ECLI:CZ:NSS:2018:4.AS.300.2018:19
sp. zn. 4 As 300/2018 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky – Věznice Bělušice, se sídlem Bělušice 66, Bečov u Mostu,
proti rozhodnutí ředitele žalované ze dne 14. 8. 2018, č. j. VS-12289-11/ČJ-2018-801840, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2018,
č. j. 15 A 169/2018 - 12,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobce se žalobou podanou Krajskému soudu v Ústí nad Labem domáhal zrušení shora
uvedeného rozhodnutí žalované. Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh
žalobce na ustanovení zástupce.
[2] Dospěl totiž k závěru, že žalobce sice splňuje předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků (ostatně byl usnesením krajského soudu ze dne 24. 9. 2018, č. j. 15 A 169/2018 – 10,
od soudních poplatků v plném rozsahu osvobozen), ale ustanovení zástupce není nezbytně
třeba k ochraně jeho zájmů. Žaloba je totiž sepsána kvalifikovaně, jak vyžaduje §37 odst. 3 a §71
odst. 1 s. ř. s., řádně v ní vylíčil skutkové okolnosti případu a označil důvody, ve kterých spatřuje
vadnost žalobou napadeného rozhodnutí. Tomu ostatně odpovídá skutečnost, že žalobce
disponuje právnickým vzděláním a donedávna vykonával mnohaletou advokátní praxi. Žalobce
bezproblémově komunikuje se soudem a jednotlivá podání si vyhotovuje či vyplňuje sám.
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl uvedené usnesení krajského soudu kasační stížností,
v níž uvedl, že byl nezákonně odsouzen a ve výkonu trestu odnětí svobody nemá na rozdíl
od žalované k dispozici tým právníků, aktuální judikaturu i příslušnou odbornou literaturu,
což jej staví do velice nevýhodné pozice. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížností
napadené usnesení krajského soudu zrušil, přiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků
a ustanovil mu pro řízení o kasační stížnosti zástupce z řad advokátů.
[4] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
II. Posouzení kasační stížnosti
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. S ohledem na usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, podle něhož v případech,
kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě,
jakým je také usnesení o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce, nemusí být stěžovatel v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem a není povinen hradit soudní poplatek, netrval Nejvyšší
správní soud na podmínce zastoupení. Samostatné rozhodování o neustanovení advokáta v řízení
o kasační stížnosti by bylo pouhým formalismem, za situace, kdy zastoupení stěžovatele není
třeba, kasační stížnost je bezvadná a předmětem řízení o kasační stížnosti je právě tato otázka
potřebnosti ustanovení zástupce. Stěžovatel byl usnesením krajského soudu ze dne 24. 9. 2018,
č. j. 15 A 169/2018 – 10, v plném rozsahu osvobozen od soudních poplatků, přičemž osvobození
přiznané v řízení před krajským soudem se podle §36 odst. 3 s. ř. s. vztahuje i na řízení o kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud proto nerozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků.
[6] Nejvyšší správní soud následně posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud k věci samé nejprve uvádí, že v řízení o žalobě není zastoupení
advokátem povinné. Soudní řád správní však umožňuje, aby byl účastníku řízení zástupce
ustanoven, a to za současného splnění čtyř předpokladů (§35 odst. 9 s. ř. s. ve spojení
s §36 odst. 3 téhož zákona): 1) je podán návrh na ustanovení zástupce, 2) podaný návrh
na zahájení řízení není zjevně neúspěšný, 3) žadatel doložil nedostatek prostředků pro vedení
řízení a 4) ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně navrhovatelových práv
(srov. rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19).
[9] Spornou v posuzované věci je otázka, zda byla v případě stěžovatele v řízení před krajským
soudem naplněna čtvrtá z výše uvedených podmínek, tedy zda bylo ustanovení zástupce nezbytně
třeba k ochraně stěžovatelových práv.
[10] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správní soud by měl při posuzování
naplnění této podmínky přihlížet zejména k charakteru projednávané věci, k osobnostním
poměrům žalující osoby, k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň
povědomí žalobce o jeho právech v soudním procesu a vůbec právních poměrech v České
republice, a také k tomu, zda je účastník řízení českým občanem a ovládá český jazyk
(srov. např. rozsudky NSS ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 - 46, ze dne 26. 2. 2004,
č. j. 6 Azs 19/2003 - 45, ze dne 8. 1. 2013, č. j. 3 As 92/2012 - 34, ze dne 31. 5. 2011,
č. j. 5 Afs 20/2011 - 62, či ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 As 84/2015 - 14). Za hlavní kritérium
je přitom pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka řízení považován návrh (žaloba)
a jeho obsahová a formální úroveň, neboť právě formulace návrhu (žaloby) klade na účastníka
řízení po odborné stránce největší nároky (srov. např. rozsudky NSS ze dne 27. 5. 2004,
č. j. 4 As 21/2004 - 64, a ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 As 312/2017 - 12).
[11] Krajský soud se v právě projednávané věci uvedenými kritérii pro posouzení naplnění
podmínky, zda bylo ustanovení zástupce pro řízení o žalobě nezbytně třeba k ochraně
stěžovatelových práv, dostatečně zabýval. Z napadeného usnesení vyplývá, že zvážil
zejména formální i obsahovou úroveň žaloby a osobnostní poměry stěžovatele. Dospěl
přitom k závěru, že se stěžovatel v posuzované problematice i v soudním řízení orientuje,
a nemělo by mu tedy nic bránit v řádném výkonu procesních úkonů a plnohodnotné účasti
na nich, aniž by bylo nepřípustně omezeno jeho právo napadat rozhodnutí žalované.
[12] Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s posouzením krajského soudu a přisvědčuje
rovněž jeho závěru, že stěžovatel nesplňoval k ustanovení zástupce pro řízení o žalobě podmínku
nezbytnosti k ochraně jeho práv. Pouze pro úplnost dodává, že stěžovatel je českým občanem
ovládajícím český jazyk, byl schopen zformulovat správní žalobu splňující všechny nezbytné
náležitosti po formální i obsahové stránce a svou schopnost orientovat se v právním řádu
(jakožto bývalý advokát) prokázal kromě sepsání řádné žaloby rovněž tím, že se sám obrátil
na Nejvyšší správní soud včasnou a bezvadnou kasační stížností, aby se bránil proti shora
označenému usnesení.
[13] Uvedený závěr platí i přesto, že se stěžovatel v současné době nachází ve výkonu trestu
odnětí svobody, což by za jiných okolností svědčilo ustanovení advokáta pro hájení jeho práv.
Kasační soud však, jak výše uvedeno, přihlédl k celkovému vyznění žaloby, na základě
které lze učinit závěr, že se stěžovatel v problematice dobře orientuje a je schopen svá práva
v soudním řízení aktivně uplatňovat.
[14] Krajský soud tedy nepochybil, zamítl-li napadeným usnesením návrh stěžovatele
na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
III. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[15] Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 téhož zákona. Stěžovatel nebyl v řízení
o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné
náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, soud jí proto náhradu nákladů řízení
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu