ECLI:CZ:US:2019:1.US.3104.19.1
sp. zn. I. ÚS 3104/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatelů Mgr. Jiřího Juhásze a Ing. Dagmar Brokešové, zastoupených JUDr. Vítem Rybářem, advokátem se sídlem 28. října 1610/95, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 5235/2017-95 ze dne 25. 6. 2019, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 9. 2019, brojí stěžovatelé proti v záhlaví označenému rozhodnutí, jímž Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 Cmo 158/2016-66 ze dne 4. 5. 2017 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dle přesvědčení stěžovatelů Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím porušil jejich ústavně zaručené právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V nyní předložené věci přitom pozornosti Ústavního soudu neuniklo, že ústavní stížnost směřuje proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu, proti němuž není ze své podstaty zásadně přípustná (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1725/16 ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. III. ÚS 624/17 ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. III. ÚS 3396/17 ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. IV. ÚS 800/18 ze dne 13. 3. 2018 aj., dostupná, jako další zde uváděná rozhodnutí, na adrese http://nalus.usoud.cz). Řízení ve věci samé nadále pokračuje, tudíž není splněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovatelům právní řád k ochraně jejich práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelé jsou si výše uvedené skutečnosti sami vědomi, navzdory tomu trvají na projednání podaného stížnostního návrhu. Poukazují na to, že s ohledem na závaznost právního názoru vysloveného v napadeném rozsudku Nejvyššího soudu je fakticky predikován výsledek v budoucnu přijatého pravomocného rozhodnutí, které nutně vyzní v jejich neprospěch. Stěžovatelé se proto domnívají, že je nezbytné, aby jim byla poskytnuta možnost ochrany jejich práv již v této fázi řízení.
Ústavní soud se s argumentací stěžovatelů neztotožňuje. Je na místě zmínit, že dle ustálené judikatury Ústavního soudu se závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti uplatní i tehdy, je-li orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí. Okolnost, že nižší soud je vázán právním názorem kasačního soudu, totiž nezakládá ani "uzavřenost" identifikovaného stadia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti "skutečně" konečnému rozhodnutí o věci (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 256/11 ze dne 16. 2. 2011, usnesení sp. zn. III. ÚS 1688/18 ze dne 26. 6. 2018 a mnoho dalších).
Ústavní soud dále posoudil, zda nejsou naplněny podmínky §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, dle kterého Ústavní soud přijetí stížnosti neodmítne, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma. Ústavní soud však naplnění žádné z uvedených podmínek v předmětné věci neshledal.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud proto postupoval dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a předložený návrh odmítl jako nepřípustný ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2019
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj