ECLI:CZ:US:1998:1.US.266.97
sp. zn. I. ÚS 266/97
Usnesení
I. ÚS 266/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele B.V., zastoupeného advokátem JUDr. T.Sch., o ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu státní mocí podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR ve věci Okresního soudu. v Kolíně, sp. zn. 8 C 2001/94, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým podáním ze dne 20. 7. 1997 domáhal u Ústavního
soudu vydání nálezu, jímž by bulo zakázáno Okresnímu soudu v Kolíně, aby bez vyhlášení usnesení dle §167 o. s. ř. přerušoval řízení, které je před ním vedeno pod č.j. 8 C 2001/94, nýbrž aby v tomto řízení řádně bez průtahů pokračoval a rozhodl. Současně s tímto návrhem na odstranění jiného zásahu orgánu státní moci se domáhal navrhovatel i vydání předběžného opatření, jímž by Ústavní soud uložil Krajskému obchodnímu soudu v Praze, aby bez průtahů v řízení, které je před ním vedeno pod č. j. 91 K 124/94 rozhodl o tom, že nárok stěžovatele proti ZD.K., vedený před Okresním soudem v Kolíně pod č. j. 8 C 2001/94. směřuje či nesměřuje proti konkurzní podstatě ZD.K., a proto je či
není i předmětem konkursního řízení vedeného pod č. j. 91 K 124/94 před tímto soudem.
Svůj návrh odůvodnil navrhovatel tím, že je osobou oprávněnou dle zák. č. 42/1992 Sb. a uplatnil svůj nárok žalobou na vydání své pohledávku z transformace proti ZD.K. Okresní soud v Kolíně rozhodl částečným rozsudkem dne 20. 12. 1995 pod sp. zn. 8 C 2001/94 tak, že vyhověl žalobě navrhovatele ohledně částky 641 928 Kč s příslušenstvím. Tento částečný rozsudek nabyl právní moci 26. 3. 1996. Ohledně zbývající částky ve výši 347 655 Kč s příslušenstvím nebylo dosud rozhodnuto. Rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Praze však byl proti ZD.K., prohlášen 4. ledna 1996 konkurz. V důsledku toho Okresní soud v Kolíně sdělil přípisem navrhovateli, že řízení o jeho nároku proti ZD.K., se přerušuje podle zákona o konkurzu a vyrovnání. Podle navrhovatele nejsou však důvodu k přerušení řízení dány. V důsledku toho je Okresní soud v Kolíně bezdůvodně od dubna 1997 nečinný, čímž porušuje č1. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z písemného vyjádření Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 9. 1997 vyplynulo. že ve věci sp. zn. 8 C 2001/94 není skutečně jednáno od okamžiku, kdy bulo tomuto soudu sděleno, že proti žalovanému bul prohlášen konkurz. K přerušení řízení došlo podle Okresního soudu v Kolíně ze zákona, konkrétně na základě ustanovení §14 odst. 1 písm. c) zákona o konkurzu a vyrovnání.
Zcela stejný závěr vyplývá i z vyjádření Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 3 l. 10. 1997.
Z připojeného spisu Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 8 C 2001/94. Ústavní soud zjistil, že údaje tvrzené navrhovatelem odpovídají obsahu spisu. Navrhovatel uplatnil v řízení peněžitý nárok v částce 1 001 249 Kč s příslušenstvím. Z této
I. ÚS 266/97
částky bylo navrhovateli částečným rozsudkem dne 20. 12. 1995 přisouzeno 641 928 Kč s příslušenstvím. Rozhodnutí o zbývající části uplatněného nároku bylo ponecháno rozsudku konečnému. Podáním ze dne 25. 4. 1997 pak upřesnil navrhovatel tuto zbývající část uplatněného nároku na částku 347 655 Kč s příslušenstvím. V době od vydání částečného rozsudku dosud proběhlo u Okresního soudu Kolíně jediné jednání, a to dne 21. 4. 1997. kterého se zúčastnil správce konkurzní podstaty. Výsledkem tohoto jednání bylo konstatování závěru, že podmínky pro přerušení řízeni nadále trvají.
Právní podstata návrhu spočívá v posouzení otázky, zda v důsledku prohlášení konkurzu došlo k přerušení řízení ve věci Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 8 C 2001/94, či nikoliv. Vzhledem k tomu, že je zcela nesporně prokázáno, že dne 4. ledna 1996 byl prohlášen konkurz na majetek ZD.K., okres K., je s tímto prohlášením konkurzu spojen i jeden z účinků zakotvených v §14 zákona o konkurzu a vyrovnání (zák. č. 328/1991 Sb., v platném znění). Jedná se konkrétně o
§14 odst. 1 písm. c) zákona o konkurzu a vyrovnání, který jasně stanoví, že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkurzní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují. Z hlediska tohoto zákonného ustanovení pak jde o přerušení řízení ze zákona- o němž není nutné rozhodovat ve smyslu ustanovení §167 o. s. ř. Pokud nedošlo ze strany správce konkurzní podstaty, který vstoupil do tohoto řízení místo úpadce, k podání návrhu na pokračování v řízení, pak nepochybil Okresní soud v Kolíně, pokud v řízení nepokračoval. V případě navrhovatele se jasně jedná o uplatněnou peněžitou pohledávku vůči úpadci, kterou také v současné době přihlásil v rámci konkurzního řízení ve smyslu ustanovení §20 zákona o konkurzu a vyrovnání. Tato pohledávka má být uspokojena z konkurzní podstaty, a proto se musí podřídit režimu konkurzního řízení jako veškeré ostatní peněžité pohledávky. V rámci konkurzního řízení pak pochopitelně získává navrhovatel výhodnější postavení, neboť se stává přednostním věřitelem ve smyslu ustanovení §32 odst. 2 písm. a) ve
l. ÚS 266/97
vazbě na ustanovení §68 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání. Stává se tedy věřitelem v rámci pohledávek první věřitelské třídy. V této souvislosti je nutno poukázat na mylná názor navrhovatele, pokud dovozuje, že na jeho případ je aplikovatelný §33 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání. Citované ustanovení konkurzního zákona totiž řeší vztah konkurzu ke zvláštním předpisům, např. báňským, o jaderné energii apod., které ukládají, že s určitými věcmi může být naloženo jen stanoveným způsobem. Nejedná se tedy o vztah k restitučním nárokům.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v předmětné věci neshledal v postupu obecného soudu rozpor s články 36. 37 a 38 Listinu, dospěl k závěru, že návrh navrhovatele na odstranění jiného zásahu orgánu státní moci dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je zjevně neopodstatněný. Proto jej s poukazem na ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítl.
Vzhledem k tomu. že Ústavní soud rozhodl o věci samé, nebylo třeba rozhodovat ve smyslu ustanovení §80 zák. č. 182/1993 Sb. o návrhu navrhovatele na vydání předběžného opatření.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 19. ledna 1998
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu