ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.89.2019:13
sp. zn. 1 As 89/2019 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce:
Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a,
Praha 4, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti výrokům II. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2019, č. j. 3 A
25/2019 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá p rá v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se u městského soudu domáhá ochrany proti nečinnosti Vězeňské služby
ČR, Věznice Stráž pod Ralskem, která nerozhodla ve věci jeho žádosti o poskytnutí informace
a snažila se přenést informační povinnost na svůj nadřízený orgán. Společně s žalobou podal
žalobce také žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Městský
soud ve výroku II. usnesení uvedeného v záhlaví zamítl žalobcovu žádost o osvobození
od soudních poplatků a ve výroku III. zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce.
[2] Žalobce (stěžovatel) podal proti výrokům II. a III. usnesení městského soudu kasační
stížnost. Uvedl, že je původní profesí advokát, ale nyní je omezen v pohybu pravé ruky, vykonává
trest odnětí svobody, nemá k dispozici profesionální tým právníků jako žalovaná ani odbornou
literaturu a aktuální judikaturu.
[3] Stěžovatel dále požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození
od soudních poplatků. K této žádosti Nejvyšší správní soud sděluje, že podáním kasační stížnosti
proti procesnímu rozhodnutí městského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým
se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného
senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení o neosvobození
od soudních poplatků a neustanovení zástupce nepochybně je takovým procesním rozhodnutím.
Nejvyšší správní soud proto zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost nepožadoval, neboť
jej poplatková povinnost stěžovatele netíží.
[4] Obdobné závěry dovodil rozšířený senát v citovaném rozhodnutí i ve vztahu k povinnosti
být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, není proto třeba trvat na tom, aby byl
stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Nejvyšší správní soud odkazuje
na řadu předchozích řízení zahájených stěžovatelem, ve kterých rovněž šlo o přezkum
neustanovení zástupce pro řízení o žalobě před krajským soudem, kterého se stěžovatel domáhal
ze stejných důvodů jako v projednávané věci (srov. např. rozsudky ze dne 29. 1. 2019, čj.
2 As 407/2018-12; ze dne 17. 10. 2018, čj. 3 As 85/2018-24; ze dne 31. 10. 2018, čj.
4 As 300/2018-19; ze dne 13. 12. 2018, čj. 5 As 317/2018-23; ze dne 16. 1. 2019, čj.
6 As 368/2018-10; ze dne 24. 1. 2019, čj. 7 As 537/2018-14; ze dne 17. 1. 2019, čj.
9 As 445/2018-15; ze dne 10. 1. 2019, čj. 10 As 325/2018-12). V těchto řízeních Nejvyšší správní
soud opakovaně vyslovil závěr, že ustanovení zástupce není k ochraně práv stěžovatele, který
navíc má sám právní vzdělání, nezbytné.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí
být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení
řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popř. neodůvodňovaly. Přiznané osvobození
se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[7] Již městský soud přiléhavě odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle kterého platí, že „[i] když
účastník je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3
s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník
vede. O výše uvedený případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů
týkajících se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které
často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy
životní sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných
záležitostí, nýbrž jde o spory vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí).“
[8] V dané věci se stěžovatel domáhá poskytnutí souboru informací podle zákona
o svobodném přístupu k informacím, a to v oblasti péče o tělesně postižené ve věznici Stráž
pod Ralskem, v níž se stěžovatel nenachází (a ani netvrdí, že by mu hrozilo přemístění do tohoto
zařízení). Stěžovatel se konkrétně dotazuje na problematiku opatření, které byly povinným
subjektem přijaty v návaznosti na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením a čl. 21
Listiny základních práv Evropské unie; počty stížností, soudních sporů nebo úkonů trestního
řízení v oblasti péče o tělesně postižené za roky 2009 až 2017; dopravu nemocných a raněných
vězněných osob, včetně technické specifikace dopravních prostředků; počty vězněných
invalidních osob; počty zdravotních asistentů, praktických lékařů, stomatologů, odborných lékařů
a ostatního zdravotnického personálu; metodiku určování a zařazování vězněných osob
s poruchou chování, mentální retardací, duševní poruchou a tělesným postižením; počty míst
s bezbariérovým přístupem; metodiku určování rizikovosti u vězněných osob, které se podílejí
na přípravě a výdaji stravy pro zaměstnance Vězeňské služby ČR i pro vězněné osoby;
a metodiku k omezení šíření infekčních nemocí.
[9] Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že ze stěžovatelovy žádosti
o osvobození od soudních poplatků neplyne, že by požadované informace měly jakýkoliv vztah
k podstatným okolnostem jeho životní sféry. Naopak jde o spory zřejmě vyvolané zájmem
stěžovatele o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí. Nadto je městskému i zdejšímu
soudu z jejich úřední činnosti známo, že stěžovatel rozeslal žádosti o poskytnutí informací
různého druhu takřka do všech vězeňských zařízení a se žalovanou (resp. s různými vězeňskými
zařízeními) vede množství „sporů“ týkajících se poskytování informací dle zákona o svobodném
přístupu k informacím, které často pokračují před soudy (jen u Nejvyššího správního soudu
je v tuto chvíli vedeno více než 160 řízení o kasačních stížnostech stěžovatele). Taková řízení
má stěžovatel plné právo vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti tak činit, a musí
v nich mít možnost účinně hájit svá práva. Není však důvod, aby náklady na vedení těchto řízení
za stěžovatele nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků.
[10] Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím osobám s nízkými
příjmy vést bezplatně řízení podle své libosti, nýbrž zajistit, aby v případech, kdy nemají dostatek
prostředků, a přitom je na místě, aby soudní řízení vedly (neboť jde o věc skutečně se dotýkající
jejich životní sféry), jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně. Takovou
povahu však nyní vedené řízení nemá. Za situace, kdy stěžovatel „vrší“ správní a soudní řízení
(například tím, že opakovaně napadá jednotlivé procesní rozhodnutí soudů či postup správních
orgánů, přestože v právně totožných věcech stěžovatele již byl pravomocně vysloven závazný
názor Nejvyššího správního soudu), aniž důsledně váží důvodnost svého postupu, je podle
kasačního soudu správné, aby stěžovatel vedl soudní řízení s vědomím nákladů, včetně nutnosti
hrazení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2012, čj.
6 Ans 14/2012-11). Uvedené platí tím spíše, má-li stěžovatel právnické vzdělání vyžadované
pro výkon advokacie.
[11] Vzhledem k popsaným okolnostem nepostupoval městský soud v rozporu s právními
předpisy, pokud učinil závěr, že je na místě stěžovateli výjimečně osvobození od soudních
poplatků odepřít, a to v plné výši.
[12] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků, nemohl mu pak být pro řízení o žalobě ustanoven ani zástupce (§35
odst. 9 věta první s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné
(pro úplnost srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, čj.
1 As 197/2015-19). Městský soud tedy nepochybil, jestliže stěžovateli neustanovil zástupce z řad
advokátů.
[13] Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[14] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu