Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10.10.2001, sp. zn. I. ÚS 201/01 [ nález / GÜTTLER / výz-2 ], paralelní citace: N 147/24 SbNU 59 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:1.US.201.01

sp. zn. I. ÚS 201/01 Nález Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě o ústavní stížnosti stěžovatele N. plc, Londýn, Velká Británie, zastoupeného advokátkou Mgr. K. H-vou, kterou se domáhá (1.) výroku, že příkazem vyšetřovatele Úřadu vyšetřování pro ČR k prohlídce jiných prostor ze dne 30. 1. 2001 a prohlídkou jiných prostor vykonanou dne 30. 1. 2001 orgány Policie ČR v sídle zastoupení stěžovatele bylo porušeno jeho základní právo na nedotknutelnost soukromí a obydlí zakotvené v čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, na nedotknutelnost soukromí dle čl. 7 odst. 1 Listiny, na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života a neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě dle čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny a na ochranu vlastnického práva dle čl. 11 Listiny, (2.) vyslovení zákazu Úřadu vyšetřování pro ČR pokračovat v porušování citovaných základních práv a (3.) vyslovení příkazu Úřadu vyšetřování pro ČR obnovit stav před porušením citovaných práv vrácením neoprávněně odňatých dokumentů stěžovateli, takto: (1.) Prohlídkou jiných prostor provedenou dne 30. 1. 2001 v prostorách stěžovatele v Praze 1, účastník řízení Policie ČR - Úřad vyšetřování pro ČR porušil čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3, čl. 11 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. (2.) Ústavní soud zakazuje Policii ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR pokračovat v porušování citovaných základních práv a svobod stěžovatele. (3.) Ústavní soud přikazuje Policii ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR obnovit stav před porušením práv a svobod stěžovatele, to znamená vrátit stěžovateli materiály, odňaté při předmětné prohlídce a blíže specifikované v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor - pozemků ze dne 30. 1. 2001, ČVS: ÚVV-16/20-2000. Odůvodnění: Stěžovatel v podané ústavní stížnosti tvrdí, že dne 30. 1. 2001 byla v prostorách jeho sídla provedena prohlídka "jiných prostor", přestože prý dle příkazu vyšetřovatele měla být provedena "v sídle společnosti Q. C. spol. s r.o., Praha 1, a to ve všech místnostech a dalších objektech, užívaných touto společností jako kanceláře nebo archivy". O této prohlídce byl téhož dne pořízen protokol, v němž je uvedeno, že prohlídka byla provedena "ve všech kancelářích pod společným uzamčením vchod ozn. N." V průběhu prohlídky byly v kancelářích stěžovatele odňaty dokumenty, které jsou uvedeny v citovaném protokolu. Dne 1. 2. 2001 podal stěžovatel podle ustanovení §167 trestního řádu dozorujícímu státnímu zástupci podnět k přezkoumání postupu vyšetřovatele v této věci. Dne 12. 2. 2001 státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze sdělila stěžovateli, že v postupu vyšetřovatele neshledala pochybení a že "podle §83a odst. 3 trestního řádu byl vyšetřovatel oprávněn provést prohlídku jiných prostor i případně ve vztahu ke společnosti neoznačené v příkazu, neboť věc v daném případě nesnesla odkladu a předchozího souhlasu nebylo, vzhledem k naléhavosti, možno předem dosáhnout." Stěžovatel tvrdí, že citovaným příkazem a následným postupem Úřadu vyšetřování byla porušena jeho základní práva, zaručená v čl. 2 odst. 3, v čl. 7 odst. 1, v čl. 10 odst. 2 a 3, v čl. 11, v čl. 12 a v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a také v čl. 6, v čl. 8 a v čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Protiústavnost předmětného zásahu spatřuje stěžovatel v tom, že v daném případě nebyly dodrženy zákonem stanovené podmínky pro zásah do jeho práva na domovní svobodu, jelikož - příkaz nesměřoval proti stěžovateli, nýbrž proti jiné osobě, - tím příkaz ve vztahu ke stěžovateli nebyl a nemohl být jakkoliv odůvodněn, - příkaz zcela nedostatečně vymezil svoji prostorovou působnost, neboť vyšetřovatel si jej prý vyložil tak, že může provést prohlídku libovolně, v jakékoliv prostoře domu č. 5 v H. ulici, "o které se bude sám bez dalšího zdůvodnění domnívat, že je sídlem, místností či objektem užívaným společností Q. C., spol. s r.o.", - stěžovateli sice byl při skončení prohlídky předán protokol, obsahující seznam věcí odňatých v jeho prostorách, avšak v tomto protokolu je uvedeno, že prohlídka byla provedena a věci odňaty v kancelářích firmy Q. C., spol. s r.o., ačkoliv ve skutečnosti k ní došlo v prostorách stěžovatele. K tomuto sdělení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze stěžovatel uvedl, že toto sdělení zpětně "tvoří" právní důvod, na jehož základě mělo dojít k předmětnému protiústavnímu zásahu. Navíc prý nebyly dány důvody postupu podle §83a odst. 3 trestního řádu, jelikož vydání příkazu k prohlídce bylo možno dosáhnout (např. i telefonickým souhlasem státního zástupce) a nebyla splněna ani podmínka, že věc nesnese odkladu. Stěžovatel dále uvádí, že v době konání prohlídky vyšetřovatel tvrdil, že prohlídka je prováděna na základě předmětného příkazu a nikoliv na jiném právním podkladě. Údajně nebyly splněny ani podmínky ustanovení §79 odst. 5 a §85 trestního řádu, neboť protokol o prohlídce jiných prostor a odnětí věcí v sídle stěžovatele (pokud by skutečně nebyl vyhotoven na základě předmětného příkazu, nýbrž na základě postupu dle ustanovení §83a odst. 3 trestního řádu) nebyl nikdy vyhotoven a tudíž předán ani stěžovateli. Tím, že se státní orgán v průběhu prohlídky seznámil s obsahem soukromých dokumentů stěžovatele a neoprávněně shromáždil soukromé informace o něm (zejména odnětím dokumentů), došlo rovněž k porušení práva na nedotknutelnost jeho soukromí. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby bylo ústavní stížnosti vyhověno (srov. záhlaví i výrok tohoto nálezu). Ústavní soud požádal o vyjádření k ústavní stížnosti účastníka řízení - Policii ČR - Úřad vyšetřování pro ČR, dále Vrchní státní zastupitelství v Praze (které se však k ústavní stížnosti nevyjádřilo) a vyžádal si rovněž příslušný vyšetřovací spis ČVS: ÚVV-16/20-2000. Účastník řízení Policie ČR - Úřad vyšetřování pro ČR ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v souladu s ustanovením §83a odst. 1 tr. řádu dne 30. ledna 2001 vydal vyšetřovatel Úřadu vyšetřování pro ČR po předchozím souhlasu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, konkrétně sídla společnosti Q. C., spol. s r.o., v Praze 1, H. ul. 5, a to ve všech místnostech a dalších objektech užívaných touto společností jako kanceláře nebo archiv. Důvodem předmětné prohlídky bylo podezření, že se v příslušných prostorách nacházejí zejména dokumenty související s převody akcií P.P., a.s., přičemž na těchto obchodech se měli podílet i zástupci společnosti Q. C., spol. s r.o. Podle výpisu z obchodního rejstříku používala v době od 17. 4. 1997 do 4. 5. 1999 společnost Q. C., spol. s r.o., obchodní jméno N. C., spol. s r.o., a sídlo této společnosti je na uvedené adrese. Přitom u hlavního vchodu do tohoto objektu je mezi ostatními názvy firem uvedeno pouze logo N. a v celém domě není žádná místnost, z jejíhož označení by vyplývalo, že ji používá společnost Q. C., spol. s r.o. Jediné označení související s N. se nachází ve 2. poschodí a podle poznatků Služby policie pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti užívá prostory pod tímto označením rovněž společnost Q. C. Do tohoto prostoru umožnila vstup policistům sl. S., přičemž žádná z místností nebyla označena názvem firmy či jmenovkami a na dotaz vyšetřovatele, zda je přítomen někdo ze společnosti Q. C. a zda tato společnost má vlastní oddělené prostory, nedokázala jmenovaná odpovědět a uvedla, že tyto prostory užívá rovněž společnost N. jako reprezentační kanceláře a že nelze oddělit kanceláře užívané společností Q. V průběhu prohlídky se dostavila rovněž zmocněnkyně stěžovatele Mgr. H., která rovněž sdělila, že zde sídlí i jiné společnosti, avšak uvedla, že prý nelze označit konkrétní prostory užívané jinými společnostmi než společností Q. Propojení společností "skupiny N." (v tomto případě společnosti Q. C., spol. s r.o.) a stěžovatele prý bylo potvrzeno i výslechem svědka ing. O. ze dne 12. 7. 2001, zaměstnance stěžovatele, který byl do června 2001 jednatelem společnosti Q. K námitce, že při prohlídce byly neoprávněně shromážděny soukromé údaje o stěžovateli, účastník uvedl, že zajištěné materiály nejsou soukromého rázu ve smyslu trestního řádu. Účastník řízení souhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem. Stěžovatel v replice k citovanému vyjádření Policie ČR především - nad rámec ústavní stížnosti - uvedl, že toto vyjádření (jež se dovolalo §83 odst. 1 trestního řádu) je v rozporu s výsledkem, k němuž dospělo Vrchní státní zastupitelství v Praze (které v této věci dozorovalo). To stěžovateli sdělilo, že v průběhu prohlídky nedošlo k jednání v rozporu s trestním řádem, a poukázalo na postup dle §83a odst. 3 trestního řádu, podle něhož je možno provést prohlídku i bez příkazu, jestliže souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu. Stěžovatel tvrdí, že vyšetřovateli nic nebránilo v tom, aby si opatřil řádný příkaz k prohlídce jiných prostor a protože tak neučinil, dopustil se nepřiměřeného zásahu do jeho práv. Stěžovatel dále uvádí, že podle výpisu z obchodního rejstříku společnost Q. C. v minulosti nesla obchodní jméno "N. C., s.r.o.", nicméně že z této skutečnosti nelze dovozovat oprávnění policistů vstoupit do prostor užívaných stěžovatelem "na základě příkazu adresovaného zcela jiné osobě". Stěžovatel je totiž bankou registrovanou ve Velké Británii a v ČR působí na základě ustanovení §39 zákona č. 6/1992 Sb., o České národní bance. Policie ČR prý nedoložila, že zjišťovala, kde se nacházejí prostory užívané společností Q. C. Stěžovatel tvrdí, že před vchodem do jeho kanceláří je umístěna jediná mosazná tabule s nápisem "N. plc, Prague Representative Office", takže údajně o identitě uživatele těchto prostor nemohlo být pochyb. Za celou dobu existence společnosti Q. C. prý s ní stěžovatel nebyl a není majetkově propojen a v roce 1997 jí toliko poskytl úvěr. Stěžovatelka nesouhlasí s tvrzením, že osoby přítomné předmětné prohlídce nebyly schopny odpovědět, že příslušné prostory užívá rovněž stěžovatel. Mimo to protokol o provedení prohlídky (pozn.: tím je zřejmě míněn protokol o provedení prohlídky u firmy Q. C., s.r.o.) byl předán právní zástupkyni stěžovatele, přičemž dle §85 odst. 4 trestního řádu se protokol vydává osobě, u které byla prohlídka vykonána, tedy osobě, vůči níž směřuje příkaz. M. S., která byla před prohlídkou vyslechnuta a byla jí i přítomna, prý byla a je v pracovním poměru ke stěžovateli a nikoliv ke společnosti Q., z čehož stěžovatel rovněž dovozuje, že s ním bylo "zacházeno jako s osobou, u níž je prohlídka prováděna, aniž však k tomu byl zákonný podklad." K zadrženým dokumentům stěžovatel uvádí, že se jedná o písemnosti soukromého rázu a mohou být považovány i za bankovní tajemství. Na žádost Ústavního soudu stěžovatel k replice připojil nájemní smlouvu a výpis z obchodního rejstříku (viz níže). Ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud v první řadě konstatuje, že ústavní stížnost ve své podstatě brojí proti provedení prohlídky jeho "jiných prostor" dne 30. 1. 2001 a stěžovatel se jí zejména domáhá vyslovení zákazu Úřadu vyšetřování pro ČR pokračovat v porušování citovaných základních práv a vyslovení příkazu vrátit mu neoprávněně odňaté dokumenty. V této souvislosti Ústavní soud především odkazuje na svoji ustálenou judikaturu k ústavně zaručenému právu na domovní svobodu podle čl. 12 Listiny. Ústavní soud již dříve judikoval (nález sp. zn. III. ÚS 287/96, in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 8, s. 123-124), že domovní svoboda svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, což představuje nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec. Jestliže proto ústavní pořádek ČR připouští průlom do této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti". V souzené věci Ústavní soud v prvé řadě dovozuje, že citovaný právní názor lze přiměřeně aplikovat rovněž na provedení prohlídky jiných prostor v případě právnické osoby. Jinak řečeno, přestože v souzené věci je stěžovatelem právnická osoba a nikoliv osoba fyzická, je nutno vycházet ze skutečnosti, že ústavně zaručená základní práva a svobody zakotvená v Listině a v Úmluvě se vztahují též na osoby právnické, přirozeně za splnění předpokladu, že to povaha věci umožňuje. V daném případě spočívá podstata námitek stěžovatele v tom, že předmětný příkaz k prohlídce jiných prostor byl určen k prohlídce prostor jiné právnické osoby (Q.) než stěžovatele. V tomto směru Ústavní soud ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 8. 12. 1998, uzavřené mezi stěžovatelem a pronajimatelem B. P., s.r.o., na dobu od 1. 6. 1999 do 31. 5. 2004, zjistil, že pronajimatel stěžovateli za blíže specifikovaných podmínek pronajal prostory B. P., s.r.o., v P. 1, označené v připojené výkresové dokumentaci. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze (oddíl C, vložka 38919) dále vyplývá, že obchodní firma NU., s.r.o., byla ke dni 17. 4. 1997 vymazána a byla zapsána firma N. C., s.r.o.; ke dni 4. 5. 1999 byla tato firma vymazána a zapsána firma Q. C., s.r.o., přičemž sídlo této firmy bylo v Praze 1, H. 5. Ústavní soud dále vycházel z ustanovení §83a odst. 1 trestního řádu, podle něhož nařídit prohlídku jiných prostor nebo pozemku je v přípravném řízení oprávněn státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán. Vyšetřovatel nebo policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se uživateli dotčených prostor nebo pozemku a nebyl-li zastižen při prohlídce, bezprostředně po odpadnutí překážky, která doručení brání. V souzené věci je z předchozího souhlasu Vrchního státního zastupitelství v Praze k nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 30. 1. 2001, č.j. VI VZn 26/2000-215, zřejmé, že ten se týká všech místností a dalších objektů užívaných jako kanceláře nebo archiv společnosti Q. C., s.r.o., sídlo Praha 1. H. ul. 5, neboť existovalo důvodné podezření, že materiály týkající se transakce s akciemi P. P., a.s. "se nacházejí v prostorách společnosti N. C. s.r.o., nyní Q. C., s.r.o., Praha 1, H. ul. 5." Následný příkaz k prohlídce jiných prostor ze dne 30. 1. 2001, ČVS: ÚVV-16/20-2000, označil jako prostory, v nichž bude provedena prohlídka, "sídlo společnosti Q. C., s.r.o., Praha 1, H. ul. 5, a to ve všech místnostech i v dalších objektech, užívaných touto společností jako kanceláře nebo archivy." Rovněž protokol o provedení prohlídky jiných prostor ze dne 30. 1. 2001, ČVS: ÚVV-16/20-2000, uvádí, že byla provedena prohlídka kanceláří firmy Q. C., s.r.o., Praha 1, H. ul. 5. Na základě tohoto zjištění Ústavní soud konstatuje, že prohlídka jiných prostor, která měla být provedena v prostorách společnosti Q., byla ve skutečnosti provedena v prostorách stěžovatele, tzn. zcela rozdílného subjektu. Přitom bylo prokázáno, že předmětné prostory má skutečně v pronájmu stěžovatel a nikoliv společnost Q. V tomto směru zjevně neobstojí ani námitka účastníka řízení Policie ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR (obsažená v jeho vyjádření k ústavní stížnosti), že společnost Q. dříve používala obchodní jméno N. C., s.r.o., a že společnosti skupiny N. jsou vzájemně propojeny. Kogentní ustanovení §83a trestního řádu totiž vyžaduje náležité odůvodnění příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků a doručení tohoto příkazu tomu uživateli dotčených prostor nebo pozemku, jež mají být podle příkazu prohlédnuty. Z hlediska respektování citovaných ústavně zaručených základních práv a svobod je zřejmé, že příslušná domovní prohlídka může být provedena toliko v prostorách toho subjektu, který je v příkazu k ní řádně označen. Opačný postup, který v souzené věci zvolil účastník řízení, když provedl prohlídku v prostorách jiného subjektu než toho, vůči kterému byl příkaz k prohlídce vydán, představuje protiústavní zásah do citovaných základních práv stěžovatele. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a vyslovil, že (1.) prohlídkou jiných prostor provedenou dne 30. 1. 2001 v prostorách stěžovatele v Praze 1, H. ul. 5, účastník řízení Policie ČR - Úřad vyšetřování pro ČR porušil čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3, čl. 11 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, (2.) zakazuje Policii ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR pokračovat v porušování citovaných základních práv a svobod stěžovatele (poznámka: zásah trvá, neboť doklady jsou dosud zadržovány), (3.) přikazuje Policii ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR obnovit stav před porušením práv a svobod stěžovatele, tzn. vrátit stěžovateli materiály, odňaté při předmětné prohlídce a blíže specifikované v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor - pozemků ze dne 30. 1. 2001, ČVS: ÚVV-16/20-2000. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 10. října 2001