ECLI:CZ:NSS:2014:1.AS.85.2014:55
sp. zn. 1 As 85/2014 – 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce Ing. A. N.,
zastoupeného JUDr. Luďkem Zakopalem, advokátem se sídlem Krnovská 1397/47, 792 01
Bruntál, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117,
702 18 Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2012, č. j. MSK 57208/2012, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2014,
č. j. 58 A 34/2012 – 40,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2014, č. j. 58 A 34/2012 – 40,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti ve výši 1.000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Městského úřadu Bruntál ze dne 28. 3. 2012, č. j. SO/45400-11/VRA SO
1567/2011/VRA, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti
provozu na pozemních komunikacích podle §22 odst. 1 písm. l) a písm. f) bod 7 zákona
č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Přestupků se měl dopustit tím, že dne 21. 5. 2011 okolo
17:08 hodin v obci Bruntál na ulici Krnovská u vjezdu na parkoviště u obchodního domu Penny
Market ve směru jízdy na Krnov jako řidič vozidla Škoda Octavia, RZ X, nerespektoval
vodorovné dopravní značení V1a (podélná čára souvislá) při předjíždění před sebou jedoucího
vozidla a současně předjížděl toto vozidlo na přechodu pro chodce a bezprostředně před ním.
Tím porušil §4 písm. c) a §17 odst. 5 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Za toto jednání byla
žalobci uložena pokuta ve výši 5.000 Kč, zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu
6 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Odvolání žalobce zamítl žalovaný
rozhodnutím ze dne 7. 5. 2012, č. j. MSK 57208/2012.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu ke Krajskému soudu
v Ostravě. Krajský soud neshledal žalobu důvodnou a rozsudkem ze dne 22. 4. 2014 ji zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[3] Žalobce napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Ve vztahu k trestanému
jednání zejména namítal, že přechod pro chodce nebyl řádně označen svislou dopravní značkou
a vodorovná dopravní značka byla smytá. Za nedostatky v dopravním značení nemůže být trestán
řidič, nýbrž je za ně odpovědný vlastník komunikace, tj. žalovaný. Dále tvrdil, že se nejednalo
o předjíždění, nýbrž o objíždění před žalobcem stojícího červeného vozidla, které se však náhle
rozjelo.
[4] Žalobce též namítl řadu procesních pochybení správních orgánů. Žalovaný své
rozhodnutí o odvolání žalobci nikdy nezaslal a doručil jej pouze zmocněnci žalobce, jemuž
ale žalobce již vypověděl plnou moc, která ostatně nikdy nebyla platná. Rozhodnutí mělo být
doručeno žalobci též proto, že žalobce byl podle něj povinen něco v řízení osobně vykonat
(zaplatit pokutu, odevzdat řidičský průkaz atd.). Rozhodnutí žalovaného tak nikdy nenabylo
právní moci. Správní orgán I. stupně porušil §67 odst. 3 zákona o přestupcích, neboť obvinění
z přestupku podle §22 odst. 1 písm. l) téhož zákona sdělil žalobci až po lhůtě 60 dnů. Správní
orgán I. stupně dále nesprávně zamítl celou řadu důkazů navržených žalobcem a neumožnil mu
seznámit se se všemi důkazy před vydáním rozhodnutí, správní spis je zmatený. Výpovědi svědků
V. a H. správní orgány oslabily smyšleným tvrzením, že jde o osoby žalobci blízké. Dále žalobce
poukázal na konfliktní a neuctivé chování úředních osob při ústních jednáních. Správní orgány
nepřihlédly k zásadě in dubio pro reo a ke skutečnosti, že žalobce jezdí denně po dobu 35 let bez
nehod a bez přestupků a řidičský průkaz potřebuje pro výkon svého povolání.
[5] Podle žalobce se řady pochybení dopustil též krajský soud. Předně žalobce namítá,
že se soud nevypořádal s řadou žalobních bodů uvedených v žalobě a jejích doplněních.
Konkrétně se jedná o body 1), 5), 6), 7), 8), 10), 15), 18), 20), 26), 31), 32) a 33) žaloby. Dále
se krajský soud nedůvodně odmítl zabývat žalobními body 17), 22) a 27). Krajský soud rovněž
v části rozsudku označeném „obsah žaloby“ uvádí pouze samotnou žalobu a její třetí doplnění
a zcela pomíjí první a druhé doplnění žaloby, jakož i další dvě sdělení žalobce k žalobě (soud
tak zřejmě vycházel z neúplného spisu). Dále žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez jednání
jen za podmínky, že soud žalobci v plném rozsahu vyhoví; krajský soud však rozhodl bez jednání
v neprospěch žalobce. V rozsudku se rovněž vyskytují chybné údaje ve jménech a datech,
které nelze dle žalobce považovat jen za překlepy. V poslední části kasační stížnosti pak žalobce
polemizoval se závěry krajského soudu ke zbývajícím žalobním bodům v obdobném duchu jako
se závěry správních orgánů. Žalobce závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Žalobce požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který odůvodnil zejména
tím, že potřebuje řidičský průkaz k výkonu svého povolání. V doplnění kasační stížnosti
doručeném soudu dne 1. 7. 2014 pak žalobce detailně rozebíral průběh incidentu a vyslovil
domněnku, že se jedná o zinscenovaný případ udělaný na zakázku s cílem jej zdiskreditovat,
obvinit a připravit o řidičský průkaz. Domáhal se též toho, aby Nejvyšší správní soud nařídil
ve věci jednání.
[7] Žalovaný se v poskytnuté lhůtě ke kasační stížnosti, k jejímu doplnění a k návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout pro
nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost je důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil kasační námitky vytýkající krajskému soudu vady
řízení a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Žalobce v tomto směru namítal, že krajský
soud ve věci rozhodl bez jednání, ač mu k tomu žalobce nedal souhlas. Podle §51 odst. 1 s. ř. s.
může soud rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím
souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů
od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být
ve výzvě poučen. Souhlas účastníků řízení tedy může být učiněn buď výslovně anebo
konkludentně, pokud účastník nevyjádří v zákonem stanovené lhůtě svůj nesouhlas s takovým
projednáním věci. Ústnost a veřejnost soudního jednání patří mezi ústavně garantované principy
soudního jednání (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 2 Ústavy České
republiky), pravidlem při soudním rozhodování (zejména v prvním stupni) je proto nařízení
ústního jednání. Možnost soudu rozhodnout o věci bez nařízení jednání tyto zásady prolamuje,
a proto je třeba podmínky pro její využití vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu
ze dne 2. 6. 1994, sp. zn. IV. ÚS 51/94, publikovaný pod č. 30 sv. 1 Sb. ÚS, nález ze dne
24. 9. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 18/96, publikovaný pod č. 269/1996 Sb.).
[11] Krajský soud v daném případě rozhodl o věci bez nařízení jednání, což odůvodnil
odkazem na citované ustanovení s. ř. s. Ze soudního spisu plyne, že žalobce v podání doručeném
soudu dne 20. 7. 2012 k výzvě krajského soudu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím ve věci samé
bez jednání. V dalším podání doručeném soudu dne 14. 6. 2013 však v závěru uvedl,
že s rozhodnutím bez jednání souhlasí jen za předpokladu, že soud jeho návrhu v plném rozsahu
vyhoví. Žalobce tak nově podmínil svůj souhlas s rozhodnutím věci bez jednání tím, že bude
rozhodnuto v jeho prospěch. Žalobce tedy bezpodmínečný souhlas s rozhodnutím bez jednání
neudělil, a to ani výslovně ani konkludentně. Z formulace jeho vyjádření je zřejmé, že pokud
by soud žalobě nevyhověl, souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání by nebyl žalobcem
dán. Jestliže má účastník řízení ústavně zaručené právo na to, aby jeho věc byla projednána
veřejně a v jeho přítomnosti, a svoji vůli nevyužít tohoto práva projeví podmíněně, soud
je povinen jeho vůli respektovat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu 22. 4. 2011,
č. j. 5 As 12/2010 – 291, www.nssoud.cz, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 8. 2008, č. j. 2 Aps 4/2008 - 138, publikovaný pod č. 1718/2008 Sb. NSS, rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2008, č. j. 2 Afs 53/2008 - 48, www.nssoud.cz).
V posuzovaném případě tedy krajský soud pochybil, neboť rozhodl o věci bez nařízení jednání,
aniž by s tímto postupem žalobce vyslovil podle §51 odst. 1 s. ř. s. svůj souhlas. Řízení před
krajským soudem je tak stiženo vadou, která mohla mít podle ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé. Nejvyšší správní soud proto
shledal předmětnou kasační námitku důvodnou.
[12] K namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku Nejvyšší správní soud ze své
judikatury připomíná, že nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu je dána, „opomene-li
krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přezkoumat jednu ze žalobních námitek“
(rozsudek ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73, publikovaný pod č. 787/2006 Sb. NSS),
a rovněž tehdy, „není-li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval
za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché,
mylné nebo vyvrácené (…). Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost
odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá“ (rozsudek ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005-44, publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS).
[13] Pro posouzení této otázky není podstatné, zda krajský soud citoval veškerá podání
žalobce doručená v průběhu řízení (v soudním spisu jsou všechna založena, takže krajský soud
nevycházel z neúplného spisu), nýbrž zda se s námitkami v nich uplatněnými vypořádal.
Z napadeného rozsudku je zřejmé, že se krajský soud nijak nevyjádřil k žalobcem uváděným
žalobním bodům obsaženým pod č. 1), 5), 6), 7), 8), 10), 15), 18), 20), 26), 31) a 32) žaloby.
Krajský soud byl přitom povinen alespoň vysvětlit, proč uvedené žalobní body nepovažuje
pro danou věc za relevantní a z jakého důvodu [jak učinil např. v případě žalobních bodů č. 17),
22) a 27)]. Za této situace je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný pro nedostatek
důvodů; kasační námitka je důvodná.
[14] Žalobce dále v doplnění žaloby doručeném soudu dne 27. 6. 2012 navrhl provedení
výslechu celkem patnácti svědků. Podle §52 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodne, které z navržených
důkazů provede a které nikoli. Tato pravomoc soudu jej však nezbavuje povinnosti takový
postup odůvodnit (viz rozsudek ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004 – 89, publikovaný
pod č. 618/2005 Sb. NSS). Krajský soud k návrhu předmětných důkazů neuvedl žádné relevantní
stanovisko, a proto je i v tomto ohledu jeho rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů
a kasační námitka je důvodná.
[15] Konečně pokud jde o žalobcem zmiňované nepřesnosti v textu rozsudku (pochybení
ve jménech, datech a dalších skutečnostech), jedná se dle mínění Nejvyššího správního soudu
o překlepy či chyby v psaní. Z rozsudku je i nadále zřejmé, co bylo předmětem soudního řízení,
jak soud rozhodl a jaké jsou důvody tohoto rozhodnutí. V důsledku těchto dílčích drobných
pochybení není napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, jak ji vymezila
judikatura zdejšího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 – 75, publikovaný pod č. 133/2004 Sb. NSS, nebo rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 27/2008 – 75, dostupný na www.nssoud.cz).
[16] Nejvyšší správní soud se za této situace musel dále zabývat tím, zda je oprávněn
odpovědět i na další námitky žalobce uplatněné v kasační stížnosti. Při řešení této otázky
aplikoval Nejvyšší správní soud usnesení rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 19. 2. 2008,
č. j. 7 Afs 212/2006-74, www.nssoud.cz. V tomto usnesení rozšířený senát vyslovil, že „krajský
soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (podobně též Nejvyšší správní soud v řízení o kasační
stížnosti) není oprávněn vyhnout se hodnocení těch skutkových a právních otázek, které, jelikož se jimi orgán
či soud, jehož rozhodnutí se přezkoumává, v potřebné míře zabýval, samy o sobě předmětem přezkumu být mohou,
poukazem na to, že ve vztahu k jiným skutkovým či právním otázkám, od předchozích oddělitelným, je napadené
rozhodnutí nepřezkoumatelné. Nejvyšší správní soud podotýká, že zabývat se těmito oddělitelnými otázkami
je nutno jen tehdy, má-li jejich řešení význam pro další řízení a rozhodnutí ve věci (či lze-li vzhledem k okolnostem
rozumně předpokládat, že takový význam mít bude). Pokud se však s ohledem na dosavadní výsledky řízení,
povahu věci či z jiných důvodů stávají v důsledku zrušovacího rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost některé
skutkové a právní otázky (a k nim směřující žalobní či stížní námitky) bezpředmětnými, není nutno se jimi
zabývat; postačí toliko zdůvodnit, proč je má soud v daném řízení nadále za bezpředmětné“.
[17] Jelikož v projednávané věci nebylo nařízeno ústní jednání, ač se konat mělo, a jelikož
nelze předjímat, jaký bude výsledek ústního jednání a jak ovlivní posouzení jednotlivých
žalobních bodů krajským soudem, byly by jakékoliv závěry Nejvyššího správního soudu učiněné
ve vztahu ke zbývajícím kasačním námitkám předčasné. Zdejší soud tedy neshledává oddělitelnou
část napadeného rozsudku, kterou by se mohl meritorně zabývat. Teprve poté, kdy krajský soud
provede jednání a přezkoumatelným způsobem odůvodní své rozhodnutí ve vztahu ke všem
žalobním námitkám, bude moci Nejvyšší správní soud přikročit k přezkumu věci samé.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Ze shora vyložených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
žalobce je důvodná, a proto zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a věc mu vrátil
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V novém řízení je krajský soud vázán právním názorem
vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.). Krajský soud tedy především nařídí ve věci
jednání (nevyjádří-li žalobce bezpodmínečný souhlas s rozhodnutím bez jednání) a vypořádá
se se všemi v žalobě uplatněnými námitkami a návrhy důkazů.
[19] Podle §109 odst. 2 s. ř. s. rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla
bez jednání. Považuje-li to za vhodné nebo provádí-li dokazování, nařídí k projednání kasační
stížnosti jednání. Rozhodování bez jednání je tedy pravidlem v řízení o kasační stížnosti.
V projednávané věci je nadto vada řízení před krajským soudem stejně jako nepřezkoumatelnost
jeho rozsudku zřejmá ze soudního spisu. Nejvyšší správ ní soud proto neshledal důvod nařizovat
ve věci jednání, jak požadoval žalobce. Takový postup by vedl jen ke zbytečnému zvyšování
soudních výloh stran sporu, neboť soud by ani po provedeném jednání nemohl rozhodnout
jinak, než jak rozhodl.
[20] Jelikož Nejvyšší správní soud rozhodl bezprostředně po shromáždění potřebných
podkladů a vyjádření ve věci samé, nezabýval se již pro nadbytečnost návrhem žalobce
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud
výrokem II. vrátil žalobci zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za tento návrh, který bude
žalobci vyplacen z účtu zdejšího soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku
(§10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).
[21] V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. července 2014
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu