ECLI:CZ:NSS:2011:4.AZS.22.2011:46
sp. zn. 4 Azs 22/2011 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: S. N., proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2011, č. j. 56 Az 112/2010 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 4. 2011, č. j. 56 Az 112/2010 - 29, zamítl
návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
8. 9. 2010, č. j. OAM -268/ZA-14-ZA10-2010, kterým žalobkyni nebyla podle §12, §13, §14,
§14a a §14b zákona o azylu č. 325/1999 Sb. udělena mezinárodní ochrana . Podle soudu
lze účastníku řízení ustanovit zástupce z řad advokátů, pokud byl podán takový návrh,
je-li to třeba k ochraně zájmů účastníka a jsou-li splněny podmínky pro osvobození od soudních
poplatků, a to i když je řízení od soudních poplatků osvobozeno. Žalobkyně podáním ze dne
9. 2. 2011 požádala o ustanovení zástupce. Soud ji proto přípisem ze dne 18. 2. 2011 vyzval,
aby v 15 denní lhůtě předložila vyplněný formulář potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech a aby sdělila, jakým způsobem a v jaké výši platí nájem ubytovateli
či pronajímateli a jak si opatřuje finanční prostředky na s vou výživu a ošacení.
Dále byla žalobkyně vyzvána, aby svá tvrzení prokázala l istinnými důkazy. Současně
byla poučena, že pokud výzvě nevyhoví, soud návrh zamítne. Podle soudu byla uvedená výzva
doručena žalobkyni podle §50 odst. 1 občanského soudního řádu dne 22. 2. 2011. Žalobkyně
nicméně ve stanovené lhůtě na tuto výzvu nereagovala a neprokázala, že jsou u ní dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce. Tím nesplnila
jednu z podmínek pro ustanovení zástupce, a proto soud její návrh zamítl.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost.
V ní uvedla, že soud neustanovil zástupce proto, že ve stanovené lhůtě nevyplnila formulář,
který měl zjistit její osobní, majetkové a výdělkové poměry. K tomu stěžovatelka konstatovala,
že jako účastník řízení o udělení mezinárodní ochrany nemůže v České republice pracovat
a nemá žádný jiný příjem. V České republice nemá ani žádný movitý či nemovitý majetek.
Podle stěžovatelky soud nemusel zkoumat její finanční a další poměry, neboť ty plynou z povahy
a logiky věci. Stěžovatelka jako žadatelka o azyl má nárok za zákonem stanovených podmínek
pouze na kapesné, případně další finanční příspěvky. Nicméně jako žadatelka o azyl nemá nárok
na dávky státní sociální podpory a dávky v hmotné nouzi. To všechno měl podle stěžovatelky
soud posoudit, aniž by zkoumal její osobní, majetkové a další poměry. Stěžovatelka totiž splňuje
předpoklady pro ustanovení zástupce z povahy věci. To je dáno i tím, že je přímo podle §11
odst. 2 písm. ch) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o soudních poplatcích“), osvobozena od soudních poplatků. Tím splňuje jednu
z podmínek pro ustanovení zástupce uvedenou v §35 odst. 8 soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Nad to poznamenala, že je cizinka bez právnického vzdělání , takže je splněna
i zbývající podmínka pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s. Z uvedených důvodů
stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
21. 4. 2011, č. j. 56 Az 112/2010 - 29, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Podle Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti proti usnesení o zamítnutí
návrhu na ustanovení zástupce by trvání na zastoupení stěžovatelky advokátem znamenalo pouze
řetězení řešeného problému a ve svém důsledku by popíralo smysl samotného řízení
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41,
publikovaný pod č. 486/2005 Sb. NSS či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, dostupný na www.nssoud.cz). V dané věci je tedy kasační
stížnost projednatelná, i když stěžovatelka není v řízení před Nejvyšším správním soudem
zastoupena zástupcem z řad advokátů.
Nejvyšší správní soud neshledává důvodnou stěžovatelčinu námitku, podle níž jsou
v jejím případě splněny podmínky pro ustanovení zástupce. Podle §35 odst. 8 s. ř. s.
navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba
k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může
být i advokát. Od soudních poplatků může být na vlastní žádost osvobozen usnesením předsedy
senátu účastník, který doloží, že nemá dostate čné prostředky (§36 odst. 3 věty první s. ř. s.).
Z uvedených ustanovení jasně vyplývá, že pro ustanovení advokáta musí být splněny následující
podmínky. Jednou je existence návrhu na ustanovení zástupce. Dalšími je splnění předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků u účastníka řízení a nezbytnost ustanovení zástupce
k ochraně práv účastníka.
Ačkoliv je stěžovatelka v dané věci podle §11 odst. 2 písm. ch) zákona o soudních
poplatcích od soudních poplatků osvobozena, tato skutečnost ještě sama o sobě a bez dalšího
neznamená splnění jedné z podmínek pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s. Ostatně
předmětné ustanovení hovoří o předpokladech k osvobození od soudních poplatků
(které jsou dány v §36 odst. 3 s. ř. s. ) a nikoliv o již nastalém osvobození od soudních poplatků.
Soud proto musí posuzovat, zda jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků
v konkrétních případech, tedy i v případech, kdy je jinak účastník řízení obecně od soudních
poplatků osvobozen přímo ze zákona. Nejde o logický rozpor, nýbrž o proces ustanovení
zástupce, který je mj. odvislý od konkrétních poměrů účastníka řízení. V opačném případě
by se z rozhodování o ustanovení zástupce vytratil prvek konkrétnosti a individualizace.
Ostatně i podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č . j. 9 As 43/2007 - 77,
www.nssoud.cz, „přiznané osvobození od soudního poplatku je výchozím předpokladem pro prominutí dalších
nákladů řízení. Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může totiž předseda senátu ustanovit navrhovateli,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je -li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh
zástupce. Stejně tak jako osvobození od soudních poplatků, tak i právo na bezplatné zastoupení se váže
k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků
tak vylučuje i právo na bezplatné zastoupení. Podstatou osvobození od soudních poplatků, jakož i oprávnění
žádat o ustanovení zástupce na náklady státu, je ochrana účastníka proti negativním dopadům do jeho ústavně
zaručených práv, v tomto případě do práva na soudní ochranu a na přístup k soudu. “. Nejvyšší správní soud
v daném ohledu shrnuje, že krajský soud postupoval správně, když zjišťoval osobní, majetkové
a výdělkové poměry stěžovatelky v rámci posouzení splnění podmínek pro ustanovení zástupce
podle §35 odst. 8 s. ř. s. , ačkoliv je stěžovatelka přímo ze zákona od soudních poplatků
osvobozena.
Podle Nejvyššího správního soudu se stěžovatelka také mýlí v tom, z jakých důvodů
krajský soud jejímu návrhu na ustanovení zástupce nevyhověl. Nejvyšší správní soud
se neztotožňuje se závěrem stěžovatelky, že její návrh na ustanovení zástupce byl zamítnut
s ohledem na to, že nevyplnila požadované potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech. Ostatně tento závěr ani z odůvodnění rozhodnutí soudu nevyplývá. Podle něj naopak
důvodem pro zamítnutí stěžovatelčina návrhu na ustanovení zástupce byla skutečnost,
že nijak nereagovala na výzvu soudu, aby jednak předložila zmiňované potvrzení a jednak
aby uvedla, z čeho hradí náklady na uspokojení svých životních potřeb. Soudu totiž byla zřejmá
skutečnost, kterou stěžovatelka uvedla již v žádosti o ustanovení zástupce, tedy, že nemá finan ční
prostředky, nemá žádné příjmy a že je žadatelkou o azyl. Stěžovatelka se nicméně ,
ačkoliv má hlášené místo pobytu v Pobytovém středisku K. n. O., fakticky dlouhodobě zdržuje
na soukromé adrese, jak vyplývá z její evidenční karty založené na č. l. 24 so udního spisu. Proto
soudu vznikly důvodné pochybnosti o úplnosti jejího tvrzení, resp. soud pokládal za nutné, aby
stěžovatelka uvedla, z čeho tedy hradí náklady na živobytí a bydlení. Na tuto výzvu však
stěžovatelka nijak nereagovala.
V případě žadatelů o azyl jsou sníženy možnosti jejich výdělků. To však zcela nevypovídá
o jejich skutečných majetkových a osobních poměrech, které je tak třeba vždy v konkrétním
případě zjistit. Stěžovatelka však zůstala u velmi obecných tvrzení, které k výzvě soudu blíže
nespecifikovala. Přitom podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009,
č. j. 1 As 39/2009 - 88, publikovaného pod č. 1962/2010 Sb. NSS, „ účastník řízení, který požádal
o osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.) a který byl sou dem řádně poučen (§36 odst. 1 s. ř. s.),
je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Vyplyne -li z uvedených údajů
či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost zamítne. “. Ačkoliv závěry uvedeného
rozhodnutí se vztahují na problematiku osvobození od soudních poplatků, nelze přehlédnout,
že jednou z podmínek pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s. je právě splnění
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Z toho důvodu lze uvedený judikát
vztáhnout i na nyní posuzovanou věc a vycházet z toho, že žadatel o ustanovení zástupce
je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho osobních,
majetkových a výdělkových poměrů.
Stěžovatelka tedy, ač řádně poučena, neposkytla krajskému soudu vyžadovanou
součinnost, v důsledku čehož mu neumožnila zjistit, zda jsou u ní dány předpoklady
k osvobození od soudních poplatků. Na tom nic nemění skutečnost , že v řízení o kasační
stížnosti stěžovatelka dále uvedla, že nemá žádné příjmy, nepodniká, není příjemcem dávek,
nemá nemovitý majetek, vlastní věci denní potřeby a ošacení, nemá motorové vozidlo, cennosti
a úspory, přičemž nemá manžela, dluhy ani žádnou vyživovací povinnost. I nadále totiž zůstává
nevyjasněná otázka, z čeho stěžovatelka čerpá finanční prostředky pro uspokojování
svých základních a životních potřeb a především z čeho hradí náklady na bydlení na soukromé
adrese. Stěžovatelka tak ani v řízení o kasační stížnosti neobjasnila základní skutečnosti potřebné
pro učinění závěru, že nemá dostatečné prostředky a splňuje tak předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, což je jedna z podmínek pro ustanovení zástupce, jak již bylo zmíněno.
Dále stěžovatelka namítá, že splnila další podmínku pro ustanovení zástupce,
neboť je cizinkou bez právnického vzdělání a ustanovení zástupce je třeba k ochraně jejích práv.
Důvodnost této námitky však Nejvyšší správní soud nemůže posoudit, neboť krajský soud
neshledal naplnění jedné z kumulativně stanovených podmínek pro ustanovení zástupce,
a proto se již nezabýval otázkou splnění této další podmínky.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §120 a §60
odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšné stěžovatelce náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2011
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu