ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.389.2018:38
sp. zn. 1 Azs 389/2018 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: I. B. A., zastoupen: Mgr.
Umar Switat, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
2. 7. 2018, č. j. OAM-656/ZA-ZA11-K10-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2018, č. j. 61 Az 25/2018 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Průběh řízení
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal dne 14. 8. 2017 žádost o udělení mezinárodní ochrany
v České republice. V následném řízení stěžovatel mezi jiným uvedl, že vystudoval letecké
inženýrství v Charkově. Vrátil se do vlasti a hledal si práci. Práci mu nabídli ve společnosti
ovládané šíitskou stranou Ammara al-Hakima. Opakovaně se ho ptali, zda chce přistoupit
do strany. Stěžovatel však chtěl vykonávat práci bez členství ve straně. Tlak na členství ve straně
se stupňoval. Dne 18. 12. 2016 byl sražen nepřiměřeně rychle jedoucím policejním vozidlem.
Policista ho odvezl v civilním vozidle do nemocnice. Událost stěžovatel dával do souvislosti
se svým nepřistoupením do strany. Pociťuje, že byl pronásledován a v zemi původu
mu po návratu hrozí nebezpečí vážné újmy.
[2] Mezinárodní ochrana nebyla stěžovateli udělena. Správní orgán ve svém rozhodnutí
konstatoval, že jednání, které stěžovatel popsal, nebylo azylově relevantním důvodem. Správní
orgán považoval výpověď stěžovatele v některých aspektech za nevěrohodnou (souvislost
dopravní nehody s neochotou vstoupit do strany). Připomněl, že po dopravní nehodě ho nikdo
ze strany nekontaktoval a osoby na státních hranicích o něj nejevily zájem. Stěžovatel nedosáhl
ani na doplňkovou ochranu. Stěžovatel pochází z Bagdádu, který nebyl organizací Islámský stát
ovládán. Vnitřní či mezinárodní ozbrojený konflikt v zemi původu již neprobíhá. Bezpečnostní
incidenty (zejména teroristické útoky) jsou nahodilými útoky. Správní orgán shromáždil spisový
materiál k politické a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv v Irácké republice.
Stěžovatel nenavrhl tyto podklady doplnit a nic vůči shromážděným informacím nenamítal.
Lékařskou zprávu o svém zdravotním stavu nedoložil. Správní orgán neshledal žádný případ
hodný zvláštního zřetele, který by byl důvodem pro udělení mezinárodní ochrany
z humanitárního důvodu. Stěžovatel je svéprávný, vysokoškolsky vzdělaný a bez vážných
zdravotních potíží.
[3] Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel správní žalobu.
[4] Krajský soud žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. V rozsudku především zdůraznil,
že ve stěžovatelově případě nejde o pronásledování dle §12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu. Poukázal na rozpory ve výpovědi stěžovatele (délka hospitalizace či nejasnosti stran
období od autonehody do opuštění vlasti). Námitky týkající se tlumočníka a překladu samotného
soud neshledal důvodnými, stěžovatel v řízení před soudem potvrdil, že byl seznámen s obsahem
sepsaných protokolů a podepsal je. Ze shromážděných informací o bezpečnostní situaci v zemi
původu stěžovatele soud dospěl ke stejným závěrům jako žalovaný – stěžovateli v případě
návratu do země původu nehrozí nebezpečí vážné újmy. Žalovaný si opatřil dostatek informací
o zemi původu stěžovatele, podrobně provedl pohovory k důvodům žádosti a své závěry řádně
odůvodnil. Závěrem soud poznamenal, že na humanitární azyl není právní nárok a jeho
neudělením se žalovaný ve svém rozhodnutí dostatečně zabýval.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného k ní
[5] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
[6] Předně uvádí, že žalovaný před vydáním rozhodnutí nezjistil přesný a úplný stav věci.
Opatřené důkazy nebyly aktuální, úplné a nevztahovaly se k jeho individuálnímu případu. Tyto
chyby nezhojil ani soud. Soud jednal v nepřítomnosti právního zástupce, s čímž nesouhlasil
a sdělil to tlumočníkovi. Ten však překládal nepřesně a na věci byl osobně zainteresován. Mimo
jiné opomněl zmínit, že ho jako důsledek zastrašování přejela policejní hlídka. Stěžovatel
se domnívá, že po návratu do země původu bude stranou Ammara al-Hakima nucen
ke spolupráci. V případě, že k ní nepřistoupí, bude zlikvidován. Stěžovatel navrhuje provedení
důkazů přiloženými listinami a kamerovým a obrazovým záznamem na CD.
[7] Správní orgán se nezabýval meritem věci – bezpečnostní situací v Iráku. Hlavním
problémem je neschopnost bezpečnostního a policejního aparátu reálně zajistit osobní
bezpečnost stěžovatele, který měl v minulosti vážné problémy s opozicí, tamní policií
a armádními složkami. Stěžovateli měl být udělen humanitární azyl s ohledem na ekonomickou
a politickou situaci či alespoň doplňková ochrana s ohledem na bezpečnostní situaci. Situace
v Iráku je dlouhodobě napjatá, což je všeobecně známo. Správní orgán se však bezpečnostní
situaci v Iráku dostatečně nezabýval.
[8] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu.
III. Posouzení kasační stížnosti
[9] Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační
stížnosti (§102 s. ř. s.). V kasační stížnosti, kterou podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a doložil,
že v řízení za něj v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. jedná osoba s vysokoškolským právnickým
vzděláváním. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se podle §104a s. ř. s. zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li
tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
[10] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[11] Podstatnou právní otázkou v nyní projednávané věci je i bezpečnostní situace v Iráku
po pádu organizace Islámský stát. Touto právní otázkou se soud dosud nezabýval (nebyla
judikaturou řešena) a kasační stížnost proto přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (jde o první
z typových případů „přesahu vlastních zájmů“ vymezených výše). Kasační stížnost stěžovatele
je přijatelná, není však důvodná.
[12] Stěžovatel za podstatnou pro udělení mezinárodní považuje skutečnost, že byl v zemi
svého původu pronásledován. Krajský soud a žalovaný vycházeli z konstantní judikatury
správních soudů k otázce pronásledování. Jednání popsané stěžovatelem nedosahovalo intenzity
pronásledování, resp. možnost budoucího pronásledování se nejevila reálná (srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, a ze dne 13. 8. 2010, č. j.
4 Azs 11/2010 – 112 či ze dne ze dne 14. 6. 2012, č. j. 6 Azs 4/2012 - 67). Krajský soud,
obdobně jako správní orgán, poukázali na rozpory ve výpovědích, které činily tvrzené skutečnosti
stran azylově relevantních skutečností nevěrohodnými. Zejména na skutečnost, že stěžovatel
měl být po autonehodě hospitalizován po dobu 3 měsíců, ač ze zaslané lékařské zprávy vyplývá,
že byl propuštěn v den přijetí do nemocnice. Nelze také nalézt příčinnou souvislost mezi
tvrzenou autonehodou a výhrůžkami ze strany šíitské organizace. Policista, který stěžovatele
odvezl po srážce s vozidlem do nemocnice, s ním nepromluvil, a ani šest měsíců po nehodě
(až do odjezdu ze země původu) nebyl šíitskou stranou kontaktován.
[13] Kasační námitka neobjasnění bezpečnostní situace, neaktuálnosti a neúplnosti informací
o zemi původu kopíruje žalobní bod, se kterým se krajský soud vypořádal v bodu 15 rozsudku.
Závěr krajského soudu vycházel ze spisového materiálu a zohlednil i skutečnost, že stěžovatel
v průběhu řízení před správními orgány a krajským soudem informace nenavrhl doplnit a s jejich
závěry věcně nepolemizoval.
[14] Správní orgán, jakož i krajský soud, výslovně hovoří o bezpečnostní situaci v Iráku
a teroristických útocích páchaných na jeho území. V této souvislosti soud uzavřel,
že ač bezpečnostní situace v Iráku není ideální, v současné době zde neprobíhá mezinárodní nebo
vnitřní ozbrojený konflikt ve smyslu §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Vycházel přitom
z údajů shromážděných ve spise pocházejících od nezávislých zpravodajských zdrojů (Freedom
House, Amnesty International, Human Rights Watch, Česká tisková kancelář či International
Crisis Group), které stěžovatel nezpochybnil. Stěžovatel navíc žil v Bagdádu, který nebyl ani není
pod nadvládou organizace Islámský stát.
[15] Stěžovatel navíc v kasační námitce uváděl toliko obecná tvrzení o špatné bezpečnostní
situaci v Iráku, aniž by uvedl, z jakých konkrétních skutkových okolností dovozuje,
že by mu jemu samotnému, jakožto obyvateli hlavního města, hrozilo skutečné nebezpečí vážné
újmy dle §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Podmínky citovaného ustanovení nejsou
bez dalšího naplněny existencí ozbrojeného konfliktu na území země původu, ale cizinci musí
v důsledku takového konfliktu hrozit vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity
z důvodu svévolného (resp. nerozlišujícího) násilí. Pouze v situacích tzv. totálního konfliktu
lze předpokládat, že vážná újma hrozí v zásadě každému, kdo přichází z této země původu
či postiženého regionu, neboť pouhá přítomnost na daném území jej vystavuje skutečnému
nebezpečí ohrožení života a tělesné integrity. Pokud ale ozbrojený konflikt takový charakter
nemá, cizinec musí prokázat dostatečnou míru individualizace, a to např. tím, že prokáže,
(1) že již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven přímým hrozbám způsobení vážné újmy
ve smyslu čl. 4 odst. 4 kvalifikační směrnice; (2) že ozbrojený konflikt probíhá právě
v tom regionu jeho země původu, ve kterém skutečně pobýval, a že nemůže nalézt účinnou
ochranu v jiné části země; či (3) že jsou u něj dány jiné faktory (ať už osobní, rodinné či jiné),
které zvyšují riziko, že terčem svévolného (nerozlišujícího) násilí bude právě on (srov. rozsudek
ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 – 68, č. 1840/2009 Sb. NSS).
[16] Stěžovatel ve správním řízení ani před soudem netvrdil žádnou z výše uvedených
skutečností, které by odůvodnily dostatečnou míru individualizace.
[17] Stěžovatel poprvé až v řízení o kasační stížnosti navrhl provedení důkazních prostředků
(přiložených listin a obrazových a kamerových záznamů na CD). Přiložené důkazy se mají
vztahovat k prokázání skutečnosti, že šíitská strana je zločineckou organizací. Stěžovateli však
nic nebránilo navrhnout provedení důkazů již v řízení před krajským soudem. Stejně tak tvrzení
stěžovatele o tom, že měl v minulosti vážné problémy s opozicí, tamní policií a armádními
složkami, se poprvé objevilo až v kasační stížnosti a navíc nemá oporu ve shromážděném
spisovém materiálu. Dle §109 odst. 5 s. ř. s. nelze v kasačním řízení přihlížet ke skutečnostem,
které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno. Nejvyšší správní soud
k nim tedy nepřihlížel.
[18] V kasační stížnosti zazněla také námitka nesouhlasu s nepřítomnosti právního zástupce
při jednání před soudem a nepřesného překladu soudního tlumočníka. Stěžovatel si však
byl, jak vyplývá z protokolu z jednání vědom toho, že jeho právní zástupce se jednání nehodlá
zúčastnit. Chtěl-li být v řízení před soudem zastoupen, mohl si zvolit nového zástupce či požádat
soud o jeho ustanovení. Krajský soud o své vůli být při jednání zastoupen neinformoval.
V kasační stížnosti, ve které na tyto nepřesnosti mohl upozornit, toliko tvrdil, že v protokolu
chybí zmínka o autonehodě. V protokolu však je tato skutečnost výslovně uvedená (třetí odstavec
na č. l. 51). Krajský soud ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu protokolu toliko ve prospěch
stěžovatele. Informace prvotně získané z obsahu jednání nepoužil k vyvrácení či snížení
věrohodnosti jeho tvrzení. Nejvyšší správní soud proto neshledal, že by krajský soud pochybil
při výkladu hmotného a procesního práva či jiným způsobem.
[19] K otázce humanitárního azylu se soud již dříve vyjádřil např. v rozsudku ze dne
11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, v němž za obvyklé důvody pro udělení této ochrany označil
například udělování humanitárního azylu osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce
nemocným; nebo osobám přicházejícím z oblastí postižených významnou humanitární
katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory. V usnesení ze dne 25. 9. 2017,
č. j. 2 Azs 283/2017 - 30, tentýž senát zdůraznil, že v „řízení před správními soudy nelze zpochybňovat
neudělení humanitárního azylu, nýbrž lze pouze konstatovat případné vybočení žalovaného ze zákonem
stanovených mantinelů pro správní uvážení. Azyl z humanitárních důvodů lze udělit pouze v případě hodném
zvláštního zřetele. Není na něj právní nárok a posouzení důvodů žadatele je otázkou správního uvážení správního
orgánu. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí
a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku
byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností
dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, či usnesení ze dne 24. 2. 2016, č. j. 6 Azs 267/2015 - 23).“ Stěžovatel
překročení správního uvážení v kasační stížnosti ani žalobě netvrdil. Přezkum krajského soudu
byl stran shora uvedeného zcela v intencích ustálené judikatury.
[20] Nad rámec rozhodnutí soud poznamenává, že Ammar al-Hakim od srpna roku 2017
již nestojí v čele Nejvyšší rady pro islámskou revoluci v Iráku (Al-Majlis Al-A'ala Al-Islami
Al-'Iraqi). V současnosti je předsedou Strany národní moudrosti (Tayar al-Hikmah al-Watani).
Strana, která na stěžovatele měla vyvíjet nátlak a nutit jej ke členství, již není ovládána Ammarem
al-Hakimem.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru,
že stěžovatelovy námitky nejsou důvodné, a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.,
zamítl jako nedůvodnou.
[22] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití ustanovení §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalovanému pak náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto
mu je Nejvyšší správní soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu