ECLI:CZ:NSS:2012:1.AS.88.2012:20
sp. zn. 1 As 88/2012 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Véska - náš
domov, občanské sdružení, se sídlem Véska 36, Dolany, zastoupen JUDr. Ladislavem
Lamačem, advokátem se sídlem Palackého 4, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad
Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 21. 12. 2011, čj. KUOK/134011/2011, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2012, čj. 22 A 26/2012 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Krajský soud v Ostravě usnesením označeným v záhlaví tohoto rozsudku zamítl žádost
žalobce o osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného.
V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi
zdejšího soudu (usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. 5. 2010, čj. 1 As 70/2008 - 74,
publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS), uvedl, že žalobcem uváděné skutečnosti - absolutní
nemajetnost a absolutní bezpříjmovost - zcela zjevně ukazují na to, že údaje o svých příjmech
buď záměrně zamlčuje anebo jeho samostatná entita slouží fyzickým osobám (členům žalobce)
k prosazování jejich zájmů a získání výhod, kterých by samy dosáhnout nemohly (osvobození
od soudních poplatků). Z tohoto důvodu posoudil věc žalobce jako případ předvídaný shora
cit. rozhodnutím NSS a žádosti žalobce nevyhověl.
II.
Stručné shrnutí argumentů v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu včasnou kasační
stížnost z důvodů, které podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Namítá, že krajský soud
bez jakýchkoliv zjištěných faktů a v naprostém rozporu se skutečnostmi dovodil podezření
na nečestné, ne-li nezákonné, praktiky stěžovatele. Dle názoru stěžovatele by neměly
být presumpce podobného charakteru součástí usnesení soudu. Takové argumenty ho staví
do nerovnoprávného postavení. Stěžovatel o sobě v kasační stížnosti tvrdí, že je občanským
sdružením usilujícím o ochranu životního prostředí na malé obci a svá tvrzení o neziskové
činnosti a záměrech dokládá zápisem ze schůze výboru ze dne 20. 1. 2012, která se konala
po podání žaloby, na které výbor schvaloval zprávu o svém hospodaření a zprávu o své činnosti
za rok 2011. Z uvedených důvodů navrhuje, aby zdejší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[3] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III.
Právní posouzení Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud nevyzýval stěžovatele k uhrazení soudního poplatku podání kasační
stížnosti. Neučinil tak s ohledem na ustálenou judikaturu zdejšího soudu,
dle které by se v případě kasační stížnosti podané proti rozhodnutí o nepřiznání osvobození
od soudních poplatků takový postup nejevil smysluplným a ani by nesvědčil hospodárnosti
a rychlosti celého řízení (viz zejména rozsudky ze dne 24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007 - 37,
nebo ze dne 28. 4. 2004, čj. 6 Azs 27/2004 - 41, publ. pod č. 486/2005 Sb. NSS; všechna
zde uvedená rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[5] Nejvyšší správní soud dále zkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3
a 4 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal
přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Zdejší soud se zabýval otázkou, zda krajský soud pochybil, pokud žádost stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků zamítl [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], zda své rozhodnutí
dostatečně odůvodnil [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. K tomu zdejší soud uvádí následující.
[8] Ustanovení §36 odst. 3, věta první s. ř. s., stanoví, že „[ú]častník, který doloží, že nemá
dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních
poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť
závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.“
[9] Cílem uvedeného ustanovení je formou individuálního osvobození od soudních poplatků,
chránit účastníka řízení nacházejícího se v nepříznivých majetkových poměrech před nepřiměřeně
tvrdým dopadem poplatkové povinnosti. Institut osvobození od soudních poplatků přitom
představuje toliko určitou výjimku ze zákonné poplatkové povinnosti, nikoli institut umožňující
bezbřehý, bezplatný přístup k soudu (k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 16. 7. 2009,
čj. 9 Ans 6/2009 - 71).
[10] Podrobně se Nejvyšší správní soud k problematice žádostí o osvobození od soudních
poplatků neziskových právnických osob vyjádřil v usnesení rozšířeného senátu ze dne
27. 5. 2010, čj. 1 As 70/2008 - 74, ve věci Ateliér pro životní prostředí, o. s.,
publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS. Na něj odkázal i krajský soud. Uvedené rozhodnutí dopadá
i na nyní posuzovanou věc, jakkoliv se tam uvedený právní názor vztahuje k právní úpravě účinné
do 31. 12. 2011.
[11] Rozšířený senát ve svém usnesení konstatoval, že „[p] ři posuzování podmínek pro osvobození
od soudních poplatků soud podle §36 odst. 3 věty první s. ř. s. zkoumá, zda právnická osoba má dostatečné
prostředky. Pokud právnická osoba vědomě uspořádá svoji činnost tak, aby dlouhodobě setrvávala
bez dostatečných finančních prostředků, ačkoliv jejich vynakládání v souvislosti s vykonávanou činností je obvyklé
a nezbytné, nelze takovou právnickou osobu zpravidla osvobodit od soudního poplatku ve smyslu §36
odst. 3 s. ř. s.“. Jinými slovy, v konkrétním případě je potřeba vždy zkoumat, zda žádající právnická
osoba skutečně dostatek finančních prostředků na prosazování svých práv před soudem nemá,
anebo, zda tento nedostatek pouze předstírá. Rozhodující pro posouzení této otázky
je dle rozšířeného senátu NSS skutečnost, zda „právnická osoba dlouhodoběji funguje v souladu s účelem
(cílem), pro který byla založena či který je předmětem její činnosti, aniž by ovšem byla schopna takové fungování
zabezpečit ze zdrojů, které má sama právně k dispozici.“ Pokud by tomu tak bylo „je to indicií,
že ve skutečnosti ekonomické zázemí takové osoby tvoří lidé podílející se přímo či nepřímo, zjevně či skrytě
na její činnosti. Takové dlouhodobé fungování tedy naznačuje, že skutečné ekonomické možnosti dané právnické
osoby jsou větší než rozsah majetku, který jí (formálně) právně patří, a že ve skutečnosti netrpí nedostatkem
prostředků, neboť žádná právnická osoba nemůže jako skutečně samostatná entita dlouhodobě existovat
bez dostatečného majetkového zázemí pokrývajícího náklady na její činnost. Důkazní břemeno k prokázání,
že nemá dostatek prostředků, nese účastník řízení“ (viz bod 25 cit. usnesení). Je evidentní, že pasáže
usnesení krajského soudu, s nimiž stěžovatel polemizuje, mají původ právě v tomto usnesení
rozšířeného senátu.
[12] Zákonem č. 303/2011 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2012 ke změně §36 odst. 3 s. ř. s.
Podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků jsou oproti předchozí právní úpravě
ještě přísnější, neboť plné osvobození, kterého se stěžovatel domáhá, lze přiznat již jen zcela
výjimečně, tj. v případech, kdy k tomu budou dány zvlášť závažné důvody.
[13] V daném případě poté, co stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků, krajský
soud vyzval stěžovatele přípisem ze dne 27. 3. 2012 (č. l. 23 soudního spisu) k doložení
majetkových poměrů. Stěžovatel na tuto výzvu reagoval vyjádřením ze dne 28. 3. 2012,
ve kterém mimo jiné uvedl, že k žádosti o osvobození od soudních poplatků předkládá
pouze originál písemného prohlášení RNDr. L. Š., člena výboru stěžovatele a jeho revizora,
o stavu majetku a financí stěžovatele. Jiné písemné doklady prý nejsou k dispozici. V prohlášení
se velmi stručně prohlašuje, že „1) Véska – náš domov, o. s., nevlastní žádný majetek, 2) sdružení dosud
nevybralo žádné členské příspěvky a nemá žádné jiné příjmy, 3) Véska – náš domov, o. s., nedisponuje žádnými
financemi, proto není vedeno účetnictví ani nebyla provedena registrace na FÚ“ (č. l. 27). K prokázání
svých majetkových poměrů dále navrhl výslech RNDr. L. Š. Soudní poplatek stěžovatel mezitím
zaplatil.
[14] Z výše uvedeného prohlášení vyplývá, že členství v občanském sdružení Véska – náš
domov (stěžovatel) není podmíněno členskými příspěvky.
[15] Krajský soud tak zjevně v napadeném usnesení vycházel z tvrzení, které doložil
sám stěžovatel. Tvrdí-li stěžovatel, že model jeho fungování je vědomě zorganizován
tak, že jeho členové nejsou povinni hradit členské příspěvky, a současně nemá žádné jiné zdroje
příjmů, je evidentní, že stěžovatel úmyslně udržuje stav, kdy zůstává dlouhodobě bez finančních
prostředků (srov. bod 25 usnesení RS NSS ve věci Ateliér pro životní prostředí, cit. v bodě [10]
shora). Stěžovatel hodlá plnit stanovené cíle (zejména v souvislosti s předvídaným územním
plánem obce), způsob vytváření materiálních a finančních prostředků na jejich realizaci
však chce řešit až poté, co mu konkrétní náklady vzniknou. To není akceptovatelné. Krajský soud
proto žádosti stěžovatele nevyhověl. V žádném případě nespekuloval o tom, jak stěžovatel
naznačuje v kasační stížnosti, zda se za stěžovatelem skrývají osoby s jinými, nečestnými
či nezákonnými cíli. Krajský soud pouze konstatoval, že nemajetnost stěžovatele
tak, jak jí deklaroval, posoudil z hlediska přiznání osvobození od soudních poplatků
za nedůvodnou.
[16] S názorem krajského soudu se zdejší soud zcela ztotožňuje. Je věcí sdružení
jako právnické osoby, jakým způsobem si zorganizuje svůj model fungování tak, aby vytvářelo
prostředky na svou činnost (byť i nepravidelnou) a bylo tak s to své náklady nést samo. Situace,
kdy stěžovatel nepočítá s vedením soudních sporů, nemůže bez dalšího znamenat,
že by měla být povinnost základního materiálního zajištění stěžovatele při prosazování jeho práv
automaticky přesouvána na stát (srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2011,
čj. 1 As 52/2011 - 36, ve věci OSMPB, občanské sdružení, bod 19). Není proto ani pravda,
že by krajský soud rozhodl, aniž by zjistil rozhodná fakta, jak se snaží tvrdit stěžovatel.
[17] Podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků tedy nebyly splněny. Stěžovatel
sice vlastními tvrzeními doložil, že momentálně dostatek prostředků na zaplacení soudního
poplatku nemá, avšak s ohledem na právní závěry plynoucí z ustálené rozhodovací praxe
současně potvrdil, že tyto prostředky záměrně nevytváří, ba se ani vytvářet nepokouší,
ač mu v tom nic nebrání. Výše soudního poplatku za podání žaloby (3.000 Kč) představuje
přiměřené materiální riziko pro případ stěžovatelova neúspěchu. Na věc by mohlo být nahlíženo
jinak, pokud by byla výše soudního poplatku nepřiměřeně vysoká nebo pokud by stěžovatelova
aktuální finanční situace byla odůvodněna např. náhlou změnou finančních toků, nutností podat
větší počet žalob v krátkém období či jinou obdobně závažnou změnou okolností
a z toho vzniklými potížemi (k tomu srov. rozsudek ze dne 19. 1. 2011, čj. 2 As 88/2010 – 76,
ve věci Vulpes Polar, resp. usnesení RS NSS ve věci Ateliér pro životní prostředí, cit. v bodě [10]
shora, bod 31). Stěžovatel však v tomto případě žádnou z těchto skutečností ani v kasační
stížnosti ani v řízení před krajským soudem neuvedl.
[18] S osvobozením od soudního poplatku soudem nelze počítat v každém případě tvrzené
nemajetnosti. Jinak by mohlo docházet ke zvýhodňování určité skupiny subjektů
(zde neziskových právnických osob), aniž by k tomu byla dána opora v zákoně. V této souvislosti
kasační soud znovu připomíná, že ve věci přiznávání osvobození od soudních poplatků
jde vždy o postup výjimečný, zcela závislý na podkladech, které stěžovatel k žádosti doloží,
a na jeho tvrzení. Zároveň je nutno dodat, že v případě úspěchu ve věci bude stěžovateli svědčit
právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému účastníkovi.
[19] Nejvyšší správní soud proto neshledal námitky stěžovatele za důvodné. Důkaz zápisem
ze schůze výboru stěžovatele ze dne 20. 1. 2012 již zdejší soud neprováděl, neboť nic nebránilo
stěžovateli, aby jej předložil již ke své žádosti o osvobození směřované ke krajskému soudu.
Stěžovatel však dne 28. 3. 2012 tvrdil, že jiné písemné doklady nemá (viz bod [13] shora).
IV.
Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud tedy shledal námitky stěžovatele nedůvodnými. Jelikož v řízení
nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti (§109
odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1, poslední věta s. ř. s.).
[21] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo.
Žalovanému nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady, proto mu Nejvyšší správní soud
náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2012
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu