ECLI:CZ:NSS:2008:1.AS.28.2008:76
sp. zn. 1 As 28/2008 - 76
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce V. L., zastoupeného
Mgr. Vítem Burešem, advokátem se sídlem Dobrovského 50, Brno, proti žalované Policii České
republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, se sídlem v Olšanská 2, Praha 3,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. srpna 2005, č. j. SCPP-2537/C-252-2005,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
31. května 2007, č. j. 9 Ca 254/2005 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále také „stěžovatel“) domáhal zrušení shora
uvedeného rozsudku městského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalované ze dne 12. 8. 2005, č. j. SCPP-2537/C-252-2005. Tímto rozhodnutím bylo změněno
rozhodnutí Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno,
oddělení cizinecké policie Uherské Hradiště, (dále také „správní orgán I. stupně“) ze dne
16. 5. 2005, č. j. SCPP-27/BR-X-SV-2005, kterým bylo stěžovateli uděleno správní vyhoštění
z přechodného pobytu na dobu dvou let, tak, že platnost rozhodnutí byla zkrácena na jeden rok.
[2] Stěžovatel pobýval na území České republiky od 3. 4. 2005 na vízum k pobytu nad 90 dnů
za účelem zaměstnání. Družstvo PRONIKS, jehož je stěžovatel členem, požádalo Úřad práce
Brno-město o vydání povolení k zaměstnání stěžovatele, které bylo vydáno dne 11. 5. 2005
pod č. j. BMA-2513/2005-za (nabylo právní moci dne 13. 5. 2005) pro pracovní zařazení
pomocný dělník hlavní stavební výroby a místo výkonu práce M. 8 a B . 4, Brno. Při kontrole
provedené dne 16. 5. 2005 v ranních hodinách pracovníky Oddělení cizinecké policie
v Uherském Hradišti a Úřadu práce Uherské Hradiště na stavbě TESCO v Uherském Brodě
bylo zjištěno, že stěžovatel koná v tomto místě práci. Zaměstnavatel stěžovatele zaslal Úřadu
práce Uherské Hradiště oznámení o vyslání stěžovatele na služební cestu do obvodu územní
působnosti Úřadu práce Uherské Hradiště dne 16. 5. 2005, úřad jej obdržel den následující.
Žalovaný na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že stěžovatel pracoval na stavbě
v Uherském Brodě nejméně od 9. 4. 2005, pracoval tedy na území České republiky bez povolení
k zaměstnání, čímž naplnil hypotézu §119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
[3] Městský soud ve svém rozsudku uvedl, že správní orgán při vytváření svých závěrů vyšel
především z vyjádření samotného stěžovatele. Dále uvedl, že skutečnost, že stěžovatel podepsal
dokumenty označené jako „docházka 04/05“ a „docházka 05/05“ teprve na pokyn správního
orgánu nic nemění na jejich obsahu, který se shoduje s vyjádřeními stěžovatele učiněnými
v průběhu správního řízení, stěžovatel nebyl k podpisu nucen. Na věci nic nemění
ani to, že stěžovateli bylo vydáno povolení k zaměstnání Úřadem práce Brno-město,
neboť stěžovatel pracoval v Uherském Brodě ještě před vydáním tohoto povolení, o vydání
povolení k zaměstnání v Uherském Brodě požádáno nebylo. Jeho zaměstnavatel ani neoznámil
vyslání stěžovatele na pracovní cestu do Uherského Brodu předem Úřadu práce Uherské
Hradiště, jak ukládá zákon. K obraně stěžovatele, že správní řízení probíhalo v českém jazyce,
kterému však plně nerozumí, uvedl městský soud, že správní orgán v souladu se zákonem
poučil stěžovatele o možnosti požádat o tlumočníka. Stěžovatel však svého práva nevyužil,
a výslovně opakovaně stvrdil, že česky rozumí a tlumočníka nežádá.
II.
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že uplatňuje kasační důvod podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Shrnuje, že byl držitelem platného pracovního povolení vydaného Úřadem práce
Brno-město, vyslání na pracovní cestu kratší než 30 dní bylo oznámeno Úřadu práce Uherské
Hradiště v den započetí služební cesty, tj. 16. 5. 2005, pouze nedbalostní chybou
jiného zaměstnance družstva PRONIKS bylo oznámení doručeno tomuto úřadu až 17. 5. 2005,
čímž bylo pochybení zaměstnavatele reparováno. Pro zahájení správního řízení si správní orgán
I. stupně vykonstruoval zcela nový skutkový stav, totiž že stěžovatel byl zaměstnán v okrese
Uherské Hradiště již od 9. 4. 2005, který posléze převzala též žalovaná a městský soud.
Vyslat zaměstnance na pracovní cestu je právem zaměstnavatele upraveným v §38 odst. 1
starého zákoníku práce, v případě cizinců postačovalo pracovní cestu kratší než 30 dnů ohlásit
úřadu práce místně příslušnému dle místa pracovní cesty (§93 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb.,
o zaměstnanosti). Nastoupit pracovní cestu je povinností zaměstnance,
který nemůže být jakkoliv sankcionován za porušení povinnosti zaměstnavatele ohlásit pracovní
cestu. Stěžovatel se tudíž nedopustil žádného protiprávního jednání, a proto mu nemohlo
být uděleno správní vyhoštění.
[5] V neposlední řadě stěžovatel namítá, že bylo celé správní řízení vedeno v českém jazyce,
ačkoliv jeho mateřským jazykem je ukrajinština. Česky se sice dorozumí, ale není schopen přesně
a dostatečně porozumět veškerým skutečnostem zjišťovaným správními orgány, odborné
terminologii a písemným dokumentům předloženým správními orgány, které podepsal. Správní
orgány nedostatečně poučily stěžovatele o právu na tlumočníka: jelikož bylo poučení
dáno v českém jazyce, neporozuměl mu. Stěžovatel navíc neovládá latinku, kterou byly psány
veškeré dokumenty založené do spisu, včetně poučení o právu na tlumočníka. Městský soud
sám uvedl, že správní orgán je povinen ustanovit tlumočníka, jestliže potřeba tlumočení
je zcela zřejmá a vyjde v řízení najevo. Stěžovatel se domnívá, že naplňuje výše uvedené
předpoklady, za nichž byly správní orgány povinny ustanovit tlumočníka. Pokud by stěžovatel
česky opravdu rozuměl, nevyjadřoval by se písemně do spisu ukrajinsky. Správní orgány i městský
soud si bez tlumočníka tento text samy přeložily do českého jazyka, k čemuž nebyly
dle stěžovatele oprávněny, a to ani odkazem na příbuznost obou jazyků. Z těchto důvodů nebylo
možno použít protokol PČR o podání vysvětlení a záznam o šetření na místě, oba ze dne
16. 5. 2005, jako důkazního prostředku. Jako důkazní prostředek nebylo možno použít
ani docházkové listy, neboť nemají žádnou vypovídací hodnotu (chybí údaj, k čemu se vztahují,
kdo dokumenty sepsal, za jakým účelem), a tím ani důkazní. Jestliže se stěžovatel vyjádřil
v tom smyslu, že pracoval v Uherském Brodě již dříve, než tam byl vyslán na pracovní cestu,
mohlo to být z důvodu nesprávného pochopení smyslu a významu otázek, což lze přičíst
tomu, že mu nebylo umožněno jednat za přítomnosti tlumočníka.
[6] Žalovaný nevyužil svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti.
III.
[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval včasností podané kasační stížnosti,
neboť ze soudního spisu nebylo patrné, zda byla podána prostřednictvím držitele poštovní
licence nebo osobně na podatelně soudu. Právní zástupce stěžovatele sdělil soudu k jeho výzvě,
že podal kasační stížnost k poštovní přepravě. Následně městský soud postoupil zdejšímu soudu
kopii obálky, v níž byla kasační stížnost doručena soudu spolu s kasační stížností podanou
právním zástupcem stěžovatele v jiné věci projednávané městským soudem, přičemž originál
obálky je součástí soudního spisu týkajícího se této jiné věci. Nejvyšší správní soud vzal
za prokázané, že kasační stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 6. 9. 2007,
a byla tedy podána včas.
IV.
[8] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.), neshledal přitom vady, k nimž by musel
přihlédnout i bez návrhu. Stěžovatel uvádí, že podává kasační stížnost z důvodu dle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., soud však není vázán podřazením kasačních námitek pod zákonem stanovené
body, jak toto provedl stěžovatel (viz rozsudek NSS ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 – 50,
č. 161/2004 Sb. NSS, dostupný též na www.nssoud.cz). Soud se proto nejprve zabýval námitkami
týkajícími se správního řízení (IV/1), a posléze otázkou protiprávnosti výkonu zaměstnání
stěžovatelem (IV/2).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
IV/1
[10] Jestliže stěžovatel vytýká žalovanému, že vykonstruoval zcela jiný skutkový stav, vycházel
z důkazních prostředků, které mají nulovou důkazní hodnotu, a měl ustanovit stěžovateli
tlumočníka (tato vada měla ovlivnit obsah vyjádření stěžovatele), jedná se o důvod kasační
stížnosti dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
a)
[11] Nejvyšší správní soud se musí v první řadě vypořádat s námitkou stěžovatele, že žalovaná
(resp. správní orgán I. stupně) měly stěžovateli ustanovit tlumočníka, neboť se jedná o osobu
dostatečně neovládající český jazyk. Dle ustálené judikatury zdejšího soudu je správní orgán
provádějící řízení dle zákona č. 71/1967 Sb. (starý správní řád) povinen ustanovit účastníkovi
řízení tlumočníka tehdy, jestliže o to účastník požádá. Správní orgán, který neustanovil
účastníkovi řízení tlumočníka za situace, kdy účastník neprohlásil, že neovládá český jazyk,
a tato skutečnost nevyplynula ani z obsahu správního spisu, neporušil právo účastníka
na přítomnost tlumočníka (viz již rozsudek ze dne 27. 1. 2004, č. j. 6 A 17/2000 – 54,
č. 341/2004 Sb. NSS, všechny rozsudky NSS zde citované jsou dostupné též na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud taktéž aproboval rozsudkem ze dne 4. 12. 2003, č. j. 6 A 181/2002 – 34,
postup správního orgánu, který vyslechl cizího státního příslušníka bez přítomnosti tlumočníka,
pokud cizinec do protokolu výslovně uvedl, že ovládá český jazyk, rozumí mu a tlumočníka
nežádá, a tento protokol posléze podepsal.
[12] Soud ověřil ve správním spisu na listu č. 5, že Protokol o podání vysvětlení sepsaný dne
16. 5. 2005 na Oddělení cizinecké policie v Uherském Hradišti obsahuje vyjádření stěžovatele
v tom smyslu, že byl poučen o významu své výpovědi, poučení rozuměl, česky rozumí
a tlumočníka nežádá. Stěžovatel výpověď podepsal a pod svým podpisem vlastní rukou napsal
ukrajinsky (azbukou) text „česki rozumiem perevodnika nechoču“, který opět podepsal.
Taktéž „Záznam o zjištění na místě“ ze dne 16. 5. 2005 (č. l. 6–8) sepsaný pracovnicemi Úřadu
práce Uherské Hradiště se stěžovatelem obsahuje vlastnoruční prohlášení stěžovatele psané
latinkou v českém jazyce (byť s drobnými chybami, které nic neubírají na srozumitelnosti
prohlášení), že rozumí česky, tlumočníka nežádá. Toto prohlášení, jakož i celý záznam, stěžovatel
podepsal. Sdělení PČR, oddělení cizinecké policie v Uherském Hradišti o zahájení správního
řízení ze dne 16. 5. 2005, č. j. SCPP-27/BR-X-SV-2005 (č. l. 13), obsahuje jednak na stroji psané
a stěžovatelem podepsané vyjádření, že česky rozumí a tlumočníka nežádá, jednak stěžovatelovou
rukou připojený a podepsaný text v azbuce „česki ponimaju perevodnika nepotrebuju“.
Stejné prohlášení je uvedeno i v protokolu o vyjádření účastníka správního řízení ze dne
16. 5. 2005 (č. l. 14) a zápisu o seznámení s podklady pro rozhodnutí ze dne 16. 5. 2005 (č. l. 15).
[13] Lze tedy uzavřít, že stěžovatel při žádném úkonu ve správním řízení o přítomnost
tlumočníka nepožádal, opakovaně prohlásil, že rozumí česky a tlumočníka nepotřebuje. Z obsahu
vyjádření stěžovatele zachycených ve výše citovaných dokumentech je zcela zřejmé, že stěžoval
vypovídal spontánně, rozuměl doplňujícím otázkám kladeným správními orgány,
věcně na ně odpovídal. Nelze ani přisvědčit tvrzení stěžovatele obsaženém v kasační stížnosti,
že správní orgány nedostatečně poučily stěžovatele, stěžovatel česky podanému poučení
nerozuměl. Soud však zjistil, že stěžovatel byl opakovaně poučen o svém právu žádat tlumočníka,
byl si tohoto práva vědom a sám jej nevyužil, což opakovaně stvrdil vlastnoručním prohlášením
a podpisem. V žádném případě nelze mít zato, že obsah vyjádření stěžovatele je ovlivněn
nedostatečnou znalostí českého jazyka.
[14] Prvá námitka stěžovatele je tedy zcela účelová a snaží se zpochybnit důkazní hodnotu
vyjádření stěžovatele. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně
nepochybil, pokud neustanovil tlumočníka pro vedené správní řízení, a tedy ani nijak nezkrátil
stěžovatele na jeho právech. Dokumenty obsahující vyjádření stěžovatele mohly být použity
ve správním řízení jako důkazní prostředek, neboť zdejší soud neshledal,
že by byla při jejich pořizování porušena procesní pravidla. Tato kasační námitka
je tedy nedůvodná.
[15] K námitce stěžovatele, že správní orgán I. stupně, žalovaná i městský soud
ve svých rozhodnutích vychází z prohlášení stěžovatele, že česky umí a tlumočníka nežádá,
která jsou ovšem psána v ukrajinském jazyce, aniž by si je nechaly přeložit do jazyka českého,
Nejvyšší správní soud uvádí, že prohlášení jsou čitelná, úřední osoby pravděpodobně ovládají
azbuku, odchylky od českého jazyka jsou pro porozumění textu nevýznamné.
Především se však tyto orgány nemohly dopustit takové vady řízení, která by měla vliv
na zákonnost rozhodnutí. Je potřeba mít na paměti zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení,
kterou lze odůvodnit postup daných orgánů, jež si samy provedly překlad jednoduché věty
z ukrajinského jazyka do českého pouze prostřednictvím znalostí svých zaměstnanců. Stěžovatel
nadto nijak nezpochybňuje význam, který uvedené orgány ukrajinskému textu přiřkly.
b)
[16] Nejvyšší správní soud dále posoudil námitku stěžovatele, že docházkové listy,
o které se rozhodnutí žalovaného opírá, nemají žádnou vypovídací hodnotu,
neboť z nich není patrné, kdo a za jakým účelem je sepsal, čeho se týkají, k čemu se vztahují.
Soud ze záznamu o zjištění na místě ze dne 16. 5. 2005 sepsaného Úřadem práce Uherské
Hradiště zjistil, že stěžovatel uvedl, že je vedena evidence odpracovaných hodin, odpracované
hodiny zapisuje pan Pospíšil, stavbyvedoucí, zaměstnanec společnosti Stavby silnice, Brno
(č. l. 7 správního spisu). Ze sdělení Úřadu práce Uherské Hradiště ze dne 3. 6. 2005,
zn. ÚP/Cil/220/05, které je založeno na listu č. 32 správního spisu, vyplývá, že docházkové listy
byly zajištěny při kontrole na stavbě hypermarketu TESCO v Uherském Brodě, jejich správnost
potvrdil stěžovatel svým podpisem. Úřad práce dále poukazuje na vyjádření stěžovatele ze dne
16. 5. 2005, dle něhož pracuje na předmětné stavbě od 1. 4. 2005, na smlouvu o dílo č. 8/2005
ze dne 28. 3. 2005 uzavřenou mezi zaměstnavatelem stěžovatele a společností Privatne male
pidpriemstvo „Staves“ Brno, dle níž má být se zhotovováním díla započato 1. 4. 2005. Žalovaná
k tomu ve svém rozhodnutí uvedla, že „[p]rohlášením cizince a evidencí docházky byl prokázán výkon
práce cizince nejméně od 09.04.2005“ (č. l. 40 správního spisu). Je tedy nepochybné, že žalovaná
si výše uvedený závěr učinila po vyhodnocení vyjádření stěžovatele a zajištěné evidence docházky,
existence důvodu pro výkon práce cizince od 1. 4. 2005 je podložena citovanou smlouvou o dílo.
Městský soud k tomu ve svém rozsudku uvedl, že docházkové listy byly pouze dvěma z vícero
dokumentů, z nichž žalovaná při zjišťování skutkového stavu vycházela. Dle městského soudu
nebylo zjištěno, že by byl stěžovatel nucen správními orgány k podpisu docházkových listů,
jeho dodatečný podpis nemění obsah listin jako takových, ba naopak jejich obsah byl potvrzen
vyjádřením stěžovatele zachyceným Úřadem práce Uherské Hradiště v záznamu o zjištění
na místě ze dne 16. 5. 2005.
[17] Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry žalované a městského soudu.
Vzhledem k tomu, že evidence docházky byla nalezena na staveništi hypermarketu TESCO
v Uherském Brodě, dle vyjádření stěžovatele ji vedl stavbyvedoucí a stěžovatel její obsah stvrdil
svým podpisem (ač teprve následně během prováděné kontroly, což však nic nemění na souhlasu
stěžovatele se správností údajů obsažených v evidenci), má soud za prokázané, že se evidence
docházky vztahuje k výše uvedené stavbě a obsahuje pravdivé údaje. Navíc se nejedná o jediný
podklad, na jehož základě si žalovaný učinil závěr o tom, že stěžovatel pracoval
na tomto staveništi nejméně od 9. 4. 2008. Závěr žalovaného je totiž v souladu s vyjádřením
stěžovatele, s námitkami vznesenými stěžovatelem proti obsahu svého vlastního vyjádření
se soud vypořádal výše (viz bod [14]). Nejvyšší správní soud shledal, že závěr žalované,
že stěžovatel pracoval na staveništi v Uherském Brodě nejméně od 9. 4. 2008, má oporu ve spise.
I tato kasační námitka je tak nedůvodná.
IV/2
[18] Nejvyšší správní soud se následně zabýval kasační námitkou podřaditelnou pod §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. týkající se aplikace §119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců
na zjištěný skutkový stav. Dle tohoto ustanovení vydá Policie ČR rozhodnutí o správním
vyhoštění z přechodného pobytu, je-li cizinec na území zaměstnán bez povolení k zaměstnání,
ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání. Zákon o zaměstnanosti stanoví v §89,
že do zaměstnání může být přijat pouze cizinec, který je držitelem platného povolení
k zaměstnání a povolení k pobytu na území ČR. Za výkon zaměstnání se rozumí i výkon běžných
úkolů člena družstva vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby (zde družstva).
[19] Dle skutkových zjištění žalované pracoval stěžovatel od 9. 4. 2005 do 12. 5. 2005
na území České republiky (v Uherském Brodě) bez povolení k zaměstnání, čili nelegálně.
Povolení k zaměstnání vydané stěžovateli Úřadem práce Brno-město pro místo výkonu práce M.
8 a B. 4, Brno nabylo právní moci dne 13. 5. 2005. Zaměstnavatel oznámil Úřadu práce Uherské
Hradiště, že bude stěžovatel vyslán na služební cestu do Uherského Brodu od 16. 5. 2005 až
17. 5. 2005. V období od 13. 5. 2005 do 16. 5. 2005, kdy bylo vydáno rozhodnutí o správním
vyhoštění, byl stěžovatel zaměstnán na základě platného povolení k zaměstnání, avšak vykonával
práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání (na jiném místě výkonu práce).
Zaměstnavatel neohlásil předem Úřadu práce Uherské Hradiště, že bude stěžovatel vyslán na
pracovní cestu do územního obvodu tohoto úřadu práce, jak mu to ukládá §93 odst. 2 zákona o
zaměstnanosti.
[20] Zaměstnavatel je samozřejmě oprávněn vysílat své zaměstnance na pracovní cesty
v souladu s podmínkami upravenými zákoníkem práce. V případě vyslání cizince na pracovní
cestu mimo místo výkonu práce, na nějž se vztahuje povolení k zaměstnání, musí zaměstnavatel
ohlásit příslušnému úřadu práce, jinak se dopustí přestupku dle §139 odst. 2 písm. d) zákona
o zaměstnanosti (v případě fyzické osoby) nebo správního deliktu dle §140 odst. 2 písm. d)
téhož zákona (v případě právnické osoby). Soud musí přisvědčit stěžovateli, že v obecné rovině
je zaměstnanec povinen pracovní cestu vykonat, neboť se nachází v mezích stanových zákonem
v dispoziční pravomoci zaměstnavatele. Toto postavení však nezbavuje zaměstnance – cizince –
odpovědnosti za výkon práce v rozporu s povolením k zaměstnání. Povolení se vydává cizinci
a opravňuje ho k výkonu práce u konkrétního zaměstnavatele, obě strany pracovněprávního
vztahu jsou povinny seznámit se s podmínkami vydaného povolení a tyto respektovat.
Pokud by zaměstnavatel vydal protiprávní příkaz k výkonu pracovní cesty, není zaměstnanec
povinen takový příkaz vykonat [§73 odst. 1 písm. a) a c) v rozhodné době účinného zákona
č. 65/1965 Sb., zákoník práce]. Ve správním řízení navíc vůbec nevyšlo najevo,
že by si byl stěžovatel vědom svého vyslání na pracovní cestu, v Uherském Brodě pracoval
kontinuálně již od 9. 4. 2005, dokonce i ve dnech 13., 14. a 15. 5. 2005, kdy byl držitelem
pravomocného povolení k zaměstnaní. Údajné vyslání na pracovní cestu bylo úřadu
práce oznámeno až den po provedení kontroly správními orgány na staveništi v Uherském Brodě
a po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění.
[21] Zdejší soud opakovaně judikoval, že výkon práce cizincem v obvodu územní působnosti
jiného úřadu práce, než který povolení k zaměstnání vydal, se považuje za výkon práce
bez platného povolení k zaměstnání (viz rozsudky ze dne 8. 6. 2007, č. j. 7 As 28/2006 – 51
a č. j. 7 As 46/2006 – 56, a rozsudek ze dne 25. 10. 2007, č. j. 6 As 54/2006 – 66). Je nezbytné
si uvědomit, že úřad práce při vydávání povolení k zaměstnání posuzuje pouze podmínky
na lokálním trhu práce, který odpovídá územnímu obvodu jeho působnosti. Cílem zákonné
úpravy zaměstnávání cizinců je zajistit, aby byli na našem území zaměstnáváni cizinci teprve
tehdy, není-li dostatek uchazečů o zaměstnání z řad občanů ČR. Pokud by bylo možné získat
povolení k zaměstnání u úřadu práce, v jehož obvodu je nízká nezaměstnanost a nedostatek
pracovních sil, a s takto uděleným povolením by cizinec mohl bez další regulace pracovat
též v oblastech vyznačujících se vysokou nezaměstnaností a nedostatkem pracovních příležitostí,
nemohl by být tento cíl naplněn, což by mohlo vést až k destabilizaci trhu práce.
Tomuto duchu odpovídá též konstrukce §93 zákona o zaměstnanosti, který v případě
krátkodobého výkonu práce v obvodu jiného úřadu práce, než který vydal povolení k zaměstnání,
požaduje pouze předchozí písemné oznámení místně příslušnému úřadu práce. Avšak v případě
výkonu práce delšího jak 30 dní je nezbytné požádat o udělení povolení k zaměstnání
i úřad práce, který je místně příslušný podle „nového“ místa výkonu práce; dochází
tak k multiplicitě povolení k zaměstnání, vždy pro příslušný územní obvod toho kterého úřadu
práce. V daném případě však dospěl soud k závěru, že stěžovatel nebyl svým zaměstnavatelem
vůbec vyslán na pracovní cestu, nýbrž bez povolení k zaměstnání pravidelně pracoval
v Uherském Brodě. Z toho vyplývá, že stěžovatel vykonával zaměstnání v době rozhodování
správního orgánu I. stupně bez platného povolení k zaměstnání, čímž došlo k naplnění hypotézy
§119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců.
[22] Z uvedených důvodů je tedy i poslední kasační námitka nedůvodná.
V.
[23] Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost je nedůvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[24] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá na jejich náhradu
právo, žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a ani soud z obsahu spisu žádné náklady
převyšující rámec jeho běžné administrativní činnosti neshledal. Proto Nejvyšší správní soud
rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. září 2008
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu