ECLI:CZ:NSS:2009:1.AZS.50.2008:52
sp. zn. 1 Azs 50/2008 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové a Mgr. Bc. Ing. Radovana
Havelce v právní věci žalobce: N. Y., zastoupený JUDr. Karlem Sochorem, advokátem se sídlem
Na Hradbách 2632/18, 702 00 Ostrava - Přívoz, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2006,
č. j. OAM-516/VL-10-08-2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 12. 9. 2007, č. j. 64 Az 55/2006 - 16,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2007, č. j. 64 Az 55/2006 - 16,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 9. 5. 2006 zamítl žalovaný žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Žalovaný totiž dospěl k závěru,
že důvodem podání žádosti o udělení azylu byla pouze snaha žalobce vyhnout se výkonu rozhodnutí
o správním vyhoštění.
Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou ke Krajskému soudu v Ostravě,
který ji rozsudkem ze dne 12. 9. 2007 zamítl a ztotožnil se se závěry žalovaného.
Předmětný rozsudek napadl žalobce (stěžovatel) včasnou kasační stížností. Jako důvody
jejího podání uvedl zákonné důvody v §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (s. ř. s.). Stěžovatel namítl, že krajský soud posoudil přípa d v rozporu s platným právním řádem,
konkrétně se zákonem o azylu, a shledal rovněž vážná pochybení všech dosavadních orgánů v řízení
o udělení azylu. Stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť současný
stav řízení mu může přivodit značnou újmu na právech, pokud by byl nucen vycestovat z území České
republiky. Zdůraznil, že má reálnou obavu z nuceného opuštění České republiky a následného odjezdu
domů, kde mu hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud
zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soudem ustanovený zástupce stěžovatele v doplnění kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel
se přes výzvu se zástupcem nekontaktoval a neposkytl mu údaje nezbytné pro řádné doplnění kasační
stížnosti. Za této situace zástupce trvá na podané kasační stížnosti a má za to, že u stěžovatele
jsou splněny podmínky pro udělení azylu ve smyslu §12 písm. a) zákona o azylu.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na správní spis a poznamenal, že trvá
na zákonnosti svého rozhodnutí. Rovněž skutkovou podstatu případu považuje za dostatečně zjištěnou
ve vyhovujícím rozsahu. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
veškeré podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má všechny náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není tudíž nutné kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost.
Dále se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou přijatelnosti kasační stížnosti, jak mu je uloženo
v §104a s. ř. s., tedy zda kasační stížnost podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu
vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany)
lze přitom pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení se o případ
přijatelnosti kasační stížnosti může jednat mj. tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského
soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do právního postavení stěžovatele;
příkladem toho může být např. hrubé pochybení krajského soudu v jednotlivém případě při výkladu
hmotného či procesního práva. Nejvyšší správní soud z níže uvedených důvodů shledal,
že se o tento případ jedná v souzené věci, a proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je přijatelná ,
a je tedy zapotřebí se jí meritorně zabývat.
Kasační stížnost je důvodná.
Podle §16 odst. 2 zákon o azylu (ve znění účinném do 31. 8. 2006) se jako zjevně nedůvodná
zamítne i žádost o udělení azylu, je -li z postupu žadatele patrné, že ji podal s cílem vyhnout
se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat
o udělení azylu dříve, a pokud žadatel neprokáže opak. Citovaný zákon dále v §28 stanoví: „Pokud bude
rozhodnuto o neudělení nebo odnětí azylu, ministerstvo v rozhodnutí uvede, zda se na cizince vztahu je překážka
vycestování (§91).“ Uvedená ustanovení byla v dřívější době vykládána tak, že pokud jsou splněny
podmínky stanovené v §16 odst. 2 zákona o azylu, není již potřeba v případě daného cizince
rozhodovat o tom, zda se na něj vztahuje překážka vycestování. Takový výklad však již byl judikaturou
Nejvyššího správního soudu překonán, a to zejména usnesením rozšířeného senátu ze dne 28. 1. 2009,
č. j. 1 Azs 96/2006 - 80, www.nssoud.cz, v němž soud zaujal názor, že „ustanovení §28 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 31. 8. 2006, je nutno vyložit tak, že pojem "rozhodnutí o neudělení
nebo odnětí azylu" zahrnuje také rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné (§16 zákona).
V tomto případě byl správní orgán povinen rozhodnout též o překážce vycestování.“. Rozšířený senát založil
své rozhodnutí zejména na argumentaci, podle níž institut překážky vycestování představoval zákonný
výraz zásady mezinárodního práva non-refoulement, výslovně zakotvené v čl. 33 Úmluvy o právním
postavení uprchlíků, čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu
zacházení nebo trestání, případně dovozované judikaturou Evropského soudu pro lidská práva z čl. 3
Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soulad s těmito závazky vyjádřenými
v uvedených mezinárodněprávních předpisech by pak byl značně narušen, pokud by bylo přitakáno
vyloučení posuzování překážky vycestování za situace, kdy byla žádost o udě lení azylu zamítnuta
jako zjevně nedůvodná.
Správní orgán tedy měl i v případech, kdy zamítal žádosti o a zyl podle §16 odst. 2 zákona
o azylu, povinnost vyslovit ve výroku svého rozhodnutí a přesvědčivě se v jeho odůvodnění vypořádat
s otázkou, zda v případě stěžovatele neexistují skutečnosti, které by zakládaly povinnost aplikovat §91
zákona o azylu a vydat rozhodnutí o existenci překážky vycestování.
Žalovaný však ve svém rozhodnutí výrok vztahující se k otázce překážek vycestování neuvedl
a v odůvodnění pouze konstatoval, že překážky vycestování nehodnotil pro nadbytečnost,
neboť aplikace §16 zákona o azylu se váže na §12 téhož zákona, kterého však v daném případě užito
nebylo. Absence výroku a řádného odůvodnění vztahující se k otázce překážek vycestování pak činí
rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů i pro nesrozumitelnost,
a pro tuto vadu měl krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušit [§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Stěžovatel v žalobě výslovně namítal absenci předmětného výroku v rozhodnutí žalovaného,
avšak krajský soud převzal výše naznačenou argumentaci žalovaného a žádné pochybení v tomto směru
neshledal. Jestliže tedy krajský soud závěry žalovaného k žalobní námitce bez dalšího přejal,
je i jeho rozhodnutí zatíženo nepřezkoumatelností spočívající v nedostatku důvodů
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.; srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2007,
č. j. 5 Afs 115/2006 - 91, www.nssoud.cz]. Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu
pro nedostatek důvodů je rovněž dána i tím, že se krajský soud nijak nevypořádal s žalobní námitkou
stěžovatele týkající se absence výroku o neudělení azylu podle §14 zákona o azylu.
Pokud jde o další námitky obsažené v kasační stížnosti (tedy kromě výslovně vyjádřených obav
z návratu do vlasti vztahujících se k překážkám vycestování), jedná se toliko o obecná tvrzení bez toho,
aby stěžovatel poukázal na konkrétní pochybení správního orgánu a soudu. Kasační námitky
přitom musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel považuje
rozhodnutí soudu za nezákonné. Stěžovatel tak musí vylíčit, k jak ým konkrétním vadám došlo
podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými vadami trpí
podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky
soudem apod. (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2006, č. j. 1 Azs 9/2006 - 41,
či rozsudek ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, publikovaný pod č. 113/2004 Sb. NSS). Pouhá
paragrafová či slovní citace některého zákonného ustanovení jako stížní bod neobstojí a je pro soud
irelevantní stejně jako obecná tvrzení o rozporu rozhodnutí soudu nebo správního orgánu s právním
řádem či zákonem o azylu. Jelikož stěžovatel svá tvrzení nikterak blíže nekonkretizoval, nemohl
se Nejvyšší správní soud těmito neurčitými tvrzeními zabývat.
Pokud jde o žádost stěžovatele, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, pak zdejší
soud poznamenává, že kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany má odkladný účinek ze zákona
(§32 odst. 5 zákona o azylu), a proto se touto žádostí stěžovatele nezabýval.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla shledána důvodnou, Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V tomto řízení je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven
v odůvodnění tohoto rozsudku. Pro účely dalšího řízení ve věci Nejvyšší sp rávní soud obiter dictum
poukazuje na své rozhodnutí ze dne 11. 2. 2009, č. j. 1 Azs 107/2008 - 78, v němž podrobně rozvedl,
jakým způsobem se má správní orgán zabývat povinností odůvodnit své rozhodnutí ve vztahu k otázce
doplňkové ochrany. V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2009
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu