ECLI:CZ:US:2017:1.US.2981.17.1
sp. zn. I. ÚS 2981/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o návrhu na vyloučení soudce Jaroslava Fenyka jako soudce zpravodaje z rozhodování o ústavní stížnosti navrhovatele D. R., zastoupeného JUDr. Romanem Jelínkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Valentinská 56/11, 110 00 Praha 1, vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 2981/17, takto:
Soudce Jaroslav Fenyk je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 2981/17.
Odůvodnění:
1. Soudce Jaroslav Fenyk poskytoval před nástupem na Ústavní soud právní rozbor advokátní kanceláři, která zastupovala jednoho z obviněných v dané věci. Z tohoto důvodu rozhodl senát Ústavního soudu o jeho podjatosti již v dřívějších řízeních o ústavních stížnostech téhož stěžovatele, v nichž byl rozvrhem práce určen jako soudce zpravodaj, a to svými usneseními ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2208/13, ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. I. ÚS 1895/13 a ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. I. ÚS 784/17. Ústavní stížnosti v těchto věcech i ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 2981/17 se přitom materiálně týkají stejného trestního řízení.
2. Jelikož by tato skutečnost mohla zavdávat pochybnost o jeho nepodjatosti ve vztahu k projednávané věci, obrátil se Jaroslav Fenyk svým přípisem ze dne 23. 10. 2017 na předsedu II. senátu s návrhem na rozhodnutí o své podjatosti.
3. Podle ustanovení §36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
4. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §36 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")].
5. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na spravedlivý proces. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.
6. Funkce ústavního soudce má zvláštní povahu, v rámci které jsou na osobu soudce kladeny vysoké nároky a jsou mu stanovena přesná práva a povinnosti. Řečené se promítá na ústavní úrovni především v ustanovení čl. 84 Ústavy České republiky a na úrovni zákonné v od něj odvozeném ustanovení §4 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu, které stanovuje neslučitelnost funkce ústavního soudce s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké. Na ústavní soudce jsou nadto kladeny značné nároky, jednak v podobě věkové hranice, jednak v podobě požadovaného vzdělání, bezúhonnosti a odborné způsobilosti.
7. Za nastíněných podmínek není možné u ústavního soudce předpokládat absenci jakýchkoli profesních vztahů, jelikož je zřejmé, že v rámci svého profesního působení před i během výkonu funkce se setkával a setkává s různými institucemi a osobami, jejichž činnost obecně měla či má určitou vazbu k agendě Ústavního soudu, na rozhodování o níž se podílí. Samotná existence takového vztahu bez dalšího však není způsobilá založit u osoby soudce podjatost - v opačném případě by totiž mohlo docházet k nadměrným překážkám v rozhodovací činnosti ústavních soudců a plnění jejich dalších povinností. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je proto vždy třeba vycházet z předpokladu, že se jedná o profesionála schopného oddělit svůj profesní život od činnosti rozhodovací. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům.
8. Na základě výše uvedené argumentace však II. senát Ústavního soudu, určený podle ustanovení §10 rozvrhu práce Ústavního soudu na období od 1. ledna 2017 pro rozhodnutí o vyloučení soudce I. senátu ve smyslu ustanovení §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dospěl k závěru, že v daném případě je dán důvod podle ustanovení §36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu k vyloučení soudce Jaroslava Fenyka z projednání a rozhodování věci sp. zn. I. ÚS 2981/17 pro jeho - byť nepřímý - předchozí profesní vztah k věci předložené stěžovatelem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2017
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu