infUsTakto, infUsVec2, infUsLengthVec77, infUs6plusVyrok, errUsPouceni, errUsDne, infUsKratkeRadky-159-000,
ECLI:CZ:US:1998:1.US.112.97
sp. zn. I. ÚS 112/97
Nález
Nález Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I. ÚS 112/97
ve věci ústavní stížnosti ing. arch. J. S. proti postupu Okresního soudu
v
Českém Krumlově spočívajícímu v průtazích v řízení o výkon rozhodnutí
o úpravě
styku otce s nezletilou dcerou.
1. Ústavní stížnosti se vyhovuje. 2. Ústavní soud zakazuje Okresnímu
soudu v Českém Krumlově, aby pokračoval v průtazích v řízení o výkon
rozsudku
Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 9. 1989, ve znění rozhodnutí téhož
soudu
ze dne 21. 9. 1990 čj. 14 Nc 242/89-66, jímž byl upraven styk stěžovatele
ing.
arch. J. S. s nezletilou N. S. a přikazuje mu, aby v řízení neprodleně
jednal.
Odůvodnění:
Dne 27. 3. 1997 podal stěžovatel Ústavnímu soudu návrh, aby bylo
Okresnímu soudu v Českém Krumlově zakázáno pokračovat v porušování jeho
základních lidských práv a svobod spočívajícím v odmítání činit potřebná
opatření, aby dítě nemohlo být odděleno od svého rodiče proti jeho vůli.
Stěžovatel se domáhal, aby byl umožněn výkon soudního rozhodnutí ohledně
styku
stěžovatele s jeho dcerou.
Stěžovatel je otcem nezletilé N. S., která byla svěřena do výchovy
matce, když manželství jejich rodičů bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního
soudu
pro Prahu 4 ze dne 24. 4. 1989 sp. zn. 30 C 54/89, který nabyl právní
moci dne
8. 8. 1989. Otci nezletilé je podle něho její matkou fakticky upíráno
právo na
styk s dcerou N., když k návrhu otce byl rozsudkem Obvodního soudu pro
Prahu 4
ze dne 22. 9. 1989, ve znění rozhodnutí téhož soudu ze dne 21. 9. 1990
čj. 14
Nc 242/89-66, upraven styk otce s nezletilou N. tak, že je oprávněn se
s ní
stýkat, a to v roce vždy od soboty od 9.00 hodin do neděle 18.00 hodin,
dále
každoročně 25. prosince vždy v době od 9.00 hodin do 17.00 hodin, v každém
lichém roce o velikonočních svátcích od soboty 9.00 hodin do pondělí
17.00
hodin a každoročně po dobu dvou týdnů, o letních prázdninách tak, že
nezletilou
v uvedené dny a hodiny vyzvedne v místě bydliště matky, kde ji po skončení
styku matce opět vrátí.
Den 17. 11. 1990 podle ústavní stížnosti odmítla její matka JUDr. D.
L.
otci umožňovat styk s dcerou podle výše uvedeného soudnímu rozhodnutí.
Došlo
sice v letech 1991 - 1992 k trestnímu stíhání ing. arch. J. S. po střetu
s
JUDr. D. L. a pohrůžka vazbou pro možnost údajného pokračování v trestné
činnosti zabránila prý fakticky stěžovateli v osobním kontaktu s dítětem.
Stěžovatel však po zproštění obžaloby požadoval opakovaně od Okresního
soudu v
Českém Krumlově, aby využil zákonných možností a umožnil mu realizaci
práva
rodiče na styk s dítětem. Poslední krok byl prý ze strany Okresního soudu
v
Českém Krumlově učiněn dne 21. září 1992, kdy soud vydal výzvu sp. zn.
P
106/91, kterou vyzval matku nezletilé N. podle §272 odst. 2 občanského
soudního řádu, aby plnila rozhodnutí soudu. Od tohoto data Okresní soud
v České
Krumlově fakticky nezabezpečoval výkon soudnímu rozhodnutí, ač mohl zahájit
řízení ve věcech péče o nezletilé i sám bez návrhu stran. Tím nerespektoval
Úmluvu o právech dítěte, zejména její čl. 3 a čl. 9, a tak nebylo zajištěno,
aby zájem dítěte byl předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající
se
dítěte, dále aby byla zajištěna dítěti taková ochrana a péče, která je
nezbytná
pro jeho blaho a není brán ohled na práva a povinnosti jednoho z rodičů,
zejména aby dítě nemohlo být v rozporu s právem odděleno od svého rodiče
proti
jeho vůli. Tím bylo zasaženo do ústavních práv stěžovatele, jež jsou
zaručena
mezinárodní smlouvou.
Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti;
podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavních
stížnostech prOti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné
moci
do ústavně zaručených práv a svobod, zejména došlo-li k porušení základního
práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo meZinárodní smlouvou
podle
čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud si vyžádal stanoviska Okresního úřadu v Českém Krumlově
a
Okresního úřadu v Českém Krumlově.
Z vyjádření Okresního úřadu v Českém Krumlově, referátu sociálních věcí
a zdravotnictví, Ústavní soud zjistil, že tento orgán se zabývá tímto
případem
od r. 1990, kdy mu jej postoupil Okresní úřad pro Prahu 4. Sdělení neobsahuje
žádné nové skutečnosti a konstatuje jen, že pracovnice úřadu se zúčastnily
styku otce s nezletilou (bez údaje kdy a kde a že již v r. 1991 dítě
odmítalo
styk, přičemž nebylo možno posoudit, zda tento postoj zaujalo po vlastní
negativní zkušenosti s otcem, či zda bylo ovlivněno matkou.
Z vyjádření Okresního soudu v Českém Krumlově Ústavní soud zjistil,
že
vzhledem ke změně agendy převzala spis od původního předsedy senátu dne
17. 6
jiná předsedkyně senátu, která uvedla, že ani v období od 21. 9. 1992,
kdy dle
otce byl učiněn poslední krok ke splnění soudního rozhodnutí, nebyl soud
nečinný.
Při posuzování věci Ústavní soud zejména přezkoumal spis P 106/91
Okresního soudu v Českém Krumlově a dospěl k závěru, že ústavní stížnost
je
důvodná. Ani vyjádření tohoto soudu k ústavní stížnosti nemohlo odůvodnit
nečinnost příslušného soudu, zejména v počáteční fázi, když nebylo dodržováno
rozhodnutí soudu z r. 1989 o úpravně styku otce s nezletilou, ani prodlení,
k
nimž v celém případně došlo.
Ze spisu vyšly najevo zejména mimořádné prodlevy v řízení, z nichž
nejmarkantnější bylo rozhodování o návrhu otce ze dne 28. 8. 1990 na
svěření
nezletilé do jeho výchovy. Teprve rozsudkem Okresního soudu v Českém
Krumlově
ze dne 2. 9. 1993 čj. P 106/91-274 bylo rozhodnuto o návrhu otce na svěření
dítěte do jeho výchovy a jeho návrh byl zamítnut. K odvolání otce byl
tento
rozsudek usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.
1. 1994
čj. 5 Co 1942/93-297 zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu
řízení, zejména z důvodu potřeby nového znaleckého dokazování. Ve věci
změny
výchovy vzal však otec svůj návrh zpět a řízení bylo dne 3. 6. 1996 zastaveno.
Za tohoto stavu stěžovatel při ústním jednání před Ústavním soudem prohlásil,
že ústavní stížnost směřuje k tomu, aby Okresní soud v Českém Krumlově
nadále
nepokračoval v průtazích v řízení o výkon rozhodnutí, pokud jde o jeho
styk s
nezletilou N. S.
Ústavní soud shledal především porušení práva stěžovatele podle
ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož
každý
má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně bez zbytečných průtahů
a v jeho
přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem projednávaným důkazům. V daném
případě se jedná o průtahy v rozhodování o změně výchovného prostředí,
když v
důsledku běhu času se změnil podstatným způsobem vztah nezletilé k otci,
markantně pozorovatelný v závěrech znaleckých posudků.
Pokud se týká námitek otce o umožnění styku s nezletilou, má Ústavní
soud za to. že tato otázka je zásadně odvislá od hodnocení konkrétní
situace na
základě konkrétních důkazů a hodnocení skutečnosti, jak má styk být
uskutečňován v přiměřené míře. Pokud však jde o neumožnění styku s nezletilou
na základě nečinnosti obecného soudu, musí Ústavní soud konstatovat,
že tím
byla porušena Úmluva o právech dítěte přinejmenším v jejím čl. 9 odst.
3,
kterým je Česká (Československá) republika vázána ode dne ý. 1. 1991.
Ustanovení této Úmluvy má přednost před zákonem podle čl. 10 Ústavy a
tak také
musí být v praxi obecných soudů aplikováno.
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost vyhověl.