ECLI:CZ:NSS:2012:1.AZS.16.2012:37
sp. zn. 1 Azs 16/2012 – 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Y. H., zastoupen
JUDr. Evou Vaňkovou, advokátkou se sídlem Vysoké Mýto, Rokycanova 114, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 24. 9. 2010, čj. OAM-224/ZA-14-ZA14-2010, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2012, čj. 29 Az 11/2010 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 15. 6. 2010 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný shora
označeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu dle §12, §13, §14, §14a a§14b
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu,
kterou však krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadá rozsudek krajského
soudu z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Konkrétně uvádí, že Ukrajina je státem,
v němž nejsou dodržována základní lidská práva, vládne v něm autoritářský režim a představitelé
opozice jsou zavíráni do vězení. Stěžovatel několikrát v řízení před žalovaným uvedl,
že se na Ukrajině nedá žít. K tomuto však nebylo v průběhu řízení nikdy přihlédnuto a nebylo ani
plně zjišťováno, co tím má stěžovatel na mysli. Stěžovatel dále konstatuje, že jeho tři děti,
které s ním žijí na území České republiky, nemají dosud popřeno otcovství bývalého manžela
jejich matky a uznáno otcovství jejich biologického otce (stěžovatele). Žalovaný se dle stěžovatele
nezabýval všemi předloženými důkazy, což soud poznamenává na straně 3 rozsudku,
aniž by však tuto skutečnost odstranil. Nebylo přihlédnuto ani k e zdravotním problémům,
které vyústily v laparoskopickou operaci gastroezofageálního reflexního onemocnění
s ezofagitidou a jimiž byl stěžovatel ohrožen na životě. Tuto skutečnost však žalovaný ani krajský
soud správně nevyhodnotili.
[3] Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu §104a s. ř. s. nejprve zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně pře sahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
[4] Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního
Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (všechna zde cit. rozhodnutí NSS jsou přístupná
na www.nssoud.cz). Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva
jednotlivce nezbytné vyslovit též právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah
vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky
nad rámec konkrétního případu.
[5] Nejvyšší správní soud předesílá, že azyl lze žadateli o mezinárodní ochranu udělit pou ze
tehdy, jestliže byl v zemi původu pronásledován, a to pro některý z důvodů výslovně uvedených
v §12 zákona o azylu. Z jiných důvodů azyl udělit není možné.
[6] Stěžovatel v řízení před správním orgánem uváděl jak o jediný důvod svého odchodu
ze země původu to, že do České republiky odjel za prací. Poukazoval na obecně špatnou
ekonomickou situaci na Ukrajině a složitou situaci na trhu práce. Z konstantní judikatury NSS
plyne, že nepříznivá ekonomická situace v zemi původu žadatele není důvodem pro udělení a zylu
(srov. rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2003, čj. 4 Azs 23/2003 – 65, a dále rozsudek ze dne
27. 8. 2003, čj. 5 Azs 3/2003 – 54). Stejně tak tímto důvodem nemůže být tvrzení stěžovatele
uvedené v kasační stížnosti, že v zemi původu panuje autoritářský režim a zhoršuje se situace
v oblasti ochrany lidských práv. Jedná se o tvrzení zcela obecné, které není sebemenším
způsobem provázáno na individuální situaci stěžovatele. Ten tot iž ve správním řízení uvedl,
že nebyl členem žádné politické strany. O tom, že by se jiným způsobem aktivně účastnil
politického života v zemi původu, resp. že by podporoval opozici, se stěžovatel ani v náznaku
nezmínil. Azyl z politických důvodů lze žadateli udělit jen v případě, že by měl odůvodněné
obavy z pronásledování pro své politické názory, resp. je pravděpodobné, že by v případě
návratu byl pronásledován. Stěžovatel se zdržuje nepřetržitě od roku 2000 na území České
republiky, zemi svého původu nenavštívil a své politické názory na současný stav na Ukrajině
dosud žádným způsobem veřejně neprojevil (byť se již deset let zdržuje v cizí, demokratické
zemi). Je proto značně nepravděpodobné, že by mu hrozilo v zemi původu pronásledování
z politických důvodů (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2003, čj. 3 Azs 20/2003 – 43).
[7] Stěžovatel dále poukazuje na složitou situaci týkající se uznání ot covství k jeho třem
dětem. Tu se v současné době snaží v České republice spolu se svojí družkou (matkou dětí)
soudně řešit. Přeje si, aby jeho děti získaly české občanství, nikoliv ukrajinské, a proto požádal
o mezinárodní ochranu. Stěžovatelem popsanou situaci nelze podřadit ani pod pojem
pronásledování (tím jsou vyloučeny veškeré úvahy o udělení azylu dle §12 zákona o azylu),
ani pod pojem vážné újmy (čímž nelze zvažovat ani možnost udělení doplňkové ochrany
dle §14a zákona o azylu). V úvahu by tak přicházelo pouze udělení tzv. humanitárního azylu
dle §14 zákona o azylu, na nějž není právní nárok a je možné jej udělit jen v případě hodném
zvláštního zřetele. Vzhledem k tomu, že zákon s aplikací §14 spojuje výkon správního uvážení,
je soudní přezkum omezen pouze na to, zda správní uvážení nevybočilo z mezí a hledisek
stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového
úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud
oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry (viz rozsudek NSS
ze dne 22. 1. 2004, čj. 5 Azs 47/2003 – 48). Azylovou relevancí snahy stěžovatele uspořádat své
statusové záležitosti k dětem, o nichž tvrdí, že jsou jeho biologickými dětmi, se žalovaný ve svém
rozhodnutí dostatečně zabýval a nelze mu v tomto směru ničeho vytknout. Rovněž krajský soud
k této skutečnosti přistupoval velmi odpovědně a pokusil se zjis tit stav probíhajících soudních
řízení ve věci popření a určení otcovství k dětem stěžovatelovy družky. Lze jen dodat, že i kdyby
byl stěžovatel nucen vrátit se do země původu, neznamená to, že by se nemohl účastnit soudních
řízení vedených před českými soudy ve věcech určení otcovství.
[8] Rovněž zdravotní obtíže stěžovatele by mohly odůvodnit pouze udělení
tzv. humanitárního azylu, nikoliv azylu dle §12 zákona o azylu či doplňkové ochrany dle §14a
tohoto zákona. Žalovaný se ve svém rozhodnutí (s. 5) dostatečně a logickým způsobem
vypořádal s tvrzeními stěžovatele. Vyšel jednak z listinných dokumentů předložených
stěžovatelem, jednak z informací o zemi původu (dostupnost lékařské péče). Nelze tak přisvědčit
názoru stěžovatele, že žalovaný při svém rozhodování nezohlednil závažnost zdravotních potíží
stěžovatele a nezhodnotil všechny předložené listinné důkazy. Vzhledem k limitům soudního
přezkumu aplikace správního uvážení při rozhodování o udělení tzv. humanitárního azylu
žalovaným (viz judikatura cit. v bodě [7] výše) není možné přihlédnout k případným změnám
okolností, k nimž došlo až po datu vydání správního rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne
23. 9. 2009, čj. 1 Azs 43/2009 – 66, publ. pod č. 1956/2009 Sb. NSS).
[9] S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, neboť ustálená a vnitřně jednotná
judikatura poskytuje odpověď na posuzované námitky. Krajský soud rozhodl plně v souladu
s touto judikaturou. Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost nepřijatelnou a odmítl
ji podle §104a s. ř. s.
[10] O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti soud nerozhodoval,
neboť kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany má odkladný účinek přímo ze zákona
(§32 odst. 5 zákona o azylu).
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2012
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu