ECLI:CZ:NSS:2022:1.AZS.328.2021:26
sp. zn. 1 Azs 328/2021 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: V. O., zastoupen
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 26. 7. 2021, č. j. OAM-84/LE-VL17-VL16-PS-2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 2021, č. j. 62 Az 33/2021 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce ne má práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi se sídlem Purkyňova
787/6, Ostrava, se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 3.400 Kč, která mu
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 26. 7. 2021, č. j. OAM-84/LE-VL17-VL16-PS-2021 (dále
jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zajistil žalobce podle §46a odst. 1 písm. e) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, přičemž dobu zajištění stanovil do 8. 11. 2021.
[2] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě (dále
jen „krajský soud“), který ji v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl. Uvedl, že žalovaný
se řádně zabýval možností uložení zvláštních opatření podle §47 zákona o azylu. Žalobce
pobýval na území České republiky neoprávněně a o udělení mezinárodní ochrany požádal
až po zajištění za účelem výkonu správního vyhoštění. Takový postup shledal soud účelovým.
Na závadu nepovažoval ani skutečnost, že v daném případě se důvody, pro něž nebylo možné
využít zvláštních opatření, do značné míry shodovaly s důvody pro samotné zajištění.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Proti výroku I rozsudku krajského soudu, jímž soud žalobu zamítl, brojí žalobce
(stěžovatel) kasační stížností z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „ s. ř. s.“).
[4] Namítá nedostatečné posouzení možnosti uložení zvláštních opatření, neboť žalovaný
do značné míry ztotožnil důvody pro zajištění s důvody, pro něž nelze využít žádného
z alternativních opatření. Tento nezákonný postup soud aproboval, čímž zatížil i svůj rozsudek
totožnou vadou, jíž trpí napadené rozhodnutí. Stěžovatel byl připraven respektovat právní řád
ČR a z území dobrovolně vycestovat. V jeho případě tedy nebylo zajištění nezbytné. Proto
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak rozsudek krajského soudu, tak napadené
rozhodnutí žalovaného.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti trvá na správnosti rozsudku krajského soudu,
jakož i napadeného rozhodnutí. Je přesvědčený, že obsah správního spisu dostatečně
dokumentuje nezbytnost zajištění stěžovatele. Proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která
je ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. „jestliže kasační stížnost ve věcech,
v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.“ V posuzovaném případě
o věci rozhodoval specializovaný samosoudce (viz §31 odst. 2 s. ř. s.), proto se Nejvyšší správní
soud dále zabýval otázkou, zda je kasační stížnost přijatelná. Výkladem kritérií přijatelnosti
se již tento soud v minulosti podrobně zabýval, a to v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. V něm interpretoval neurčitý právní
pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného
rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká
právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního
soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud
by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo
mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[7] V nynější věci stěžovatel žádné důvody přijatelnosti neuvedl a ani Nejvyšší správní soud
přesah jeho vlastních zájmů neshledal. Stěžovatel spatřuje pochybení žalovaného, potažmo
krajského soudu v nedostatečném posouzení možnosti uložení zvláštních opatření podle §47
zákona o azylu. Ke zde nastíněné otázce se však váže bohatá rozhodovací činnost Nejvyššího
správního soudu, v níž tento soud opakovaně vyzdvihuje subsidiaritu zajištění ve vztahu
k mírnějším opatřením, na straně druhé však zdůrazňuje, že správní orgán musí mít na zřeteli,
aby nedošlo ke zmaření účelu zajištění (např. rozsudky ze dne 10. 10. 2016,
č. j. 7 Azs 185/2016 - 23, a ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016 - 48). V posledně citovaném
rozsudku pak kasační soud mimo jiné ozřejmil, že ani při posuzování možnosti uložení
mírnějších opatření nelze odhlížet od důvodů zajištění a nepovažoval na závadu, pokud se tyto
důvody s okolnostmi znemožňujícími využití zvláštních opatření do značné míry překrývají
(obdobně též rozsudek ze dne 27. 2. 2019, č. j. 6 Azs 351/2018 - 32).
[8] Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel v kasační stížnosti nepředestřel žádné právní otázky,
které by dosud nebyly judikaturou uspokojivě řešeny, či otázky, které by byly v rámci dosavadní
rozhodovací praxe řešeny nejednotně. Z odůvodnění napadeného rozsudku je dále patrné,
že krajský soud z relevantní judikatury vycházel a z ní vyplývající závěry aplikoval
na projednávaný případ. Přitom srozumitelně osvětlil, proč považoval zajištění stěžovatele
za přiměřené daným okolnostem a z jakého důvodu nebylo možné využít mírnějších opatření.
Konečně kasační soud neshledal (a ostatně ani stěžovatel nic takového netvrdil), že by se krajský
soud dopustil zásadního pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele.
IV. Závěr a náklady řízení
[9] Nejvyšší správní soud tedy neshledal existenci důvodů přijatelnosti kasační stížnosti,
pročež nepřikročil k podrobnému věcnému přezkumu kasačních námitek stěžovatele a kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou (§104a odst. 1 s. ř. s).
[10] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1
větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle §60 odst. 3
s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu
ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení
ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení,
žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Soud mu proto náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznal.
[11] Stěžovateli byl v řízení před krajským soudem ustanoven zástupce z řad advokátů, a to
Mgr. Ladislav Bárta, který jej i nadále zastupuje v řízení o kasační stížnosti (§35 odst. 10 s. ř. s.
in fine). Ustanovenému zástupci náleží za úkon právní služby spočívající v podání kasační stížnosti
odměna ve výši 3.100 Kč [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], a dále 300 Kč jako
paušální náhrada hotových výdajů (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkově tedy náleží
ustanovenému zástupci částka ve výši 3.400 Kč (tato částka je konečná, neboť ustanovený
zástupce není plátcem DPH).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2022
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu