ECLI:CZ:US:2011:1.US.1341.11.1
sp. zn. I. ÚS 1341/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 10. 5. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, doplněná podáním ze dne 16. 5. 2011, jež nesplňuje základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel, jenž byl Ústavním soudem poučen o formálních náležitostech kladených na ústavní stížnosti mnohokrát, se tentokráte na Ústavní soud obrátil poté, co mu byl Českou advokátní komorou určen podle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, advokát. Tento advokát Ústavnímu soudu zaslal přípis - jenž je vlastně ústavní stížností samou (doplněnou v samostatné příloze ústavní stížností sepsanou samotným stěžovatelem) - a to následujícího znění:
"Rozhodnutím Předsedy České advokátní komory ze dne 2. 2. 2011 jsem byl v souladu s §45 odst. 2 písm. a) z. č. 85/1996 Sb. o advokacii určen dle §18 z.č. 58/1996 Sb. (správně má být 85) o advokacii k poskytnutí právních služby žadateli panu P. Č., rozhodnutí je přílohou toto podání. [...] Plnou moc klienta ze dne 2. 5. 2011 připojuji k podání. [...] V souladu s výslovným pokynem klienta podávám ústavní stížnost ve znění, které klient výslovně požadoval."
Na základě této skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel není řádně zastoupen v souladu s §30 zákona o Ústavním soudu. Povinné zastoupení před Ústavním soudem je též třeba posuzovat nikoli čistě formalisticky, ale materiálně (tzn. ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, není tedy možné, aby advokát toliko odkázal na text sepsaný samotným stěžovatelem; srov. k tomu přiměřeně stanovisko pléna Ústavního soudu [sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)], kde je mj. konstatováno: "Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení."
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v souladu s §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Ostatně, shodně postupoval Ústavní soud např. již v řízení ve věci ústavní stížnosti téhož stěžovatele, jež bylo zakončeno vydáním usnesení sp. zn. IV. ÚS 880/11 ze dne 7. 4. 2011.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2011
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj