ECLI:CZ:US:2009:1.US.1589.09.1
sp. zn. I. ÚS 1589/09
Usnesení
POZNÁMKA: ROZHODNUTÍ BYLO ZRUŠENO USNESENÍM ZE DNE 21. LEDNA 2014 SP. ZN. Pl. ÚS 46/13.
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. Č., zastoupeného Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem Praha 1 - Malá Strana, Újezd 19, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009, čj. 36 Co 114/2008 - 137, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení výše uvedeného rozhodnutí. Tvrdil, že jím bylo zasaženo do jeho základních práv, zaručených čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina").
Podle stěžovatele Městský soud v Praze (dále "odvolací soud") rozhodl v extrémním rozporu s principem spravedlnosti, neboť mu s odkazem na §142 odst. 1 a §150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále "OSŘ"), nepřiznal náhradu nákladů řízení, přestože Státní fond životního prostředí ČR (dále "žalobce") neměl v souzené věci úspěch a své právo, z důvodu promlčení závazku, uplatňoval zjevně neúspěšně. Stěžovatel však bez ohledu na zjevně neúspěšný žalobní návrh žalobce musel na ochranu svých práv vynaložit značné prostředky. Odvolací soud tak neposoudil všechny okolnosti, ze kterých by bylo možno vyvozovat existenci důvodů zvláštního zřetele hodných podle §150 OSŘ a nedal stěžovateli žádný procesní nástroj, aby se k eventuálnímu uplatnění moderačního práva vyjádřil a mohl k němu vznášet tvrzení a uplatňovat důkazy, jak vyplývá z §118 odst. 2 OSŘ. Skutečnost, že žalobce byl v rámci konkurzního řízení společnosti Suprex spol. s r. o. uspokojen jen minimálně, nelze považovat za důvody zvláštního zřetele hodné podle §150 OSŘ.
II.
Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že žalobou, podanou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi, se žalobce domáhal vůči stěžovateli uhrazení částky 33,160.292,84 Kč s úrokem z prodlení a penále za každý den prodlení z v žalobě specifikovaných částek a období, z titulu ručitelského prohlášení k zástavní smlouvě uzavřené dne 26. června 1999, pod č. 07779427-Z2, kterým stěžovatel ručil za splnění závazku společnosti Suprex spol. s r. o. Po vyslovení místní nepříslušnosti Okresního soudu v Mladé Boleslavi byla žaloba postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1, který dne 27. 4. 2007 platebním rozkazem uložil stěžovateli zaplatit žalobci částku 33,160.292,84 Kč s příslušenstvím. Po odporu stěžovatele bylo řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 ukončeno rozsudkem ze dne 30. 4. 2007, čj. 20 C 103/2005 - 74, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci částku 33,144.542,84 Kč s příslušenstvím a soudní poplatek ve výši 1,000.000,-- Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze, rozsudkem ze dne 12. 2. 2009, čj. 36 Co 114/2008 - 137, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že ve vyhovujícím výroku (ad. I.) žalobu zamítl, v nákladovém výroku (ad. II.) povinnost k zaplacení soudního poplatku stěžovateli neuložil a konečně nepřiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (ad. III).
III.
Ústavní soud ve svých rozhodnutích ustáleně judikuje, že rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. To platí i pro interpretaci příslušných ustanovení procesních předpisů upravujících náklady řízení a jejich náhradu. Proto Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení - tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy zásadně podružné - postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například pokud zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem nebo že bylo zasaženo i jiné základní právo, např. právo na rovnost účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 351/05, ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 800/06, ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. II. ÚS 198/07, ze dne 3. 5. 2007, sp. zn. III. ÚS 607/04, ze dne 16. 2. 2006 a další).
Otázka nákladů řízení tak může dosáhnout ústavněprávní dimenze pouze v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících řízení. Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti a námitkami v ní uplatněnými, dospěl k závěru, že k takové situaci v případě stěžovatele zjevně nedošlo a ústavní stížnost je tak neopodstatněná.
Stěžovatel porušení svých shora uvedených práv spatřuje ve výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým mu, s odkazem na §150 OSŘ, nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.
Relevantní literatura v souvislosti s použitím §150 OSŘ uvádí, že při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace §150 OSŘ jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další" (viz Bureš, J., Drápal, L. Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str.673 - 674).
V rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2862/07, ze dne 5. 11. 2008, Ústavní soud konstatoval, "že ustanovení §150 OSŘ neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stadiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod."
Zásada úspěchu ve věci má hlubší souvislost se strukturou a funkcí civilního sporného procesu, proto by měl soud vždy přistupovat k interpretaci a aplikaci §150 OSŘ, jenž tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit, tak, že nepřiznání náhrady nákladů řízení může být jenom výjimečné a mohou jej ospravedlnit pouze důvody zvláštního zřetele hodné.
V projednávaném případě však nelze dovodit, že by Městský soud v Praze o použití §150 OSŘ rozhodl, aniž by se zabýval veškerými okolnostmi případu. V rámci své úvahy posuzoval jak celkovou výši nákladů řízení, tak i majetkové poměry účastníků řízení a možný dopad přiznání či naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení u toho kterého účastníka. Jeho postup je též dostatečně přesvědčivě odůvodněn, přičemž z odůvodnění jeho rozsudku srozumitelně vyplývá, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil. Jeho závěru, že přiznání náhrady nákladů řízení stěžovateli v situaci, kdy jako tehdejší statutární orgán společnosti Suprex spol. s r. o. získal od žalobce mnohamilionovou částku, splacenou pouze z minimální části v rámci konkurzního řízení, by odporovalo dobrým mravům, nelze z hlediska výše uvedeného (okolností souvisejících s předprocesním stadiem sporu, které vedly k soudnímu uplatnění nároku), z ústavněprávního hlediska cokoli upřít.
Z výše uvedených důvodů proto jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2009
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu