ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.142.2021:13
sp. zn. 1 As 142/2021 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce
JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Ing. M. Š., proti
žalované: Česká advokátní komora, Národní 118/16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutím
žalované ze dne 6. 10. 2020, č. j. 10.01-000556/20-002, č. j. 10.01-000557/20-002, č. j. 10.01-
000558/20-002, a č. j. 10.01-000558/20-002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2021, č. j. 6 A 121/2020-20,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamí t á.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná napadenými rozhodnutími nevyhověla žádostem žalobce o určení advokáta
k poskytnutí právní služby dle §18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon
o advokacii“). Žalobce proti napadeným rozhodnutím brojil žalobou u Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“) a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl
ustanovení zástupce z řad advokátů, což odůvodnil nedostatkem finančních prostředků.
[2] Městský soud napadeným usnesením žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků
a návrh na ustanovení zástupce zamítl. Konstatoval, že žalobce doložil svou nemajetnost jakožto
základní podmínku pro osvobození od soudních poplatků. Podle rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011-66, může soud výjimečně osvobození
od soudního poplatku odepřít i v případě účastníka, který doložil svou nemajetnost, a to zejména
pro povahu sporů, které vede. Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem
umožňujícím chudým osobám vést bezplatně spory podle své libosti, nýbrž zajistit,
aby v případech, kdy nemají dostatek prostředků, a přitom je na místě, aby soudní spor vedly,
jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně.
[3] Městský soud přihlédl k tomu, že žalobce k němu v období od listopadu 2018 do dubna
2021 podal celkem 21 žalob, jimiž napadl celkem 51 rozhodnutí žalované ve věci určení advokáta
k poskytnutí právní porady či právní služby. Součástí žalob byla vždy i žádost o osvobození
od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Městský soud rovněž přihlédl k tomu,
že z napadených rozhodnutí vyplývá, že žalobce podal k žalované již více než 150 žádostí
o určení advokáta k poskytnutí právní porady či právní služby. Soud proto vyhodnotil,
že procesní aktivita žalobce se jeví spíše jako neuvážené nadužívání institutu osvobození
od soudních poplatků k tomu, aby bezplatně vedl spory podle své libosti. Dospěl proto k závěru,
že v daném případě je na místě výjimečně odepřít žalobci osvobození od soudních poplatků.
Tím současně nebyla splněna jedna z podmínek pro ustanovení zástupce; proto zamítl i návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů.
[4] Soud závěrem poukázal na řadu svých usnesení, v nichž dospěl v případě žalobce
ke stejným závěrům, které byly potvrzeny četnými rozsudky Nejvyššího správního soudu.
II. Obsah kasační stížnosti a řízení o ní
[5] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž se domáhá jeho zrušení. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl
ustanovení zástupce z řad advokátů. Uvedl, že je sice povinen znát zákon, ale není jeho
povinností pročítat stovky či snad tisíce stran soudních rozhodnutí a hledat, jestli obsahují
podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Každý
má základní právo, aby jeho věc byla projednána spravedlivě nestranným soudem v přiměřené
době. Kvůli nezájmu soudu je nucen žádat, aby soud plnil své povinnosti. Nevede spory podle
své libosti. Není jeho vinou, že je ve svém úsilí o zjednání nápravy dostatečně vytrvalý a počet
jeho žádostí se může zdát vysoký. Na zaplacení soudních poplatků nemá prostředky a soud
neodůvodněně jeho žádosti zamítl, což stěžovatel dále doprovodil celou řadou vulgarit a invektiv
vůči městskému soudu.
[6] Soud se nejprve zabýval žádostí stěžovatele o osvobození od soudních poplatků
a návrhem na ustanovení zástupce. Jak uvedl rozšířený senát v usnesení ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014-19, „stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy,
pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném
návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1
písm. d) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích].“ V projednávaném případě městský soud
nerozhodl o věci samé a stěžovateli tedy ani nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek. O jeho
žádosti o osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti proto Nejvyšší správní
soud nerozhodoval.
[7] Výše uvedené závěry učiněné ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený senát
v tomtéž usnesení i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele; konstatoval, že „je-li podána
kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce
či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení §105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“
Stěžovatel tedy nemusí být v tomto řízení vůbec zastoupen advokátem. Přesto ustanovení
zástupce navrhnul.
[8] Podle §35 odst. 10 s. ř. s. se pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce vyžaduje
kumulativní naplnění dvou podmínek, a to jednak splnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků, jednak též nezbytná potřeba takového zastoupení k ochraně práv
účastníka řízení. Nejvyšší správní soud neshledal naplnění druhé podmínky. Kasační stížnost
má požadované základní náležitosti. Jakkoli obsahuje řadu irelevantních informací a tvrzení,
přesto je z ní zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá. Stejně tak v ní stěžovatel vysvětlil důvody
pro množství návrhů na ustanovení advokáta, resp. žádostí o určení advokáta žalovanou, které
mu městský soud v napadeném usnesení vytýká. Jedná se navíc o posouzení nikterak
komplikované otázky, o které může kasační soud rozhodnout již na základě kasační stížnosti
sepsané stěžovatelem a podkladů obsažených ve spise městského soudu, aniž by bylo třeba
za tímto účelem stěžovateli ustanovovat zástupce. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud
návrh na ustanovení zástupce výrokem I. zamítl (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 As 79/2018–11, ze dne 22. 11. 2018, č. j. 7 As 353/2018–38,
či ze dne 10. 4. 2019, č. j. 2 As 91/2019–14).
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud posoudil, zda byly splněny podmínky řízení. Kasační stížnost byla
podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž je kasační stížnost ve smyslu
§102 s. ř. s. přípustná a jsou splněny i obsahové náležitosti kasační stížnosti dle §106 s. ř. s.
[10] Následně soud posoudil důvodnost kasační stížnosti, a to v mezích jejího rozsahu
a stěžovatelem uplatněných důvodů. Zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[11] Kasační soud předesílá, že v obdobných věcech téhož stěžovatele již rozhodl mnoha
rozsudky, například ze dne 10. 4. 2019, č. j. 2 As 91/2019-14, ze dne 23. 5. 2019, č. j.
5 As 85/2019–14, ze dne 8. 10. 2020, č. j. 1 As 269/2020–13, které v napadeném usnesení citoval
i městský soud. Neshledal přitom důvody, proč by se měl od přijatých závěrů nyní odklonit.
[12] Dle §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují,
popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“
[13] Dále platí, že „i když účastník je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména
pro povahu sporu či sporů, které účastník vede“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011–66).
[14] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s právním posouzením městského soudu,
že v projednávaném případě se jedná o výjimku, kdy bylo namístě osvobození od soudních
poplatků nepřiznat. Jak již uvedl v napadeném usnesení městský soud, stěžovatel požádal
žalovanou ve více než sto případech o určení advokáta k poskytnutí právní služby,
ačkoliv se jedná o institut sloužící k zajištění konkrétní právní služby v individuálním
případě a nezbytném rozsahu, nikoliv o poskytování generální právní pomoci ve všech
stěžovatelem vedených sporech a řízeních. Přitom desítky rozhodnutí žalované o neurčení
advokáta napadl žalobami, v nichž vždy požádal o osvobození od soudního poplatku a navrhl
ustanovení zástupce.
[15] Lze souhlasit s městským soudem, že osvobození od soudního poplatku má být přiznáno
těm žadatelům, jimž by nedostatek vlastních finančních prostředků bránil vést smysluplná
a rozumně zahajovaná soudní řízení; o takovou situaci se však v řešeném případě zjevně nejedná.
[16] Je to právě stěžovatel, kdo je „pánem sporu“ (dominus litis), a jako takový má odpovědně
a uvážlivě posuzovat, kterými úkony byla opravdu zasažena jeho subjektivní práva, proti nimž
na procesní obranu skutečně potřebuje ze strany žalované určení advokáta k poskytnutí bezplatné
právní služby; řešením stěžovatelovy situace však nemůže být zahlcení žalované
mnohonásobnými žádostmi o určení advokáta a následné napadání jejích zamítavých rozhodnutí
správními žalobami s požadavkem na osvobození od soudních poplatků v případě takto
vedených sporů. Institut osvobození od soudního poplatku je totiž výjimkou z obecného pravidla
poplatkové povinnosti, jenž nemá být uplatňován bezbřeze v případech bezdůvodně
se opakujících sporů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2019, č. j.
2 As 91/2019–14).
[17] Stěžovatel brojil také proti zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Jak soud uvedl výše, podle §35 odst. 10 s. ř. s. se pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce
vyžaduje kumulativní naplnění dvou podmínek, a to jednak splnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků, jednak též nezbytná potřeba takového zastoupení k ochraně práv
účastníka řízení. Jestliže se Nejvyšší správní soud ztotožnil se závěrem městského soudu, který
neshledal splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků, nutně nemohou být splněny
ani podmínky pro rozhodnutí o ustanovení zástupce. Městský soud se nedopustil nezákonnosti,
pokud zamítl také návrh na ustanovení zástupce.
[18] Závěrem Nejvyšší správní soud stěžovatele upozorňuje, že podání koncipované jako nyní
projednávaná kasační stížnost, v níž se stěžovatel vyjadřuje o rozhodujících soudcích městského
soudu značně vulgárně, může být napříště vyhodnoceno jako frivolní návrh či šikanózní výkon
práva, který nepožívá ochrany a k němuž soud vůbec nemusí přihlížet (srov. obdobně rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2019, č. j. 4 As 221/2019–33).
[19] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené neshledal napadené usnesení
městského soudu nezákonným, a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s.
zamítl.
[20] O nákladech řízení o kasační stížnosti soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalované žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly, proto jí soud náhradu nákladů
řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června2021
JUDr. Ivo Pospíšil
předseda senátu