ECLI:CZ:NSS:2011:5.AFS.20.2011:62
sp. zn. 5 Afs 20/2011 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci
žalobce: J. K., proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Ústí nad
Labem, Velká Hradební 61, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 4. 2. 2011, č. j. 59 Af 24/2010 – 37,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 4. 2. 2011,
č. j. 59 Af 24/2010 - 37 se v II. výroku, jímž byl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce
zamítnut, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dne 21. 12. 2010 byla Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ( dále jen
„krajský soud“) doručena žaloba žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2010,
č. j. 669/10-1100-500593 a rozhodnutí ze dne 13. 7. 2010, č. j. 7396/10- 1500-506191.
Dne 12. 1. 2011 požádala žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce z řad advokátů.
O žádosti žalobkyně rozhodl krajský soud dne 4. 2. 2011 usnesením
č. j. 59 Af 24/2010 - 37. Výrokem I. předmětného usnesení krajský soud žalobkyni od soudních
poplatků osvobodil. Výrokem II. návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl.
Proti výroku II. usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost.
V této namítá, že nesouhlasí se zamítnutím návrhu na ustanovení zástupce. Jak již uváděla, nemá
právnické vzdělání, je absolventkou střední průmyslové školy. V dosavadním průběhu řízení
využila poradenské služby jedné advokátní kanceláře. To si však již v současné době nemůže
dovolit. Proto požádala soud o advokáta, který by kvalifikovaně hájil její zájmy. Navrhuje
usnesení ve výroku II. zrušit.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadané usnesení krajského soudu a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Projednal ji i vzdor absenci povinného zastoupení
stěžovatelky advokátem, neboť povaha rozhodnutí - zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce
stěžovatelce - proti němuž kasační stížnost směřuje, vylučuje, aby nedostatek podmínky
povinného zastoupení bylo možno považovat za překážku, která by bránila věcnému projednání
kasační stížnosti.
V kasační stížnosti stěžovatelka namítá, že krajský soud nesprávně posoudil podmínky
pro ustanovení zástupce.
Podle ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s., může předseda senátu navrhovateli (žalobci),
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citace uvedeného
zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny
dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků a 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.
Soud tedy při rozhodování o žádosti o ustanovení zástupce zvažuje, nakolik je žalobce
sám způsobilý se před soudem hájit; přitom přihlíží k charakteru projednávané věci,
k osobnostním poměrům žalobce a k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit
úroveň povědomí žalobce o jeho právech v soudním procesu a vůbec o právních poměrech
v České republice.
V projednávané věci krajský soud shledal, že v projednávané věci není splněna druhá
z podmínek, potřeba ochrany práv stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že pro řízení před uvedeným soudem
není zastoupení řízení účastníka advokátem povinné a proto je třeba při posuzování žádosti
žalobkyně postupovat podle §35 odst. 7 s. ř. s.
Jednou z podmínek pro vyhovění návrhu je zjištění, zda takové opatření je nutné
k ochraně práv žadatele. Za účelem řádného posouzení této podmínky krajský soud stěžovatelku
dne 20. 1. 2011 usnesením č. j. 59 Af 24/2010 - 22 vyzval, aby ve lhůtě 2 týdnů uvedla konkrétní
důvody, proč je třeba k ochraně jejich práv v řízení před krajským soudem zástupce.
Stěžovatelka na výzvu soudu reagovala obecným sdělením, že nemá právnické vzdělání
a v projednávané věci není schopna sama hájit své zájmy.
Odůvodnění:
žádosti stěžovatelky shledal krajský soud nedostatečným. Uvedl, že absence
právnického vzdělání nemůže jako důvod bez dalšího obstát, neboť zástupce by musel být
ustanoven vždy, když žalobce není právníkem. Dále konstatoval, že zákonodárce neměl na mysli
ustanovení zástupce každému bez právního vzdělání, proto v ust. §35 odst. 7 s. ř. s. stanovil jako
zákonnou podmínku nezbytnost zastoupení ve vztahu k ochraně práv navrhovatele. Krajský soud
zdůraznil, že k tomuto zákonnému důvodu se stěžovatelka nevyjádřila. Soud svůj závěr o tom,
že stěžovatelka nepotřebuje k řízení zástupce opřel o obsah napadených rozhodnutí, z nichž
je patrné, že stěžovatelka měla pro firmu GUSTO spol. s r. o. konat činnost, která souvisí
s projednávanou problematikou, tzn. že se nejedná o otázku zjevně odtažitou. Z obsahu
napadeného rozhodnutí soud zjistil, že se v předmětné otázce, která je především otázkou
skutkovou, stěžovatelka orientovala. Uzavřel, že z tvrzení stěžovatelky a ani z dostupného
spisového materiálu nevyplývá nezbytnost stěžovatelce zástupce ustanovit.
Nejvyšší správní soud shledává výše uvedené posouzení věci krajským soudem
nedostatečným.
Z konstantní judikatury zdejšího soudu vyplývá, že je třeba při posouzení ochrany práv
účastníka řízení ustanoveným advokátem zohlednit formální a obsahové kvality jeho podání,
a dále též přihlédnout k právní složitosti projednávané věci (sro v. např. rozsudek ze dne
18. 1. 2006, č. j. 4 Azs 390/2005 – 98, rozsudek ze dne 4. 1. 2006, č. j. 3 Ads 26/2005 – 36,
dostupné na www.nssoud.cz). Ustanovení advokáta tak zpravidla není namístě v situaci,
kdy podaná žaloba obsahuje všechny formální náležitosti, řádně formulované žalobní body
a bezvadný petit a je z ní patrné, čeho a na základě jakých důvodů se žalo bce domáhá, pokud
se současně nejedná o věc po právní stránce mimořádně složitou.
Dle rozhodnutí zdejšího soudu č. j.4 As 21/2004 - 64 ze dne 27. 5. 2004, „advokát bude
ustanoven zástupcem účastníka k ochraně jeho zájmů tehdy, jde -li o věc po stránce skutkové nebo právní složitou
a jestliže potřeba ochrany práv účastníka v soudním řízení vyjde najevo, např. z nekvalifikovaných podání
účastníka, jímž se na soud obrací apod. Vzhledem k tomu, že největší nár oky po odborné stránce klade
na účastníka řízení formulování samotného návrhu (žaloby), navíc v poměrně krátkém časovém úseku, je právě
obsahová a formální úroveň sepsané žaloby kritériem pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka. “
V projednávané věci stěžovatelka žalobou napadla rozhodnutí žalovaného o odvolání,
kterým žalovaný zrušil rozhodnutí o přiznání nároku na úrok ve výši 88 Kč a rozhodnutí
o odvolání proti platebnímu výměru č. j. 35090/09/175970501875 ze dne 13. 10. 2009 na daň
z příjmů fyzických osob za rok 2008. V odvolacím řízení (ve správním řízení) proti výše
uvedenému rozhodnutí byla stěžovatelka zastoupena Ing. J. K. V odvolání zpochybňovala závěr
správce daně o tom, že její příjem ve výši 54 600 Kč od firmy GUSTO, spol. s r. o. není příjmem
ze závislé činnosti. Výše uvedený příjem stěžovatelka obdržela za to, že u firmy GUSTO spol.
s r.o. pracovala v roce 2008 nejen jako všeobecná účetní, ale i na základě dohody o provedení
práce. Odvolání stěžovatelky bylo zamítnuto.
Žalobu stěžovatelka podala nejprve u Okresního soudu v České Lípě, který usnesením
ze dne 22. 11. 2010 řízení zastavil z důvodu nedostatku věcné příslušnosti. Stěžovatelka v souladu
s poučením podala žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Žaloba
ze dne 21. 12. 2010 neobsahuje žalobní body, stěžovatelka se omezila pouze na konstatování,
že napadená rozhodnutí nevycházejí ze správných skutkových zjištění a odporují zákonu. Krajský
soud stěžovatelku dne 22. 12. 2010 vyzval, aby doplnila svou žalobu tak, že označí žalobní body,
předloží a označí důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně byla stěžovatelka vyzvána,
aby soudu sdělila, zda zaplatila soudní poplatek. Na výzvu reagovala stěžovatelka podáním ze dne
10. 1. 2011. Požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta. Žalobní body
nedoplnila, uvedla, že zcela nerozumí obsahu v ýzvy.
Krajský soud svůj závěr o tom, že stěžovatelka nepotřebuje k řízení zástupce opřel,
jak sám uvedl, o obsah napadených rozhodnutí, z nichž je patrné, že stěžovatelka měla pro firmu
GUSTO spol. s r. o. konat činnost, která souvisí s projednávanou problematikou,
tzn. že se nejedná o otázku zjevně odtažitou. Krajský soud nehodnotil obsah žaloby ani podání
ze dne 10. 1. 2011.
S krajským soudem lze souhlasit pouze potud, pokud tvrdí, že absence právnického
vzdělání, jež stěžovatelka namítala, není sama o sobě způsobilá odůvodnit ustanovení advokáta
pro řízení o žalobě.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud odkazuje na závěry rozsudku
č. j. 1 Afs 32/2006 - 48 ze dne 30. 5. 2007, kde žalobce obdobně jako stěžovatelka v nyní
projednávané věci, namítal, že je právním laikem a je nemajetný. Nejvyšší správní soud neshledal
námitku důvodnou a uzavřel, že „ani tato kombinace však nemusí vždy za kládat dostatečný důvod
pro to, aby byl účastníku ustanoven advokát.“ Dále zdejší soud v citovaném rozhodnutí konstatoval,
že sám žalobce svou žádost o ustanovení zástupce zdůvodnil tak, že mu jeho „sociální a finanční
možnosti“ neumožňují získat advokáta za úplatu. Tím je ale řečeno právě jen tolik, že žalobce
je nemajetný, což postačuje k osvobození od soudních poplatků; není z toho zřejmé, v čem
spočívá ona potřeba ochrany zájmů, nutná k ustanovení zástupce. V citovaném rozhodnutí však
Nejvyšší správní soud zdůraznil, že soud „ při rozhodování o žádosti o ustanovení zástupce zvažuje,
nakolik je žalobce sám způsobilý se před soudem hájit; přitom přihlíží zejména k úrovni žaloby…… Zdejší soud
k tomu dodává, že i žalobcova aktivita v průběhu řízení a kvalita jeho podání (přiléhavé poukazy na ustanovení
právních předpisů, předkládání důkazů, citace judikatury, důsledné využívání všech procesních možností – žádosti
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, replika k vyjádření žalovaného, vyjádření k případné
podjatosti soudců) výmluvně svědčí o tom, že žalobce se v řízení o své věci velmi dobře orientuje .“
Krajský soud, jak již bylo výše uvedeno, však potřebu ustanovit stěžovatelce advokáta
z výše uvedených hledisek nehodnotil. Ve svém hodnocení nepřihlédl k obsahu žaloby ani podání
ze dne 10. 1. 2011, kterým stěžovatelka reagovala na výzvu soudu. Při hodnocení obsahu
správního spisu ve vztahu ke složitosti věci krajský soud pouze odkázal na obsah činnosti, kterou
stěžovatelka pro společnost GUSTO spol. s r. o. vykonávala a z tohoto učinil závěr,
že se stěžovatelka v dané problematice orientuje. Z tohoto závěru bez bližšího odůvodnění nelze
dovodit, že je stěžovatelka znalá věci.
Odůvodnění:
výroku II napadeného usnesení s ohledem na výše uvedené shledává
Nejvyšší správní soud nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.
Nad rámce potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že kasační
stížností byl napaden pouze výrok o neustanovení zástupce. Stěžovatelce tak svědčí právo
na osvobození od soudních poplatků dle výroku I. usnesení. Přestože stěžovatelka byla
osvobozena od soudních poplatků v řízení před krajským soudem, nikoli v řízení o kasační
stížnosti, nelze tuto skutečnost pominout a krajský soud k ní měl přihlédnout i po podání kasační
stížnosti. Nebylo tak na místě stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za podání kasační
stížnosti vyzývat.
Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s §110 odst. 1
s. ř. s. usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud
vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 31. května 2011
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu