ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.165.2019:25
sp. zn. 1 As 165/2019 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Karla Šimky a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: M. K., proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věci, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2019, č. j. MPSV-2019/6749-923, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 17. 4. 2019, č. j.
19 Ad 13/2019-24,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce se zamít á .
II. Kasační stížnost se zamít á .
III. Žalobkyně nemá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ostravě, kontaktní pracoviště Ostrava
(dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutími ze dne 12. 10. 2018, č. j. 952226/18/OT
a č. j. 952292/18/OT, rozhodl o vzniku přeplatku na dávce státní sociální podpory příspěvku
na bydlení ve výši 4.461 Kč za období leden 2017 a o povinnosti žalobkyně tento přeplatek vrátit,
a to do 31. 10. 2018. Správní orgán prvního stupně zjistil, že žalobkyně ode dne 1. 12. 2016
užívala byt č. 6 na adrese A. 1681/2, O., bez právního důvodu.
[2] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím ze dne 10. 1. 2019 zamítl odvolání
žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
II. Posouzení věci krajským soudem
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu. Současně požádala o ustanovení
zástupce a přiložila vyplněné potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
[4] Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) o žádosti rozhodl v záhlaví označeným
usnesením, kterým ve výroku II. zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů.
[5] Dospěl k závěru, že žalobkyně se svým návrhem zjevně nemůže být úspěšná, neboť
již není nájemkyní bytu na adrese A. 1681/2 v O. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne
10. 10. 2017, č. j. 61 C 120/2017-213, byla žalobkyni uložena povinnost předmětný byt vyklidit,
přičemž v uvedeném rozsudku byla pravomocně vyřešena otázka skončení nájemního poměru
žalobkyně k předmětnému bytu, a to ke dni 30. 11. 2016. Toto rozhodnutí pak bylo potvrzeno
rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2018, č. j. 71 Co 71/2018-285. Krajský soud
rovněž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2019, č. j.
6 Ads 297/2018-47, kterým byla zamítnuta kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2018, č. j. 19 Ad 47/2017-91. V uvedeném řízení bylo na návrh
žalobkyně přezkoumáváno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě
ze dne 31. 8. 2017, kterým žalobkyni nebyl od 1. 2. 2017 přiznán příspěvek na bydlení podle §24
zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, jelikož úřad práce dospěl k závěru, že nájemní
vztah žalobkyně k předmětnému bytu č. 6 na adrese A. 1681/2 v O. zanikl ke dni 30. 11. 2016.
Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 20. 11. 2017 bylo odvolání žalobkyně
zamítnuto a rozhodnutí úřadu práce potvrzeno.
[6] Krajský soud proto s ohledem na předeslané okolnosti uzavřel, že žalobkyně zjevně
nemůže být v daném řízení úspěšná a její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl.
III. Obsah kasační stížnosti
[7] Proti výroku II. usnesení krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační
stížnost. Je přesvědčena, že v řízení před krajským soudem prokázala, že splňuje všechny
podmínky pro to, aby jí byl pro toto řízení zástupce ustanoven. Stěžovatelka současně požádala
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a popsala
své majetkové poměry a složitou sociální situaci.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že v projednávané věci netrval na podmínce
povinného zastoupení advokátem a úhradě soudního poplatku, a to s ohledem na závěry usnesení
rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014-19, podle něhož v případech,
kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jakým
je také usnesení o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce, nemusí být stěžovatel v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem a není povinen hradit soudní poplatek.
a) K žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
[9] Stěžovatelka však v projednávané věci o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
požádala, soud se proto dále zabýval touto její žádostí.
[10] Podle §35 odst. 10 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
[n]avrhovateli, u něhož jsou splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně
třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být
i advokát. Soud musí posuzovat, zda jsou splněny podmínky pro osvobození i v případech,
kdy je účastník řízení od soudních poplatků osvobozen přímo ze zákona (viz rozsudek ze dne
24. 8. 2011, č. j. 4 Azs 22/2011-46). O obdobnou situaci se přitom jedná i v projednávané věci,
v níž je stěžovatelka od placení soudního poplatku rovněž osvobozena (viz bod [8] rozsudku).
[11] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že [ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou
žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují,
popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[12] Jednou z podmínek osvobození od soudních poplatků tedy je, že návrh – v tomto
případě kasační stížnost – nesmí být zjevně neúspěšný (§36 odst. 3 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud
proto předně posuzoval, zda je podaná kasační stížnost zjevně neúspěšným návrhem, či nikoliv.
[13] Pojem zjevná neúspěšnost není v soudním řádu správním definován, Nejvyšší správní soud
proto jeho obsah vyložil ve své judikatuře. Neúspěšnost návrhu musí být seznatelná „na první
pohled“, a musí být bez jakýchkoliv pochybností a dokazování zcela jednoznačná, nesporná
a okamžitě zjistitelná (viz rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2007, č. j. 7 Afs 102/2007-72). Závěr
o zjevné neúspěšnosti může soud učinit tehdy, „kdy by např. kasační stížnost byla podána opožděně,
osobou k tomu zjevně neoprávněnou, či by byla podána proti rozhodnutí, proti němuž není kasační stížnost
přípustná“ (rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2006, č. j. 3 As 26/2006-69, č. 1616/2008 Sb. NSS).
O zjevně bezúspěšný návrh se může jednat i tehdy, je-li na první pohled zřejmé, že žaloba byla
podána před vyčerpáním řádných opravných prostředků (viz rozsudek NSS ze dne 27. 4. 2012,
č. j. 7 As 54/2012-12, nebo usnesení ze dne 22. 8. 2012, čj. 8 As 75/2012-25), anebo pokud byla
žaloba zjevně opožděná (viz usnesení NSS ze dne 28. 8. 2015, č. j. 8 Ads 112/2015-14, a ze dne
16. 3. 2016, č. j. 1 Ads 14/2016-40).
[14] V projednávaném případě krajský soud zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce
z řad advokátů, neboť mu bylo z úřední činnosti známo, že sporná otázka (otázka skončení
nájemního poměru stěžovatelky), která je klíčovou otázkou i pro posouzení vzniku přeplatku
na dávce státní sociální podpory příspěvku na bydlení, byla již v mezidobí pravomocně
rozhodnuta civilními soudy. Krajský soud odkázal na rozsudek Okresního soudu v Ostravě
ze dne 10. 10. 2017, č. j. 61 C 120/2017-213, kterým byla žalobkyni uložena povinnost
předmětný byt vyklidit. V uvedeném rozsudku byla pravomocně vyřešena otázka skončení
nájemního poměru žalobkyně k předmětnému bytu na adrese A. 1681/2 v O., a to ke dni
30. 11. 2016. Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě
ze dne 15. 5. 2018, č. j. 71 Co 71/2018-285.
[15] Skutečnost, že o otázce trvání nájemního poměru stěžovatelky bylo již pravomocně
rozhodnuto soudy v občanském soudním řízení, ve své judikatuře již konstatoval rovněž Nejvyšší
správní soud. V rozsudku ze dne 13. 2. 2019, č. j. 6 Ads 297/2018-47, uvedl následující:
„Stěžovatelka dále namítá, že se v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 120/2017
snaží prokázat, že žaloba na vyklizení bytu na ulici A. v O. je nedůvodná, neboť její nájemní vztah dále trvá. K
této námitce však již krajský soud poukázal na skutečnost, že řízení o žalobě na vyklizení bytu před civilními
soudy bylo pravomocně skončeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2018, č. j.
71 Co 71/2018-285, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla stěžovatelce uložena povinnost
vyklidit byt, neboť její nájemní vztah skončil dne 30. 11. 2016. Podle §52 s. ř. s. přitom platí, že soud je vázán
rozhodnutím soudů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím soudu o osobním
stavu. O jiných otázkách si soud učiní úsudek sám; je-li tu však rozhodnutí o nich, soud z něj vychází. O otázce
trvání nájemního vztahu stěžovatelky již bylo v době vydání napadeného rozsudku soudy v občanském soudním
řízení pravomocně rozhodnuto. Krajský soud tudíž správně z těchto rozhodnutí za nezměněného skutkového
a právního stavu vycházel.“
[16] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že kasační stížnost proti usnesení, kterým krajský
soud zamítl žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, je s ohledem
na předeslané skutečnosti zjevně neúspěšným návrhem ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. Soud proto
žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti výrokem I. tohoto
rozsudku zamítl.
b) Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[17] S ohledem na závěr o zjevné neúspěšnosti kasační stížnosti a Nejvyšším správním
soudem již dříve vyslovené závěry o pravomocném rozhodnutí otázky trvání nájemního poměru
stěžovatelky (viz body [13] až [16] shora), soud dále přistoupil rovnou k posouzení důvodnosti
kasační stížnosti. Učinil tak i s ohledem na skutečnost, že je mu z úřední činnosti známo,
že stěžovatelka vede typově obdobné spory opakovaně navzdory skutečnosti, že ze soudních
rozhodnutí, která jí byla v předchozích věcech adresována, jí již musí být názor soudu na sporné
právní otázky znám.
[18] Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[19] Kasační stížnost není důvodná.
[20] Kasační stížnost směřuje proti usnesení, kterým krajský soud zamítl návrh stěžovatelky
na ustanovení zástupce podle §35 odst. 9 s. ř. s., ve znění účinném v době rozhodnutí krajského
soudu. Jak Nejvyšší správní soud vyslovil již v bodech [13] až [16] rozsudku, závěry krajského
soudu o zjevné neúspěšnosti žaloby, obstojí.
[21] Podle §52 odst. 2 s. ř. s. [s]oud je vázán rozhodnutím soudů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo
jej spáchal, jakož i rozhodnutím soudu o osobním stavu. O jiných otázkách si soud učiní úsudek sám; je-li
tu však rozhodnutí o nich, soud z něj vychází, popřípadě tam, kde o nich náleží rozhodovat soudu, může uložit
účastníku řízení, aby takové rozhodnutí vlastním návrhem vyvolal.
[22] Z citovaného ustanovení vyplývá, že o jiných otázkách (které se netýkají skutečnosti,
že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, popřípadě osobního stavu osoby) si správní soud
může učinit svůj vlastní úsudek. I zde však soudní řád správní preferuje, aby o těchto otázkách
rozhodl příslušný orgán (správní orgán či soud). Citované ustanovení proto soudu ve správním
soudnictví ukládá vycházet z rozhodnutí o těchto otázkách, pokud existuje. V tomto případě
pravomocné rozhodnutí civilního soudu existuje (viz krajským soudem odkazovaný rozsudek
Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2017, č. j. 61 C 120/2017-213, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2018, č. j. 71 Co 71/2018-285). Toto pravomocné
rozhodnutí vydané soudem v občanském soudním řízení bylo určující pro posouzení otázky
zjevné neúspěšnosti žaloby v řízení před krajským soudem o projednávané věci. Nejvyšší správní
soud neshledal důvod pro to, aby tuto otázku posoudil odlišně.
V. Závěr a náklady řízení
[23] S ohledem na předeslané Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[24] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu
nákladů řízení příslušelo, soud náhradu nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné
náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. července 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu