ECLI:CZ:US:2017:1.US.1655.17.1
sp. zn. I. ÚS 1655/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti Litera Plzeň, s. r. o., se sídlem Školní 940/68, Plzeň, IČ: 47715685, zastoupené Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou, se sídlem nám. Republiky 28, Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2017 č. j. 3 Cmo 245/2016-73 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2016 č. j. 21 Cm 20/2016-14, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a předchozí průběh řízení
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 29. května 2017 navrhovala podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatelky bylo napadenými rozhodnutími porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen ("Úmluva") a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Stěžovatelka současně navrhovala, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost výroku č. I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2016 č. j. 21 Cm 20/2016-14.
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. září 2016 č. j. 21 Cm 20/2016-14 částečně vyhověl návrhu na nařízení předběžného opatření, který podal žalobce Klub českých turistů a stěžovatelce uložil ve výroku I. povinnost:
- vydat žalobci seznam předplatitelů časopisu TURISTA, který bude aktualizován ke
dni 2. 9. 2016, bude obsahovat datum narození, jméno a příjmení a kontaktní adresu
předplatitelů;
- zdržet se zveřejňování informací v časopisu TURISTA souvisejících s ukončením
spolupráce se žalobcem na vydávání časopisu TURISTA;
- zdržet se zveřejňování informací v časopisu TURISTA souvisejících s fungováním
časopisu TURISTA v roce 2017;
- zdržet se zveřejňování placené i neplacené inzerce, či jiného psaného textu v časopisu
TURISTA, který se týká časopisu Na Cestu, který bude od r. 2017 vydávat
Vlastivědný ústav, z. ú., IČ 05072557, se sídlem Školní 940/68, Plzeň.
Výroky II. až IV. pak soud prvního stupně zamítl návrh na vydání předběžného opatření, jímž by bylo žalované stěžovatelce (v usnesení nesprávně uvedeno žalovaným)
- zakázáno poskytnout seznam předplatitelů časopisu TURISTA právnické osobě
Vlastivědný ústav, z. ú., IČ 05072557, se sídlem Školní 940/68, Plzeň;
- uloženo zdržet se oslovování předplatitelů časopisu TURISTA s nabídkou
předplatného pro časopis Na Cestu, který vydává od r. 2017 Vlastivědný ústav, z. ., IČ
05072557, se sídlem Školní 940/68, Plzeň;
- uloženo zdržet se informování předplatitelů časopisu TURISTA o novém časopise Na
Cestu, který vydává od r. 2017 Vlastivědný ústav, z. ú., IČ 05072557, se sídlem Školní
940/68 Plzeň.
3. Stalo se tak v rámci řízení, v němž se Český klub turistů podanou žalobou domáhá zadostiučinění v penězích za majetkovou újmu, kterou mu podle jeho tvrzení způsobila stěžovatelka tím, že v časopise TURISTA, jehož je Klub českých turistů vydavatelem a stěžovatelka na základě smlouvy o spolupráci zhotovitelem, zveřejňuje informace o okolnosti ukončení vzájemné spolupráce účastníků k 31. prosinci 2016, o budoucnosti časopisu TURISTA a inzeruje zde nový časopis "Na Cesty".
4. Rozhodnutí soudu prvního stupně napadla stěžovatelka odvoláním s tím, že nebyly dány podmínky pro vydání předběžného opatření. Rozhodnutí soudu prvního stupně v zamítavých výrocích II. až IV. pak odvoláním napadl Klub českých turistů. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. ledna 2017 č. j. 3 Cmo 245/2016-73 usnesení soudu prvního stupně v bodech 1. až 4. výroku I. opravil z nesprávně uváděného "Žalovaní jsou povinni" na správné "Žalovaný je povinen", ve výrocích II. až IV. z nesprávně uvedeného "žalovaným" na správné "žalovanému". Dále odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že Klubu českých turistů uložil podat u soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci usnesení předběžnému opatření odpovídající návrh na zahájení řízení ve věci samé.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že napadenými rozhodnutími byla výrazně porušena její základní lidská práva a svobody, a to zejména právo na spravedlivý proces. Stěžovatelka má za to, že napadená rozhodnutí byla vydána protiústavně a protizákonně, jsou neproporcionální, nespravedlivá a ani nejsou řádně odůvodněna, což vede k poškození stěžovatelky a k neoprávněnému zvýhodnění Klubu českých turistů. Soudy obou stupňů podle tvrzení stěžovatelky předjímají meritorní rozhodnutí ve věci za situace, kdy napadená rozhodnutí jsou postavena na nepravdivých tvrzeních Klubu českých turistů. Stěžovatelka rovněž zpochybnila splnění podmínek pro vydání předběžného opatření a upozornila, že v současné době je vedeno ze strany Klubu českých turistů vůči stěžovatelce exekuční řízení soudním exekutorem JUDr. Josefem Lavičkou pod sp. zn. 176 EX 04108/16. Stěžovatelka dále namítala, že ve věci rozhodující soudy se nezabývaly místní ani věcnou příslušností soudů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že k porušení namítaných základních práv stěžovatelky v projednávané věci nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že není součástí soustavy obecných soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, zakládá porušení základního práva nebo svobody.
9. Tento závěr však v nyní souzené věci nelze učinit. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí zabývaly a v odůvodnění svá rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnily a rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly. Je zcela zřejmé, že stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje námitky vznesené v průběhu řízení před odvolacím soudem a polemizuje se závěry, ke kterým dospěl, přičemž její argumentace nepřekročila rámec podústavního práva. Ve výkladu aplikovaných právních předpisů neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Ústavní soud považuje odůvodnění napadených rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelná a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat.
10. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že podstatu přezkumu rozhodnutí o předběžných opatřeních může tvořit jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, neboť posouzení vlastních podmínek pro vydání či zrušení předběžného opatření, které závisí na konkrétních okolnostech toho kterého případu, přísluší výhradně civilnímu soudu. Ústavní soud tedy závěry soudů z pozice další instance věcně nepřezkoumává. Předběžná opatření navíc zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť se při jejich vydávání nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků, ale jde o opatření mající jen dočasný dosah. Účel předběžného opatření tedy spočívá v zatímní úpravě práv a povinností, což nevylučuje, že ochrana práv účastníka řízení bude konečným rozhodnutím ve věci poskytnuta [srov. např. rozhodnutí ze dne 8. listopadu 2000 sp. zn. IV. ÚS 115/2000, ze dne 12. března 2002 sp. zn. III. ÚS 394/01 (U 10/25 SbNU 379) ze dne 12. května 2015 sp. zn. I. ÚS 2903/14 (N 94/77 SbNU 377) a ze dne 5. dubna 2017 sp. zn. I. ÚS 1942/16].
11. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že soudy se při rozhodování o návrzích na nařízení předběžných opatření - s ohledem na limitní lhůty pro rozhodnutí - nemohou vypořádat se všemi skutkovými tvrzeními účastníků ve stejném rozsahu a stejně důsledně, jako při rozhodování ve věci samé. Při rozhodování o takovém návrhu, kdy může rozhodnout bez jednání, provedeného dokazování i slyšení účastníků, se tedy soud zaměřuje na to, zda jsou splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření, a zda situace vyžaduje okamžité předběžné řešení, nikoliv na meritum věci.
12. Z obecného pohledu si je třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 Listiny a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Jestliže stěžovatelka nesouhlasí se závěry učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Úmluvou.
13. V posuzované věci Ústavní soud mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, nezjistil.
14. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí, který má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. července 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu