ECLI:CZ:US:1996:1.US.153.96
sp. zn. I. ÚS 153/96
Usnesení
ÚS 153/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. A.V., zastoupeného advokátkou JUDr. R.V., o ústavní stížnosti proti usnesení o vznesení obvinění Policií ČR a usnesení o vzetí do vazby Městského soudu v Brně ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, takto:
Návrh s e odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení usnesení ze dne 17. 4. 1996, č.j. ČVS KVV 231/30-96, proti kterému není žádný opravný prostředek přípustný a kterým bylo proti němu Policií ČR vzneseno obvinění pro pokus trestného činu podvodu podle ustanovení §8 a §250 odst. 1 a 4 trestního zákona. Toho se měl dopustit tím, že vystavil neoprávněně tři dlužní úpisy, které si nechal potvrdit pracovníky E., jež k tomu nebyli zmocněni. Tím měl uvedenou banku vystavit nebezpečí způsobení škody ve výši 43 511 000,- USD, což v přepočtu činí cca 4 191 331 180,- Kč. Dále se pak domáhal zrušení usnesení o vzetí do vazby a to usnesení Městského soudu v Brně, ze dne 19. 4. 1996, sp. zn. 7 Nt 3877/96, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, ze dne 23. 5. 1996, sp. zn. 9 To 389/96. Jím se usnesení soudu I. stupně zrušuje a obviněný Ing. A.V., se bere do vazby z důvodů ustanovení §67 písm. a) trestního řádu. Dále se domáhal, aby bylo uloženo Policii ČR vyřadit z trestního spisu proti Ing. A.V., CSc. doklady
I. ÚS 153/96
uvedené v protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 18. 4. 1996, které jsou v návrhu blíže označeny čísly stran vyšetřovacího spisu.
Po zhodnocení všech skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh není důvodný. Pokud se jedná o návrh na zrušení usnesení o vznesení obvinění, pak ústavní soud zcela jednoznačně není k projednání tohoto návrhu příslušný dle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ČR, č. 182/1993 Sb., neboť nemůže v počáteční fázi trestního řízení do něho jakkoliv zasahovat za situace, kdy orgány činné v trestním řízení, po sdělení obvinění na základě prokazatelného podezření z trestné činnosti, shromažďují další důkazy a jejich povinností je obviněného na základě těchto důkazů buďto usvědčit z trestné činnosti a prokázat vinu anebo pro nedostatek důkazů upustit od dalšího trestního stíhání. Ústavní soud nemá pravomoci a kompetence orgánů činných v trestním řízení a nemůže tudíž ani zasahovat do jejich pravomocí ani nahrazovat jejich činnost. Podle ustanovení §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud projednává ústavní stížnost, jestliže fyzická nebo právnická osoba tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Nemůže však vstupovat do řízení a nahrazovat činnost jiných orgánů státu. Navrhovatel se tedy musí bránit jiným zákonným způsobem a teprve až prokazatelně doloží, že činností státního orgánu bylo porušeno některé jeho ústavní právo nebo svoboda, může se obrátit na Ústavní soud.
Vzhledem k výše uvedenému je pak návrh na zrušení usnesení o vzetí do vazby třeba posoudit jako návrh zjevně neopodstatněný dle ust. §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. V daném případě proběhlo vyšetřování trestné činnosti a soud na základě shromážděných důkazů dospěl k závěru, že vazba je důvodná (v tomto případě dle ustanovení §67 písm. a) trestního řádu), protože obviněný by se mohl skrývat nebo jinak vyhýbat trestnímu
stíhání zejména vzhledem k výši hrozícího trestu. Jedná se tedy o rozhodnutí nezávislého soudu, který rozhodl po zhodnocení dostupných důkazů, což vyplývá z ústavního principu nezávislosti soudu (čl. 82 Ústavy ČR). Ústavní soud ČR není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, jelikož není vrcholem jejich soustavy (čl. 81 a č1. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud tyto soudy ovšem neporušují ústavou zaručená základní lidská práva a svobody (čl. 83 Ústavy ČR).
Na základě uvedených závěrů pak lze dovodit, že Ústavnímu soudu ani nepřísluší zasahovat do trestního řízení jakýmkoliv rozhodováním o obsahu trestního - vyšetřovacího spisu a rozhodovat o vyřazení některých jeho součástí.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům Ústavní soud mimo ústní jednání usnesením ústavní stížnost odmítl z důvodů uvedených v ustanovení §43 odst. 1 písm. c) a e) zákona o Ústavním
soudu ČR.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně 28. června 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu ČR