ECLI:CZ:US:1996:1.US.271.96
sp. zn. I. ÚS 271/96
Usnesení
I. ÚS 271/96
>
Stěžovatelka nesplnila zákonem stanovené podmínky ( 61 odst. 6 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách), že k přihlášce nezávislého kandidáta se připojí petice podporující jeho kandidaturu, která musí být podepsána alespoň 1000 oprávněnými voliči z volebního obvodu, kde kandidát kandiduje, s uvedením jejich jména, příjmení, rodného čísla a bydliště, když tyto poslední čtyři údaje někde chyběly.
Stěžovatelka nemůže namítat, že neměla za rovných podmínek přístup k volené veřejné funkci ve smyslu čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, která tvoří součást ústavního pořádku České republiky, když sama mohla zabránit tomu, aby výše uvedené údaje v petici nechyběly.
<
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne v právní věci stěžovatelky I. K., zastoupené JUDr. V. K., o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 10. 1996, sp. zn. Ovs 86/96/Ha, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Svým podáním ze dne 9. 10. 1996, doplněným dalším podáním ze dne 10. 10. 1996, podala stěžovatelka návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 10. 1996, sp. zn. Ovs 86/96/Ha. Uvedeným usnesením Nejvyššího soudu ČR byl zamítnut návrh stěžovatelky na vydání rozhodnutí o zaregistrování přihlášeného kandidáta pro volby do Senátu Parlamentu České republiky v roce 1996 ve volebním obvodu T.
Stěžovatelka jako důvod svého návrhu, předloženého Ústavnímu soudu ČR, uvádí, že jmenovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR byla omezena její politická práva, protože podle Listiny základních práv a svobod mají občané za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím (čl. 21 odst. 4). Má za to, že usnesení Nejvyššího soudu nebylo řádně zdůvodněno, že nebyly konkrétně zjištěny vady, které vedly k neuznání podpisů v petici a že posouzení čitelnosti nebo neúplnosti údajů bylo jen subjektivní. Vzhledem k tomu, že se jednalo o počet podpisů na hranici požadovaného počtu 1000 oprávněných voličů, má stěžovatelka za to, že došlo i k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Soudce zpravodaj vzal na vědomí odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR vydaného podle 200m občanského soudního řádu
a zjistil, že ÚVK rozhodnutím ze dne 27. 9. 1996, čj. ÚVK 282/1996, potvrdila rozhodnutí OVK volebního obvodu v T.
O odmítnutí registrace stěžovatelky I. K. pro volby do Senátu, vyhlášené prezidentem republiky na dny 15. a 16. listopadu 1996. ÚVK uznala jako hlavní důvod odmítnutí důvod uvedený oVK a vycházející z toho, že petice nebyla podepsána zákonem požadovaným počtem oprávněných voličů. Nejvyšší soud ČR poté, co přezkoumal v řízení podle 200m o. s. ř. náležitosti přihlášky stěžovatelky, dospěl k závěru, že její návrh není důvodný, protože požadavky zákona o volbách č. 247/1995 Sb., zejména v 61 odst. 6, nebyly respektovány. Konstatoval, že v petici byly zjištěny nedostatky, spočívající v tom, že není uvedeno jméno, příjmení nebo rodné číslo vůbec nebo neúplně (např. zkratkou) nebo nečitelně, takže nebylo možno podpis voliče uznat jako platný, protože podpis petice nebyl učiněn určitě a srozumitelně. Stěžovatelka - kandidátka tedy zákonem stanovené podmínky, které znějí: "k přihlášce nezávislého kandidáta se připojí petice podporující jeho kandidaturu, která musí být podepsána alespoň 1000 oprávněnými voliči z volebního obvodu, kde kandidát kandiduje, s uvedením jejich jména, příjmení, rodného čísla a bydliště", nesplnila.
Soudce zpravodaj po přezkoumání návrhu ústavní stížnosti a napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR musel konstatovat, že Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví a nepřezkoumává rozhodnutí obecných soudů, pokud napadenými rozhodnutími nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republiky.
Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a podle čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR rozhoduje mimo jiné o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím či jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod.
V tomto konkrétním případě však Ústavní soud nezjistil, že by byl porušen čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, která tvoří součást ústavního pořádku České republiky. Jak z průběhu řízení před jednotlivými orgány vyplývá, vyskytly se v přihlášce, resp. petici stěžovatelky - kandidátky, vady a nedostatky, kterým mohla sama předem zabránit, takže nelze hovořit o tom, že by neměla za rovných podmínek přístup k volené veřejné funkci ve smyslu uvedeného článku Listiny základních práv a svobod. Pokud jde o námitku, že došlo i k porušení čl. 38 odst. 2 citované Listiny, nevyšlo najevo ani nebylo v průběhu řízení prokázáno, že by postup orgánů veřejné moci byl nezákonný či protiprávní, aby bylo možno proces označit za nespravedlivý, zejména s přihlédnutím k tomu, že řízení podle 200m o. s. ř. je možno označit podle jeho charakteru za řízení nesporné. Výsledkem řízení před Nejvyšším soudem je originální rozhodnutí, které je vydáno bez formální vazby na rozhodnutí Ústřední volební komise;
nemění rozhodnutí volební komise, nýbrž rozhoduje přímo ve smyslu
200m odst. 1 písm. a) až c) občanského soudního řádu.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh stěžovatelky jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 1996