ECLI:CZ:NSS:2020:1.AZS.318.2020:30
sp. zn. 1 Azs 318/2020 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: L. B., zastoupen Mgr.
Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 4. 2. 2020, č. j. OAM-480/LE-BA02-ZA20-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2020, č. j. 18 Az 11/2020 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi se sídlem Purkyňova
787/6, Ostrava, se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 3.400 Kč, která
mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 4. 2. 2020, č. j. OAM-480/LE-BA02-ZA20-2019 (dále
jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
žádost žalobce o mezinárodní ochranu jakožto zjevně nedůvodnou, neboť Česká republika
považuje jeho vlast (Gruzii) za bezpečnou zemi původu.
[2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl. Poukázal na nevěrohodnost žalobcova azylového
příběhu vyplývající ze skutečnosti, že v řízení o zajištění za účelem vyhoštění žalobce výslovně
uvedl, že se v Gruzii s žádnými problémy nepotýkal. Tvrzení žalobce jsou nadto v rozporu s údaji
uváděnými jeho otcem, který rovněž požádal o udělení mezinárodní ochrany. Soud uzavřel,
že Česká republika pohlíží na Gruzii jako na bezpečnou zemi původu, což potvrzují i podklady
shromážděné ve správním spise. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal opak, postupoval
žalovaný správně, když žádost žalobce zamítl jakožto zjevně nedůvodnou.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“).
[4] Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatel spatřuje v tom, že krajský soud nesprávně
a nedostatečně posoudil, zda lze Gruzii ve vztahu k jeho osobě považovat za bezpečnou zemi
a zda mu dokáže poskytnout účinnou ochranu.
[5] K samotným důvodům kasační stížnosti uvedl, že krajský soud nezhodnotil konkrétní
okolnosti jeho případu a nevypořádal se s tvrzením, že se mu ze strany gruzínských úřadů
nedostalo žádné pomoci. Soud pouze označil jeho azylový příběh bez dalšího za nevěrohodný.
Přitom skutečnost, že stěžovatel azylově relevantní důvody nesdělil při výslechu vedeném
policejními orgány, ještě nutně nevypovídá o účelovosti jeho pozdějších tvrzení.
[6] Stěžovatel namítá neúplnost a výběrovost spisového materiálu, neboť existuje množství
podkladů, které poukazují na nedostatky v oblasti dodržování lidských práv v Gruzii (např.
zpráva ministerstva zahraničních věcí USA o stavu lidských práv v Gruzii za rok 2017, zpráva
Amnesty International o stavu lidských práv v Gruzii za rok 2017, či zpráva Human Rights
Watch o lidských právech v Gruzii za rok 2017). Stěžovatel je přesvědčen, že krajský soud
nedostál požadavkům vyplývajícím z usnesení Nejvyššího správního ze dne 14. 3. 2014, č. j.
5 Azs 23/2013 - 19, a nedostatečně zhodnotil skutečnou situaci panující v Gruzii ve vztahu
k jeho konkrétnímu azylovému příběhu.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadené rozhodnutí
je přezkoumatelné, zákonné a věcně správné. Jelikož stěžovatel neprokázal, že by v jeho
konkrétním případě nebylo možné považovat Gruzii za bezpečnou zemi původu, žalovaný zamítl
žádost jako zjevně nedůvodnou. Krajský soud postupoval zákonným způsobem a ve shodě
s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která
je ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti
ve věcech mezinárodní ochrany je ovšem také její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a
s. ř. s. přijatelná tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Podrobněji se podstatou institutu přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního
Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. V něm interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů
stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle zde citovaného rozhodnutí může jednat
v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud
nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele.
[9] Stěžovatel za důvod přijatelnosti kasační stížnosti označil vady v řízení před krajským
soudem spočívající v nesprávném a nedostatečném posouzení jeho individuální situace. Nejvyšší
správní soud předně zdůrazňuje, že z takto vymezeného důvodu přijatelnosti nikterak nevyplývá,
že by kasační stížnost svým významem podstatným způsobem přesahovala vlastní zájmy
stěžovatele. Neshledal přitom ani žádné jiné důvody přijatelnosti. Rozsudek krajského soudu
je přezkoumatelný a náležitě odůvodněný, přičemž závěry v něm obsažené se nikterak nevymykají
z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu.
[10] Obdobnou situací gruzínského občana, jehož žádost o mezinárodní ochranu žalovaný
zamítl podle §16 odst. 2 zákona o azylu, se Nejvyšší správní soud zabýval v nedávném usnesení
ze dne 30. 9. 2020, č. j. 9 Azs 185/2020 – 30. Obecně k institutu bezpečné země původu
se pak Nejvyšší správní soud podrobně vyjádřil v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j.
5 Azs 66/2008 - 70, č. 1749/2009 Sb. NSS., či ve stěžovatelem citovaném usnesení ze dne
14. 3. 2014, č. j. 5 Azs 23/2013 - 19. V posledním zmíněném usnesení Nejvyšší správní soud
akcentoval, že „[s]myslem institutu bezpečné země původu je zrychlit řízení o udělení mezinárodní ochrany
v případech, kdy žadatelé přicházejí ze země, ohledně níž lze předpokládat dodržování standardů ochrany
lidských práv. Jelikož se jedná o institut, jenž z hlediska přezkumu tvrzených skutečností nenabízí totožnou
úroveň ochrany jako běžné nezkrácené řízení, je třeba k jeho užití přistupovat uvážlivě a zodpovědně.“
[11] Nejvyšší správní soud má na rozdíl od stěžovatele za to, že v posuzované věci krajský
soud tyto judikaturní závěry zohlednil, neboť není pochyb o tom, že Česká republika považuje
Gruzii za bezpečnou zemi původu a stěžovatel neuvedl žádná tvrzení, která by byla způsobilá
tuto vyvratitelnou domněnku zpochybnit.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud tedy neshledal existenci důvodů přijatelnosti kasační stížnosti,
pročež nepřikročil k podrobnému věcnému přezkumu kasačních námitek stěžovatele a kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[13] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 věta první za použití §120 s. ř. s., podle
něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud soud návrh odmítne.
[14] Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2020, č. j.
18 Az 11/2020 - 14, ustanoven zástupce z řad advokátů – Mgr. Ladislav Bárta, se sídlem
Purkyňova 787/6, Ostrava, který stěžovatele i nadále zastupuje v řízení o kasační stížnosti (§35
odst. 10 s. ř. s. in fine). Ustanovenému zástupci náleží odměna za jeden úkon právní služby
spočívající v sepisu a podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)],
a to ve výši 3.100 Kč [§7 bod 5 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], a dále 300
Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy soud
ustanovenému zástupci přiznal odměnu ve výši 3.400 Kč. Tato částka je konečná, neboť
ustanovený zástupce nedoložil, že by byl plátcem daně z přidané hodnoty.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu