ECLI:CZ:US:2000:1.US.37.99
sp. zn. I. ÚS 37/99
Usnesení
I. ÚS 37/99
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele JUDr. B. G., CSc., zast. JUDr. M. N., advokátem, o ústavní stížnosti proti opatření předsedkyně senátu Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 34 T 12/98, ze dne 14. 12. 1998, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou včas podanou ústavní stížností napadl výše citované opatření předsedkyně Krajského soudu v Plzni, jímž byl jako obhájce obžalovaného J. H. zproštěn povinnosti jej nadále obhajovat v trestním řízení. Stěžovatel byl ustanoven obhájcem obžalovaného z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 3 trestního řádu. V ústavní stížnosti uvedl, že byl ustanoven obhájcem obžalovaného ex offo, přičemž povinnosti jej obhajovat mohl být zproštěn pouze tehdy, pominou-li důvody nutné obhajoby, na svou žádost či na žádost obžalovaného. Důvody nutné obhajoby však nepominuly a stěžovatel ani obžalovaný nepožádali o to, aby byl stěžovatel zproštěn povinnosti obžalovaného při hlavním líčení hájit. Z tohoto důvodu se stěžovatel domnívá, že napadené opatření odporuje §39 a 40 trestního řádu a tím i "§65 Ústavy a §36 a §38 Listiny základních práv a svobod".
Krajský soud v Plzni k věci uvedl, že JUDr. B. G., CSc., byl ustanoven obhájcem obžalovaného na základě opatření Okresního soudu Plzeň - sever dne 3. 2. 1998. První hlavní líčení bylo stanoveno na den 18. 12. 1998. Z důvodu nemoci obžalovaného však muselo být odročeno na 25. 1. - 29. 1. 1999. Dne 11. 12. 1998 sdělila telefonicky manželka stěžovatele, že její manžel bude po operaci v nemocnici asi do poloviny ledna 1999 a že žádá o ustanovení nového obhájce obžalovanému H., o čemž byl sepsán úřední záznam. Vzhledem k tomu, že bylo nutno zabezpečit obhajobu do termínu nařízeného hlavního líčení, bylo dne 14. 12. 1999 vydáno napadené opatření o zproštění povinnosti obhajovat obžalovaného, neboť soud neměl pochybnosti o tom, že manželka tlumočí jeho žádost o zproštění povinnosti obžalovaného hájit. Tuto žádost shledala předsedkyně senátu vzhledem k nejisté prognóze délky léčení za zcela opodstatněnou. Obžalovaný H. nebyl tímto opatřením nijak zkrácen na svých právech, naopak okamžitým ustanovením nového obhájce bylo bez prodlevy jeho právo na obhajobu zajištěno.
Ústavní soud na základě vyjádření účastníka řízení posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou. Z ústavní stížnosti není zřejmé, v čem stěžovatel konkrétně spatřuje porušení svých práv zaručených čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a námitka týkající se porušení "§65 Ústavy" je zcela zmatečná, neboť čl. 65 Ústavy ČR se týká postavení prezidenta republiky a žádná základní lidská práva ani svobody nezakotvuje. I kdyby Ústavní soud teoreticky připustil možnost porušení některého ústavně zaručeného práva, mohlo by se jednat především o právo obžalovaného, který však není účastníkem řízení o této ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům Ústavní soud mimo ústní jednání usnesením ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 13. března 2000