ECLI:CZ:US:2012:1.US.3272.11.1
sp. zn. I. ÚS 3272/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. B., zastoupeného Mgr. Jaromírem Hladíkem, advokátem advokátní kanceláře Hladík, Hladíková & Partneři se sídlem 17. listopadu 623, Pardubice, proti výroku I. rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 21. 02. 2006, č. j. 0 Nc 426/2004-210, proti výroku I. rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 05. 12. 2007, č. j. 0 P 348/2006-297, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 05. 08. 2008, č. j. 22 Co 116/2008-516, proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 07. 2011, č. j. 0 P 348/2006-897, ve spojení s opravným usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. 07. 2011, č. j. 0 P 348/2006-911, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 17. 10. 2011, č. j. 22 Co 440/2011-953, a proti průtahům v řízení vedeném u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 0 P 348/2006, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice a Okresního soudu ve Svitavách jako účastníka řízení a nezl. S. B. a M. B., jako vedlejších účastníků řízení, zastoupených Městským úřadem v Moravské Třebové, nám. T. G. Masaryka 29, Moravská Třebová (dále jen "opatrovník"), takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí (resp. jejich jednotlivých výroků). Brojí rovněž proti průtahům v řízení. Ústavní stížnost opírá zejména o následující důvody:
U Okresního soudu ve Svitavách a Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích probíhá již několik let soudní řízení ve věci péče o nezletilé S. B. a M. B. (dále jen "nezletilé děti"). Stěžovatel je otcem uvedených dětí, vedlejší účastnice S. L. je matkou nezletilých dětí. Vedlejší účastník Městský úřad v Moravské Třebové a PaedDr. Z. H. byli obecnými soudy ustanovováni jako kolizní opatrovníci nezletilých dětí.
Dne 02. 08. 2004 byl u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 0 Nc 426/2004, podán první návrh na zahájení řízení o úpravu rodičovské zodpovědnosti k nezletilým dětem za trvání manželství a pro dobu po rozvodu manželství. Manželství stěžovatele a vedlejší účastnice bylo Okresním soudem ve Svitavách pravomocně rozvedeno dne 13. 12. 2006. Opatrovnické řízení je vedeno pod sp. zn. 0 P 348/2006, a to již od 02. 08. 2004. O určení výživného bylo rozhodnuto Okresním soudem ve Svitavách pod sp. zn. 8 P a Nc 353/2007 s právní mocí dne 28. 08. 2008. Dále byl několikrát podán návrh na změnu výchovy nezletilých dětí (8 P a Nc 299/2008, 8 P a Nc 48/2009, 8 P a Nc 103/2009 a P a Nc 113/2010). Dne 06. 01. 2011 byla podána žaloba na obnovu řízení, která byla pravomocně zamítnuta dne 02. 02. 2011. V řízení vedených před Okresním soudem ve Svitavách a Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích stěžovatel využil všech možných opravných prostředků, zejména odvolání, činil vlastní návrhy, avšak nebylo mu dosud vyhověno.
Stěžovatel konkrétně uvedl, že výrokem I. rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 21. 02. 2006, č. j. 0 Nc 426/2004-210, svěřil soud nezletilé děti po dobu trvání manželství i pro dobu po rozvodu do výchovy matce. Dle názoru stěžovatele soud zneužil jeho tísně a nedostatečně posoudil možnost společné nebo střídavé péče o nezletilé děti. Za zásah do svých ústavně zaručených práv považuje také výrok I. rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 05. 12. 2007, č. j. 0 P 348/2006-297, kterým mu byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilých dětí, přestože výživné v souhrnné výši 3.500,- Kč a dlužné výživné v souhrnné výši 21.000,- Kč ze svých příjmů nebyl a dosud není schopen plnit.
Krátce po rozvodu manželství se stěžovatel začal samostatnými návrhy, případně dílčími návrhy v rámci řízení vedeném pod sp. zn. 0 P 348/2006 opakovaně domáhat současně snížení výživného, změny výchovy na výchovu společnou nebo střídavou a související změny výživného a úpravy styku dětí s otcem a s babičkou. Soud všechna tato řízení řešil společně, čímž došlo k dalšímu zásahu do stěžovatelových ústavně zaručených práv, neboť řízení o změně výchovy trvá nekonečně dlouho. Neurčení styku stěžovatele s dětmi soud odůvodnil tak, že vzhledem k podanému návrhu na změnu výchovy dětí nelze tento styk určit. Do dnešního dne tedy stěžovatel ve styku s dětmi není, čímž dochází k velkému odcizení od vlastních dětí. Stěžovatel má za to, že soud pochybil, jestliže dosud nerozhodl o úpravě styku otce a babičky s nezletilými dětmi, neboť do doby než bude rozhodnuto o výchově, mohlo by být o úpravě styku stěžovatele s nezletilými dětmi rozhodnuto.
Stěžovatel dodal, že o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 05. 12. 2007, č. j. 0 P 348/2006-297, rozhodl rozsudkem ze dne 05. 08. 2008 Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod č. j. 22 Co 116/2008-516. Odvolací soud potvrdil výrok I. a III. soudu prvního stupně a změnil výrok týkající se dlužného výživného tak, že nyní činí v souhrnné výši 49.000,- Kč, přičemž u stěžovatele k žádným změnám v příjmu nedošlo. Stěžovatel odkazuje na stanovisko Veřejného ochránce práv ze září 2010, dle kterého v případě, že povinný rodič nezaviněně nemá možnost ani schopnost plnit svoji vyživovací povinnost k dítěti, vyživovací povinnost soud nemusí stanovit. Soud přitom stanovil stěžovateli výživné, které je pro něj likvidační. Tímto postupem došlo také k tomu, že byl trestně stíhán pro zanedbání povinné výživy a bylo proti němu vedeno exekuční řízení. Přesto se snaží na výživu svých nezletilých dětí přispívat, a to v plné výši.
Stěžovatel uvedl, že další skutečností, která výrazně porušuje jeho ústavně zaručená práva, je nemožnost podílení se na výběru kolizního opatrovníka, který by v řízení hájil zájmy nezletilých dětí. Usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 07. 2011, č. j. 0 P 348/2006-897, ve spojení s opravným usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. 07. 2011, č. j. 0 P 348/2006-911, bylo rozhodnuto, že namísto ustanoveného opatrovníka nezletilých dětí Městského úřadu v Moravské Třebové se kolizním opatrovníkem pro tato řízení ustanovuje PaedDr. Z. H., vedoucí pobočky Fondu ohrožených dětí se sídlem v Pardubicích. Stěžovatel podal odvolání také do tohoto usnesení, neboť soudu podal vlastní návrh na ustanovení kolizního opatrovníka, a to občanského sdružení Spravedlnost dětem; o tomto návrhu dosud rozhodnuto nebylo. O uvedeném odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 17. 10. 2011, č. j. 22 Co 440/2011-953. Odvolací soud (podle stěžovatele) změnil prvostupňové usnesení tak, že nezletilým dětem pro řízení o změnu výchovy a výživy vedené před Okresním soudem ve Svitavách pod sp. zn. 0 P 348/2006 PaedDr. Z. H. kolizním opatrovníkem neustanovuje; ve druhém výroku pro řízení o snížení a zvýšení výživného a o udělení souhlasu soudu k podání žádosti o změnu příjmení nezletilých dětí vedená u Okresního soudu ve Svitavách pod. sp. zn. 0 P 348/2006 ustanovil opatrovníkem Městský úřad v Moravské Třebové, a to i přesto, že proti ustanovování Městského úřadu v Moravské Třebové jako kolizního opatrovníka nezletilých dětí vyslovil nesouhlas jak stěžovatel, tak samotný městský úřad.
Soudy - podle stěžovatele - činí sice ve věci úkony, ale pouze tak, aby stěžovatel nemohl namítat průtahy; činí tedy zbytečné úkony a nerozhodují. Stěžovatel vytýká obecným soudům, že nerespektují zásadu materiální pravdy, neboť nezjišťují potřebné a nechtějí rozhodnout o jeho styku s nezletilými dětmi. Souhrnně namítá, že rozhodnutími soudů bylo porušeno jeho základní právo (svoboda) na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí, právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (výživu), právo na soudní a jinou právní ochranu, právo na předvídatelnost rozhodnutí, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů a princip ochrany legitimního očekávání.
Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a vydal nález následujícího znění:
"I. Okresní soud ve Svitavách průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. 0 P 348/2006 zasáhl do základního práva stěžovatele zaručeného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. [...] II. Okresnímu soudu ve Svitavách se ukládá, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 0 P 348/2006 a aby v této věci neprodleně jednal a rozhodl. [...] III. Výrokem I. rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 21. 02. 2006, č. j . 0 Nc 426/2004-210, výrokem I. rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 05.12. 2007, č. j . 0 P 348/2006-297, výrokem I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 05. 08. 2008, č. j. 22 Co 116/2008-516, usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 07. 2011, č.j. 0 P 348/2006-897 ve spojení s opravným usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. 07. 2011, č. j. 0 P 348/2006-911, a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 17.10. 2011, č.j. 22 Co 440/2011-953 bylo zasaženo do základního lidského práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo garantované čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 8 a 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. [...] IV. Rozhodnutí uvedená v bodě III. tohoto výroku se proto ruší."
Ústavní stížnost stěžovatel doplnil podáním došlým Ústavnímu soudu dne 20. 2. 2012 tak, že mu v kopii zaslal vyjádření matky nezl. dětí k návrhu na úpravu styku mezi stěžovatelem a nezletilými dětmi, resp. mezi babičkou a nezl. dětmi, jež považuje za důležité. Tam se matka vyjadřuje tak, že styku dětí se stěžovatelem a jeho matkou nikdy nebránila a nebude bránit. Podle jejího názoru se však děti necítí v přítomnosti stěžovatele a babičky dobře; proto žádá, aby byla úprava styku konfrontována se znaleckým posudkem z oboru psychologie a psychiatrie. Podle matky má stěžovatel na starší z dětí telefonní kontakt, takže se může s dětmi stýkat nezávisle na její vůli kdykoli chce.
Dne 24. 2. 2012 informoval stěžovatel Ústavní soud o svém odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 14. 12. 2011, č. j. 0 P a 348/2006-974, kterým byl podle jeho tvrzení zamítnut jeho návrh na změnu výchovy a výživy a jeho návrh na snížení výživného a jímž soud přivolil ke změně příjmení nezletilých dětí na příjmení "L.".
II.
Ze soudního spisu Okresního soudu Svitavy sp. zn. 0 P 348/2006 Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí Okresního soudu ve Svitavách ze dne 21. 1. 2006, č. j. 0 Nc 426/2004-210 (proti jehož výroku I stěžovatel ústavní stížností brojí - dále jen "rozhodnutí I") bylo stěžovateli doručeno 29. 5. 2006 (srov. číslo listu 219). Proti rozhodnutí I bylo podáno odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové - pobočka Pardubice tak, že rozhodnutím ze dne 19. 10. 2006 č. j. 22 Co 412/2006-246 (dále jen "rozhodnutí II") řízení zastavil, neboť stěžovatel vzal své odvolání zpět (rozhodnutí II bylo stěžovateli doručeno 9. 11. 2006 - srov. č.l. 246). Rozhodnutí Okresního soudu ve Svitavách z 5. 12. 2007, č. j. 0 P 348/2006-297, jehož výrok I stěžovatel ústavní stížností napadá (dále jen "rozhodnutí III") bylo stěžovateli doručeno 24. 1. 2008 (srov. číslo listu 301). Proti rozhodnutí III podal stěžovatel odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové - pobočka Pardubice svým rozhodnutím ze dne 5. 8. 2008, č. j. 22 Co 116/2008-516 (proti jehož výroku I stěžovatel ústavní stížností brojí - dále jen "rozhodnutí IV"), které bylo stěžovateli doručeno 28. 8. 2008 (srov. číslo listu 525).
Dále Ústavní soud z citovaného spisového materiálu zjistil, že uvedený soud napadeným usnesením ze dne 13. 7. 2011, č. j. 0 P 348/2006-897, ve spojení s opravným usnesením ze dne 20. 7. 2011, č. j. 0 P 348/2006-911 (dále jen "rozhodnutí V") v řízeních o návrzích na změnu výchovy, výživy, snížení výživného, zvýšení výživného a udělení souhlasu soudu k podání žádosti o změnu příjmení nezletilých dětí rozhodl takto:
"I. Namísto ustanoveného opatrovníka dětí S. a M., dětí B., dle ust. §37 odst. 2 zákona o rodině, Městského úřadu v Moravské Třebové se kolizním opatrovníkem v tomto řízení ustanovuje Paed.Dr. Z. H., vedoucí pobočky Fondu ohrožených dětí se sídlem v Pardubicích, Nerudova 880. [...] II. Soud podle ust. §37 odst. 2 zákona o rodině ustanovuje pro nezletilou S. a M., děti B., opatrovníka. Opatrovníkem se ustanovuje Paed.Dr. Z. H., vedoucí pobočky Fondu ohrožených dětí se sídlem v Pardubicích, Nerudova 880, pro zastupování nezletilých dětí v řízení o snížení, zvýšení výživného a udělení souhlasu soudu k podání žádosti o změnu příjmení, které probíhá u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 0 O 348/2006."
V odůvodnění uvedeného rozhodnutí okresní soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 28. 5. 2010, č. j. 0 P 348/2006-811, ustanovil Městský úřad v Moravské Třebové kolizním opatrovníkem dětí B., a to v řízeních o změnu výchovy a výživy, kdy otec navrhoval svěření dětí do střídavé výchovy rodičů. Otec v odvolání proti tomuto usnesení poukazoval na nevhodnost ustanovení tohoto orgánu kolizním opatrovníkem, neboť měl poznatky o jeho neobjektivnosti. I sám ustanovený opatrovník Městský úřad v Moravské Třebové měl výhrady ke svému ustanovení a podal odvolání s tím, že nemůže funkci kolizního opatrovníka vykonávat, byť z jiných důvodů, než uvedl otec. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice ze dne 20. 7. 2010, č. j. 22 Co 330/2006-832, však bylo citované usnesením tohoto soudu ze dne 28. 5. 2010, č. j. 0 P 384/2006-811‚ potvrzeno.
Okresní soud dále v odůvodnění uvedeného rozhodnutí ze dne 13. 7. 2011, č. j. 0 P 348/2006-897, odkázal na ust. §37 odst. 1 zákona o rodině, z něhož vyplývá, že nemůže-li tedy dítě zastoupit žádný z rodičů - jde-li o střet zájmů rodičů a dětí - stanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí (srov. ust. §37 odst. 2 zákona o rodině). Kolizním opatrovníkem tak podle soudu může být ustanovena jak osoba fyzická, tak osoba právnická, nebo orgán sociálně-právní ochrany. V rozhodovaném případě soud má zato, že ustanovení orgánu sociálně-právní ochrany dětí není nejvhodnějším řešením, a to pro stálé výhrady otce vůči tomuto opatrovníku, ale i pro názor opatrovníka samotného, který vyjádřil v odvolání (v odvolaní městského úřadu se zejm. upozorňuje na možnou podjatost některých jeho pracovníků k právě projednávané věci - srov. č.l. 826). Proto tímto usnesením ustanovil namísto již ustanoveného opatrovníka Městského úřadu v Moravské Třebové, fyzickou osobu (Dr. H.). Pro další řízení potom již ustanovil rovněž tuto osobu kolizním opatrovníkem. Ve výroku jmenovaná fyzická osoba je podle soudu vedoucí pobočky Fondu ohrožených dětí v Pardubicích a soudu se jeví jako vhodná z toho důvodu, že zastupuje organizaci, jejíž hlavní činností je ochrana zájmu dětí. Vzhledem k tomu, že k věci nemá žádný vztah a účastníky nezná, lze se důvodně domnívat, že bude zájmy nezletilých zastupovat objektivně.
K odvolání stěžovatele proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Hradci Králové - pobočka Pardubice napadeným usnesením ze dne 17. 10. 2011, č. j. 22 Co 440/2011-953, tak, že: "I. Usnesení okresního soudu se mění tak, že podle §37 odst. 2 zákona o rodině se nezletilým S. a M. B. pro řízeni o změnu výchovy a výživy vedené před Okresním soudem ve Svitavách pod sp.zn. 0 P 348/2006 kolizním opatrovníkem neustanovuje Paed.Dr, Z. H., vedoucí pobočky Fondu ohrožených dětí se sídlem v Pardubicích, Nerudova 880. [...] II. Usnesení okresního soudu se mění tak, že podle 37 odst. 2 zákona o rodině se nezletilým S. a M. B. pro řízení o snížení a zvýšení výživného a o udělení souhlasu soudu k podání žádosti o změnu příjmení nezletilých dětí vedená u Okresního soudu ve Svitavách pod sp.zn. 0 P 348/2006 ustanovuje Městský úřad v Moravské Třebové."
V odůvodnění uvedeného usnesení krajský soud nejprve prohlásil, že stěžovatel ve svém odvolání nesouhlasil s tím, aby opatrovníkem nezletilých dětí pro všechna shora uvedená řízení byla ustanovena paní H. Vůči této konkrétní osobě sice nevznesl žádné věcné námitky, ale uváděl především, že okresní soud měl podle jeho návrhu ustanovit opatrovníkem nezletilých dětí občanské sdružení Spravedlnost dětem. Pokud okresní soud nerozhodl podle stěžovatelova návrhu na ustanovení opatrovníka, pak prý porušil jeho právo na spravedlivý proces.
Z odůvodnění napadeného usnesení se podle krajského soudu podává, že okresní soud ke změně kolizního opatrovníka a k ustanovení PaedDr. H. opatrovníkem i pro další řízení ohledně nezletilých dětí přistoupil jednak pro stěžovatelovy opakované výhrady vůči opatrovníku, jednak pro okolnost, že opatrovník sám (tedy Městský úřad v Moravské Třebové) předchozí rozhodnutí o svém ustanovení napadl odvoláním. Odvolací soud však nevidí důvodu, pro který by mělo dojít ke změně a ke zproštění Městského úřadu v Moravské Třebové výkonu funkce opatrovníka. Městský úřad je podle krajského soudu povinen zajistit výkon této funkce dostatečně kompetentní fyzickou osobou, která bude mít na zřeteli výhradně zájmy nezletilých dětí. V rámci řízení o úpravu péče o nezletilé děti nelze vyloučit střet zájmů kteréhokoli z rodičů se zájmy nezletilých dětí. Právě proto zájmy dětí musí ze zákona hájit kolizní opatrovník, a to i proti zájmům jejich rodičů. Lze tedy očekávat, že některý z rodičů bude zastávat odlišné stanovisko než kolizní opatrovník. Taková situace ovšem nemůže vést v závěr o nekompetentnosti opatrovníka, o jeho podjatosti a o tom, že pro konflikt zájmů s některým z rodičů není schopen tuto funkci zastávat.
Podle krajského soudu není sice vyloučeno, aby opatrovníkem nezletilých dětí byla ustanovena fyzická osoba. Musí však existovat konkrétní důvody pro to‚ aby právě ta která konkrétní osoba mohla být pokládána za osobu nejvhodnější k zastupování zájmů nezletilých dětí. Podle odvolacího soudu není důvod se domnívat, že by vedoucí pobočky Fondu ohrožených dětí v Pardubicích mohla zájmy nezletilých dětí s trvalým bydlištěm v Moravské Třebové zastupovat lépe a kompetentněji než odpovědný pracovník Městského úřadu v Moravské Třebové. Odvolací soud rovněž nepřehlédl, že po vydání napadeného usnesení PaedDr. Z. H. založila do spisu zplnomocnění, kterým pověřila svou kolegyni, tedy jinou fyzickou osobu, k účasti na soudním jednání (ačkoli z protokolu o jednání vyplývá, že PaedDr. H. byla u jednání okresního soudu přítomna osobně). Na citovaném zplnomocnění z 29. 7. 2011 je uvedeno, že běžnou praxí ve Fondu ohrožených dětí je, že se jednotlivým složitějším kasuistikám věnují vždy dva pracovníci. Takový postup, kdy by ustanovená fyzická osoba, kolizní opatrovník, udělila plnou moc k dalšímu zastupování jiné fyzické osobě, však není podle krajského soudu v souladu se zákonem a není možný. Opatrovník nezletilého dítěte, který je fyzickou osobou, může v řízení před soudem za toto nezletilé dítě vystupovat jedině osobně a nemůže se dát zastoupit nikým jiným. Jedině v případě, že by byl kolizním opatrovníkem nezletilých dětí ustanoven Fond ohrožených dětí, pak by bylo možné, že by pro jednotlivá soudní jednání byl zastupováním tohoto fondu na základě plné moci, respektive pověření, pověřen některý z pracovníků fondu. Taková situace však v daném případě nenastala.
K odvolací námitce stěžovatele, že opatrovníkem nezletilých děti mělo být ustanoveno občanské sdružení Spravedlnost dětem, odvolací soud dodal, že nevidí důvodu ani k tomuto kroku. Městský úřad v Moravské Třebové je úřadem, který je povinen zajistit objektivní a nezaujatý postup svých pracovníků při výkonu funkce opatrovníka nezletilých dětí. Do současné doby nebylo prokázáno, že by zaměstnanci opatrovníka, tedy Městského úřadu v Moravské Třebové, postupovali v rozporu se zájmy nezletilých dětí a že by tyto zájmy hájili nedostatečně. Skutečnost, že otec podal podnět k trestnímu stíhání pracovníků opatrovníka, nemůže automaticky vést - podle odvolacího soudu - v závěr, že opatrovník sám není schopen výkon své funkce zabezpečit.
III.
Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti Krajský soud v Hradci Králové - pobočka Pardubice především uvedl, že by měla být posouzena včasnost ústavní stížnosti ve vztahu k rozsudku č. j. 22 Co 116/2008-516 ze dne 5. 8. 2008. K odůvodnění usnesení č. j. 22 Co 440/2011-953 ze dne 17. 10. 2011 dodal, že o ustanovení opatrovníka nezletilým dětem rozhodl v souladu se zákonem i se zájmy nezletilých dětí. Subjekt, který je ustanoven kolizním opatrovníkem nezl. dětí, nemůže být podle krajského soudu vybírán s ohledem na sympatii či přání jednoho či druhého z rodičů. V závěru svého vyjádření souhlasil krajský soud s případným upuštěním od ústního jednání ve smyslu §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., zákon o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Okresní soud ve Svitavách se k ústavní stížnosti vyjádřil tak, že v označených rozhodnutích nebylo zasaženo do základních práv stěžovatele na spravedlivý proces. Pokud došlo k průtahům, zavinil je podle mínění okresního soudu sám stěžovatel. Okresní soud dále souhlasil s případným upuštěním od ústního jednání ve smyslu §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Městský úřad v Moravské Třebové ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že by měla být odmítnuta či zamítnuta, neboť podle jeho názoru nedošlo k porušení ústavních práv stěžovatele.
Stěžovatel v replice k vyjádření účastníků řízení pouze odkázal na obsah ústavní stížnosti a rovněž vyjádřil souhlas s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem ve smyslu §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
IV.
Ústavní stížnost je zčásti podaná opožděně, zčásti je nepřípustná, zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Ústavní stížnost je podle ustanovení §72 odst. 3 zákona Ústavním soudu opožděná ve vztahu k rozhodnutí III (tj. rozhodnutí Okresního soudu ve Svitavách z 5. 12. 2007, č. j. 0 P 348/2006-297) a k rozhodnutí IV (tj. rozhodnutí Krajského soud v Hradci Králové - pobočka Pardubice ze dne 5. 8. 2008, č. j. 22 Co 116/2008-516). Rozhodnutí III a IV byla podle obsahu spisu doručena stěžovateli v roce 2008, stěžovatel podal ústavní stížnost v roce 2011 (31. 10. 2011), tedy po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty.
Ústavní stížnost je nepřípustná podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve vztahu k rozhodnutí I (rozhodnutí Okresního soudu ve Svitavách ze dne 21. 1. 2006, č. j. 0 Nc 426/2004-210), neboť stěžovatel vzal odvolání proti tomuto rozhodnutí zpět, takže nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. K aplikaci ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu nemohlo být přistoupeno, neboť vzhledem k posuzované věci podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele možný není; ani aplikace ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu v úvahu nepřicházela. Ostatně, sám stěžovatel v doplnění ústavní stížnosti uvedl, že odvolání proti meritornímu rozhodnutí týkajícího se mimo jiné úpravy výchovy a otázky výživného podal v únoru 2012, tedy v době takřka současné.
Ústavní stížnost - ve vztahu k tvrzeným průtahům v řízení - je zjevně neopodstatněná. K tomu vedou Ústavní soud následující důvody.
Průtahy v soudním řízení patří mezi nejčastější formu tzv. "jiného zásahu veřejné moci", tak jak o něm hovoří čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy (viz k tomu blíže Šimíček, V. Ústavní stížnost. Praha: Linde, 2005, s. 146.) Přitom již podle ustálené judikatury Ústavního soudu vzniklé před účinností zákona č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, platilo, že průtahy v řízení nelze odůvodnit např. přetížeností soudů, neboť tato skutečnost nemůže jít k tíži účastníků řízení a je povinností státu učinit příslušná opatření, aby průtahům zabránil (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 6/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 10, str. 254 a násl.). Z ustálené judikatury (vztahující se k řízením v době podání ústavní stížnosti ještě neskončeným) též plyne, že Ústavní soud požaduje v rámci řízení o ústavních stížnostech, v nichž byly uváděny průtahy jako důvod porušení práva na spravedlivý proces, aby před jejich podáním bylo využito právních prostředků podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, zejména podle ustanovení §174a, jež umožňuje podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 180/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, s. 157). Ze spisového materiálu přitom plyne, že stěžovatel proti jím tvrzeným průtahům opakovaně brojil, a pokud to vůbec lze při množství podání jím zpracovaných posoudit, soudy jeho podněty - včetně námitek podjatosti - posuzovaly. Nadto sám stěžovatel v ústavní stížnosti uznává, že soudy v dané věci ve skutečnosti konají, byť (prý) ne v tom směru, jak stěžovatel požadoval. Za tohoto stavu nedospěl Ústavní soud k závěru, že by na straně obecných soudů k průtahům ve věci skutečně došlo.
K projednání ústavní stížnosti proti rozhodnutí V (usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 7. 2011, č. j. 0 P 348/2006-897 ve spojení s opravným usnesením ze dne 20. 7. 2011, č. j. 0 P 348/2006-911), není Ústavní soud příslušný. Toto rozhodnutí totiž nenabylo právní moci, a proto je nelze ústavní stížností napadat [srov. §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Rozhodnutí V bylo totiž právě k odvolání stěžovatele usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice ze dne 17. 10. 2011, č. j. 22 Co 440/2011-953, tj. rozhodnutím VI, změněno.
Ústavní stížnost proti právě citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, je však zjevně neopodstatněná. Tu Ústavní soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu, podle níž není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ve vztahu k rozhodnutí VI ochrany zejména svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadené rozhodnutí i řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, a dospěl k závěru, že stěžovateli přisvědčit nelze.
Již jen z odůvodnění citovaného rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že otázku určení opatrovníka nezletilých děti řešil soud v souladu s ústavními principy; přikročil-li tedy ke změně prvostupňového rozhodnutí (proti němuž ostatně stěžovatel také brojil), nelze to hodnotit jako protiústavní. Pokud stěžovatel v této souvislosti vyjadřuje nesouhlas s právním závěrem soudu, pak tím v zásadě jen polemizuje s odlišným právním názorem a staví tak v podstatě Ústavní soud do role běžné další soudní instance. Toto postavení však Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv či svobod účastníka řízení. To však Ústavní soud neshledal.
Krajský soud - se zřetelem na provedení skutkových zjištění - usoudil, že Městský úřad v Moravské Třebové bude vhodnějším opatrovníkem než vedoucí pobočky Fondu ohrožených dětí. Svůj závěr dostatečně odůvodnil. V souzené věci jde přitom o otázku výkladu běžného práva, což zásadně přísluší soudu obecnému; Ústavní soud při přezkoumání jeho rozhodnutí je oprávněn posuzovat pouze to, zda byly dodrženy ústavní hranice a zda takovým rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. V předmětné věci však dospěl Ústavní soud k závěru, že krajský soud postupoval v rámci daném mu příslušnými procesními předpisy. Jeho rozhodnutí je logické, jasné, přesvědčivé, nemá povahu svévole a mezi skutkovým zjištěním a právními závěry z něj vyvozenými není dán ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Je tedy i z hlediska ústavnosti plně přijatelné.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že ani napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice ze dne 17. 10. 2011, č. j. 22 Co 440/2011-953, základní práva či svobody, jichž se stěžovatel dovolává, zjevně porušeny nebyly.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout z části podle §43 odst. 1 písm. b) pro opožděnost, z části podle §43 odst. 1 písm. e) pro nepřípustnost, z části podle §43 odst. 1 písm. d) pro nepříslušnost, a z části podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pro zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2012
Vojen Güttler
předseda senátu