ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.426.2019:32
sp. zn. 1 As 426/2019 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Mgr. P. B.,
zastoupeného JUDr. Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem Kořenského 15, Praha 5, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě na ochranu
před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2019, č. j. 11 A 17/2019-53,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobce n emá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Jádrem sporu v projednávané věci je zákonnost zásahu policie spočívajícího
mj. ve zjišťování totožnosti žalobce s odkazem na §63 odst. 2 písm. l) zákona č. 273/2008 Sb.,
o Policii České republiky („zákon o Policii ČR“).
[2] Žalobce se žalobou domáhal určení, že pokyn žalovaného žalobci učiněný dne 27. 6. 2018
v dopoledních hodinách v Louce u Litvínova v prostoru nádraží, kterým bylo žalobci sděleno,
aby prokázal svou totožnost, následný zásah spočívající v získání osobních údajů žalobce
žalovaným, a na to navazující zásah spočívající v tom, že policie odepřela sdělit žalobci důvody
svého postupu a ani později tak neučinila, jsou nezákonné. Zároveň se domáhá náhrady nákladů
řízení.
[3] Ke skutkovým okolnostem žalobce uvedl, že v období od 27. 6. 2018 do 1. 7. 2018
se hodlal účastnit akce Klimakemp 2018, kterou pořádalo hnutí Limity jsme
my, z.s. Šlo o společensko-kulturní a environmentalistickou tradiční akci, která tento rok byla
pořádána na louce u Louky u Litvínova. Jedná se o několikadenní aktivistickou, vzdělávací
a kulturní událost, která je sama o sobě zcela v souladu s právem. V úterý 27. 6. 2018 cestoval
žalobce vlakem do vlakové stanice Louka u Litvínova. V dopoledních hodinách z vlaku vystoupil
a poté mu v prostoru nádraží dala přítomná hlídka policie pokyn, aby jí prokázal svou totožnost.
Žalobce pokynu vyhověl a svou totožnost hlídce prokázal. Současně se ptal na důvody takového
zjišťování totožnosti. Policista se odkázal na znění zákona o Policii ČR s uvedením konkrétního
ustanovení, konkrétně §63 odst. 2 písm. l), aniž by ovšem uvedl věcný důvod podřaditelný
pod toto ustanovení. Žalobce výslovně požádal hlídku o to, aby mu pro případ, že jí brání nějaké
důvody ke sdělení důvodů, sdělila tyto důvody později, až bránící důvody odpadnou. Na to hlídka
sdělila, že mu nic víc neřekne. Následně po zjištění totožnosti, zapsání údajů z dokladů totožnosti
do evidence policie, byl doklad žalobci vrácen a ten pokračoval dále v chůzi do místa,
kam směřoval. Policie ani nikdy později nesdělila žalobci věcné důvody zjištění totožnosti,
byť nepochybně znala jeho totožnost a byla při prvotním kontaktu s ním konfrontována
se skutečností, že tyto důvody žalobce chce znát.
[4] Za nezákonné považoval žalobce tyto skutečnosti:
i. byl mu dán pokyn, aby prokázal svou totožnost,
ii. údaje o jeho totožnosti spojené s místem a časem výskytu a pravděpodobným účelem
příjezdu do obce byly policií zaznamenány,
iii. skutečnost, že policie žalobci nesdělila, a to ani po případném odpadnutí důvodů, které
tomu bránily, důvody postupu ad i.) a ii.).
Žalobce se pokynu pod bodem i.) podrobil, avšak to neznamená, že se jedná o zásah zákonný.
II. Posouzení věci městským soudem
[5] Městský soud v Praze („městský soud“) žalobu zamítl. Připustil, že výzvou k prokázání
totožnosti k zásahu do práv žalobce došlo, avšak dospěl k závěru, že tento zásah nebyl
nezákonný, neboť podmínky stanovené v §63 odst. 2 písm. d) zákona o Policii ČR [poznámka
NSS: správně §63 odst. 2 písm. l) tohoto zákona] v projednávané věci byly splněny. Policie byla
v den, kdy byl žalobce vyzván k prokázání totožnosti, na místě právě proto, aby zajistila pořádek
v místě akce, tedy plnila úkoly dané policii zákonem, a to ochranu veřejného pořádku a majetku.
Situaci, kdy byl žalobce vyzván k předložení dokladů totožnosti, je nutné posoudit v kontextu,
že na území obce Louka u Litvínova a v jejím okolí probíhala ve dnech 27. 6. až 1. 7. 2018 akce
Klimakemp 2018. Ta navazovala na obdobnou událost Klimakemp 2017, v jejímž průběhu
docházelo k páchání protiprávního jednání právě ze strany některých účastníků.
[6] Tvrzeným účelem akce Klimakemp mělo být setkání osob za účelem prezentace myšlenek
tzv. klimatické spravedlnosti, upozornění na rizika používání fosilních paliv, na možnost
využívání přírodních zdrojů, na důsledky změny klimatu apod. Podle soudu však nelze
odhlédnout od skutečnosti, že se organizátoři akcí Klimakemp otevřeně hlásí k využívání metod
tzv. přímé akce, kterou byla právě např. blokáda důlního zařízení v prostoru dolu Bílina,
k níž došlo v rámci akce Klimakemp 2017. Z hlediska posouzení zákonnosti postupu policie
v projednávané věci bylo zásadní skutečností to, že hnutí „Limity jsme my“, které
je organizátorem akce Klimakemp a organizovalo i Klimakemp 2018, se k výše popsanému
protiprávnímu jednání hlásilo. Navíc i v pozvánce na Klimakemp 2018 uvádělo, že k obdobným
jednáním v rámci předmětné akce dojde znovu. Důvodem ke kontrole totožnosti žalobce tedy
nebylo paušální konání jakési akce, neboť na základě zjištěných skutečností je patrné, že policie
bezpečnostní akci prováděla ve vztahu k akci Klimakemp, což také příslušníci policie žalobci před
zahájením kontroly sdělili. Důvodem pro provádění kontroly osob byly konkrétní poznatky, které
policie k organizaci a průběhu akcí Klimakemp získala.
[7] Městský soud uvedl, že z předložených videonahrávek je patrné, že zasahující policisté
žalobci důvod, pro který žádali předložení dokladů totožnosti, sdělili, neboť uvedli, že důvodem
je činnost na úseku ochrany veřejného pořádku a majetku. Takto sdělený důvod lze vzhledem
k okolnostem případu považovat za přiměřený vzniklé situaci. Vzhledem k tomu, že městský
soud neshledal nezákonným zásah policie spočívající ve výzvě k prokázání totožnosti, dospěl
k závěru, že ani žalobcem namítaný následný zásah spočívající v získání osobních údajů žalobce
žalovaným není nezákonným.
III. Obsah kasační stížnosti
[8] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“),
tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení.
[9] Stěžovatel předně poukazuje na skutečnost, že žalobu původně podal proti jinému
žalovanému (konkrétně organizační složce Policie České republiky). Poukázal na rozsudky
správních soudů (mj. na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2016, č. j.
10 As 236/2015-36, č. 3392/2016 Sb. NSS, a ze dne 27. 8. 2014, č. j. 2 As 35/2014-109), v nichž
se řešila shodná otázka kontroly totožnosti, ale žalovaným bylo (v prvně odkazovaném případě)
po celou dobu řízení Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje (a ve druhém odkazovaném
případě) Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy. Krajský soud
v Ústí nad Labem vyzval stěžovatele, aby změnil žalobu a označil žalovaného jinak. Žalobu
následně postoupil Městskému soudu v Praze, který ji projednal a rozhodl o ní. Podle stěžovatele
byl postup nižších soudů nesprávný a zatížený zmatečností, ke které je Nejvyšší správní soud
povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Podle stěžovatele je současná situace, jejíž podstatou
je skutečnost, že správní soudy projednávají jak žaloby proti policii, tak žaloby proti ministerstvu
vnitra, přičemž tyto postupy někdy obstojí a někdy nikoliv, nežádoucí.
[10] Stěžovatel dále uvádí, že se nedopustil žádného protiprávního jednání a nebyl individuální
důvod se domnívat, že on sám osobně tak hodlá učinit. Hodlal se účastnit společensko-kulturně
politické události, která byla sama o sobě legální. Historicky se někteří účastníci této (opakované)
akce dopustili koordinovaného protiprávního jednání, které mělo pouze přestupkovou úroveň –
byl jím manifestační vstup do dolu a vyjádření protestu proti dolování uhlí. Městský soud
nesprávně aproboval, že preventivní zjištění totožnosti jakékoliv osoby, která se měla legální
opakované události účastnit, je v souladu s právem. Ustanovení §63 odst. 2 písm. l) zákona
o Policii ČR představuje zásah do citlivé informační autonomie jedince, který má jinak v zásadě
právo, aby stát nekontroloval a nevidoval kde, kdy a proč se zrovna nachází. Každý orgán veřejné
moci může užít své kompetence pouze v rámci své působnosti. To platí i pro policii „při plnění
jiného úkolu“ ve smyslu citovaného ustanovení může užívat svou pravomoc pouze při plnění svých
úkolů. Zbytek normativní věty odkazovaného ustanovení pak stěžovatel rozděluje do dvou
samostatných částí, z nichž prvá zní: „je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného
pořádku“, kdežto druhá část, na kterou se podmínka nezbytnosti vztahuje rovněž, zní „nebo
pro předcházení trestné činnosti“.
[11] Podle stěžovatele je klíčové, že slovo předcházení se vztahuje pouze k trestné činnosti.
Z provedeného dokazování a z tvrzení žalovaného je při tom zřejmé, že zde neexistoval ani stín
podezření, že by někdo hodlal učinit cokoliv, co by se jakkoliv blížilo trestnému jednání. Dlužno
dodat, že v rámci akce Klimakemp 2017, která byla zdrojem obav policie, se nestal žádný trestný
čin. Jestliže tedy citované ustanovení §63 odst. 2 písm. l) zákona o Policii ČR umožňuje policii
kontrolovat totožnost, aby předcházela trestné činnosti, neznamená to, že by totéž mohla činit
bez dalšího ve vztahu k jednání přestupkovému. Stěžovatel sice připouští, že i první část
normativu „je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku“ má smíšenou
a částečně preventivní povahu. Ve vztahu k první části normativu lze však vést pochyby,
zda by byly naplněny věcné podmínky ochrany zmíněných zájmů.
[12] Chráněné zájmy jsou tyto: „ochrana bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku“.
Neoprávněný vstup do důlního nebo dobývacího místa je totiž přestupek, který pod danou
kategorii chráněných zájmů rozhodně nespadá. Smyslem zákazu vstupu do dolu je ochrana
plynulosti těžební činnosti. Osoba, která do dolu vstupuje, neohrožuje jiné osoby a ani jiný
majetek. Pokud byl jako důkaz proveden záznam ze zásahu policie proti neoprávněnému vstupu
do dolu, tak přestupníci se sice připoutávali (přichytávali) k těžebnímu stroji, ale nikoliv s cílem
jej jakkoliv poškodit, to se ostatně ani nestalo. Je-li v blízkosti těžby neoprávněná osoba, je třeba
těžbu z bezpečnostních důvodů zastavit, což bylo cílem protiprávního jednání. Jeho cílem nebylo
poškodit majetek a užitá přestupková právní kvalifikace takový prvek protiprávnosti (ochrana
majetku či osob) ani neobsahovala. Pod ochranou osob při tom nelze rozumět ochranu
samotných přestupníků před případným zraněním způsobeným těžbou, protože každý má právo
na sebe vědomě brát tato rizika, a vystavit se jim není samo o sobě protiprávní; rozměr
protiprávnosti je dán souvisejícím ohrožením těžby. Bránění v těžbě pak nelze interpretovat jako
ohrožení majetku, protože nevytěžená hornina ještě nemá majetkový status. Právo těžby
je vymezeno územím a časová distribuce výtěžnosti nevstupuje do konečné majetkové bilance.
Případná škoda vyvolaná přerušením těžby například v podobě vyplacené mzdy osobě
na překážkách v práci nemá povahu poškození majetku, protože ten zůstává nepoškozen,
a pod režim §63 odst. 2 písm. l) tak přirozeně nespadá. Situaci v dole, který není veřejně
přístupný, pak nelze podřadit ani pod ochranu veřejného pořádku. Neveřejnost přístupu,
až přepečlivě střeženou správcem dolu, pak umožňuje úvahu spíše o pořádku neveřejném, který
srovnatelné zákonné ochrany nepožívá.
[13] Klíčové pak je, zda je splněna podmínka vyjádřená slovy „je-li to nezbytné“. Je totiž
otázkou, jakého cíle je dosaženo tím, že policie zná totožnost jedné nebo více osob, které
se účastní zcela legální akce, pokud zde existuje hypotetická možnost, že tato osoba se může
účastnit páchání přestupku v budoucnu. Klimakempu se v roce 2018 účastnilo téměř tisíc osob
a pouze zlomek z nich se později dopustil přestupku. Pokud se jej osoba, jejíž totožnost byla
zjištěna při příjezdu na akci, nedopustí, je pro policii znalost její totožnosti zcela zbytečná. Pokud
se jej dopustí, tak rovněž, protože totožnost může být zjištěna po samotném zásahu policie
a zajištění těchto osob. Jak v roce 2017, tak v roce 2018 vnikly některé osoby (mimo organizaci
pořadateli akce Klimakemp) do dolu, přičemž policie je okamžitě v řádu minut zajistila a odvezla
na policejní služebnu, kde zjistila jejich totožnost. V souzené věci žalovaný netvrdil, natož doložil,
jakého konkrétního účelu mělo být zjištěním totožnosti stěžovatele dosaženo. Celý problém
je pak třeba nahlížet i ve světle obecnějších vztahů mezi občanem a státem. Předběžná plošná
kontrola totožnosti osob, které se sjíždějí na legální politicky a společensky orientovanou akci,
je totiž sama o sobě neslučitelná s právním státem a je výrazem praxe doby před rokem 1989,
kdy kontrola totožnosti účastníků různých akcí měla sama o sobě disciplinační charakter, který
je v právním státě nepřípustný.
[14] Samostatným bodem nezákonnosti je pak absence poučení o důvodu zásahu do práv.
Soud aproboval zásah v podobě zamlčení důvodů s odkazem na existující (a podle stěžovatele
nepřiléhavou) judikaturu, že postačí uvedení pouze zákonné kvalifikace bez náznaku věcného
důvodu. Uvedení odkazu na nejobecnější ustanovení zákona o policii není ovšem sdělením
důvodů, ale pouze popisem právní normy.
IV. Vyjádření žalovaného
[15] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti předně poukázal na aktuální judikaturu
Nejvyššího správního soudu, která již vyřešila otázku jeho pasivní legitimace (viz např. rozsudek
NSS ze dne 31. 10 2018, č. j. 2 As 256/2018-25, nebo usnesení NSS ze dne 13. 2. 2018, č. j.
Nad 17/2018-28).
[16] Žalovaný zdůraznil, že postup Policie ČR se odvíjel od skutkových zjištění souvisejících
s postupy organizátora akcí Klimakemp – spolku Limity jsme my – a dále od samotného jednání
účastníků akce Klimakemp 2017, kde došlo ze strany 133 účastníků této akce k nezákonnému
vstupu do prostoru dolu Bílina a k blokádě těžebního stroje a dalších důlních zařízení. Ačkoli
protiprávní jednání účastníků v roce 2017 měla charakter přestupku, docházelo zejména
v důsledku veřejného vystupování organizátora akce zároveň k ohrožení hodnot, jejichž ochranu
ustanovení §63 odst. 2 písm. l) zákona o Policii ČR předjímá. Policie při pokynu stěžovateli
k prokázání totožnosti plnila zákonné úkoly plynoucí ze zjištěného ohrožení veřejného pořádku
při konání předešlé akce Klimakemp 2018. V důsledku zjištěných a výše popsaných informací
existovala odůvodněná nezbytnost zjistit v bezprostřední blízkosti místa konání této akce
totožnost více osob, a to včetně stěžovatele.
[17] Jedním ze základních pojmových znaků veřejného pořádku je dodržování právních
norem. Pokud organizátor akce sám veřejně nejen že vyjadřuje podporu protiprávním jednáním,
ke kterým v průběhu jím pořádané akce dochází, ale navíc takové protiprávní jednání prezentuje
jako hlavní podstatu a náplň celé následující akce, lze takové vystupování organizátora
jednoznačně vnímat jako jednání významně ohrožující veřejný pořádek, jehož ochrana
je zákonným úkolem policie. V tomto smyslu rozhodně nelze považovat za zbytečné, jak uvádí
stěžovatel v kasační stížnosti, když policie provádí kontrolu totožnosti v okolí akce, u které
lze z konkrétních a odůvodněných zjištění očekávat, že v rámci ní má, dle jasně uváděného
prohlášení organizátora, ze strany účastníků opětovně docházet k protiprávnímu jednání.
[18] Žalovaný nesouhlasí ani s tvrzenou nezákonností zásahu policie spočívající v absenci
poučení o důvodu zásahu do práv stěžovatele. Policista se v rámci odůvodnění svého postupu
neomezil pouze na právní důvody dle ustanovení §63 odst. 2 písm. l) zákona o policii, ale dále
konkretizoval svůj postup tak, že plněním jiného úkolu se v dané situaci rozumí ochrana
bezpečnosti osob, veřejného pořádku a majetku. Podle žalovaného byl tedy postup Policie ČR
plně v souladu se zákonem a míra konkrétnosti poučení jednoznačně umožňovala dovodit
existenci některého ze zákonných důvodů dle ustanovení §63 odst. 2 zákona o policii. Míra
konkretizace poučení tedy byla zcela přiměřená danému úkonu a míře zásahu do žalobcových
práv.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[19] Kasační stížnost je včasná, podaná osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem,
a přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[20] Kasační stížnost není důvodná.
[21] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tvrzenou zmatečností spočívající v nesprávném
označení žalovaného orgánu.
[22] I když je pravdou, že ve stěžovatelem odkazovaných případech týkajících se kontroly
totožnosti bylo v řízení o žalobě jako žalovaný označeno příslušné krajské ředitelství policie,
případně Policie ČR (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 1. 2016, č. j. 10 As 236/2015-36,
č. 3392/2016 Sb. NSS, a ze dne 27. 8. 2014, č. j. 2 As 35/2014-109), v odůvodnění těchto
rozhodnutí se Nejvyšší správní soud otázkou pasivní žalobní legitimace nezabýval. Naproti tomu
novější judikatura tuto otázku již adresně vyřešila. V rozsudku ze dne 31. 10. 2018, č. j.
2 As 256/2018-25, Nejvyšší správní soud uvedl: „To, že policie v určitém případě vystupovala jako
správní orgán, nikoliv jako bezpečnostní ozbrojený sbor, zpravidla vyplývá ze zákona, z něhož policie v daném
případě odvozuje svou pravomoc konat. Za typickou situaci, kdy policie koná v pozici správního orgánu,
lze označit postupy podle zákona o silničním provozu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 11. 2011, č.j. 6 Aps 3/2011-63 č. 2603/2012 Sb. NSS) nebo podle zákona o azylu a zákona o pobytu
cizinců (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2010, č.j. Nad 44/2010-36). Ve sporných
případech je rozhodující převažující charakter určitého úkonu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 8. 2014, č.j. 2 As 35/2014-109).“ Z rozsudku lze dovodit, že pokud policie realizuje převážnou
část úkonu postupy podle zákona o Policii ČR a plní-li působnost dle §2 tohoto zákona,
vystupuje ve své roli ozbrojeného bezpečnostního sboru dle §1 zákona o Policii ČR, který
neoznačuje policii za správní orgán (srov. rovněž rozsudek NSS ze dne 22. 2. 2017, č. j.
2 As 216/2016-92, č. 3599/2017 Sb. NSS, nebo ze dne 1. 3. 2017, č. j. 6 As 256/2016-79).
[23] V daném případě příslušníci policie provedli zákrok [kontrolu totožnosti podle §63
odst. 2 písm. l) zákona o Policii ČR], při němž policie nebyla v postavení správního orgánu,
nýbrž ve své základní „roli“ ve smyslu §1 zákona o Policii ČR, tedy v postavení ozbrojeného
bezpečnostního sboru (obdobně srov. rovněž rozsudek NSS ze dne 19. 9. 2018, č. j.
1 As 145/2018-57). Proto městský soud za žalovaného správně považoval pouze Ministerstvo
vnitra (viz §83 s. ř. s., část věty za středníkem, ve spojení s §5 odst. 1 zákona o Policii České
republiky).
[24] Stěžovatel dále nesouhlasí s právním posouzením městského soudu o zákonnosti žalobou
napadeného zásahu.
[25] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že skutkový stav není mezi účastníky sporný.
Stěžovatel byl vyzván příslušníky policie, aby prokázal svou totožnost. Stěžovatel pokynu vyhověl
a svou totožnost hlídce prokázal. Současně se ptal na důvody takového zjištění totožnosti.
Policista se odkázal na zákon o Policii ČR, konkrétně na §63 odst. 2 písm. l) tohoto zákona,
přičemž upřesnil, že se jedná o zajištění veřejného pořádku, bezpečnosti osob a majetku.
Stěžovatel požádal hlídku o to, aby mu pro případ, že jí brání nějaké důvody ke sdělení důvodů,
sdělila tyto důvody později, až bránící důvody odpadnou. Na to hlídka sdělila,
že mu nic víc neřekne. Následně po zjištění totožnosti, zapsání údajů z dokladů totožnosti
do evidence policie, byl doklad stěžovateli vrácen.
[26] Pro posouzení zákonnosti zásahu spočívajícího ve výzvě k prokázání totožnosti osoby
jsou rozhodná ustanovení §63 odst. 1 a 2 zákona o P olicii ČR, jež pro policii vytvářejí zákonný
rámec pro zjišťování identity osob důležitých pro plnění jejích úkolů.
[27] Podle §63 odst. 1 zákona o Policii ČR platí, že prokázáním totožnosti se rozumí
prokázání jména, popřípadě jmen, příjmení, data narození a v případě potřeby také adresy místa
trvalého pobytu, adresy místa pobytu nebo adresy bydliště v zahraničí, rodného čísla a státní
příslušnosti. Rozsah a způsob zjišťování osobních údajů musí být přiměřené účelu zjišťování
totožnosti.
[28] Podle §63 odst. 2 zákona o Policii ČR je policista oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti
osobu
a) podezřelou ze spáchání trestného činu nebo přestupku,
b) zdržující se v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci
bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky,
c) bezdůvodně se zdržující v bezprostřední blízkosti policií chráněného prostoru nebo v místě,
z něhož lze tento prostor účinně ohrozit,
d) od níž je požadováno vysvětlení,
e) odpovídající popisu hledané nebo pohřešované osoby,
f) vstupující do policií chráněného objektu nebo prostoru anebo do místa, kam je policistou
zakázán vstup, nebo z tohoto objektu, prostoru anebo místa vycházející,
g) která má na místě veřejně přístupném zbraň a je důvodné podezření, že zbraně může být užito
k násilí nebo pohrůžce násilím,
h) zdržující se v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání trestného činu nebo přestupku, k požáru
anebo jiné mimořádné události,
i) která má být předvedena na žádost příslušného orgánu podle jiného právního předpisu,
j) která je oznamovatelem podezření ze spáchání trestného činu nebo přestupku,
k) na žádost jiné osoby, která má na zjištění totožnosti právní zájem, jakož i osobu, která
o prokázání totožnosti policistu žádá, a zjištěné osobní údaje předat osobě, která o prokázání
totožnosti požádala, nebo
l) při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku nebo
pro předcházení trestné činnosti.
[29] Z citovaného ustanovení je zřejmé, že §63 odst. 2 písm. l) zákona o Policii ČR
má v rámci uvedených podmínek obecnější charakter, neboť upravuje prokazování totožnosti
při plnění jiného úkolu policie, než který je uveden v předchozích ustanoveních.
Jde o tzv. zbytkovou klauzuli, což je ustanovení obecně používané z důvodu zachování
přehlednosti právního předpisu, které zde normuje výkon pravomoci policie (zjišťovat totožnost)
stejně ve výše výslovně nevyjmenovaných, ale obdobných situacích, za předpokladu, že policie
plní svou základní funkci. Jiným úkolem se rozumí zajištění činností a plnění úkolů policie dle §2
zákona o Policii. Z jeho obsahu vyplývá, že policie slouží veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost
osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly
na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropských společenství
nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen „mezinárodní smlouva“).
[30] Z předložených videonahrávek, které jsou součástí spisového materiálu a jejichž obsah
provedl k důkazu městský soud, zcela vyplývá, že stěžovatel byl k prokázání totožnosti vyzván
s odkazem na §63 odst. 2 písm. l) zákona o Policii ČR. Policejní hlídka přitom k dotazu
stěžovatele výslovně uvedla, že se jedná o zajištění veřejného pořádku, bezpečnosti osob
a majetku. V tomto ohledu je tak bezpředmětná ta část argumentace stěžovatele, která se týká
té části ustanovení, podle které je kontrola totožnosti při plnění jiného úkolu možná z důvodu
„předcházení trestné činnosti“. Ani policisté, kteří k předložení průkazu totožnosti stěžovatele vyzvali,
na tuto část citovaného ustanovení neodkazovali.
[31] Nejvyšší správní soud přitom souhlasí se závěrem městského soudu, že v projednávané
věci důvodem ke kontrole totožnosti stěžovatele nebylo paušální konání jakési nekonkrétní akce.
Naopak na základě zjištěných skutečností je zcela zřejmé, že policie bezpečnostní akci prováděla
ve vztahu k akci Klimakemp 2018. Důvodem pro provádění kontroly osob přitom byly konkrétní
poznatky, které policie k organizaci a průběhu akcí Klimakemp získala a které žalovaný předložil
městskému soudu k důkazu. Policie byla v den, kdy byl stěžovatel vyzván k prokázání totožnosti,
na místě právě proto, aby zajistila pořádek v místě akce, tedy plnila úkoly dané policii zákonem,
a to ochranu veřejného pořádku, bezpečnost osob a majetku. Policie působí (mimo jiné svou
přítomností a výkonem uvedené pravomoci) jednak k zachování (udržení) veřejného pořádku,
bezpečnosti osob a majetku, jednak v případě ohrožení či narušení těchto chráněných zájmů
k jejich znovuobnovení, včetně zjištění a prokázání případné odpovědnosti osob, které
se na narušení podílely.
[32] Jak správně poukázal již městský soud, situaci, kdy byl stěžovatel vyzván k předložení
dokladů totožnosti, je nutné posoudit v kontextu, že na území obce Louka u Litvínova a v jejím
okolí probíhala ve dnech 27. 6. až 1. 7. 2018 akce Klimakemp 2018, která navazovala
na obdobnou událost Klimakemp 2017, v jejímž průběhu docházelo k páchání protiprávního
jednání právě ze strany některých účastníků této akce. Tyto osoby se svým jednáním na minulém
ročníku akce dopustily přestupkového jednání na úseku ochrany a využití nerostného bohatství
podle tehdy účinného §39 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Zároveň
opakovaně neuposlechly výzev policie k opuštění od protiprávního jednání, čímž se dopustily
též přestupku podle tehdy účinného §47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Obnova
veřejného pořádku představovala s ohledem na charakter místa pro všechny zúčastněné policejní
složky časově i logisticky náročnou činnost. V daném kontextu je tedy logické, že se policie
v následujícím roce snažila učinit vše pro to, aby zabránila vzniku škod na majetku. Z tohoto
důvodu proto probíhalo i v roce 2018 na území Ústeckého kraje bezpečnostní opatření policie,
jehož úkolem bylo ochranu bezpečnosti majetku, osob i veřejného pořádku řádně zajistit.
[33] Ačkoli soud nijak nezpochybňuje legálnost a jistý společenský přesah akcí Klimakemp
jako celku, nelze na základě výše uvedených informací a dalších zjištění (odkaz na přímé akce,
občanskou neposlušnost v pozvánce na akci, jakož i na webových stránkách organizátora akce)
nebrat v potaz také rizika, která byla s tímto druhem akce bezprostředně spjatá, a zákonné
povinnosti, které policii ukládají vůči takovému ohrožení chráněných hodnot v rámci jí svěřených
pravomocí vystupovat. Stěžovatel ostatně sám připouští, že i první část normativu v §63 odst. 2
písm. l) zákona o Policii ČR „je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku“
má smíšenou a částečně preventivní povahu. Stěžovatel se snaží s takřka chirurgickou přesností
dovodit, že v tomto ustanovení citované hodnoty nebyly v dané situaci ohroženy. To však vyvrací
v řízení zjištěné skutečnosti týkající se přestupkové činnosti na předešlé akci Klimakemp 2017,
jakož i výše uvedená zjištění týkající se organizační přípravy Klimakemp 2018, jimiž policie
disponovala a z nichž vyplývalo riziko opakování protiprávního jednání účastníků akce.
[34] I když Nejvyšší správní soud nijak nezpochybňuje tvrzený záměr stěžovatele účastnit
se toliko společensko-kulturní a vzdělávací části akce Klimakemp, lze souhlasit se závěrem
městského soudu, že v případě, že se stěžovatel rozhodl účastnit akce, v rámci jejíhož
předchozího ročníku došlo k tak rozsáhlému porušování povinností ze strany účastníků akce,
jak soud uvedl výše, musel být srozuměn s tím, že může dojít k omezujícímu zásahu či opatření,
které bude policie provádět v rámci své činnosti, při které plní úkoly směřující k předcházení
trestné činnosti, k ochraně veřejného pořádku, případně při předcházení porušování jiných
povinností. V rámci této své činnosti může policie činit i úkony, které nemusí být pro účastníka
této akce, tedy ani pro stěžovatele, zcela příjemné a komfortní a mohou pro něj představovat
omezení jeho práv, která však přesto nejsou v rozporu se zákonem.
VI. Závěr a náklady řízení
[35] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle §110
odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[36] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2021
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu