ECLI:CZ:US:2017:1.US.116.17.1
sp. zn. I. ÚS 116/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Jiřího Bezděka, zastoupeného Mgr. Michalem Vaňhou, advokátem se sídlem v Praze, V Olšinách 2300/75, proti exekučnímu příkazu JUDr. Lukáše Jíchy, soudního exekutora Exekutorského úřadu Přerov, č. j. 203 Ex 02675/12-136 ze dne 5. ledna 2017, za účasti soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Soudní exekutor Lukáš Jícha rozhodl výše uvedeným exekučním příkazem o provedení exekuce přikázáním jiné pohledávky než z účtu, kterou má povinný (stěžovatel). Přikázanou pohledávkou byl nárok stěžovatele vůči Okresnímu soudu v Šumperku na vydání částky ze soudní úschovy jako práva stěžovatele na zaplacení 41 667 Kč na základě dohody o vypořádání dědictví.
2. Proti exekučnímu příkazu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a zásahu do nezávislosti soudu. Porušení stěžovatel spatřoval v tom, že exekutor uložil povinnost soudu, vůči kterému by stěžovatel měl mít pohledávku. Vůči soudu by tudíž případně mohla být vedena exekuce. Tím exekutor narušil nezávislost soudu. Stěžovatel navíc nebyl zpraven o tom, že soud rozhoduje o jeho peněžní věci, nemohl se tedy k ní ani vyjádřit.
3. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona). Vyčerpáním procesních prostředků podle tohoto ustanovení je třeba rozumět nejen podání takového opravného prostředku, ale též rozhodnutí příslušného orgánu o něm [usnesení sp. zn. I. ÚS 236/04 ze dne 28. 4. 2004 (U 25/33 SbNU 475)]. Napadeno přitom zásadně musí být rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [usnesení sp. zn. IV. ÚS 58/95 ze dne 15. 1. 1997 (U 2/7 SbNU 331) či IV. ÚS 333/01 ze dne 30. 7. 2001 (U 28/23 SbNU 353)].
4. V projednávané věci není vůči exekučnímu příkazu přípustný opravný prostředek (§47 odst. 5 exekučního řádu). V usnesení sp. zn. Pl. ÚS 51/05 ze dne 3. 3. 2009 (U 4/52 SbNU 773) Ústavní soud uvedl, že platná právní úprava exekučního řádu sice povinnému s ohledem na zásadní požadavek rychlosti nedává k dispozici přímý opravný prostředek, neponechala jej však proti nezákonně vedené exekuci zcela bez ochrany. Lze poukázat zejména na možnost podat příslušnému soudu návrh na zastavení exekuce (zcela nebo zčásti) podle §55 exekučního řádu.
5. Uvedený návrh Ústavní soud považuje za procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje před podáním ústavní stížnosti (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2181/12 ze dne 12. 9. 2013 či III. ÚS 316/05 ze dne 19. 3. 2009). Stěžovatel tedy ústavní stížnost podal za situace, kdy měl k dispozici další opravné prostředky, o kterých dosud nebylo rozhodnuto. Nevyužil tudíž všechny procesní prostředky k ochraně svého práva.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) ve spoj. s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2017
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj