stížnost podaná účastníkem, který
byl v řízení před krajským soudem procesně úspěšný a který nenamítá, že krajský soud měl výrokem ve věci
rozhodnout jinak, je podle §104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná.“ ).
[9] Přípustnost kasační stížnosti nelze dovodit ani z dosavadní judikatury, zejm. z rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2004, č. j. 2 Afs 48/2004 - 108, neboť napadené
rozhodnutí nepředstavuje svou povahou usnesení o procesním nástupnictví ve smyslu
§107 o. s. ř., byť je takto krajským soudem odůvodněno, ale rozhodnutí, kterým je soudem
deklarováno splnění podmínek §34 s. ř. s. ze strany stěžovatele. V dalším řízení nic nebrání
soudu, dospěje-li k závěru, že u stěžovatele nejsou nadále splněny materiální podmínky dané
§34 odst. 1 s. ř. s, aby postupem dle §34 odst. 4 s. ř. s. vyslovil, že stěžovatel osobou
zúčastněnou na řízení není.
[10] Byť se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat věcně kasační stížností, považuje za vhodné
na okraj uvést, že lze souhlasit se závěrem krajského soudu o tom, že v důsledku zániku
společnosti FVE 28 s. r. o. došlo ve smyslu §10 odst. 1 písm. b) energetického zákona, účinného
k 1. 1. 2015, k zániku licence č. 11101829 udělené rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 12. 2010
a že zánikem této licence nedošlo k zániku rozhodnutí, kterým byla tato licence udělena. Předmět
soudního řízení správního tak zůstává nezměněn; i nadále jím je přezkum rozhodnutí žalovaného
o udělení licence. Je otázkou, do jaké míry bude žalobce z a podmínek §66 odst. 2 s. ř. s.
shledávat i nadále závažný veřejný zájem, jestliže v důsledku zániku licence samotné rozhodnutí
žalovaného již nemůže vyvolat právní účinky. Nicméně posouzení, zda pro podání
žaloby je dán závažný veřejný zájem přenechává právní úprava žalobci – nejvyššímu státnímu
zástupci - a správní soud jeho úsudek přezkoumávat nemůže (srov. Jemelka, L., Podhrázký, M.,
Vetešník, P., Zavřelová, J., Bohadlo, D., Šuránek, P.: Soudní řád správní. Komentář. 1. vydání. Praha:
C.H.Beck, 2013, str. 524). Nelze se ztotožnit s názorem stěžovatele, že v důsledku zániku licence
odpadá předmět řízení a řízení by tak mělo být zastaveno, případně žaloba odmítnuta, neboť
pro takový postup nejsou splněny zákonné podmínky. Bude-li žalobce i nadále trvat
na projednání žaloby, je třeba věcného posouzení krajským soudem.
III. Závěr a náklady řízení
[11] Nejvyšší správní soud tedy ze všech uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není přípustná, a proto ji dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §104 odst. 2 s. ř. s.
odmítl.
[12] O nákladech řízení soud rozhodl dle §60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků
řízení nemá v případě odmítnutí kasační stížnosti právo na náhradu nákladů řízení. Ve vztahu
ke stěžovateli soud postupoval dle §60 odst. 5 věta první s. ř. s., podle kterého osoba zúčastněná
na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním
povinnosti, kterou jí soud uložil. Stěžovatel nadto nenavrhl dle věty druhé cit. ustanovení
přiznání dalších nákladů řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu