ECLI:CZ:US:2020:1.US.3294.19.1
sp. zn. I. ÚS 3294/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti P. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, zastoupeného Mgr. Veronikou Kučerovou, advokátkou se sídlem Bolzanova 814/60, Brno, proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. ledna 2019, č. j. 8 To 476/2018-1014, a č. j. 8 To 476/2018-1018, a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. listopadu 2018, č. j. 13 T 125/2016-999, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení Okresního soudu v Prostějově, kterým bylo podle §65 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku rozhodnuto, že se přeměňuje nevykonaný zbytek souhrnného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který byl stěžovateli uložen rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 7. 2017, č. j. 13 T 125/2016-830, a to v nevykonané části 194 hodin na trest odnětí svobody v trvání 194 dnů, (výrok I.), pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou (výrok II.). Současně soud podle §83 odst. 1 trestního zákoníku rozhodl tak, že se stěžovatel neosvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení souhrnného trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, a to rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 7. 2017, č. j. 13 T 125/2016-830, a souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců vykoná (výrok III.), pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou (výrok IV.).
2. Proti usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou blíže neodůvodnil. Stížnost podal rovněž otec stěžovatele.
3. Krajský soud v Brně stížnost stěžovatele zamítl jako nedůvodnou a stížnost stěžovatelova otce jako podanou osobou neoprávněnou.
4. Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
5. Stěžovatel namítá, že rozhodnutím o přeměně nevykonaného trestu obecně prospěšných prací a rozhodnutím o vykonání trestu odnětí svobody mu trestní soudy fakticky prodloužily uložený nepodmíněný trest odnětí svobody o téměř 17 měsíců. Jeho celková délka činí 53 měsíců. Takový trest považuje za nepřiměřený. Odkazuje přitom na nález Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. II. ÚS 4022/18, který se otázkou řetězení trestních sankcí zabývá. Stěžovatel nechce zlehčovat své protiprávní jednání, ale poukazuje na důvody, pro něž by podle jeho názoru soud neměl trest odnětí svobody v takové délce ukládat. Zmiňuje zejména svůj nízký věk, fakt, že ve výkonu trestu mu bude znemožněno vykonat uložený trest obecně prospěšných prací a pozici stěžovatelova otce, který je v trestním řízení od počátku velmi aktivní a je připraven nést za nápravu svého syna potřebné záruky. Soud stěžovatele navíc nevyslechl a bez dalšího uzavřel, že podmíněný trest není dostatečný. Stěžovatel připomíná, že za totožnou trestnou činnost byl jeho spolupachatel odsouzen na pouhých 48 měsíců odnětí svobody, přestože počet jeho záznamů v rejstříku trestů je ve srovnání se stěžovatelem vyšší.
6. Stěžovatel dále uvádí, že se soud nevypořádal s jeho námitkou podjatosti. Stěžovatel namítá, že došlo k neodůvodněné záměně soudce při současném zachování jedné trestní věci (jednoho spisu), kdy Mgr. Hana Greplová byla zaměněna za JUDr. Petra Vrtěla.
7. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah napadených rozhodnutí i dalších listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
8. Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
9. Protože námitky stěžovatele směřují proti neosvědčení ve zkušební době podmíněného odsouzení a o přeměně nevykonaného trestu obecně prospěšných prací, musí k tomu Ústavní soud předně poznamenat, že mu zásadně nepřísluší se vyjadřovat k výši a druhu uloženého trestu (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 455/05 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 1124/09), protože rozhodování trestních soudů je v této oblasti zcela nezastupitelné (viz čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny). Tento přístup je třeba vztahovat i k rozhodování o dalším výkonu trestu, včetně rozhodování o přeměně uloženého trestu na trest jiného druhu či o upuštění od dalšího výkonu určitého trestu. Ústavní soud by byl oprávněn zasáhnout pouze v případě extrémního vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro takové rozhodnutí, nebo pokud by výjimečnost okolností případu spočívala v kumulaci výkonů trestů odnětí svobody, která by byla v celkové výměře nepřiměřená závažnosti spáchané trestné činnosti nebo osobě pachatele (srov. nález ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. II. ÚS 4022/18). K takové situaci však v daném případě nedošlo.
10. Z napadeného usnesení Okresního soudu v Prostějově vyplývá, že soud ve svém hodnocení průběhu výkonu trestu obecně prospěšných prací vyšel ze zprávy Probační a mediační služby. V ní se konstatuje, že stěžovatel odpracoval pouze 10 hodin (ve dnech 4. 9. 2017 a 5. 9. 2017) a poté ve výkonu trestu svévolně nepokračoval. V období od 23. 8. 2017 do 9. 10. 2017 se dopouštěl velmi rozsáhlé trestné činnosti majetkového charakteru a dne 16. 10. 2017 byl vzat do vazby a následně převeden do výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Dne 22. 9. 2017 u něj byla při testování zjištěna přítomnost metamfetaminu, čímž porušil i uloženou přiměřenou povinnost zdržet se užívání omamných a psychotropních látek. Závěr soudu o tom, že v průběhu trestu obecně prospěšných prací stěžovatel nevedl řádný život je jednoznačně podpořen zjištěním probační úřednice.
11. Soud dále zhodnotil průběh zkušební doby podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Ze stejnopisů rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2018 soud zjistil, že v podstatě měsíc po začátku zkušební doby se stěžovatel znovu dopustil opakovaně stejnorodé a velmi rozsáhlé majetkové trestné činnosti. S ohledem na chování stěžovatele v průběhu zkušební doby soud nepovažoval za možné aplikovat jiný zákonný institut nežli nařízení výkonu odloženého trestu odnětí svobody a přeměny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací. Celkově uložený trest (jeho rozhodnutím prodloužený o 16 měsíců) soud považoval za přiměřený zjištěným okolnostem. Stěžovatel byl v průběhu veřejného zasedání vyslechnut a na svou obhajobu uvedl, že trestnou činnost páchal pod vlivem špatných přátel, čehož nyní lituje. Ústavní soud považuje za opodstatněný a závěr trestních soudů o nesplnění podmínek pro výjimečné ponechání podmíněného odsouzení či přeměnu v jiný než nepodmíněný trest. Jejich naplnění zcela jistě nelze spatřovat ani v argumentaci, kterou jako novum uvádí stěžovatel až v ústavní stížnosti, totiž že je velmi mladý (25 let), nemůže vykonat trest obecně prospěšných prací (takovou možnost trestní zákoník při neosvědčení se nezná) a záruka otce (je zřejmé, že vliv otce na odrazování stěžovatele od páchání trestné činnosti není dostatečný).
12. K námitce přidělení věci k rozhodnutí soudci Okresního soudu v Prostějově JUDr. Vrtělovi Ústavní soud uvádí, že takový postup byl v souladu s rozvrhem práce ve znění účinném k příslušnému datu. Trestní řád nestanoví žádné pravidlo v tom smyslu, že v rámci porozsudkové agendy musí rozhodovat stejný soudce, který rozhodoval ve věci samé. Námitkou podjatosti soudce JUDr. Vrtěla se stížnostní soud řádně zabýval. Ve věci tedy rozhodoval zákonný soudce. Ústavně zaručená práva stěžovatele ani v tomto směru nebyla nijak dotčena.
13. Ústavní soud se v souladu se svou ustálenou judikaturou ani v případě, kdy je napaden samotný výrok o trestu nevyjadřuje k výši a druhu uloženého trestu (srov. nález sp. zn. II. ÚS 455/05 ze dne 24. 4. 2008) a ani v tomto směru nepřehodnocuje závěry obecných soudů. Obecně lze uvést, že trestní sankce soud ukládá s přihlédnutím povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům a osobě konkrétního pachatele (srov. ustanovení §38 odst. 1 trestního zákoníku). V posuzované věci se celková délka trestu odnětí svobody odvíjí i od délky nevykonaných již dříve uložených trestů. Selektivní srovnání s výsledným trestem uloženým jinému pachateli na základě jediného kritéria, kterým je počet záznamů v rejstříku trestů, nemá žádnou vypovídací hodnotu.
14. Ústavní soud tedy nesdílí přesvědčení stěžovatele, že trestní soudy nedostatečně zjistily skutkový stav věci a nezabývaly se jeho námitkami. Z napadených rozhodnutí zřetelně vyplývají racionální a logické důvody, na jejichž základě dospěly k přesvědčení, že stěžovatel ve zkušební době nevedl řádný život a neexistují žádné výjimečné důvody pro neprodloužení trestu odnětí svobody. Ústavní soud tak neshledal žádné, natož pak extrémní vybočení ze zákonných kritérií pro nařízení výkonu trestu odnětí svobody či přeměnu v něj.
15. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu