ECLI:CZ:US:2019:1.US.2152.19.1
sp. zn. I. ÚS 2152/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Žemličky, zastoupeného JUDr. Janou Tomešovou, advokátkou, se sídlem Žižkova třída 335/12, Písek, proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 17. června 2019 č. j. 10 C 93/2019-31, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele ze dne 24. 5. 2019 na spojení věcí vedených u tohoto okresního soudu pod sp. zn. 3 C 37/2019 a pod sp. zn. 10 C 93/2019. Stěžovatel namítl, že se uvedená řízení týkají týchž účastníků a úzce spolu skutkově souvisí (řízení o úpravě vypořádání společného jmění manželů a řízení o výživném manželky), proto by se v obou uvedených věcech vyjadřoval ke stejným skutečnostem, byly by prováděny obdobné důkazy, a stěžovatel by v případě odděleného projednávání těchto věcí byl nucen vynakládat dvojnásobné prostředky na právní zastoupení. Současně stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud řízení v této věci spojil ke společnému řízení s řízením o ústavní stížnosti stěžovatele proti usnesení okresního soudu ze dne 17. 6. 2019 č. j. 10 C 93/2019-31, projednávanou pod sp. zn. I. ÚS 2152/19.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, pokud navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a to jestliže nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 citovaného zákona. Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti (pravomoci) jiných orgánů veřejné moci, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána, a zásah Ústavního soudu připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Ústavní stížností se lze proto domáhat ochrany základních práv a svobod jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu)
3. Ústavní stížnost v daném případě směřuje proti usnesení okresního soudu, kterým nebylo vyhověno návrhu stěžovatele na spojení věcí ke společnému řízení podle §112 odst. 1 občanského soudního řádu. Toto rozhodnutí však nelze považovat za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon poskytuje stěžovateli k ochraně jeho práva. Jde totiž pouze o rozhodnutí procesní povahy. Případné námitky týkající se nehospodárnosti postupu soudu může navíc stěžovatel uplatnit v dalším řízení, a to v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení. Shodným způsobem posoudil Ústavní soud otázku přezkumu usnesení, jímž byl obecným soudem zamítnut návrh účastníka na spojení věcí, např. v usnesení sp. zn. III. ÚS 2113/18 ze dne 31. 7. 2018 (ve věcech osvobození od soudních poplatků), ale také ve věcech exekučních (usnesení sp. zn. III. ÚS 971/13 ze dne 4. 9. 2013 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 1378/18 ze dne 11. 5. 2018).
4. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k nepřípustnosti ústavní stížnosti nepřistoupil Ústavní soud ke spojení posuzované věci s věcí projednávanou pod sp. zn. III. ÚS 2153/19. Tato věc byla odmítnuta totožným způsobem dne 1. srpna 2019.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2019
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj