ECLI:CZ:NSS:2010:1.AS.24.2010:193
sp. zn. 1 As 24/2010 - 193
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobců a) Ing. J. H. a b) A. H.,
proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245,
500 03 Hradec Králové, za účasti osoby zúčastněné na řízení Města Sobotky, se sídlem Boleslavská
440, 507 43 Sobotka, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2007, č. j. 27161/UP/2006/Ul, v řízení
o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2010,
č. j. 30 Ca 187/2008 - 175,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 14. 12. 2009, č. j. 30 Ca 187/2008 - 150, zrušil Krajský soud v Hradci
Králové rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2007, č. j. 27161/UP/2006/Ul, a věc mu vrátil k dalšímu
řízení (bod I. výroku), současně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů
řízení částku 4000 Kč do tří d nů od právní moci rozsudku (bod II. výroku) a žalobcům stanovil
povinnost doplatit na soudním poplatku společně a nerozdílně částku 2000 Kč do 15 dnů
ode dne právní moci rozsudku na účet Krajského soudu v Hradci Králové (bod III. výroku).
Výše uvedený rozsudek napadli žalobci dne 15. 1. 2010 kasační stížností z důvodu podle §103
odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále též „s. ř. s.“). Nesouhlasili se skutečností, že odůvodnění citovaného rozsudku „plně neodpovídá
rozhodnému skutkovému i právnímu stavu, který důvodně zakládá i zrušení rozhodnutí správního orgánu nižšího
stupně, které výše uvedenému zrušovanému rozhodnutí předcházelo“. Žalobci nezaplatili soudní poplatek
a nedoložili právní zastoupení pro řízení o kasační stížnosti, proto krajský soud usneseními
ze dne 15. 12. 2009, č. j. 30 Ca 187/2008 - 164 a č. j. 30 Ca 187/2008 - 165, vyzval každého ze žalobců
k zaplacení soudního poplatku ve výši 3000 Kč a usnesením ze dne 20. 1. 2010,
č. j. 30 Ca 187/2008 - 166, k doložení právního zastoupení pro řízení o kasační stížnosti.
Přípisem ze dne 15. 2. 2010 požádali žalobci o osvobození od soudních poplatků pro řízení
o kasační stížnosti, a to i se zpětnou účinností, a současně navrhli, aby jim byl soudem ustanoven
zástupce z řad advokátů, protože je to potřeba k ochraně jejich práv.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 2. 2010, č. j. 30 Ca 187/2008 - 175, zamítl
žádost žalobců o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. V souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 1 As 54/2008, krajský soud
při posuzování žádosti žalobců o osvobození od soudních poplatků zkoumal, zda je kasační stížnost
podána včas, osobou k tomu oprávněnou a zda je přípustná, jinak by musel žádost žalobců zamítnout.
Dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána včas a osobami oprávněnými, ovšem jediný stížní bod
v kasační stížnosti obsažený byl nepřípustným důvodem kasační stížnosti (srov. usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 60/2006 - 106), proto krajský soud žádost o osvobození
od soudních poplatků v souladu s §36 odst. 3 s. ř. s. zamítl, neboť se jednalo o návrh zjevně
neúspěšný. Žalobci nesplnili předpoklady pro osvobození od soudního poplatku, proto nemohl krajský
soud vyhovět ani jejich návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Rovněž výše uvedené usnesení krajského soudu ze dne 23. 2. 2010 napadli žalobci
(dále též „stěžovatelé“) kasační stížností namítajíce, že jsou dány důvody uvedené v ustanovení §103
odst. 1 písm. a), b), c), d) a e) s. ř. s. Stěžovatelé uvádějí, že krajský soud neposkytl ochranu jejich
veřejným subjektivním právům, když dospěl k závěru, že jejich návrh ze dne 15. 1. 2010 zjevně nemůže
být úspěšný, přestože jde o důvodně a včas podanou kasační stížnost, jejíž eventuelní vady by byly
opraveny v zákonné lhůtě soudem ustanoveným právním zástupcem na základě jejich předchozí žádosti
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Dále zpochybnili příslušnost krajského soudu vyvozovat závěry o zjevné neúspěšnosti návrhu
stěžovatelů, neboť o této věci přísluší rozhodovat Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatelé mají za to,
že kasační stížnost ze dne 15. 1. 2010 byla podána z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., nikoliv z důvodu, který dovodil krajský soud v napadeném usnesení, a je podle názoru
stěžovatelů důvodná.
Závěrem stěžovatelé upozornili na skutečnost, že napadené usnesení krajského soudu
ze dne 23. 2. 2010, č. j. 30 C 187/2008 - 175, nebylo stěžovatelům řádně a účinně doručeno pro vady
na straně doručujícího orgánu. Vzhledem k této skutečnosti navrhli, aby soud v souladu s §42
odst. 4 s. ř. s. a §50d zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále též „o. s. ř.“), rozhodl o neúčinnosti doručení napadeného usnesení stěžovatelům.
Ze všech shora uvedených důvodů stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší správní soud usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo vyžádáno, neboť se jedná o věc týkající
se výlučně stěžovatelů.
Vzhledem ke specifické povaze napadeného usnesení netrval Nejvyšší správní soud na zaplacení
soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatelů advokátem v řízení
o předmětné kasační stížnosti. Konstantní judikaturou zdejšího soudu bylo potvrzeno, že „[z]a situace,
kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, vztahujících
se ke kasační stížnosti proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (…), by opětovné trvání
jak na podmínce uhrazení poplatku pro toto řízení, tak i na podmínce povinného zastoupení znamenalo další následné
(…) řetězení téhož problému, který je předmětem původního řízení (…), jež z logiky věci není smysluplné a nesvědčí
ani hospodárnosti a rychlosti celého řízení“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 - 77, nebo obdobně rozsudek ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37; oba
dostupné na www.nssoud.cz). Proto Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost,
aniž by stěžovatelé zaplatili soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti a aniž by byli v tomto řízení
zastoupeni advokátem. Jakýkoliv jiný postup by byl v posuzované věci bezúčelný, formalistický,
v rozporu se zásadou procesní ekonomie a nemohl by vést k ochraně práv stěžovatelů.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
Ačkoliv stěžovatelé podřadili důvody kasační stížnosti pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b),
c), d) a e) s. ř. s., z textu podání je patrné, že namítají nezákonnost rozhodnutí, kterým byla zamítnuta
jejich žádost o osvobození od soudních poplatků a rovněž neúčinnost doručení napadeného usnesení
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li
však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození
kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení
řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Při rozhodování o žádosti žalobců o osvobození od soudních poplatků se soud „nejprve musí
vypořádat s otázkou zjevné neúspěšnosti návrhu. V případě, že soud dospěje k závěru, že návrh zjevně nemůže být
úspěšný, nezabývá se už dále majetkovými a výdělkovými poměry účastníka, ale osvobození od soudního poplatku
nepřizná“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2007, č. j. 4 As 4/2006 - 59,
dostupný na www.nssoud.cz). Výše uvedené potvrdil zdejší soud v rozsudku ze dne 19. 12. 2007,
č. j. 7 Afs 102/2007 - 72, dostupném na www.nssoud.cz, v němž konstatoval, že podle ustanovení
§36 s. ř. s. „je rozhodnutí o tom, zda lze v řízení o žalobě přiznat účastníku řízení osvobození od soudních poplatků,
vázáno na prokázání okolnosti, že účastník řízení nemá dostatečné prostředky. Současně však věta druhá citovaného
ustanovení stanoví, že žádost je třeba zamítnout, dospěje-li soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný.
Proto je třeba, aby se soud posuzující existenci podmínek pro osvobození od soudních poplatků nejprve zabýval
a vypořádal s otázkou zjevné neúspěšnosti tohoto návrhu a teprve poté přihlížel k majetkovým poměrům žadatele. Opačný
postup, tj. primární prokazování nedostatku prostředků žadatelem a teprve následné zkoumání „zjevné nedůvodnosti
návrhu“ soudem by totiž bylo evidentně v rozporu se smyslem tohoto zákonného ustanovení“.
Krajský soud se tedy v posuzovaném případě správně v souladu s výše citovanou judikaturou
nejprve zabýval otázkou zjevné neúspěšnosti návrhu stěžovatelů (kasační stížnosti ze dne 15. 1. 2010).
Zjevně neúspěšný návrh se podle ustálené judikatury zdejšího soudu musí jevit jako neúspěšný na první
pohled, bez jakýchkoliv pochybností a dokazování. Takovým návrhem může být například návrh
opožděně podaný nebo návrh, který je výslovně vyloučen z meritorního přezkoumání (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2007, č. j. 7 Afs 102/2007 - 72, dostupný
na www.nssoud.cz). Uvedený závěr se ovšem vztahuje pouze na případy, kdy krajský soud zkoumá
při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků zjevnou neúspěšnost návrhu ve věci samé,
ohledně nějž probíhá (či bude probíhat) řízení právě u něj a o němž by měl později rozhodovat on sám.
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 7. 2008, č. j. 1 As 54/2008 - 89, dostupný
na www.nssoud.cz, potvrdil, že „v situacích, kdy krajský soud bude ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. posuzovat
zjevnou neúspěšnost návrhu podaného ke kasačnímu soudu, musí být zaručeno, aby jeho případný závěr o zjevné
neúspěšnosti návrhu nebyl zároveň překážkou, která by účastníku neprávem znemožňovala přístup k Nejvyššímu
správnímu soudu. Kritériem pro rozlišení mezi případy, kdy krajský soud může při rozhodování o žádosti o osvobození
od soudních poplatků posuzovat zjevnou neúspěšnost návrhu adresovaného Nejvyššímu správnímu soudu a kdy tak činit
nemůže, bude to, zda budoucí řízení před Nejvyšším správním soudem bude mít podle názoru krajského soudu charakter
meritorního přezkumu, nebo zda pro toto řízení vůbec nebudou splněny předpoklady. Jinými slovy, bude-li kasační
stížnost proti danému rozhodnutí krajského soudu přípustná, podaná včas a aktivně legitimovaným subjektem, nebude
krajský soud moci zamítnout žádost o osvobození od soudních poplatků s tím, že podle jeho názoru nebude kasační
stížnosti vyhověno; bude-li však kasační stížnost opožděná, podaná osobou k tomu zjevně neoprávněnou či nepřípustná,
bude na místě, aby krajský soud zmíněnou žádost zamítl“. Z výše citované judikatury se jednoznačně podává,
že zjevně neúspěšný návrh podle §36 odst. 3 s. ř. s. představuje mj. nepřípustná kasační stížnost.
Podle druhého odstavce ustanovení §104 s. ř. s. je kasační stížnost, která směřuje
jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, nepřípustná.
Z ustanovení §78 odst. 3 s. ř. s. vyplývá, že zrušuje-li krajský soud rozhodnutí, podle okolností
může zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo. Je tedy na volné
úvaze krajského soudu, aby posoudil důvody pro zrušení také rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně společně se zrušením rozhodnutí správního orgánu druhého stupně; na zrušení prvostupňového
rozhodnutí proto žalobci nemají právní nárok. Absence výroku o zrušení správního rozhodnutí
vydaného správním orgánem prvního stupně automaticky předurčuje, že brojí-li žalobci proti nezrušení
takového rozhodnutí kasační stížností, jež je omezena toliko na tento kasační důvod, jedná se o kasační
stížnost nepřípustnou, neboť směřuje pouze proti důvodům rozhodnutí soudu (§104 odst. 2 s. ř. s.)
a nikoliv proti výroku (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 8. 2007, č. j. 1 As 60/2006 - 106, publikovaného pod č. 1456/2008 Sb. NSS, dostupného
na www.nssoud.cz).
Pokud v posuzovaném případě stěžovatelé v kasační stížnosti ze dne 15. 1. 2010 jako jediný
důvod svého podání uváděli, že krajský soud měl společně se zrušením rozhodnutí žalovaného zrušit
rovněž rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jednalo se o kasační důvod směřující pouze
proti důvodům rozhodnutí, jenž je nepřípustným kasačním důvodem v souladu s ustanovením §104
odst. 2 s. ř. s. Krajský soud oprávněně a v souladu se zákonem (§36 odst. 3 s. ř. s.) zamítl žádost
stěžovatelů o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti podané dne 15. 1. 2010,
neboť uvedená kasační stížnost byla návrhem zjevně neúspěšným, v důsledku čehož nebylo nutné
dále zjišťovat a zkoumat majetkové poměry stěžovatelů.
Námitka stěžovatelů, že krajský soud nebyl oprávněn posuzovat „zjevnou neúspěšnost“
jejich kasační stížnosti ze dne 15. 1. 2010, není důvodná, neboť v souladu se shora citovaným
rozhodnutím zdejšího soudu, č. j. 1 As 54/2008 - 89, může krajský soud posuzovat zjevnou
neúspěšnost návrhu v případě, kdy pro řízení před Nejvyšším správním soudem nejsou splněny
předpoklady. Vzhledem k tomu, že podaný návrh stěžovatelů není přípustný, byl krajský soud oprávněn
o zjevné nedůvodnosti návrhu sám rozhodnout. Právo stěžovatelů na spravedlivý proces nebylo
dotčeno, neboť správnost závěru krajského soudu o nepřípustnosti návrhu přezkoumal v tomto řízení
Nejvyšší správní soud.
K otázce neúčinnosti doručení napadeného usnesení stěžovatelům zdejší soud předesílá,
že s účinností od 1. 7. 2009 dostála dosavadní praxe doručování písemností podle občanského
soudního řádu četných změn. Podle soudního řádu správního se v souladu s §54 odst. 3 doručuje
rozsudek účastníkům řízení do vlastních rukou. O usnesení platí přiměřeně ustanovení o rozsudku
(§55 odst. 5 s. ř. s.), proto krajský soud doručoval napadené usnesení stěžovatelům do vlastních rukou.
Pro doručování písemností v soudním řízením před správními soudy obecně platí, že soud doručuje
písemnosti primárně do datové schránky; není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje
ji soudním doručovatelem, prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní
licence nebo prostřednictvím veřejné datové sítě. Ukáže-li se toho potřeba, může soud požádat
o doručení i jiný státní orgán (§42 odst. 1 s. ř. s.). Pro způsob doručování se obdobně užijí předpisy
platné pro doručování v občanském soudním řízení, nestanoví-li soudní řád správní jinak (§42
odst. 5 s. ř. s.).
Při doručování písemností určených do vlastních rukou se postupuje podle §49 o. s. ř.
Nezastihne-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným
způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě
10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty
za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty
vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí
vhození písemnosti do schránky. Z uvedené právní úpravy doručování písemností určených
do vlastních rukou plyne, že není-li adresát písemnosti zastižen, je písemnost uložena a adresátu
písemnosti je zanechána výzva k jejímu vyzvednutí. Pokud si v zákonem stanovené desetidenní lhůtě
uvedenou písemnost nevyzvedne, nastává fikce doručení posledním dnem této lhůty.
V posuzovaném případě nebyla datová schránka stěžovatelů nalezena (úřední záznam
na č. l. 177 soudního spisu), proto bylo napadené usnesení stěžovatelům doručováno do vlastních
rukou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Ze soudního spisu je z doručenek založených
na č. l. 176 zřejmé, že žalobce a) ani žalobkyně b) nebyli v době doručování zastiženi, proto byly
písemnosti uloženy v provozovně provozovatele poštovních služeb a připraveny k vyzvednutí
dne 24. 2. 2010. Stěžovatelé si předmětné písemnosti v úložní době nevyzvedli, proto byly vloženy
do domovní schránky dne 9. 3. 2010. Je nesporné, že zásilky pro oba stěžovatele byly uloženy
dne 24. 2. 2010. Ve čtvrtek 25. 2. 2010 počala běžet desetidenní lhůta pro vyzvednutí písemností,
která uběhla v pondělí 8. 3. 2010. Následujícího dne byly písemnosti stěžovatelům vhozeny
do domovní schránky. Z výše popsaného skutkového stavu vyplývá, že napadené usnesení bylo oběma
stěžovatelům doručeno fikcí v pondělí 8. 3. 2010. Námitky nesprávného, resp. neúčinného, doručení
proto nejsou důvodné, neboť stěžovatelé neuvedli žádnou konkrétní skutečnost předpokládanou
v §50d o. s. ř., jež by účinnost doručení napadeného usnesení zpochybnila.
Žalobci tedy se svými námitkami neuspěli; Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost
jako nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Žalobci neměli ve věci úspěch, a nemají
proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. května 2010
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu