ECLI:CZ:NSS:2022:1.AZS.360.2021:53
sp. zn. 1 Azs 360/2021 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce
JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Y. P., zastoupen
JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2021, č. j. OAM-170/ZA-ZA11-VL13-2021, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021,
č. j. 1 Az 37/2021 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce n emá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Maroši Matiaškovi, LL.M., advokátu se sídlem
Ovenecká 78/33, Praha 7, se p ři zn áv á odměna za zastupování v řízení o kasační
stížnosti ve výši 8.228 Kč, která mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 17. 3. 2021 žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany. Tvrzeným důvodem
podání žádosti bylo neoprávněné stíhání za podporu ruského separatismu, přestože žalobce
dle svého tvrzení pouze sdílel příspěvky podporující ruský jazyk a kritizující bývalého
ukrajinského prezidenta. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl žalobcovu žádost jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť žalobce neprokázal,
že v jeho případě nelze Ukrajinu považovat za bezpečnou zemi původu. Tvrzení o možném
uvěznění označil za čistě účelová.
[2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Městský soud v Praze napadeným usnesením
v souladu s §37 odst. 5 s. ř. s. odmítl. Žalobce totiž ve lhůtě tří dnů ode dne doručení výzvy
neodstranil vadu žaloby, konkrétně nezaslal soudu její stejnopis opatřený vlastnoručním
podpisem žalobce.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené
usnesení městského soudu i napadené rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §73 téhož zákona.
[4] Stěžovatel se domnívá, že městský soud neměl žalobu odmítnout pro absenci jeho
vlastnoručního podpisu. Závěr, že žaloba byla svobodným, vážným a skutečným projevem jeho
vůle, šlo dovodit i ze znalosti jeho případu, samotného sepsání celého textu žaloby
a z identifikačních údajů stěžovatele. Dále stěžovatel namítá, že městský soud měl vyvinout více
úsilí o jeho kontaktování, kupříkladu měl požádat žalovaného, zda nemá jiné kontaktní údaje
na stěžovatele, a pokusit se výzvu doručit ještě jinými způsoby. Stěžovatel také argumentuje,
že mu pro řízení o žalobě měl být ustanoven právní zástupce, což navrhl. Právní zástupce
by jej následně pravděpodobně upozornil, že žalobu nepodepsal.
[5] Dle stěžovatele je válka na Ukrajině jakožto nová skutečnost důvodem pro prolomení
pravidla zakotveného v §75 odst. 1 s. ř. s. I v případě, kdyby byl stěžovatel povolán do ukrajinské
armády, není vyloučeno udělení doplňkové ochrany podle §14a odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona
o azylu z důvodu probíhajícího násilí v důsledku ozbrojeného konfliktu. Rovněž nesouhlasí
se závěrem žalovaného, že Ukrajina již v době vydání napadeného rozhodnutí představovala
bezpečnou zemi původu. Tento závěr je v rozporu s obavami, které předložil ve své žádosti,
a také se zprávami o situaci v zemi původu.
[6] Žalovaný sdělil, že se k jednotlivým kasačním námitkám nebude vyjadřovat, neboť
směřují proti procesnímu postupu soudu nebo věcnému přezkumu. Navrhl, aby Nejvyšší správní
soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem
rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s §104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné
posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut
nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS., v němž vymezil
podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. Ve věci stěžovatele však tyto podmínky
naplněny nejsou.
[8] Postup městského soudu odpovídal požadavkům kladeným ustálenou judikaturou
Nejvyššího správního soudu na obsahové a formální náležitosti žaloby, popsané např. v rozsudku
ze dne 26. 11. 2009, č. j. 6 Azs 29/2009 - 59, v němž soud mimo jiné konstatoval: „[j]ak vyplývá
z platné právní úpravy, jednou z povinných obecných náležitostí žaloby v řízení o rozhodnutí správního orgánu
je vlastnoruční podpis žalobce (§65 odst. 1, §71 odst. 1, §37 odst. 3 s. ř. s.), případně jeho zástupce.
V případě, že žalobce, resp. jeho zástupce, ani na základě usnesení předsedy senátu ve stanovené lhůtě žalobu
nedoplní, stane se z původně odstranitelné procesní překážky neodstranitelná procesní překážka, neboť chybějící
podpis znamená, že není možno zjistit, zda žaloba byla projevem žalobcovy vůle domáhat se tímto podáním
u soudu ochrany svého veřejného subjektivního práva či nikoliv. Nepodepsaná žaloba brání soudu pokračovat
v zahájeném řízení, a proto ji soud usnesením odmítne (§37 odst. 5 s. ř. s.).“ (obdobně viz rozsudek ze dne
2. 2. 2021, č. j. 1 Azs 360/2020 - 54.) V usnesení ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 Azs 209/2020 - 45,
k tomu dodal, že „soud musí mít před projednáním žaloby vždy postaveno najisto, že žaloba je skutečným
projevem vůle toho, kdo ji podal. Tuto skutečnost soud nemůže dovozovat z nepřímých indicií.“ Námitka
nedůvodnosti odmítnutí žaloby z důvodu absence podpisu stěžovatele je proto nepřijatelná.
[9] Ani námitka o nezákonném neustanovení zástupce není přijatelná. Městský soud
v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 30. 9. 2008,
č. j. 5 Ans 6/2008 - 48) v napadeném usnesení vysvětlil, že samostatně nerozhodoval o návrhu
stěžovatele na ustanovení zástupce, neboť neodstraněním vady se stala neodstranitelnou.
[10] Soud se od ustálené judikatury kasačního soudu neodchýlil ani v otázce doručování výzvy
stěžovateli k doplnění chybějící náležitosti žaloby. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku
ze dne 16. 2. 2022, č. j. 10 As 7/2022 - 18, v případě, kdy poté, co doručování nejprve probíhá
bezproblémově na adresu, kterou sám cizinec sdělil, avšak další zásilka se soudu vrátí
s poznámkou, že stěžovatel v místě nemá schránku, tedy že reálně se s ním není možné na této
adrese spojit, je povinností soudu nahlédnout do evidence Ministerstva vnitra (azylového
rejstříku), ověřit, jaká je stěžovatelova aktuální adresa hlášeného pobytu ve smyslu §77 zákona
o azylu, a pokusit se doručit stěžovateli i na tuto adresu. Teprve poté, co se z této stěžovatelovy
evidenční adresy vrátí zásilka s poznámkou, že stěžovatel nemá v místě schránku, uplatní se fikce
doručení ve smyslu §50 odst. 2 o. s. ř. V projednávaném případě stěžovatel na adrese
pro doručování (místě hlášeného pobytu), kterou uvedl v žalobě a kterou městský soud ověřil
z azylového rejstříku, nejprve převzal přípis s výzvou k doložení stejnopisu opatřeného jeho
vlastnoručním podpisem a k doložení jeho majetkových poměrů. Již v té době byl tedy seznámen
se skutečností, že je povinen doložit tuto chybějící náležitost žaloby, kterou však nesplnil.
Následně se soudu vrátila zásilka s usnesením obsahujícím výzvu k zaslání stejnopisu opatřeného
vlastnoručním podpisem žalobce, doručovaná na stejnou adresu. Dle doručujícího orgánu byl
stěžovatel na této adrese neznámý. Městský soud proto vyhotovil výpis z azylového rejstříku,
ve kterém ověřil, že stěžovatel má na této adrese skutečně od 26. 3. 2021 do 1. 3. 2022 pobývat.
Současně vyvěsil výzvu podle §50 odst. 2 o. s. ř. Městský soud tedy postupoval v souladu
s požadavky zákona a judikatury, a ani tato námitka proto nemohla odůvodnit přijetí kasační
stížnosti k meritornímu přezkumu. Nad rámec uvedeného soud dodává, že na této adrese
následně stěžovatel převzal napadené usnesení městského soudu a rovněž ji uvedl v kasační
stížnosti.
[11] Nejvyšší správní soud pak nebyl oprávněn zabývat se námitkami nutnosti prolomení
zásady posuzování případu podle skutkového a právního stavu v době vydání napadeného
rozhodnutí (§75 odst. 1 s. ř. s.) i chybném posouzení Ukrajiny jako bezpečné země původu. Tyto
námitky nemíří do rozhodovacích důvodů, které městský soud vedly k odmítnutí žaloby, nýbrž
do merita rozhodnutí žalovaného.
[12] Nad rámec uvedeného kasační soud dodává, že stěžovateli nic nebrání v podání
opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Aktuální válečná situace v jeho zemi původu
totiž představuje novou skutečnost ve smyslu §11a odst. 1 zákona o azylu, odůvodňující přijetí
žádosti k věcnému projednání.
[13] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že se městský soud nijak neodchýlil od judikatury
kasačního soudu a nedopustil se ani hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního
práva. Kasační stížnost proto soud odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu §104a s. ř. s.
[14] Stěžovatel připojil ke kasační stížnosti návrh na přiznání odkladného účinku. O tomto
návrhu soud nerozhodoval, jelikož odkladný účinek působí jen do skončení řízení před soudem
a soud rozhodl o samotné kasační stížnosti bez zbytečného odkladu po nezbytném poučení
účastníků řízení a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí. Rozhodnutí o odkladném
účinku tak skončením řízení o kasační stížnosti pozbylo smyslu.
[15] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1
větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle §60 odst. 3
s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu
ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení
ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, avšak nevznikly mu žádné
náklady nad rámec úřední činnosti, a proto mu soud nepřiznal náhradu nákladů řízení.
[16] Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovateli usnesením ze dne 3. 3. 2022,
č. j. 1 Azs 360/2021 - 32, zástupcem JUDr. Maroše Matiaška, LL.M., advokáta se sídlem
Ovenecká 78/33, Praha 7. Soud mu stanovil odměnu za dva úkony právní služby, konkrétně
za převzetí a přípravu zastoupení a sepsání doplnění kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. a)
a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Zástupci
stěžovatele za každý úkon náleží odměna 3.100 Kč [§7 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d)
advokátního tarifu], tj. 6.200 Kč, a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon,
tj. 600 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy 6.800 Kč. Ustanovený zástupce
je plátcem daně z přidané hodnoty, proto mu rovněž náleží náhrada ve výši 21 % z částky
6.800 Kč, tj. 1.428 Kč. Celkem tedy činí odměna ustanoveného zástupce 8.228 Kč, která
mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2022
JUDr. Ivo Pospíšil
předseda senátu