ECLI:CZ:US:2014:1.US.1548.14.1
sp. zn. I. ÚS 1548/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. října 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti R. N., právně zastoupené JUDr. Alešem Vídenským, advokátem se sídlem 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, Sokolská tř. 22, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 11. 2013 č. j. 5 Tdo 916/2013-77, za účasti Nejvyššího soudu České republiky, jako účastníka řízení a za účasti 1) Vrchního soudu v Olomouci a 2) Krajského soudu v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, jímž v trestní věci stěžovatelky mělo dojít k porušení jejího základního práva na spravedlivý proces, garantovaného v článcích 36 až 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a z rozhodnutí dovolacího soudu, byla stěžovatelka (v trestním řízení "obviněná") rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2012 sp. zn. 30 T 2/2011 uznána vinnou zločinem zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník") a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Dále byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu, jakož i statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu čtyř roků. Současně byl obviněné uložen peněžitý trest ve výši 100.000 Kč.
Proti prvoinstančnímu rozsudku podali odvolání obviněná a v její neprospěch státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 2. 2013 sp. zn. 4 To 63/2012 tak, že z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu. Odvolací soud znovu rozhodl tak, že uložil obviněné trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Dále byl obviněné uložen peněžitý trest v celkové výměře 100.000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu či prokuristy v obchodních společnostech a v družstvech na dobu čtyř roků. Odvolání obviněné odvolací soud zamítl jako nedůvodné.
Dovolání obviněné bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 11. 2013 č. j. 5 Tdo 916/2013-77 odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
Po skutkové stránce spočívala trestná činnost (stručně řečeno) v tom, že obviněná jako zaměstnankyně obchodní společnosti LEVEL INSTRUMENTS spol. s r. o., IČ 60776323, kde byla zaměstnána jako ekonomka, a současně jako osoba zplnomocněná k zastupování této obchodní společnosti na základě plné moci, udělené jí dne 14. 7. 2006 jednatelem této obchodní společnosti JUDr. Janem Pavlokem po úmrtí jediného společníka Ing. Hynka Nápravníka, v období od srpna 2006 do prosince 2007 v Ostravě a v Brně, se záměrem získat finanční prostředky, a tím prospěch na úkor obchodní společnosti LEVEL INSTRUMENTS spol. s r. o., založila novou obchodní společnost LEVEL INSTRUMENTS CZ - LEVEL EXPERT s. r. o., IČ 27777634, v níž byla jediným společníkem a jednatelem, a dále na základě smlouvy o převodu obchodního podílu nabyla stoprocentní obchodní podíl v obchodní společnosti AMS hladinoměry s. r. o., IČ 25524569, v níž se rovněž stala jediným jednatelem a společníkem. Obchodní společnosti LEVEL INSTRUMENTS spol. s r. o., LEVEL INSTRUMENTS CZ - LEVEL EXPERT s. r. o., a AMS hladinoměry s. r. o., měly částečně obdobné předměty činnosti. Obviněná následně sdělila některým obchodním partnerům obchodní společnosti LEVEL INSTRUMENTS spol. s r. o., že v obchodní činnosti této společnosti pokračuje obchodní společnost LEVEL INSTRUMENTS CZ - LEVEL EXPERT s. r. o., nabídla zaměstnání v obchodní společnosti AMS hladinoměry s. r. o., osmi zaměstnancům, dříve zaměstnaným u obchodní společnosti LEVEL INSTRUMENTS spol. s r. o., neoprávněně změnila vzhled prezentace internetových stránek obchodní společnosti LEVEL INSTRUMENTS spol. s r. o., kde umístila internetovou prezentaci obchodní společnosti LEVEL INSTRUMENTS CZ - LEVEL EXPERT s. r. o., v níž neoprávněně použila logo obchodní společnosti LEVEL INSTRUMENTS spol. s r. o., které bylo pro tuto obchodní společnost zapsáno a chráněno jako ochranná známka a toto zaměnitelné logo poté obviněná používala na vydaných fakturách obchodní společnosti LEVEL INSTRUMENTS CZ - LEVEL EXPERT s. r. o. V době od září 2006 do prosince 2007 obviněná jménem obchodní společnosti LEVEL INSTRUMENTS CZ - LEVEL EXPERT s. r. o. uzavřela na úkor obchodní společnosti LEVEL INSTRUMENTS spol. s r. o. obchodní smlouvy a sjednala dodávky s bývalými 23 obchodními partnery obchodní společnosti LEVEL INSTRUMENTS spol. s r. o., na jejichž základě realizovala dodávky výrobků měřící a regulační techniky a servisní činnosti těmto obchodním partnerům, čímž dosáhla finančního obratu, kterého by jinak dosáhla obchodní společnost LEVEL INSTRUMENTS spol. s r. o. Získala tak pro obchodní společnost LEVEL INSTRUMENTS - LEVEL EXPERT s. r. o., tržby na úkor obchodní společnosti LEVEL INSTRUMENTS spol. s r. o., v celkovém finančním rozsahu 23.767.887 Kč, včetně DPH, a jako čistý finanční prospěch získala obchodní společnost LEVEL INSTRUMENTS CZ - LEVEL EXPERT s. r. o., částku ve výši 838.000 Kč ke škodě obchodní společnosti LEVEL INSTRUMENTS spol. s r. o.
Nyní projednávanou ústavní stížností je napadeno toliko rozhodnutí dovolacího soudu.
III.
V odůvodnění ústavní stížnosti navrhovatelka uvádí tyto konkrétní námitky proti rozhodnutí dovolacího soudu:
* napadené usnesení Nejvyššího soudu prý nesplňuje požadavek řádného zdůvodnění a nevypořádává se s námitkami uplatněnými stěžovatelkou v dovolání; stěžovatelka se přitom odvolává na nálezy Ústavního soudu, které takové pochybení pokládají za porušení spravedlivého procesu (např. sp. zn. I. ÚS 639/03, I. ÚS 74/06, II. ÚS 435/09, všechny judikáty Ústavního soudu jsou dostupné v internetové databázi NALUS http://nalus.usoud.cz), a které prý dovolací soud v její trestní věci nerespektoval;
* Nejvyšší soud dokonce prý věc posuzoval podle nesprávného právního předpisu, neboť otázku skončení jejího pracovního poměru u společnosti LEVEL INSTRUMENTS spol. s r. o. a otázku zániku udělené plné moci prý vadně posoudil odkazem na ust. §18 a násl. zákoníku práce č. 262/2006 Sb., ačkoliv v posuzované době ještě platil předchozí zákoník práce č. 65/1965 Sb., který obsahoval komplexní úpravu a neodkazoval vůbec na občanský zákoník;
* obecné soudy v její trestní věci porušily ústavní princip nullum crimen, nulla poena sine lege, protože její jednání, za něž byla odsouzena, nevykazovalo znaky trestného činu, neboť obviněná nebyla oním speciálním subjektem, který může inkriminovaný trestný čin spáchat;
* jejím odsouzením byla prý porušena zásada subsidiarity trestní represe, resp. chápání trestního práva jako prostředku ultima ratio; tato zásada vyžaduje, aby ochrana právních statků byla v prvé řadě uplatňována prostředky práva občanského, obchodního či správního; poškozená obchodní společnost LEVEL INSTRUMENTS spol. s r. o. však prý nevyužila žádného mimotrestního prostředku k tomu, aby se domohla svých tvrzených práv a pouze podala trestní oznámení; tím prý došlo k porušení rovnosti stran obchodněprávního sporu před zákonem;
* stěžovatelka tvrdí, že trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 tr. zákoníku je možno spáchat pouze tehdy, jestliže oba podnikatelské subjekty jsou aktivní na trhu; v daném případě však tomu tak nebylo, protože poškozená obchodní společnost LEVEL INSTRUMENTS spol. s r. o. prý již v inkriminované době nepodnikala a nevytvářela zisk; argument dovolacího soudu, že obviněná využila toho, že po smrti dosavadního majitele Ing. Hynka Nápravníka ztratila obchodní společnost "aktivní způsob řízení" vyvrací stěžovatelka námitkou, že společnost měla nadále vedení v osobě jednatele JUDr. Jana Pavloka, jemuž prý též "náleželo obchodní vedení společnosti";
* stěžovatelka nesouhlasí se závěrem obecných soudů, že se inkriminované činnosti dopouštěla i po datu 5. 10. 2006 a tvrdí, že k tomuto datu skončila pracovní poměr u obchodní společnost LEVEL INSTRUMENTS spol. s r. o., spolu s tím zanikla i jí udělená plná moc, takže na základě udělené plné moci po datu 5. 10. 2006 neučinila žádný úkon.
IV.
Ústavní soud posoudil stěžovatelkou uplatněné námitky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud vždy připomíná, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 81, čl. 83, čl. 90 Ústavy). Nepřísluší mu tudíž přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů a neposuzuje proto v zásadě ani jejich stanoviska a výklady ke konkrétním ustanovením zákonů, nejedná-li se o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl natolik extrémní, že by překročil meze ústavnosti (srov. již např. rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 224/98).
V projednávané věci je třeba zdůraznit, že stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje námitky, které uplatnila již v rámci své obhajoby v jednotlivých stadiích trestního řízení a jimiž se obecné soudy opakovaně zabývaly. Stěžovatelka tak fakticky staví Ústavní soud do role další instance trestního soudnictví, jež tomuto orgánu nepřísluší.
Ústavní soud po přezkoumání odůvodnění napadených rozhodnutí nezjistil na straně orgánů činných v trestním řízení žádná výraznější procesní pochybení, ani pochybení ústavněprávního rázu.
Stěžovatelčina námitka, že napadené usnesení Nejvyššího soudu nesplňuje požadavek řádného zdůvodnění, není oprávněná. Dovolací soud věnoval všem námitkám, uplatněným v dovolání, náležitou pozornost a zevrubně se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal. Ústavní soud nemá, co by těmto závěrům z ústavněprávního hlediska vytknul.
Ústavní soud nemůže akceptovat námitky uplatněné stěžovatelkou v ústavní stížnosti, týkající se interpretace podústavního práva (trestního, pracovního, občanského, obchodního), jež je výlučnou záležitostí obecných soudů. To se týká např. právní kvalifikace inkriminovaného skutku, posouzení speciálního subjektu trestného činu, objektivní stránky trestného činu, ukončení pracovního poměru, platnosti právní moci. Ústavnímu soudu, v souladu s jeho Ústavou vymezenou rolí, nepřísluší tuto právní kvalifikaci a interpretaci podústavního práva, použitou obecnými soudy, autoritativně přehodnocovat, a to ani v případě, kdyby s ní sám nesouhlasil. Nicméně shledává, že taková právní kvalifikace a interpretace, použitá obecnými soudy v posuzované věci, nevykazuje žádné znaky extrémního excesu, který by bylo možno posuzovat jako protiústavní zásah do základních práv stěžovatelky.
Pokud stěžovatelka namítá nesoulad rozhodování obecných soudů v její trestní věci s jí citovanou judikaturou Ústavního soudu, nelze jejím námitkám přitakat, protože tyto judikáty byly opřeny o odlišný skutkový základ.
Ke stěžovatelčiným námitkám, týkajícím se uplatnění trestního práva jako prostředku ultima ratio, Ústavní soud poznamenává, že princip subsidiarity trestní represe nelze chápat tak, že trestní odpovědnost je vyloučena vždy, kdy existuje paralelně nějaký jiný druh odpovědnosti za protiprávní jednání, např. odpovědnost občanskoprávní, pracovněprávní nebo jiná. Není tedy vyloučeno, aby došlo k uplatnění trestní represe spolu s jiným druhem odpovědnosti nebo pouze k vyvození odpovědnosti trestní. Trestní odpovědnost je vyloučena pouze v situacích, kdy uplatněním jiného druhu odpovědnosti lze dosáhnout splnění všech funkcí vyvození odpovědnosti, tj. splnění cíle reparačního a preventivního, a přitom funkce represivní není v daném případě nezbytná. V posuzovaném případě však nebyly shledány podmínky pro nahrazení funkce trestní odpovědnosti pouze odpovědností občanskoprávní, jak se jí dožaduje stěžovatelka v ústavní stížnosti.
Závěrem tedy Ústavní soud shrnuje: Rozhodnutí dovolacího soudu, jímž bylo stěžovatelčino dovolání odmítnuto, nelze z ústavněprávního hlediska ničeho vytknout.
Ústavní soud nezjistil porušení základních práv stěžovatelky a byl proto nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. října 2014
Jan Filip v. r.
předseda senátu Ústavního soudu