ECLI:CZ:US:2018:1.US.2529.18.1
sp. zn. I. ÚS 2529/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Alexandry Pelegrové, zastoupené JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem 1. máje 398, 739 61 Třinec, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 57 Co 529/2016-185 ze dne 30. 4. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím krajský soud znovu rozhodoval o nákladech řízení ve věci stěžovatelčiny žaloby na zaplacení částky 99 090 Kč v souvislosti se zpětvzetím žaloby v celém rozsahu a zastavením řízení. Důvodem byla skutečnost, že jeho předchozí rozhodnutí, a to usnesení č. j. 57 Co 529/2016-153 ze dne 24. 5. 2017, bylo k dovolání protistrany zrušeno ve výroku o nákladech řízení usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 6110/2017 ze dne 8. 2. 2018. Krajský soud totiž ve zrušeném rozhodnutí o zastavení řízení rozhodl o nákladech řízení za použití ustanovení §150 občanského soudního řádu (dále též "o. s. ř.") tak, že takřka zcela procesně úspěšné žalované právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení nepřiznal. Nejvyšší soud se s tímto postupem neztotožnil, poukázav na to, že změna judikatury (konkrétně v daném případě precedenční závaznost nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2224/15 ze dne 12. 4. 2016) sama o sobě nemůže vést k použití moderačního práva.
Proti novému rozhodnutí odvolacího soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Stěžovatelka uvedla, že v daném případě odvolací soud nedostál této své povinnosti a nezkoumal nijak, zda by bylo možno spravedlivě požadovat na žalované, aby náklady vynaložené v souvislosti s daným řízením nesla ze svého. Stejně tak ani blíže neodůvodnil, jak přihlédl k předmětu sporu. Z tohoto pohledu pokládá stěžovatelka rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále přiblížila.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka odvolacímu soudu vytýká nepoužití tzv. moderačního práva dle ustanovení §150 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení. Ústavní soud uvádí, že aplikace tohoto ustanovení je především na úvaze samotného soudu. Moderační právo představuje výjimku z obecného pravidla, podle něhož nese náklady ten z účastníků řízení, jenž nebyl ve věci úspěšný. Pokud se chce soud od tohoto pravidla odchýlit a z důvodů hodných zvláštního zřetele upravit nákladový výrok jinak, musí svůj postup pečlivě odůvodnit. Pokud naopak ve věci takové důvody nespatřuje, nelze jej k tomuto postupu nutit. Jinými slovy, nejedná se o takové ustanovení zákona, jež by bylo nárokové povahy. Na odlišnost mezi situací, kdy takového práva soud použil, a situací, kdy dle mínění účastníka řízení je použít měl, Ústavní soud již mnohokrát ve své judikatuře poukázal (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 267/15 ze dne 3. 5. 2016). Ústavní soud dále také judikoval, že samy o sobě výkladové obtíže při aplikaci právních předpisů či vývoj rozhodovací praxe nemohou bez dalšího vést k nutnosti použití moderačního práva (z poslední doby srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1638/18 ze dne 19. 6. 2018, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Jestliže tedy původně krajský soud založil své rozhodnutí o aplikaci §150 o. s. ř. pouze na změně judikatury, nepostupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu. Upustil-li pak od aplikace moderačního práva při novém rozhodování o nákladech řízení, nelze mu to z ústavně právního hlediska nijak vytknout, jak je shora vyloženo.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 15. srpna 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu