ECLI:CZ:US:2023:1.US.2035.22.1
sp. zn. I. ÚS 2035/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele D. D., zastoupeného JUDr. Michalem Bortelem, advokátem se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 9 To 239/2022-25 ze dne 14. července 2022 a usnesení Městského soudu v Brně č. j. 70 Nt 1852/2022-3 ze dne 14. června 2022, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Brně (dále jen "soud prvního stupně") nařídil pozorování stěžovatele v Psychiatrické nemocnici Brno za účelem vypracování znaleckého posudku. Krajský soud v Brně (dále jen "stížnostní soud") následnou stížnost stěžovatele zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení práva na osobní svobodu, spravedlivý proces a zákonného soudce.
3. Stěžovatel popisuje okolnosti svého stíhání a průběh předcházející vydání napadených usnesení. V době, kdy byl vazebně stíhán, vyvstala potřeba zjištění jeho zdravotního stavu, k čemuž policejní orgán povolal znalce z oboru psychiatrie a klinické psychologie. Následný návrh na pozorování stěžovatele ve zdravotnickém zařízení měl iniciovat policejní orgán, z čehož stěžovatel dovozuje, že hospitalizace nebyla potřebná pro účely vyšetření, ale jen pro omezení jeho osobní svobody; své přesvědčení zakládá na vyjádření znalce, přibraného na žádost obhajoby, i z elektronické komunikace mezi prvním znalcem a policejním orgánem. Dodatečné pokrytí požadavku na hospitalizaci znalcem považuje stěžovatel za jeden z projevů jeho neprofesionality.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje, že soud prvního stupně usnesením č. j. 70 Nt 1936/2022-11 ze dne 2. června 2022 rozhodl o jeho ponechání ve vazbě, zamítl jeho žádost o propuštění na svobodu, nepřijal slib, peněžitou záruku, a nařídil pozorování stěžovatele ve zvláštním oddělení vězeňské nemocnice za účelem vypracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie a klinické psychologie. Dne 14. června 2022 státní zástupkyně propustila stěžovatele z vazby a v souvislosti s tím podala návrh na změnu zdravotnického zařízení, o kterém soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením.
5. Stěžovatel namítá, že trestní řád institut změny zdravotnického zařízení nezná, a proto měl soud prvního stupně rozhodovat o návrhu na nařízení pozorování (§116 odst. 2 trestního řádu) v souladu s nálezem sp. zn. III. ÚS 2569/14 ze dne 16. dubna 2015 (N 82/77 SbNU 191), podle něhož je rozhodování vztahující se k omezení osobní svobody nutno vykládat restriktivně, obviněný musí být vyslechnut a poučen o možnosti umístění do zdravotnického ústavu, musí být zjištěny důvody, pro které nekomunikuje se znalcem, a musí být opatřeno stanovisko znalce, proč není možné spolehlivě učinit diagnostické závěry bez nařízení pozorování. Stěžovatel je přesvědčen, že uvedené podmínky nesplnil ani nalézací, ani stížnostní soud. Obecné soudy nezvážily své kroky vzhledem k závažnosti vyšetřované trestné činnosti [viz nález IV. ÚS 289/2000 ze dne 27. listopadu 2000 (N 177/20 SbNU 249)]. Rozhodnutí týkající se omezení osobní svobody musí být důkladně odůvodněna, obdobně jako ve vazebních věcech [viz například nálezy sp. zn. I. ÚS 303/01 ze dne 23. října 2001 (N 156/24 SbNU 149 či sp. zn. I. ÚS 1123/14 ze dne 30. září 2014 (N 180/74 SBNU 569)], což se v projednávané věci nestalo a nedostatky odůvodnění usnesení soudu prvního stupně z části nahradil až stížnostní soud (odst. 14), tedy v rozporu s požadavky §134 odst. 2 trestního řádu.
6. Podle stěžovatele nebyl správně aplikován rozvrh práce, rozhodoval-li soudce, který vydal usnesení ze dne 2. června 2022, ačkoli věc měla být přidělena jinému soudci. Rozvrhem určené pravidlo na rovnocenný počet přidělených věcí podle stěžovatele znamená, že každý soudce dostává ve stejném počtu věci podle pomyslného "kolečka", v daném případě jsou k této agendě určeni dva soudci, kteří se musí střídat, což se nestalo, a stěžovatel tím byl svému zákonnému soudci odňat. Stěžovatel dále uvádí, že ještě před rozhodnutím stížnostního soudu měl znalec konstatovat, že pozorování stěžovatele již není nutné, avšak tato informace nebyla stížnostnímu soudu sdělena. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl zrušit napadená usnesení a odložit jejich vykonatelnost.
7. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 20. října 2022 stěžovatel uvádí, že soud prvního stupně usnesením sp. zn. 70 Nt 1853/2022 dne 29. září 2022 již zrušil jeho ústavní pozorování na základě výše zmíněné změny názoru znalce, který policejní orgán ani státní zástupkyně soudu dříve neposkytly. S ohledem na uvedené okolnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vyslovil, že shora napadenými usneseními obecných soudů byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
8. Ústavní soud připojil spis soudu prvního stupně sp. zn. 70 Nt 1852/2022 a využil i dozorový spis Městského státního zastupitelství v Brně sp. zn. 2 ZT 22/2022. K ústavní stížnosti se vyjádřila pouze předsedkyně senátu stížnostního soudu, která odkázala na napadené usnesení - s tím, že s ohledem na propuštění stěžovatele z vazby nebylo možné jej pozorovat ve vězeňské nemocnici a bylo namístě nařídit pozorování mimo vězeňský sektor. Rozhodnutí soudu prvního stupně s odkazem na předchozí usnesení ze dne 2. června 2022 považuje za správné.
9. V replice stěžovatel zopakoval, že stížnostní soud by rozhodl jinak, byla-li by mu známa změna stanoviska znalce, o kterém se i obhajoba dozvěděla až po rozhodnutí stížnostního soudu. K otázce zákonného soudce stěžovatel znovu odkazuje na rozvrh práce, v němž není zmíněno, že rozhodování o jednom obviněném by měl rozhodovat stejný soudce. Navíc soud prvního stupně následně přestal věci stěžovatele přidělovat původnímu soudci a všechna další podání jsou přidělována pouze druhému z obou soudců příslušných podle rozvrhu práce. S ohledem na okolnosti navrhl stěžovatel, aby vedlejšími účastníky řízení bylo i Městské státní zastupitelství v Brně a Policie České republiky, Městské ředitelství Brno, 4. oddělení obecné kriminality.
10. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
11. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich rozhodování je oprávněn zasahovat pouze tehdy, vybočí-li z mezí ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]. Proto Ústavní soud ve vztahu k procesnímu postupu obecných soudů reaguje jen na pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která reálně negativně dopadají na základní práva nebo svobody; ne každý postup obecného soudu, který by byl podle jednoduchého práva procesně nebo jinak vadný, k takovému zásahu vede, a proto se Ústavní soud zabýval pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími byla porušena práva stěžovatele na spravedlivý proces a zákonného soudce.
12. Stěžovatel brojí proti tomu, že po jeho propuštění z vazby soud prvního stupně znovu rozhodl o jeho pozorování ve zdravotnickém zařízení, že novému rozhodnutí nepředcházelo jednání obdobné vazebnímu zasedání a že rozhodnutí soudu prvního stupně vydal soudce Mgr. Horna, který vycházel z poznatků zjištěných v jiném, předcházejícím řízení.
13. Soud prvního stupně původně ve vazebním zasedání, konaném dne 2. června 2022 (č. j. 70 Nt 1936/2022-11), vedle rozhodování o vazbě nařídil pozorování stěžovatele za účelem vypracování znaleckého posudku podle §116 odst. 2 trestního řádu, podle kterého "může soud ... nařídit, aby obviněný byl pozorován ve zdravotnickém ústavu, nebo je-li ve vazbě, též ve zvláštním oddělení nápravného zařízení". V tomto vazebním zasedání byl stěžovatel vyslechnut, znalec odůvodnil svůj návrh na nařízení ústavního pozorování a zodpověděl doplňující dotazy. Předtím, než byl stěžovatel z vazby propuštěn, zaslala státní zástupkyně vyrozumění o nutnosti změnit ústav pro pozorování stěžovatele, adresované soudu prvního stupně právě ke spisové značce 70 Nt 1936/2022. Byl-li stěžovatel z vazby již propuštěn, nesplňoval zákonnou podmínku pro pozorování ve zvláštním oddělení nápravného zařízení. Soud prvního stupně uvedenému vyrozumění přiřadil novou spisovou značku (70 Nt 1852/2022) a věc přidělil témuž soudci, který vydal původní usnesení.
14. Rozhodování o omezení osobní svobody zaručené v čl. 8 Listiny musí být přiměřené věci a postup obecných soudů musí odpovídat požadavkům kladeným relevantní judikaturou (viz například nález sp. zn. III. ÚS 2569/14). Při rozhodování o omezení osobní svobody podle §116 odst. 2 trestního řádu je třeba postupovat obdobně jako při rozhodování o vazbě (§68 a násl. trestního řádu), tedy umožnit obviněnému zúčastnit se řízení před soudem a být slyšen v kontradiktorním řízení [viz nález sp. zn. I. ÚS 3326/13 ze dne 15. ledna 2014 (N 5/72 SbNU 69)]. Tak postupoval soud prvního stupně, rozhodoval-li původně ve vazebním zasedání (2. června 2022); po odpadnutí vazby jako obligatorní podmínky podmiňující alternativu pozorování ve zvláštním oddělení nápravného zařízení, bylo namístě postupovat obdobně. Podle §73d odst. 3 písm. b) trestního řádu však není při dalším rozhodování o vazbě (omezení osobní svobody) nutné vazební zasedání konat, byl-li obviněný slyšen v posledních šesti týdnech a nejsou-li nové podstatné okolnosti. Soud prvního stupně rozhodoval po dvanácti dnech o téže věci a jediná významná okolnost spočívala v odpadnutí vazby.
15. Uvedený postup nepovažuje Ústavní soud za porušení práva na soudní ochranu, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny, což nelze spatřovat ani v postupu stížnostního soudu, který v odůvodnění zopakoval okolnosti, za nichž bylo pozorování stěžovatele ve zdravotnickém zařízení nařízeno. Jde-li o námitku, že nesprávným postupem policejního orgánu či státního zastupitelství neměl stížnostní soud informaci o změně názoru znalce, nelze toto pochybení vytýkat obecným soudům rozhodujícím ve věci. Napadená usnesení byla vydána na zákonném podkladě příslušnými orgány, nebyla projevem zjevné libovůle, a proto je považuje Ústavní soud za ústavně konformní.
16. Právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny) představuje záruku, že věc bude rozhodovat u věcně a místně příslušného soudu soudce určený na základě předem stanovených pravidel, která musí jasně stanovit, jak bude soudce určen, a to s přihlédnutím k rovnoměrnému zatížení soudců, případně k jiným předvídatelným okolnostem. V projednávané věci byl aplikován rozvrh práce pro rok 2022, část II. Způsob rozdělování trestního nápadu na úseku trestním, bod 9 (str. 20), který zní: "Nt - přípravné řízení bude zapisováno do oddělení 70Nt a 70Ntm soudcům Mgr. Davidu Otevřelovi a Mgr. Pavlu Hornovi, mimo rozhodování o návrhu na vzetí do vazby, a to rovnocenným počtem věcí. Zástup těchto soudců je vzájemný." Z uvedeného znění nelze dovodit, že by přidělování věcí oběma soudcům mělo být podle tzv. "kolečka", tedy na základě jejich pravidelného střídání, jak dovozuje stěžovatel. Rozvrh práce nevylučuje zvolený postup, při němž může být postupné přidělování věcí "nerovnoměrné", ovšem při dodržení podmínky, že oběma soudcům napadne "rovnocenný" počet věcí. Této formulaci odpovídá i změna, na kterou poukazuje stěžovatel, podle níž nově napadené věci týkající se stěžovatele již nejsou přidělovány Mgr. Hornovi, ale pouze Mgr. Otevřelovi. Pro srovnání lze odkázat i na bod 15 (str. 23) rozvrhu práce, v němž je pro přidělování věcí v jiném typu řízení stejným dvěma soudcům užito jiné pravidlo: "Tyto věci rozhodují soudci Mgr. Pavel Horna a Mgr. David Otevřel s tím, že Mgr. Horna rozhoduje věci, kterým byla přidělena sp. zn. se sudým číslem a Mgr. Otevřel rozhoduje věci, kterým byla přidělena sp. zn. s lichým číslem". Za dané situace Ústavní soud uzavírá, že projednání a rozhodnutí věci Mgr. Hornou není porušením práva na zákonného soudce.
17. Na základě všech výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu