ECLI:CZ:US:1996:1.US.261.96
sp. zn. I. ÚS 261/96
Usnesení
I. ÚS 261/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele ing. I.E., zastoupeného advokátem JUDr. S.K., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 4 Ko 298/95, ze dne 15. 7. 1996, za účasti Krajského obchodního soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:
Návrh s e o d mí t á .
Odůvodnění:
Navrhovatel svou ústavní stížností ze dne 26. 9. 1996 napadá usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 1996, sp. zn. 4 Ko 298/95, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 6. 10. 1995, sp. zn. 28 K 282/94. Na základě citovaných rozhodnutí obecných soudů byl vyhlášen konkurz na majetek dlužníka ing. I.E., podnikatele, v důsledku stavu úpadku, který spočívá v insolvenci dlužníka. Soud prvého stupně vyhověl vyhlášením konkurzu na majetek navrhovatele návrhu věřitele, a to F., přičemž k odvolání navrhovatele v odvolacím řízení Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvé instance potvrdil.
I. ÚS 261/96
Ve své ústavní stížnosti vytýká navrhovatel obecným soudům nesprávnou aplikaci zejména §13 odst. 1 zák. č. 328/1991 Sb., ve znění novel. Dovozuje, že citovanými rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jeho práva garantovaného č1. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny), dále do čl. 81 a 82 odst. 1 Ústavy ČR, č1. 37 odst. 3 Listiny. V závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost soudních rozhodnutí obecných soudů ve smyslu ustanovení §79 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
Hlavní argumentace navrhovatele, stejně jako v řízení před obecnými soudy, spočívá v tom, že obecné soudy nesprávně aplikovaly zákon o konkurzu a vyrovnání, pokud vyhlásily v případě navrhovatele konkurz.
Podle §43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný.
Podle §75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
V daném případě je z obsahu navrhovatelem předloženého přílohového materiálu zřejmé, že navrhovatel podal v předmětné věci dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, a to podáním ze dne 17. 8. 1996, které bylo doručeno Nejvyššímu soudu ČR dne 2. 9. 1996. Navrhovatel tedy uplatnil ve věci opravný prostředek, o němž dosud nebylo Nejvyšším soudem ČR rozhodnuto. Teprve po vydání rozhodnutí dovolacího soudu může navrhovatel zvažovat, zda je či
I. ÚS 261/96
není na místě uplatnit ústavní stížnost. Do té doby je nutné považovat navrhovatelem podanou ústavní stížnost za nepřípustnou ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona č. 182/1993 Sb. Proto Ústavní soud mimo ústní jednání návrh navrhovatele odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně 17. října 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR