ECLI:CZ:US:2008:1.US.155.06.1
sp. zn. I. ÚS 155/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Gűttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky BENet Praha, spol. s r.o., se sídlem Vyšehradská 53, Praha 2, IČ: 47125331, zastoupené JUDr. Pavlem Klimešem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 14, Praha 7, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 12. 2005, sp. zn. 3 To 109/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jíž se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále jen "VS").
Z obsahu ústavní stížnosti a z odůvodnění napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "VSZ") usnesením ze dne 24. 10. 2005, č. j. 3 VZv 3/2001-2878, nevyhověl dle §79a odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, žádosti stěžovatelky o zrušení zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech ČSOB, a.s., ve výši 85 100 787,96 Kč, 205 852,66 USD, 361 442,10 EUR, 647 141,32 SKK a 26 441,68 GBP. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka stížnost k VS, který ji usnesením ze dne 23. 12. 2005, sp. zn. 3 To 109/2005, zamítl.
Rozhodnutí VS stěžovatelka napadla ústavní stížností. V ní v podstatě uvedla, že VSZ odůvodňuje zadržování předmětných peněžních prostředků tím, že stále pokračuje trestní stíhání Ing. B. a dalších osob, které měly při své údajné trestné činnosti využívat rovněž bankovní účty stěžovatelky. Stěžovatelka namítala, že kromě tvrzení VSZ nebylo doposud předloženo žádné faktické zjištění, že by měly zajištěné finanční prostředky jakýkoliv vztah k jednání obviněných. Délka trestního řízení je nepřiměřená, neboť to bylo zahájeno již v roce 2001. V průběhu trestního řízení dochází ke zjevným průtahům, způsobeným výlučně orgány činnými v trestním řízení, čímž se zcela nedůvodně prodlužuje doba, po níž je stěžovatelka omezena v dispozici se svými finančními prostředky a způsobuje jí to nemalé ekonomické ztráty. Stěžovatelka dále uvedla, že i když na tyto skutečnosti upozornila VS, byla její stížnost zamítnuta, a to více méně s odkazem na předchozí odůvodnění obdobných rozhodnutí. VS navíc dokonce uvedl, že otázka proporcionality délky zajištění finančních prostředků a "sledovanými cíly trestního řízení" je dána způsobem chování obviněných, tedy zejména ve vztahu k obviněným, kteří jsou stíháni jako uprchlí. Stěžovatelka popírá, že by mohla jednání těchto obviněných ovlivnit či ovlivňovat.
Ze všech uvedených důvodů byla dle názoru stěžovatelky porušena proporcionalita mezi použitými procesními prostředky a cílem trestního řízení. Trvající omezení jejího vlastnického práva je dle jejího přesvědčení v rozporu s čl. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud vydal nález, že se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 12. 2005, sp. zn. 3 To 109/2005, zrušuje.
K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení - Vrchní soud v Praze. Vrchní státní zastupitelství v Praze se nevyjádřilo.
VS ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dodal, že ve věci jde o opakované rozhodnutí a poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. III. ÚS 394/05, a ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 607/05, jimiž byly ústavní stížnosti téže stěžovatelky odmítnuty. VS má za to, že na stavu věci nedošlo ve vztahu k namítané problematice ke změně, takže ze strany VSZ a soudu nejde o zneužívání trestního řádu. Pokud jde o otázku proporcionality mezi použitými procesními prostředky a sledovaným cílem z hlediska délky zajištění finančních prostředků, pak VS ve svých rozhodnutích (souladně s Ústavním soudem) na tuto otázku poukazuje opakovaně a má za to, že rozumný a přijatelný rámec zatím překročen nebyl. VS navrhl odmítnutí ústavní stížnosti Ústavním soudem.
Vzhledem k tomu, že vyjádření VS neobsahovalo žádná nová tvrzení či skutečnosti, které by již z napadených rozhodnutí nevyplývaly, nevzal Ústavní soud toto vyjádření za základ svého rozhodnutí a nezaslal je stěžovatelce k případné replice.
Poté, co Ústavní soud napadené rozhodnutí přezkoumal, shledal, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud již ve svých rozhodnutích ze dne 2. 1. 2007, sp. zn. IV. ÚS 703/06, a ze dne 26. 2. 2007, sp. zn. IV. ÚS 704/06, odmítl ústavní stížnosti stěžovatelky, jež směřovaly proti usnesením VS, který zamítl stížnost proti usnesením VSZ, jimiž nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky o zrušení zajištění peněžních prostředků, a to z týchž důvodů jako v projednávané věci. Ústavní stížnost vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 703/06 Ústavní soud odmítl, neboť dospěl k závěru, že vzhledem ke konkrétním okolnostem případu nelze omezení základního práva stěžovatelky na pokojném užívání majetku považovat za rozporné s čl. 11 odst. 4 Listiny, resp. čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud má za to, že důvody uváděné v usneseních Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 703/06 a sp. zn. IV. ÚS 704/06 (Poznámka: ve kterých byly ústavní stížnosti ostatně podány proti pozdějším rozhodnutím VSZ a VS) se vztahují i na nyní napadené usnesení VS ze dne 23. 12. 2005, sp. zn. 3 To 109/2005. Argumentaci obsaženou v usneseních sp. zn. IV. ÚS 703/06 a sp. zn. IV. ÚS 704/06 lze proto bez dalšího vztáhnout i na projednávanou věc. Ústavní soud tedy pro stručnost v dalším odkazuje na podrobné odůvodnění usnesení, sp. zn. IV. ÚS 703/06, které mají všichni účastníci řízení k dispozici.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu