ECLI:CZ:US:2005:1.US.250.05
sp. zn. I. ÚS 250/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky TROMPETTER GUSS CS s. r. o., se sídlem Jáchymov, K Lanovce 1054, zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Bělehradská 3A, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2005, čj. 7 Afs 1/2005 - 76, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS"), navrhla zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byla odmítnuta její kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud"). Stěžovatelka tvrdí, že napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, protože její stížnost byla odmítnuta jako opožděná, ačkoli byla odeslána včas, jak potvrzuje zpráva o provozu faxového zřízení.
V souladu s ustanovením §42 odst. 3, 4 ZÚS bylo vyžádáno vyjádření Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, který uvedl, že stěžovatelce nebylo upřeno právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Ze spisu krajského soudu vyplynulo, že posledním dnem lhůty k podání kasační stížnosti byl čtvrtek 18. 11. 2004. Pokud stěžovatelka využila možnosti učinit své podání pomocí telefaxu, je pro posouzení jeho včasnosti rozhodné, kdy podání došlo soudu, nikoli kdy bylo odesláno. Rozhodující tedy není zpráva o provozu faxového zařízení, ale skutečnost, že telefaxové podání došlo ke krajskému soudu až v pátek dne 19. 11. 2004, tedy po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti.
Ze spisu sp. zn. 30 Ca 55/2002 Krajského soudu v Plzni Ústavní soud zjistil, že usnesení uvedeného soudu ze dne 25. 10. 2004, čj. 30 Ca 55/2002 - 41, bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 3. 11. 2004. V pátek dne 19. 11. 2004, v 00:28 hod., došla, prostřednictvím faxu, krajskému soudu kasační stížnost stěžovatelky (č. l. 53 spisu). Písemným podáním, předaným k poštovní přepravě dne 19. 11. 2004, stěžovatelka své faxové podání doplnila (č. l. 57). Kasační stížnost stěžovatelky odmítl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 1. 2005, čj. 7 Afs 1/2005 - 76, jako opožděnou. V odůvodnění uvedl, že dnem, který určil dvoutýdenní lhůtu k podání kasační stížnosti, byla středa 3. 11. 2004, posledním dnem k podání stížnosti byl čtvrtek 18. 11. 2004, neboť ve středu 17. 11. 2004 byl státní svátek.
Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR).
Podle stěžovatelky spočívá zásah do jejích ústavně zaručených základních práv v tom, že Nejvyšší správní soud posoudil podání její kasační stížnosti jako opožděné, ačkoli ji stěžovatelka podala včas.
Z obsahu shora označeného spisu je evidentní, kdy bylo faxové podání stěžovatelky krajskému soudu doručeno (viz výše). Stěžovatelka pouze zpochybňuje posouzení včasnosti podání krajským soudem. Podle §40 odst. 4 soudního řádu správního (zákon č. 150/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "SŘS") je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. Znamená to, že není-li podání v poslední den lhůty předáno přímo soudu, musí být, pro dodržení lhůty, zasláno některým ze způsobů vyjmenovaných v uvedeném ustanovení. Zaslání podání prostřednictvím faxu pod žádný z těchto vyjmenovaných důvodů nespadá. Lze tedy souhlasit s vyjádřením Nejvyššího správního soudu, podle kterého je pro posouzení včasnosti tohoto typu podání rozhodné, kdy došlo soudu, nikoli kdy bylo odesláno. Způsob, jakým Nejvyšší správní soud posoudil včasnost podání stěžovatelky, je tedy zcela ústavně konformní, do ústavně zaručených základních práv stěžovatelky nezasáhl.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle §43 odst. 2 písm. a) ZÚS jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2005
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu